Co je nového v České republice

V poradu Ceske televize Dobre rano byl v utery hostem Vaclav Klaus. Rekl svou verzi o pozvani od Romana Proroka, bez oponenta, a zase sel.

Podle informací, které Britským listům poskytl John Bok, Antonín Zelenka oba dva vydavatele svazku KATO do pořadu V pravé poledne zval, ale ti s odkazem na probíhající policejní vyšetřování účast odmítli. Proč o tom ale nebyli informováni diváci?

Podle informací ČT nedělní pořad V pravé poledne zaznamenal poměrně slušný divácký zájem: rating (sledovanost) byl, evidentně vzhledem k roční době a počasí, sice pouze průměrných 5,0 %, avšak podíl (share) 30 % znamená, že Česká televize tentokrát utrpěla s konkurenční Sedmičkou TV Nova jen nedrtivou porážku - řečeno ve fotbalové terminologii, minule to dopadlo 0:5, tentokrát ČT uhrála slibných 1:3. - Přečtěte si, jak si pochvaluje výsledky sledovanosti sama ČT ("V pravé poledne: druhá nejvyšší sledovanost od poloviny února" http://www.czech-tv.cz/sledovanost/aktuality/v_prave_poledne.htm).

Poznámka JČ: Avšak neřídí se sledovanost tohoto pořadu především vybraným tématem a tím, kdo je do pořadu pozván? To alespoň, jak se zdá, vyplývá z dlouhodobější statistiky tohoto pořadu. A také je známo, že v době politických či ekonomických otřesů (nyní IPB) se sledovanost sdělovacích prostředků zvyšuje.

Vazeny pane Culiku,

obracim se na Vas s prosbou o pomoc. Muj pritel v Kanade ma velke problemy se svoji dcerou. Je psychicky nemocna, presto kanadske urady jeji pripad resi neustalym veznenim misto toho, aby ji bylo umozneno se seriozne lecit. Cela jeji historie je popsana na: www.helpdita.8k.com, ale o tomto vebu vi jen malo lidi. Jde o mladou zenu, ktera si sama nedokaze pomoci, a to, co s ni delaji kanadske urady, je bezvychodne, podle me skonci sebevrazdou.

Nabizela jsem priteli, abychom ji prevezli do Cech a zaridili ji leceni v Cechach, ale ma to spoustu uskali. Ta nejvetsi prekazka je, ze by s tim musela souhlasit, a ona si nepripousti, ze by leceni potrebovala, a pak...dost dobre si nedovedu predstavit jeji prepravu letadlem, snad jen pod lekarskym dohledem a spoustou sedativ.

Pritel si uz pres rok dopisuje se vsemi moznymi urady v Kanade, ale vysledek je temer nulovy. Mam pocit, ze v Kanade takto postizene lidi uklizeji do vezeni, aby neprekazeli. Ale nikdo jim nechce pomoci. Mozna by stacilo uvest jen na Vasich strankach odkaz, pritel je uz zoufaly, nevi na koho se obratit.

Jeden takový otiskly Lidové noviny zde - z typografické úpravy ani z místa publikace v deníku přitom nevyplývá, že by se snad mělo jednat o placenou inzerci.

Ten rozhovor je jedním slovem nenapodobitelný, od první věty ("Okouzlující bezprostřednost Eda Kingmana je obohacená nečekanou kombinací humoru a vřelosti") po závěrečný výčet chodů, které pan ředitel na setkání s redaktorkou pojedl.

Napadá mě: jakpak by se asi líbil takový partner k rozhovoru panu Chmelíčkovi a strážkyni jeho mediálního obrazu paní Sedláčkové? Skoro bych řekl, že Lidové noviny na seznamu korektních publikací jsou.

Mám pravdu, paní Sedláčková?

Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)

Vazeny pane Culiku,

asi mi nemelo byt lhostejne, jak vyhodilo vedeni CT Romana Proroka, protoze se k nemu nezachovali korektne. Jenze redaktori nesolidarizuji s Prorokem, ale se Samalem. Zbytek moji poznamky tedy plati. Timto jsem jen chtela podotknout, ze by si mel clovek vsimat nespravedlnosti vuci vsem, i vuci tem, co mu nejsou sympaticti.

Právě jsem mluvil s Františkem Mikšem. Řekl mi (téměř doslova) toto:

"Voláte pozdě. Já jsem si mezitím stačil ty vaše Britské listy přečíst a řeknu Vám, že něco tak špatně napsaného, neobjektivního a zaujatého si nedokážu představit. A jestli si myslíte, že s vámi budu ztrácet čas, tak jste na omylu!"

Prosím, publikujte, to má stejnou cenu jako celostránkový rozhovor. (T.P.)

Výběr textů z posledních dní:

Komu vadí a komu vyhovuje klientský kapitalismus?

Milan Šmíd

Nerad bych se zařadil mezi ty, kteří jsou schopni bez přípravy okomentovat kdykoli cokoli jenom na základě mediální mytologie a svých vlastních subjektivních pocitů (naposledy mne v tomto ohledu nadchl Emanuel Mandler vyjadřující se ke stavbě stezky v Prokopském údolí, kterou evidentně nenavštívil).

K tomu, abych se ozval k věci IPB, mne vedou dva důvody: za prvé, o IPB se zajímám od roku 1994, kdy zakoupila držitele licence k vysílání televize Premiéra/Prima, a za druhé se domnívám, že zavedení nucené správy v IPB se váže k tématu, o kterém jsem už jednou do BL 10.4.2000 psal ("Mafie a spiknutí v českých zemích"), a že si myslím, že tento krok je dobrým počinem na cestě při odstraňování klientského kapitalismu v českých zemích.

A právě proto mne fascinovalo vystoupení místopředsedkyně ODS L.Benešové v televizním pořadu V pravé poledne (18.6.), která tento krok hodnotila zcela negativně. Že by se ODS stala hlavním obhájcem klientského kapitalismu u nás?

Jak se mi jeví aféra s IPB z pohledu dostupných informací a vlastních rešerší?

Útok na bankovní socialismus?

Podle mne je IPB - při jisté míře zjednodušení - klasickým případem "socialistického softwaru" aplikovaného do kapitalistických poměrů. Ne náhodou se začalo u nás mluvit o bankovním socialismu.

Před rokem 1989 bylo u nás obvyklé, že nezáleželo na tom, jak podnik hospodařil. Zatímco jedni se snažili a měli dobré výsledky, nakonec na tom byli stejně jako ti druzí, kteří se dostali do ztrát, protože stát, lépe řečeno státostrana, vždy zasáhl, ztráty pokryl, zvláště ve prospěch těch, kteří měli - jak se tehdy říkalo - "špagáty" na okres, na ministerstvo, nebo ještě lépe na ÚV KSČ. Že takové poměry demotivovaly jakoukoli - i tu netržní, socialistickou - iniciativu, je nabíledni.

Nejsem bankovní odborník a nevidím do karet těm, kteří hrají své hry s IPB, a dnes především se skupinou společností patřících k holdingu IPB (zvláště když vztahy mezi bankou IPB a holdingem IPB jsou tak nejasné).

Ale jedna věc je zde evidentní. Kdosi se tu choval nehospodárně a očekává, že jeho ztráty nakonec pokryje stát, tj. že dluhy zaplatí za něj ti druzí, kteří byli šetrní.

To slovo "nehospodárně" nemusí znamenat, že se tam přímo krade, nebo - řečeno dnešní teminologií - tuneluje. Stačí, že se v podniku drží lidé, kteří jsou zbyteční, že se nakupují věci, které nejsou nezbytné, že se platí za služby více, než by se platit mělo, nebo že se podnikají velké investiční akce a rozvíjejí velkolepé plány, které zpočátku mohou působit věrohodně, nicméně obchodně jaksi nevycházejí (dokažte, že to byl úmysl), protože jejich hlavním účelem je přinášet lidem, kteří se kolem nich pohybují, alespoň po určitou dobu slušné živobytí.

Nicméně v kapitalismu se donekonečna na dluh žít nedá. Je sice hezké, je-li bankovní holding široce založen a jeho investiční portfolio zahrnuje množství významných podniků (expanzivní strategie je legitimním prostředkem zvyšování síly a zisku na celém světě), nicméně není příliš zdravé, když řada těchto podniků si zvykla na pohodlný život a na snadný úvěr, který si navíc dokázala pojistit styky k "těm nahoře" nebo svoji bezprostřední nebo zprostředkovávanou účastí na vlastnictví banky (viz např. tak často citované Vojenské stavby). Okamžik pravdy jednou přijít musí, i když existují nejrůznější způsoby, jak ho oddalovat.

