Banky a důvěra
Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál
Komu věřit a komu nevěřit?
To jsou dvě otázky, které si v posledních dnech položily miliony střadatelů, ale i podnikatelů a firem.
Jednou z možností, jak si i laik může vytvořit vlastní názor, je porovnat čerstvě zveřejněná čísla o tom, jak z IPB počátkem minulého týdne odtékaly miliardy, s informacemi, které v těch dnech poskytovali představitelé této banky a její tiskoví mluvčí.
K osvěžení paměti není třeba jít do archivu, stačí najít doma čtvrteční noviny.
Po té, co z IPB vyzvedli 17 miliard podniky a obyvatelé a šest miliard banky, četli jsme například v Hospodářských novinách vyjádření, že v pondělí odteklo něco přes miliardu, situace že se uklidňuje, fronty na pobočkách již se netvoří, peněz je dostatek a drama končí.
Pracovník tiskového odboru hovořil o tom, že ztráty pro banku samozřejmě představují malá čísla, ale raději je nebudou zveřejňovat, protože my, zákazníci míváme velké oči.
Tím malým číslem bylo padesát sedm miliard, o které IPB přišla od letošního února.
Když je řeč o přelévání, nemíní se tím vypařování.
Klienti, kteří nevěřili IPB, převáděli své vklady buďto do matrací, anebo do jiné banky. Do které především?
Třetina až polovina směřovala do finančního ústavu, ve kterém včera ráno skončila celá IPB, tedy do belgické Československé obchodní banky.
Věří jí klienti právem? Dobrým vysvědčením nemůže být to, co o sobě banka říká sama.
Skeptik raději vyslechne ekonomy od konkurence.
Ti s respektem hodnotí prodej IPB Belgičanům jako rychlou stabilizaci celého finančního sektoru. Pokud teoreticky hovoří o riziku, spatřují ho v případném zanedbání nějakého právního detailu anebo v politizaci problému.
K politizaci asi dojde, když se ČSOB začne věnovat té druhé “nepoctivé” tváři IPB o níž se včera zmínil ředitel Kavánek.
Vysílá se v úterý 20. června ráno.