IPB a její triky

Týdeník Prague Business Journal nedávno citoval nejmenovaného experta: "IPB měla s auditem vždycky problémy." Tak například když v roce 1997 audit firmy Coopers & Lybrand ukázal nepříznivé výsledky, IPB si najmula jinou firmu Ernst & Young a ejhle, výsledky se zlepšily (PBJ, 31.5.2000).

Jiným trikem je "vyvádění špatných aktiv" z bilance banky do společností sídlících tam, kde se tolik nedbá na přísná pravidla hry, například na Kajmanské ostrovy. Kdo ví, zda útoky na ČNB a na bankovní dohled za poslední půl roku nemá příčinu právě v tom, že ČNB podobné operace IPB v hodnotě přes 12 a 8 miliard Kč nechtěla uznat za regulérní.

Randall Dillard, reprezentant Nomury v IPB, sice tvrdí, že jeho lidé nemají s trestním stíháním bývalého správce Agrobanky Klumpara, který při záchraně AGB jednal v intencích bankovní rady, nic společného (rozhovor v MF DNES 3.3.2000, str. 15) a dodává:

Nicméně není asi náhoda, když samotná nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová v rozhovoru pro týdeník Ekonom (10/2000, str. 14-15) o případu řekla:

Hoši z IPB

Přijít na to, odkud to zavání, znamená položit si otázku Cui prodest? neboli komu to prospívá. Já si vůbec nemyslím, že Dillard, Klacek, Procházka kují pikle, kterými se snaží destabilizovat ve svůj prospěch fungování kontrolních mechanismů. (I když vyloučit se dnes nedá vůbec nic.)

Nicméně těch špinavých triků pocházejících z řad našich privatizačních novopodnikatelů, kterým pravidla standardního tržního hospodářství příliš nevoní, se proláklo už více (viz například informace o kampani proti způsobu privatizace České spořitelny v LN v době, kdy se IPB chtěla zachraňovat pohlcením ČS, cílená kampaň proti Tošovskému, proti které se ohradil v německém Hadelsblattu apod.) a podle řady náznaků v médiích stopy vedou právě k lidem motajícím se kolem společností IPB holdingu a bývalého Motoinvestu.

Pavel Páral v týdeníku Euro (25/2000) tyto lidi nazývá "hochy z IPB", když ve zkratce podává výstižnou charakteristiku privatizace IPB:

Samozřejmě, Dillard, Tachecí a všichni kolem budou tvrdit: banka je čistá a budou mít svým způsobem pravdu. To proto, že tiše pomlčí o těch, kteří sice v bance nesedí, ale mají na její chování formálně - přes svá akcionářská práva - i neformálně - přes osobní a historické vazby - rozhodující vliv.

A tak se přes IPB opět dostávám ke své definici mafie, kterou jsem tady před časem zveřejnil:

Já vím, že vzhledem k velikosti a rozmanitosti aktivit IPB (ne všechny jsou ztrátové či neefektivní) nelze brát IPB jako jeden kompaktní celek, věc není jednoduchá a jsem zvědav, jak se s tímto tématem porovnají naši komentátoři zvyklí pohlížet na věci ideologicky a černobíle.

Vždyť ti bankéři a privatizátoři soustředění pod křídly IPB si zajišťovali politické krytí na více frontách, přičemž ta fronta sociálně demokratická byla u nich obsazená možná silněji než v jiné části politického spektra. Jan Macháček už v lednu (Respekt 24.1.2000) upozornil na kuloárové názory, podle nichž je "hlavním politickým obhájcem zájmů IPB" v ČSSD prezidentův poradce Miroslav Šlouf.

Proč ODS nezavelí: všichni k pumpám?

Tím více nepochopím, proč senátorka Benešová namísto toho, aby uvítala, že konečně někdo už říká: dost, nedovolíme, aby stát nadále vydírali nezodpovědní podnikatelé a bankéři, kteří buď nejsou schopni nebo vůbec nechtějí dobře hospodařit, tak proč místo toho tvrdí, že se mělo místo nucené správy vyjednávat a udělat nějakou dohodu, aniž by byli odstaveni od vesla ti, kteří ji přivedli do dnešního stavu.

A aby tomu nasadila korunu, Benešová prohlásila něco v tom smyslu (nezapsal jsem si přesně její slova), že vláda ČSSD vyhlásila válku, která může špatně dopadnout, zatímco před lety, v době dělení Československa, vláda ODS postupovala jinak a lépe, nabídla svým protivníkům smír a proto všechno tak hladce proběhlo.

Tenhle příklad byl totiž úplně "mimo mísu" (a já se nedivím Romanu Prorokovi, že si na účet této dámy ve studiu kdysi zašpičkoval, zatímco Antonín Zelenka se jí tentokráte neodvážil ani jednou skočit do řeči, ačkoli ostatním tak učinil hned několikrát).

Velkorysost a dohoda o neútočení při dělení společného československého majetku byly zcela na místě, protože zajšťovaly nejen klidný průběh celé akce, ale také dobrý základ budoucích vztahů obou nových států. Ale především a hlavně - Československo se dělilo jen jednou, byla to jednorázová akce, která v sobě neskrývala nebezpečný precedens.

Podobná velkorysost či příměří uzavřené s "hochy z IPB" by však měly naprosto jiný dopad. Byly by signálem vyslaným podnikatelské sféře ve smyslu: ano, můžete se i nadále chovat nehospodárně, egoisticky, vyrábět pro sklad, nehledět na odbyt a trh, když to uděláte v dostatečně velkém rozsahu a zajistíte si dostatečné politické pokrytí, nic se vám nemůže stát. To vyhlášení války, o kterém prý - podle senátorky Benešové - není známo jak dopadne, je přece čin, který by měl schválit každý odpovědný politik bez ohledu na stranický dres.

Média a IPB

Co je na celé záležitosti smutné, je služebnost některých médií v informování o problému. Z obsahu a způsobu jejich informování lze poznat, která z nich podléhají siločárám zájmů podnikatelských skupin kolem IPB. Nejde sice o nějaké jednostranné fandění IPB, to si dneska už nikdo nemůže dovolit, ale jde o drobnosti, fotbalovým jazykem řečeno "připískávání" ve prospěch IPB proti státu a vládě.

To "připískávání" může mít různé podoby. Třeba když se opakovaně cituje Dillardův argument, že všem bankám vláda pomohla a proto by měla pomoci také IPB, aniž by tatáž média rovnocenně zmínila Mertlíkův protiargument, že Nomura sice nedostala očištěnou banku jako ostatní investoři, ale bylo to kompenzováno zajímavým investičním portfoliem, nehledě na to, že podle všeho Nomura hodnotu svého vkladu už dávno dostala zpátky prodejem pivovarů. (Pozor, pan Jírovec by měl vědět, že skóre ČR - Nomura 3:17, které uvádí v pondělním příspěvku, je zemanovskou demagogií, IPB do podniku dala mnohem více než 3 miliardy, neboť zde posílila kapitál dalšími 12 miliardami.)

Připískáváním svého druhu je i neustále zdůrazňování a zpochybňování použití speciální policejní jednotky při obsazování banky, čímž se znevažuje celá akce a odvádí pozornost od hlavního problému. (Jsem zvědav, jak by titíž kritici reagovali, kdyby se běžní policisté ve vrátnici dostali do sporu s ochrankou IPB a začali se s ní před kamerami handrkovat a přetlačovat.)

Ta média jsou snadno identifikovatelná. Bohužel, Primu jsem nějak nestihl, takže nevím, jak se k věci postavila. Zato jsem si všiml, že do čela kritiků zásahu proti IPB - a jeho rasantního způsobu - se v sobotu 17.6. postavila TV NOVA a to dokonce i ústy svého ředitele v pořadu Volejte řediteli.

Mám pro to jen jediné vysvětlení - koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Konec konců, byla to TV NOVA, která v únoru pořadem Na vlastní oči podpořila útok na ČNB ve věci zachraňování Agrobanky. (Psal jsem o tom tuším v příspěvku BL Jak média přicházejí o nevinnost 28. a 29.2.2000).

Kdo ví, komu a jak je vlastně dnes Vladimír Železný zavázán za to, že se může každou sobotu producírovat před diváky jako velký ředitel?. A kdo ví, zda má vůbec nějakou šanci kontrolovat finanční toky té televize, o které prohlašuje, že ji řídí? Fakt, že CET 21 nedávno hrozilo vyloučení z peoplemetrového měření ATO jenom proto, že nebyla schopna v termínu složit mizerných pár miliónů korun jako zálohu, svědčí spíše o opaku. (A to v podniku, který až do roku 1998 rok co rok produkoval miliardu zisku.)

"Připískávání" českému privatizačnímu kapitálu v deníku Právo se stalo už tradicí, o čemž mne přesvědčilo i jeho dnešní pondělní (19.6.) vydání. Jenom bych rád někdy věděl, zda Dagmar Šístková, jejímž prostřednictvím v Právu dostal prostor už nejeden kontroverzní privatizátor (Motoinvest, Tykač, Bastl a další), a která se v pondělním vydání opět projevuje jako hlásná trouba názorů IPB, tedy zda tato Dagmar Šístková jedná na vlastní pěst nebo zda je to součást nějaké širší ediční politiky. Nebo snad mají čeští privatizátoři nějaké zvláštní a účinné páky na Zdeňka Porybného a spol.?

Neprůhlednost jako metoda

To, co je na IPB nejmarkantnější, je neprůhlednost společností pohybujících se v jeho holdingové struktuře. Jako jeden z důkazů mohu uvést sněmovní tisk č. 341, v němž Rada ČRRTV popisuje, jak došlo k převodu držitele licence FTV Premiéra na společnost Domeana s.r.o. v srpnu 1999.

Samotní předkladatelé žádosti z FTV Premiéra nebyli schopni Radě vysvětlit, kdo je bude vlastnit, přičemž otázka, kdo vlastní nového vlastníka FTV Premiéra, tj. společnost s ručením omezeným Domeana, je stále ještě dnes ne zcela dostatečně vyjasněná. Jednu dobu byla Domeana - podle slov IPB - "dočasně zaparkovaná" v GES Holding a.s., což jest dnes hlavní partner CET 21.

Když se lidé kolem ČNTS a Klinkhammera pokoušeli vyšpionit, kdo vlastně dostal úvěr od IPB na nový provoz TV NOVA, nepovedlo se jim to. Šmejcova Česká produkční 2000 to není a další stopy - především důkaz o tom, kdo poskytl IPB záruku a čím ručil za tu miliardu - to všechno mizí v mlze společností, které vlastní jiné společnosti a ty zas ovládají jiné společnosti, mající vklad v dalších společnostech, atd. atd., pokračovat lze ad libitum.

Někde by však už měl být vidět nějaký konec.

Milan Šmíd

Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

Komu věřit a  komu nevěřit?

To jsou dvě otázky, které si v posledních dnech položily miliony střadatelů, ale i podnikatelů a firem.

Jednou z možností, jak si i laik může vytvořit vlastní názor, je porovnat čerstvě zveřejněná čísla o tom, jak z IPB počátkem minulého týdne odtékaly miliardy, s informacemi, které v těch dnech poskytovali představitelé této banky a její tiskoví mluvčí.

K osvěžení paměti není třeba jít do archivu, stačí najít doma čtvrteční noviny.

Po té, co z IPB vyzvedli 17 miliard podniky a obyvatelé a šest miliard banky, četli jsme například v Hospodářských novinách vyjádření, že v pondělí odteklo něco přes miliardu, situace že se uklidňuje, fronty na pobočkách již se netvoří, peněz je dostatek a drama končí.

Pracovník tiskového odboru hovořil o tom, že ztráty pro banku samozřejmě představují malá čísla, ale raději je nebudou zveřejňovat, protože my, zákazníci míváme velké oči.

Tím malým číslem bylo padesát sedm miliard, o které IPB přišla od letošního února.

Když je řeč o přelévání, nemíní se tím vypařování.

Klienti, kteří nevěřili IPB, převáděli své vklady buďto do matrací, anebo do jiné banky. Do které především?

Třetina až polovina směřovala do finančního ústavu, ve kterém včera ráno skončila celá IPB, tedy do belgické Československé obchodní banky.

Věří jí klienti právem? Dobrým vysvědčením nemůže být to, co o sobě banka říká sama.

Skeptik raději vyslechne ekonomy od konkurence.

Ti s respektem hodnotí prodej IPB Belgičanům jako rychlou stabilizaci celého finančního sektoru. Pokud teoreticky hovoří o riziku, spatřují ho v případném zanedbání nějakého právního detailu anebo v politizaci problému.

K politizaci asi dojde, když se ČSOB začne věnovat té druhé “nepoctivé” tváři IPB o níž se včera zmínil ředitel Kavánek.

Vysílá se v úterý 20. června ráno.

IPB: Otázky, které by měly být zodpovězeny

Jindřich Ginter

V žádném případě nejsem odborník na bankovní sektor, ale v souvislosti se situací kolem IPB a plejádou bank, které u nás padly a doplatili na to obyčejní, drobní střadatelé, mne napadá jedna věc:

Bylo by velice dobré, kdyby někdo, kdo tomu rozumí a vyzná se v zákonech, připravil přehledné srovnání toho, jak vypadá ochrana bankovního sektoru u nás a v některé vyspělé zemi EU a tak v USA. Například do jaké míry je omezeno poskytovaní úvěrů jednomu velkému subjektu, co takový podnik musí doložit, aby mu byl úvěr poskytnut, jaké jsou garance, nezávislý dohled a pod. Také by jistě bylo zajímavé udělat srovnání toho, co musí banky v zahraničí zveřejňovat, jakým kontrolním mechanismům podléhají z vnějšku, a jakým u nás.

O co jde: když člověk hovoří s malými podnikateli (např. cestovní kancelář), tak popisují co všechno po nich banky vyžadují, než jim úvěr poskytnou, jaké neuvěřitelné a pro malého podnikatele často obtížně splnitelné záruky. (Malí podnikatelé dávají jako záruky třeba své domy, sotva zvládají splácet úroky, které mnohdy zavání z pohledu selského rozumu lichvou.)

Mnohdy mají v ruce jen dobrý nápad, ale logicky nemají čím ručit.

Banky však zajímají peníze, ne zda se jedná o dobrý podnikatelský záměr, jenž má šanci na úspěch a do něhož by mělo smysl investovat. Malí podnikatelé by však, kdyby měli peníze, nešli do banky! Například jeden majitel cestovky mi vyprávěl, že když se ho zeptali, čím by mohl ručit, reagoval: "Svým nápadem, svým záměrem. Buď do něho chcete investovat a půjčit mi, nebo ne." A když se ho zeptali, zda nemá alespoň nějaké pozemky, řekl: "No jistě. Půdu v květináči." No pak mu samozřejmě nic nepůjčili. (Banky, zdá se, neměří rovným metrem - kdo přijde jen s nápadem je pro smích, kdo přifrčí v BMW (nebo radši Audi?) na zákulisní večeři u golfového hřiště nebo v privatu u Lotosové růže, tak má balíky v kapse.)

Je však tento postup uplatňován i na velké, a na rozdíl od malých podnikatelů, neprůhledné giganty? Není, to snad vidí každý, a nemusí být zrovna analytik, který vše obvykle zabalí do hezkých slov. Moc by se mi líbilo, kdyby v BL někdo bez obalu a na faktech rozebral, jaká jsou pravidla u nás a venku (k tomu už samozřejmě nestačí selský rozum, ale je třeba znát zákony a do hloubky se orientovat, v čemž nemohu sloužit).

Najde se někdo takový, kdo nemá potřebu lakovat slova v šlehačkové kudrlinky a vidí do toho?

Napadá mně totiž jedna věc a vycházím především ze zpráv z tisku: Jak je možné, že banky tak benevolentně rozhazovaly miliardy třeba do Chemapolu? V něm se velmi aktivně účastnila mj. i IPB, i když tady nejde jen o jednoho lva, co má paradentózu.

Vypadá to tak, že hrozivé výsledky našich bank jsou výsledkem toho, že si jejich manažeři honili zcela své vlastní, soukromé finanční zájmy, brali obrovské úplatky, skryté třeba do akciových podílů, a nezajímali se, zda jejich kšefty přinesou nějaký prospěch bance. (Skvělé. Vždyť, když se něco pokazí, třeba zaskočí nás v nejhorším případě policejní komando, které stejně rychle zmizí, jako přijelo, svede se nějaké to podezření maximálně na chybné manažerské rozhodnutí. A to není přece trestné, vy hlupáčci.

(Mohou u nás vlastnit manažeři banky akciové podíly? Musí zveřejňovat čeho jsou podílníci? Nevím o tom).

Největším rizikem pak je tedy jen náhlá srdeční příhoda při radovánkách na vodní posteli nebo náhlá, žhavá horká střela z Kalašnikova nebo UZI (a i to se stává velmi ojediněle). Naši slavní "podnikatelé" se na rozdíl od vystresovaných drobných střadatelů většinou těší dobrému zdraví. Bohužel, zákony jsou bezzubé, asi by nám jinak ohrozily svobodu....)

S někým, jako byl třeba Chemapol, si vykutálení bankéři nejspíš plácli, dostali tučné spropitné, odjeli si užívat za holkama, a pak rozhazovali úvěry, které je nebolely, plnými hrstmi.

Například jsem četl, že v IPB byl jeden manažer, který byl odpovědný za poskytování rizikových úvěrů, které se pak nedařilo dostat zpět, a ten člověk, světě div se, prý byl jmenován šéfem oddělení, které tyto úvěry vymáhalo.

Divné mechanismy, ale zřejmě velmi jednoduché. Znovu zdůrazňuji, nejde jen o jednu banku, kterou se teď prohnalo komando jako průjem po třešních, a je tak nejslavnější bankou v zemi a ani nemusela investovat do masové reklamní kampaně, neboť už se o tom palcovými titulky píše v rakouských novinách. Nejde o jednu URNU (ta je stejně v tomto případě pro parádu) a jednoho pajdavého lva, co stál vždy na straně (slyšel, jsem, že na Vaší...) Některé noviny psaly, že skončila jedna velká éra. Nic neskončilo, naopak. Z našeho vyhnívajícího finančního systému opět upadl kousek (pardon, připomíná to jednu nepěknou nemoc, kdy se napadení balí do hadrů a odvážejí se na pusté ostrovy). Jde o celý bankovní systém.

O tomhle už psal Karel Čapek ve 30. letech - vykutálení založí banku, vyberou od lidí peníze, peníze zmizí, červené koberce se srolují, banka se zavře, její drobní vkladatelé zchudnou a ti samí vykutálenci rozvinou své červené koberce zase jinde pod jiným názvem. Tomuto kolečku však může zabránit jedině stát důslednými a nekompromisními zákony a dohledem.

Mám takový dojem, že jsi o některých těchto mechanismech v Anglii či USA psal a teď by je jistě bylo dobré připomenout (například ta americká asociace pro dohled nad akciovými společnostmi - na její stránce musí zveřejňovat smlouvy....jak to tam vlastně chodí??) Už jsem mnohokrát slyšel od lidí, kteří působili v zahraničí, že u nás se utajují informace, které jsou na západě běžně dostupné. Je to pravda? Zdá se, že ano. Kdo s tím něco udělá?

Nejsou naši politici až příliš zaháčkováni do současného stavu, který je pro ně pohodlný, neboť také potřebují peníze a jejich financování není zrovna nejčistší. Vždy je znám například jeden velkopodnikatel (nic ve zlém), co se čile motal kolem slovenského plynu (tam byla minimálně jedna mrtvolka), kolem Chemapolu, měl čilé vazby na IPB, půjčoval peníze ODS, sehnal úvěr i ČSSD.... Přísnější dohled nad bankovním systémem by ale dopadal i na finanční stíny našich politických stran a možná by i jasně ukázal odkud a proč berou peníze. U nás se ale praktikuje metoda "já podrbu záda tobě, ty mně." (Cituji z knihy Penězoměnci, A.H. viz. níže)

Zdá se, že v Česku je nejlepší peníze vydělat a hned utratit (to není z mé hlavy, to mi doporučil jeden uznávaný finanční novinář).

Povšiml jsem si této praxe v knize Penězoměnci od od Arthura Hayleyho. Sice popisuje dobu někdy ze 70. let, ale mnoho věcí je analogických s Českem let 90.

Například jak První americká komerční poskytne ( a za jakých okolností) díky jednomu ctižádostivci miliony dolarů gigantické společnosti Sunaspol, která stála jen na úplatcích a zastrašování. Pak se Sunaspol zhroutil ( že by analogie s Chemapolem?) a banka zažila to, co dnes IPB (run na banku).

Přitom ten, kdo to způsobil, za to bral úplatky, porušil zákony, které zakazují poskytovat velký balík peněz jednomu podniku, neboť to ohrožuje drobné vkladatele. Zajímal se o své konto a nezajímalo ho riziko banky.

Zajímavě zde byla popsána role amerických novinářů, kteří, když něco ucítí, šťourají a jdou po věcech, až se k nim dostanou. Nezajímají je prioroitně ohlasy politiků, ale FAKTA.

Vím, že je to jen román. Navíc jsem se přesvědčil, že to o čem A.H. píše, existuje v určité míře i u nás (například Účinný lek, kde mj. poukázal na to, že drogové závislosti podléhají ve velké míře i lékaři a nemocnice to tutlají. Na základě této knihy jsem si před lety udělal sondu a zjistil, že i u nás je často osud pacientů v rukách vystresovaných a zdrogovaných lékařů. Jelikož jsem přes 2 roky dělal zdravotnictví, poznal jsem, že i jeho Hayleyho kniha Konečná diagnóza je v mnohém analogická s praxí v Česku).

P.S. Nechtěl by se kromě srovnávání způsobů ochrany bankovního trhu někdo přece jenom podívat vzhledem k aktuálnímu dění také na to, kolik peněz utopila IPB v Sunaspolu, pardon Chemapolu, za jakých okolností, kdo konkrétně a jaká je dnešní role dnes? Jakým dalším, takovým gigantům půjčovala? Za jakých okolností? Ví to někdo, zveřejní to někdo?

Podívají se na to profíci z Ekonoma, EURA, HN, MFD, ČT a další.....? Určitě by to četlo dost lidí.....

Toto nejsou úvahy namířené proti jedné bance, jde o princip, navíc i o IPB se leccos šířilo už dost dlouho a moje máma, které to ani nesleduje, svých pár peněz vybrala už před půl rokem! Situace v IPB nespadla ze dne na den. Zrála už v dobách velkých, gigantických, neprůhledných a zcela nedotknutelných "podnikatelských skupin".

Poznámka JČ: Nemám bohužel v těchto dnech dost času na to, toto téma podrobně zpracovat. Kdyby se tohoto tématu chtěl někdo ujmout, byl bych vděčný. Jen stručně: podnikatelé, zejména malí, mívají i na Západě značné problémy se získáváním úvěrů od bank. Daleko výhodnější a svým způsobem lehčí je získat investice prodejem akcií na kapitálovém trhu - pokud se podnikateli podaří na základě přesvědčivého plánu získat investory na svou stranu. Koupě akcií je totiž riziková záležitost a nikdo to nemůže podnikateli vyčítat, jestliže se mu s podnikem nakonec "nedaří". I kapitálová investice (prodej akcií) je však velmi přísně regulována rozsáhlými předpisy a lze-li dokázat, že se podnikatel choval neodpovědně, je za ztráty trestně odpovědný. Úřad pro dohled nad americkým kapitálovým trhem se jmenuje Securities and Exchange Commission a jeho stránky jsou zde.

Oko za oko, zub za zub a přátelské převzetí

Jaroslav Pour

Poté co se muži se samopaly, kuklách a v černém (URNA), kteří se v  rámci zachování vkladů obyvatelstva této republiky dne 16. 6. 2000 postavili na obranu proti odplynutí kapitálu do ciziny ke vchodu banky, aby byl zachován křehký růst ekonomiky po revoluci lehce rozvrácené země na příkaz ministra vnitra bratra Grosse, více chápu muže, kteří se s puškami v klobouku a v montérkách (LM), kteří se v  rámci zachování vkladů obyvatelstva této republiky dne 25. 2. 1948 postavili na obranu proti odplynutí kapitálu do ciziny do vchodů bank, aby byl zachován křehký růst ekonomiky po válce lehce rozvrácené země na příkaz ministra vnitra soudruha Noska.

Jak je vidět, sociální demokracie (přes všechny slučovací sjezdy a opětovné vymanění se) má historicky standardní řešení fungující v každé době. Kromě sem tam schválených válečných půjček francouzských.

Střádalové vám, soudruzi, budou tleskat (stejně jako v únoru), zvlášť klienti IPB, ale akcionáři budou plakat (zvlášť akcionáři IPB).

Střádalů je víc než akcionářů - stejně jako nájemníků víc než domácích - i když zklamaní akcionáři z kupónové komedie pomohli vaší ČSSD vládě do sedla s lanem pro toto rodeo.

Když jste, bratři z ČSSD, deklarovali, že stát už s pomocí skončil, a plátci daní - vašich dolních 10 milionů - si trošku oddechnou, neboť jsou to povýtce ti, co si z daní dovolenou, večeři ani benzín odepsat z daní nemohou, jsou to opět oni, kteří jsou VÁMI diskriminováni, neboť jak jim dnes a denně předvádíte, jen na ně dopadnou nepřímé daně, které jim laskavě napaříte, abyste ulevili daním přímým (které nejste ani schopni vybírat) - VÁMI, milá vládo, vlastněné podniky jsou ty, které zhusta neplatí daně, sociální a zdravotní odvody ba ani mzdy vašim (teď už nenávratně bývalým voličům) - aby se VÁŠ místopředseda teatrálně přel o mandatorní výdaje - pro vás se staly mandatorními, vážená vládo, sanace bank všeho druhu, o dinosaurech toho nejtěžšího průmyslu nemluvě. Ještě chvilku nám namlouvejte, že koupě (kterýchkoli) stíhacích bombardérů je pro nás dobrej kšeft, a že prodej těch našich z Kunovic do Řecka je kšeft ještě lepší.

JEŠTĚ CHVILKU, JEŠTĚ MALOU CHVÍLI...

ČR má nejvíc držitelů akcií na světě (z KP) a opozičně smluvní vláda právě teď stejně jako předtím ukázala VŠEM bez rozdílu (malé i velké privatizace) jak se SVÝMI akcionáři nakládá. Dividendy nebude mít NIKDO (P/E je nekonečno), a dokud tady bude tato vaše hybridní vláda, tak nikdo neuvidí ani dime. Jestliže si NOMURA zaplatí inzerát ve FT i s fotopřílohou, tak má tato země po ftákách, protože precedens je svinstvo.

100x si mohu myslet, že Nomura se zachovala jako M. Douglas ve filmu Wall Street, ale NIC to nemění na faktu, že z čistě právního hlediska (podle mého názoru) jde o flagrantní porušení zákona, ať si to vláda zdůvodňuje jak chce.

Vlády v ČR mají právní kontinuitu a svádění čehokoli na tu předchozí (navíc, když si dvě největší strany cyklicky a recipročně vyslovují důvěru při schvalování rozpočtu), je pokrytectví největšího kalibru, které dovedlo tuto zemi na pokraj státního bankrotu (v situaci, kdy, aby se předešlo alespoň zdání veřejného projednávání v PS ČR jde už snad 2/3 státního rozpočtu MIMO rozpočtové schéma cestou různých fondů o nichž (a jejich naplnění a čerpání) nemá nikdo přehled - jinak si nedovedu představit jak vláda neustále uvolňuje ty SVÉ(?) miliardy tak lehce a plynule do všech směrů (KDE JE SAKRA BERE A PŘITOM NEZVYŠUJE INFLACI !!!???).

Vrcholem cynismu a je záruka vlády a ČNB za vklady ještě 12 měsíců!!! PO skončení nucené správy ( http://www.ipb.cz/nabidka/zarukacnb.jpg) - čímž vlastně bude rok RUČIT jiným soukromým akcionářům ještě rok za jakékoli transakce - i ztrátové.

Rok tak může být hlavním analytikem v ČSOB můj pes a NIC se akcionářům ČSOB nemůže stát. Když tito (ČSOB) akcionáři (a víme my vůbec, kdo to je ?) vyvedou likvidní kapitál na Slovensko nebo na Bahamy, CO POTOM udělá tato vláda? Předá štafetový kolík KB???

Z pozice Čecha bych to, co uvádím, pochopil, ale ten, kdo tady posledních 10 let nežil a nemá zkušenosti ze surfováním drobného střádala z banky do banky - málokdo měl to štěstí, že nemusel alespoň dvakrát buď trnout, nebo stát frontu na VLASTNÍ PENÍZE - to pochopit nedokáže.

Bankovní dohled NESTOJÍ ZA NIC, vždyť už v lednu zaměstnanci IPB ve fitness centru poradili kamarádům, ať si dají vklady jinam. I pan Niedermayer potvrdil, že vážné problémy jsou s IPB už půl roku.

Mluvčí ČNB jen tak mimochodem řekl, že za ty TŘI ! dny bylo z IPB vybráno skoro 30,000.000.000 Kč - což při výběru drobným střádalem, dejme tomu 50.000 Kč v průměru - je to 600.000 výběrů za tyto tři krizové dny (což při cca 160 pobočkách IPB v ČR http://www.ipb.cz/) je 600.000 :160 = 3.750 výběrů za tři dny v každé pobočce - kdyby každý výběr trval "jen" 3 minuty, potom 3.750 x 3 = 11.250 minut : třemi dny = opět 3.750 minut za den, což je nepřetržité vybírání 62,5 hodiny denně - předpokládejme, že pobočky mají otevřeno 10 hodin denně, pak by vycházelo, že KAŽDÁ i ta nejmenší pobočka by musela mít minimálně 8 přepážek, (což nemají ani ty největší) a každou hodinu by paní pokladní vydala cca milion korun.

Pro naše "NEZÁVISLÉ" televize je signifikantní, že tento provoz nezaznamenaly.

Nebo OPRAVDU takový provoz nebyl a (tady omluva televizím) PAK se dělo něco daleko horšího.

Zaregistrovali jsme počátky znárodňování v ČR ?

Zahraniční investoři investujte v ČR - ať je co znárodňovat?!

Kupujte nemovitosti - ty si zaručeně do ciziny neodnesete!

Naše vláda se domnívá, že investice = kupte si akcie a zapomeňte. (Viz kupónová legrace.)

Nebo ještě lépe NAŠE dluhy připište na vrub SVÉ zahraniční centrále. Japonci mají přebytek v obchodní bilanci, takže mohou investovat - ale co když tam v Nipponu bude zemětřesení a oni budou muset stáhnout svá aktiva na znovupostavení Ginzy z trosek, anebo jen pomoci ekonomice jihovýchodních "tygrů" (jim bližším)? - To je ta globalizace.

Kolik má Česká republika vlastních zahraničních investic, aby se mohla bránit stejnou zbraní? Ta globalizace znamená reciprocitu, jednoduše řečeno držení se v šachu (my vám hovězí vy nám víno), a za situace, kdy nabízíme národní výprodej komukoli za každou (dnes už) cenu, je to jen příprava na ŠACH MAT, a to ani nevíme od koho - minulý týden táhla věží na H7 jen nějaká střední investiční skupina - nějaká nomura.

Hrdá vláda prohlašuje, že se o banku postará - PROČ ji tedy prodávala, když je tak dobrá? Ta vláda - myslím její ministr - říká (cituji popaměti), že v současné době je banka nejbezpečnější v ČR - bože jak na tom asi jsou ty méně bezpečné?

Jsme svědky přerodu ČSOB v SBČS (asi úlitba za těch 24 tun zlata Slovákům, které musela přežít - museli jsme jim ho dát za rychle kačku, aby se ČSOB očistila od slovenského vlivu a mohla přijmout IPB?

ČNB bude pak dále jen jedním z menších odborů MF ČR a z ČSOB uděláme banku cedulovou, ta pak vydá po dalším nočním zasedání vlády červonce, nebo jiné asignáty a kurz nastaví 1 : 1 k EURU - alespoň na 20 minut (nejlépe zase v pátek, aby byla burza dva dny off line), nebo vydá sedmileté státní obligace, pak udusí úvěrovou míru a udělá z nich Blue Chips?

Čeho se ještě můžeme nadít?

V tom hvězdném okamžiku (v neděli po tom pátku) proběhne referendum o vstupu do EU a nový personální šéf EB Ing. T. navrhne ministra financí na Rašínovu cenu, kterou mu předá na ARO Vinohradské nemocnice, spolu se zprávou, že česká koruna srovnala kurz s měnou albánskou.

P.S. Dědeček byl tehdy dávno ředitelem Živnobanky a když přišli ti Lidoví Milicionáři hlídali tam přes noc. Jeden asi nemohl najít záchod a protože se tam nevyznal a nemohl opustit jemu svěřený post, tak udělal svou velkou potřebu do zásuvky prokuristova stolu. URNA jistě měla detailní plány, takže moje shora uvedené srovnání jistě pokulhává.

Pro běžného pozorovatele však asi zůstalo po odchodu pretoriánů v obou bankách zhruba to samé.

Jaroslav Pour

Názor bývalého šéfa zpravodajství ČT:

Tomáš Pecina

Ředitel Dušan Chmelíček na tuto roli aspiroval poměrně dlouho: v jednu chvíli se dokonce zdálo, že bude tím, komu se podaří spustit historickou reformu zpravodajství. Správně rozpoznal, že Zdeněk Šámal je pro reformu hlavní překážkou a tlačil na jeho odchod tím, že Šámalovi vytvořil nadřízeného. Výběr Jiřího Hodače, muže s velmi nepřesvědčivou osobní historií z BBC i se zjevnými potížemi při komunikaci (připomeňme, že Britským listům na žádost o poskytnutí dvou dokumentů místo odpovědi vynadal - uvedl, že jeden dokument je sice už na síti, druhý dokument však zamluvil a neposkytl; jiný případ zdvořilého dotazu a nevstřícné odpovědi z kanceláře Jiřího Hodače viz zde) asi nebyl optimální volbou, ale z dlouhodobého hlediska mohl vést k žádoucí změně: po "asistovaném odchodu" Šámala mohl Chmelíček slabého Hodače snadno nahradit schopnějším člověkem.

Po neadekvátní reakci na Klausův telefonát však ředitel ČT začal rychle ztrácet půdu pod nohama a dílo korunoval naprosto diletantským nápadem zadat svému aparátu zpracování "komuniké" a trvat na jeho odvysílání v hlavní zpravodajské relaci. Dušan Chmelíček tím definitivně prohrál, a neuvědomí-li si to sám, jeho okolí, dosud loajální až patolízalské, mu to brzy začne dávat najevo.

Můžeme věřit, že klaďákem je vlastně Jiří Hodač? K této variantě se, zdá se, přiklání ve svých komentářích Jan Čulík, který v Hodačovi vidí "pokračování Ivana Kytky jinými prostředky". Zkusme si ale porovnat Kytkův projekt reformy zpravodajství s Hodačovým extraktem z BBC Producers' Guidelines - ten rozdíl ohromí.

Zdeňku Šámalovi, muži s dobrými politickými i mediálními styky a nejnověji mučedníku novinářské etiky, chybí k aureole poněkud přesvědčivější výsledky a větší konzistence při uplatňování nezávislosti veřejnoprávního zpravodajství. Šámal může být kladným hrdinou pro málokoho; mnozí v něm vidí Calveru, jiní oceňují jeho nespornou taktickou obratnost a spíš ho pasují do role Iaga.

Skandálně odvolaný Roman Prorok se ukázal být klenákem celé televizní stavby, ale sám se zdá být v poněkud pasivní pozici. Jeho stranickost byla příliš patrná, a hvězdou mohl být pouze v podmínkách veřejnoprávní nenáročnosti: jak Prima, tak Nova našly a vychovaly pro své diskusní pořady lepší moderátory. Prorokova role je proto jasná: jednooký král slepých.

Kandidáty na hrdinskou úlohu bychom mohli hledal i ve vyšších ešalonech: Máme-li věřit tomu, co tvrdí Jana Dědečková (a pravdu se s určitostí nikdy nedozvíme), Miloš Rejchrt pronesl ve čtvrtek v Ostravě plamenný projev na podporu vedení ČT, zatímco o den později, když vše "rozvážil", poslal Lidovým novinám stejně plamenný článek vyjadřující pochopení rebelujícím.

A Jana Dědečková? Ta je ze hry venku už svým stranicko-politickým zázemím: nikdy nikoho nepřesvědčí, že její podpora řediteli Chmelíčkovi není jen neuměle maskovanou snahou podřídit ho do budoucna diktátu ODS. Kdyby byla nezávislá, mohla by leccos podniknout, ale takto má svázané ruce a jako "papaláška" ODS je bohužel apriori nevěrohodná.

Kladní hrdinové tedy nejsou, zbyli padouši a statisté. Kdybych měl vybrat mezi nimi svého favorita, zřejmě bych zvolil Antonína Zelenku, pro statečnost, s níž bojuje se svými příliš viditelnými handicapy i s neprofesionalitou týmu, který mu Česká televize dokázala nabídnout.

Hlavním hrdinou trpným je ovšem divák-koncesionářský poplatník, protože ten celou televizní nechutnost financuje.

Stane se tajně zasedající Rada ČT mečiarizační komisí?

Tomáš Pecina

Určitý pohyb byl přece jen zaznamenán: Nový předpis už neukládá radním povinnost mlčet o průběhu jednání, měly by se zveřejňovat údaje o průběhu hlasování a pokud některý radní s rozhodnutím Rady nesouhlasí, má právo požádat o zařazení svého stanoviska do zápisu.

První dvě změny jsou bezesporu změnou k lepšímu, třetí však působí poněkud konfrontačně a není jisté, zda tohoto práva vůbec kdy kdo využije. Nešťastná je především formulace, striktně omezující publikovaná stanoviska na nesouhlasná. Jak je známo např. z praxe amerického Nejvyššího soudu (Supreme Court),concurrent opinions (souběžná stanoviska), jimiž soudce vyjadřuje souhlas s většinovým rozhodnutím, ne však s většinovým zdůvodněním, bývají v rozsudcích/nálezech soudu stejná důležitá jako dissenting opinions (nesouhlasná stanoviska).

Chybí naopak ustanovení, které by upravovalo povinnost zveřejňovat podklady k rozhodnutím, a tak se v zápisech z jednání zřejmě dočkáme toho, co tak dobře známe z praxe Jirákovy Rady: ředitel předložil (tajný) dokument, někdo jiný k němu vypracoval (tajný) posudek, Rada o tom (tajně) jednala, pan Rejchrt prý chvíli svobodně (protože tajně) rozvažoval, a nakonec byl tajný materiál jednomyslným rozhodnutím přijat.

Že Česká republika je zemí, kde je často obtížně najít ne sedm, ale jednoho statečného, potvrzuje i jednomyslnost, s níž Rada jednací řád přijala: vše ostatní byla jen stínohra pro naivní novináře. My mocní si přece tak dobře rozumíme, viďte, paní Dědečková ?

Petr Štěpánek, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání

Jiná situace: Ze statistiky vyplyne, že zdaleka nejčastěji zvaným hostem tohoto prestižního pořadu je - dejme tomu - místopředseda ODS Petr Nečas, de facto řadový poslanec. Nicméně jeho kamarádský vztah s moderátorem XY, díky kterému je tak často zván, z něho činí politickou veličinu, která směle zastiňuje daleko důležitější ústavní činitele.

Nebo: Při podrobnější dlouhodobé analýze zmíněného diskusního pořadu se zjistí, že pan moderátor XY je sice náležitě "drzý", útočný a nekompromisní, jak se všeobecně žádá, leč pouze na hosty ze čtyřkoalice. Zástupci stran, které jsou jeho srdci blízké, nemusí mít vůbec strach, že by byli vystaveni nepříjemným otázkám.

Připadá vám to šílené? Také si myslíte, že takový moderátor nemá v prestižním debatním pořadu co pohledávat? A že vedení veřejnoprávní televize činí dobře, když pana XY odvolá z funkce. A také jste přesvědčeni, že jenom blázen by se mohl zastávat moderátora, který se dopouští podobných trestuhodných profesních poklesků. Velice se mýlíte. Stačí jenom dosadit jiná jména (Havla s Klausem prohodit a namísto Nečase si doplnit Mlynáře) a vyměnit zkratky politických stran a najednou zjistíte, že pro některé politiky a  jejich spřátelené novináře je odvolání takového moderátora útokem na demokracii a nezávislost ČT.

Nutí to k zamyšlení, proč to dělají. Odpověď je vcelku jednoduchá. Odchodem novináře typu pana XY ztrácejí tyto politické síly (čtyřkoalice, Impuls ...) svého exponenta na významném postu. Česká televize je totiž skutečně zpolitizovaná. Nikoli však jako instituce, která straní určitému politickému směru, nýbrž jako organizace, jež v minulosti zanedbala kontrolní mechanismy vůči úletům jednotlivců. Jen tak se mohlo stát, že obrazovka ČT se stala nástrojem vlivných mediálních fámulů hradního bloku. Zjevné sympatie k  US, potažmo čtyřkoalici, Impulsu či výzvě Děkujeme, odejděte se pak v takové atmosféře bohorovně přecházejí a každá snaha o  narovnání ČT do normálu, respektive ke skutečné nestrannosti je naopak vydávána za  příklon k  ODS či ČSSD. Vzhledem k tomu, že obdobné spřátelené "nezávislé" žurnalisty má hradní blok na  více vlivných postech v různých médiích, není se však onomu pokryteckému křiku co divit.

Jestliže tedy nové vedení ČT v  čele s generálním ředitelem Dušanem Chmelíčkem a ředitelem zpravodajství Jiřím Hodačem dnes chce podobné nešvary vymýtit, je třeba hlasitě tleskat, neboť vykročilo obtížným, leč správným směrem, ke skutečné nestrannosti. Přes všechen pokrytecký křik koná dobrou věc.

Petr Štěpánek

P.S. Malý dovětek pro BL. Pánové Chmelíček a Hodač sice skutečně vykročili správným směrem, leč na prvním kroku šlápli do exkrementu. Odvolat neschopného redaktorem je záslužné, udělat to tak nešikovně - a vystavit sebe i druhé spekulacím o politických tlacích - je však trestuhodné.

Ondřej Čapek

Vazeny pane Culiku, moc Vam dekuju za otisteni clanku "Kniha stiznosti" od Jana Novotneho a  pozdravujte autora. Rad bych take prispel jednou zvlast vyvedenou otazkou:

Platonovo pojeti penez bylo:

Proti tomu jsou terminy neokeynesianstvi, postkeynesianstvi a  neoinstitucionalismus celkem v poradku (tedy jinak receno: o Platonove pojeti penez jsem ze celou dochazku na VSE, nic neslysel a nevim, co je to kartalisticke). Pokud nekdo zna z ktere ucebnice ci prirucky toto bylo opsano, napiste mi prosim. Jinak muj tip je za c)

Jiřina Šmejkalová

Vážení kolegové a absolventi,

Píšu svým jménem a jménem kolegů a studentů na Ustinovově institutu pro studium střední a východní Evropy na univerzitě v Durhamu. Rádi bychom vám poděkovali za vaši nedávnou podporu pro náš institut, ohledně návrhu přestat přijímat další studenty ke studiu ruštiny a  v podstatě zlikvidovat v Durhamu slovanské studie. Podpora, které se nám dostalo, byla obrovská, včetně podpory od Michaila Gorbačova a od Petera Ustinova! Vedení univerzity nyní s námi zahájilo dialog, návrh na zrušení slavistiky v Durhamu, který měl být předložen univerzitnímu senátu 27. června, byl zrušen a na stole je nyní pozitivní návrh ohledně budoucnosti katedry, v jejímž rámci se možná spojíme s jinou katedrou, která má s námi společné zájmy. V tomto pozitivním klimatu se domnívám, že by byla další záporná publicita pro univerzitu v Durhamu kontraproduktivní.

Mnohokrát děkujeme a nezapomeňte na nás! (pro všechny případy) Dear Colleagues/ Alumni,

I am writing on behalf of myself, colleagues and students of the Ustinov Institute for the Study of Central and Eastern Europe, University of Durham. We would like to thank you for your recent support over the proposal to cease admissions to named Russian degrees and to effectively disband Slavonic Studies as a discipline in Durham. The support we have had has been overwhelming including from Gorbachev and Peter Ustinov! Senior management of the University has now begun a dialogue with us, the proposal for senate on 27 June has been withdrawn and a positive proposal is now on the table for the future of the Department involving a possible merger with another department which shares our interests. In this forward-looking climate I think further adverse publicity for the University would be counter-productive.

Many thanks again and don't forget about us (just in case!).

Ze slovenských informačních internetových stránek vybral Matúš Minárik, reportér slovenského Rádia Twist

Matúš Minárik dodává:

Myslim, ze vychodisko z celeho 'romskeho problemu' je jedine postupne riesenie prostrednictvom trpezlivych projektov zameranych na rozne problematicke oblasti. Zrejme to vsak vyzaduje velmi odusevnenych ludi rozhodnutych vela obetovat.

Pavel Tic

Vazeny pane Martinku,

k Vasemu clanku, ktery prinasi novy, zajimavy pohled na vztach _nekterych_ obcanu CR k Romum bych mel jednu vytku: dopoustite se stejne generalizace, jakou vytykate _nekterym_ Cechum, tj. hovorite o tom, ze  (cit.) "Dle Čechů se na nich Romové dopouštějí podrazu (...)", "To je to, co zásadně pokřivuje názorové a pocitové zrcadlo Čechům (...)".

Dovolil bych si Vas upozornit, ze ackoliv jsem podle nekterych priznaku Cech & v principu se i Cechem citim byt, tato tvrzeni pro mne neplati & tedy jedna se o nevhodne zobecneni.

To by mi ani by mi prilis nevadilo, kdyby nebylo pouzito v clanku, ktery podobnem, ne-li identicke zobecneni z urciteho hlediska odsuzuje dokonce jako rasisticke & snazi se je nejakym zpusobem osvetlit.

V teto souvislosti mne napada, ze by mozna bylo prinosne podobnym zpusobem analyzovat Vas pristup k problematice & jeho koreny -- nechcete se toho (bez ironie) ujmout?

Poznámka JČ: Hovořil jsem včera o myšlenkách Jana Martinka s jednou americkou historičkou a ta poukázala na to, že ve společnostech, v nichž vládne rasismus, bývá jedním z hlavních důvodů převažující pocit, že je většinová společnost jaksi "ukřivděná".

Nepříjemné otázky týkající se Romů

Miloš Zahradník

Dobry den pane Culiku a pane Martinku,

netouzim opravdu nijak po zviditelneni sveho jmena v BL v teto souvislosti - presto bych rad videl Vase odpovedi na nektere me otazky. Snad nejsou prilis vulgarni (z vaseho pohledu; ja je povazuji za legitimni :-)

Zdravim Vas

Milos Zahradnik

V diskusich o Kosovu, Romech apod. je casto nepojmenovano to, co je ve skutecnosti nejdulezitejsi a co zduraznuje ve svych prispevcich pan Teply (v BL pouze on): populacni exploze nekterych etnik.

Reknu to hned na uvod:

Populacni exploze jednoho naroda nesmi mit za dusledek faktickou genocidu narodu, ktere "neexploduji" ! A zavodit v populacnim prirustku - jako zpusob "soupereni narodu ci etnickych skupin" je nemene nebezpecne, nez jsou dalsi formy "politiky vedene jinymi prostredky" ! Je to samozrejme slozite tema, omezim se jen na nekolik otazek a konstatovani. Prominte, ze micham otazku Kosova s otazkou Cikanu zde, v mem chapani maji totiz oba tyto problemy velmi mnoho spolecneho 1) Vratme se do relativne demokraticke atmosfery Jugoslavie 60 let. Jak se tehdy tedy meli Srbove v Kosovu chovat, s myslenkou na budoucnost, vzhledem k rychle expandujici komunite jejich albanskych spoluobcanu ? Snazit se dohonit je v porodnosti, 5 - 10 deti na jednu zenu ? (Takhle to delal, o dve dekady pozdeji, Ceausescu.) Udelat plan, jak postupne "demokraticky" vyklidit celou tu provincii behem pulstoleti - a ustoupit tak konkurencni, progresivneji rostouci komunite ? Vedeli prece, jaky historicky byl vztah Albancu k nim, ze  vzajemne souziti bude i budoucnu tezko mozne. Kdo taky mohl tusit, jak zmenena bude celosvetove situace za pul stoleti...

Co tedy meli Srbove udelat v predstihu, krome dobrovolneho postupneho predani moci ? Krome zorganizovani "svobodnych voleb" (nejlepe v okamziku, kdy o drtive prevaze Albancu uz nebude sebemensich pochyb ? ;-) Bylo mozno zachranit srbskou komunitu v Kosovu pred zkazou, ktera ji hrozila do budoucnosti ? Jak ? Vetsim nasilim ? Striktni populacni politikou (jako v Cine) ? Nebo uz jen postupnym premistenim srbske komunity do planovite (a humanne, jak to jenom lze...) etnicky vycistenych oblasti, ucinnym opevnenim mist (infrastruktura, ekonomicke zdroje, skoly, universita apod.) dulezitych pro budouci preziti srbske komunity v albanskem mori ? Stahnout se do enklavy pobliz hranice se Srbskem (a na oplatku vystehovat Albance ze Srbska jako nebezpecnou nakazu) ? V predstihu zadat o budouci protektorat ? Koho ? OSN ? NATO ? ;-) Nebo naopak v predstihu varovat soudni dvur v Haagu o podezreni, ze Zapad se bude snazit napomahat "samovolnemu" zniceni Jugoslavie ? Same neprijemne otazky.

Netvrdim, ze znam odpovedi. (Krome odpovedi v situacich, kdy se uz situace vyhrotila na ostri noze. Je jasne, na ci strane pak jsem ;-) Zda se mi pouze, ze skryvani neprijemnych otazek (resp. snaha ty otazky diskreditovat s pouzitim "newspeaku" politicke korektnosti) je z mnoziny znamych spatnych reseni problemu perspektivne skoro tim nejhorsim.

A plynou z vyvoje v Kosovu nejake zavery pro jine (zatim) minority, jejichz populacni exploze z nich casem udela (pokud uz misty neudelala) majority ?

Co udelat (zkusme se na to podivat ocima evropskych "decisionmakers", ti jiste ve "spolecnem dome" s cleny neprizpusobivych minorit doslovne bydlet nebudou, navic jejich obzor zde je omezen jen na centrum Prahy resp. dalsich metropoli "stredovychodni Evropy"), aby napriklad budouci EC vlaky Berlin - Praha - Viden nemusely byt pancerovany a v oblasti severnich Cech provazeny policejnim kordonem pri prujezdu "zonou" ?

To vite, kdyz mate malou minoritu, "zivici se hlavne kradenim slepic" (omlouvam se predem JC: neuvadim to jako invektivu, ale jako problem !) muzete to stale jeste oznacit za puvabny folklor... Pokud by se ale ta minorita mela stat majoritou, co s tim?

Je pak samozrejme hlavne na ni samotne, aby "redefinovala" a podstatne rozsirila roli, kterou chce ve spolecnosti hrat (az se stane majoritou). Ma ale vubec nejakou vizi ? (To ti Albanci aspon nejakou tu vizi maji... nedivim se tedy Srbum, ze proti te vizi bojuji, sec mohou ;-) Bili za ne tohle udelat nemohou.

Bude vubec ta "vize dosavadni minority" kompatibilni s tim, co chce dosavadni vetsinova spolecnost ? Nebo se ma prizpusobit hlavne ona ?

Tak, jako se postupne "prizpusobi" najemnici v dome obyvanem "cikany" ?

Kdo muze, utece. Kdo nemuze, zvlci taky, nebo se stahne do ukrytu. Tim problem mizi, protoze nelze prece minorite vytykat to, co pak koneckoncu delame i my sami... Problem ale "mizi" jen do chvile, kdy takovouto "korektni" politiku smete protireakce nove generace politiku... Radsi nedomyslet v predstihu, jakych... a to mam na mysli zatim jen ten pripad, ze minorita je stale jeste jen minoritou.

Prepokladejme tedy (otazka pro JC), ze jste jasnovidec a muzete zpetne radit Josefu Brozovi (Tito) koncem 50 let, jak resit problem Kosova do budoucnosti. Co byste mu tehdy poradil, aby to fungovalo ? Vice demokracie ? Vice socialismu ? (Nechci byt zlomyslny, ale M.S.G. na tohle prave pohorel ;-)

(Pritom padesata leta byla doba, kdy Tito mel ambice byt vladcem celeho Balkanu. Snazil se proto zalibit Albancum vic, nez asi bylo rozumne.)

Co vlastne radite Cikanum a "bilym" ted, krome obecnych frazi ?

Slibil bych JC lahev skotske k sedmdesatinam, "za proziravost", pokud situace ve mestech jako jsou Levoca, Usti, ... nebude za 20 let (ci mnohem drive) charakterizovana spickovymi investigativnimi britskymi novinari jako "uz absolutne neresitelna" pro bile !

V teto polemice nejde o politicky korektni fraze, jde o navrhy reseni ...ktere nas xenofoby treba ani nenapadaji...

Co stat jeste/uz nedela a mel by delat. Co Cikani nedelaji a meli by delat.

Ty navrhy by ale nemely byt prilisnym kycem, jako jsou ruzne predstavy utulnych (i romskych) hospudek na kazdem rohu (jinak ciste) ulice, v upravene ceske krajine, kde laska zvitezila nad...

Cetl jsem pred casem dosti otevrene "rasistickou" reportaz v Pravu (na dvojstrane venovane cestovani). Byla o Jihoafricke republice, "autenticky" popis soucasneho Johannesburgu mne dost sokoval. Nemel jsem pocit "detske nemoci" systemu predurceneho pro zarne zitrky a rikal jsem si... tak to uz snad radsi ten apartheid... (Vim, ze je maximalne neslusne to takhle rikat protoze Mandela je hrdina, ba - co vice - globalni medialni superstar.)

Trivialni doplnujici poznamkou je, ze ctim ruskou ale i albanskou literaturu, nemeckou ale i cikanskou hudbu, nemeckou a anglickou racionalitu a zidovsky smysl pro abstrakci. Jako cesky xenofob provincionalista jsem ted vyjmenoval ty narody, ktere mi lezi v zaludku nejvice... Doufam, ze jsem na nekoho nezapomel. Aha. Predstava vietnamske hospudky na kazdem rohu ceske ulice je naopak docela realna, a me osobne mila :-)

Minuly vikend jsem navstivil "Jahrmarkt" v typickem ceskem malomeste, odkud pochazim. Cestinu s "vietnamskym prizvukem" po takovychto akcich muj syn rad napodobuje:-) Mel jsem z te multikulturni akce velmi dobry pocit. Ani stopy po nejakem rasismu - mezi temi zabednenymi ceskymi xenofoby, neumejici jiny jazyk nez cesky a nezajimajici se o nic, co presahuje obzor jejich malomesta... Bavi mne vzdy nakupovat u stanku "Jiri Pham". Pro uplnost dodavam, ze tam byly i cikanske kramky (se slovenskymi syry a zeleninou) - ale tech vietnamskych bylo nepomerne vic.

Poznámka JČ: Ad populační exploze určitých etnik. Toto je myslím problém jen v těch společnostech, kde se určitá etnika v jedné společnosti navzájem kulturně i jinak odlišují a vládne mezi nimi nenávist. Přestože je bezpochyby v britské společnosti zejména v méně vzdělaných společenských vrstvách velmi silný rasismus, celospolečenský veřejný konsensus prosazuje a podporuje toleranci vůči lidem jakýchkoliv ras a ve sdělovacích prostředcích vidíte běžně lidi nejrůznější barvy kůže, aniž by to kohokoliv nějak vzrušovalo. Podle jakési statistiky bude prý v Británii asi do deseti let jen asi každý pátý teenager běloch (!! - cituju tuto "šokující" statistiku po paměti). No a CO? Je to úplně jedno, pokud například moderátoři televizních programů pro děti či mládež jsou úplně stejní teenageři jako mladí lidé, kteří mají bílou kůži, mluví úplně stejným anglickým přízvukem a zastávají tytéž hodnoty.

Jsem přesvědčen, že prvním katalyzátorem integrace odlišných etnických skupin do společnosti je právě tolerance a zájem ze strany většinové společnosti. Jak kdosi napsal v minulých dnech v soukromém dopise: představte si, že dáte úkol třeba vykopat strouhu dvěma skupinám padesáti mužů. První z nich budete při tom chválit, případně se k ní chovat s úctou, druhé budete od začátku dávat najevo, že jsou to flákači a podvodníci. Která skupina tu strouhu asi vykope?

Ptejte se PROČ se "většina" (opravdu?) Romů živí kradením slepic. Pamatujete na toho Inda, jemuž se podařilo po povodních na Ostravsku v roce 1997 úplně zcivilizovat tamější romskou komunitu, jen protože měl o ty lidi zájem a nebyl to Čech? (Romové mají vůči Čechům tentýž stereotypně záporný postoj, jaký mají bílí Češi vůči Romům, přece.)

Shodou okolností se o této věci o víkendu diskutovalo v britském rozhlase v zajímavé pravidelném diskusním pořadu, nazvaném The Moral Maze, Morální bludiště. Hovořilo se tam o nenávisti v dnešní společnosti a mimo jiné i o rasové nenávisti. Jejíž podstatou je to, že druhým lidem nedáme "benefit of the doubt" nepočkáme s konečným úsudkem, až jak se zachovají, ale rovnou je předem odsoudíme.

V ČR (a jistě i jinde) je tento apriorně záporný přístup vůči Romům už tak zažitý, že se nelze vůbec divit, že mají Romové taky apriori záporný vztah vůči většinové české společnosti. Tyto stereotypy je nutno bourat a překročit je.

Možná mě budete považovat za přílišného idealistu či optimistu, ale kdyby skutečně došlo k tomu že Romové "ovládnou početně Slovensko", jakmile začnou být většinovým národem, státní struktury budou jejich, nebudou se od nich cítit odcizeni a začnou se vyvíjet jako normální národ - asi tak, jak se často chovají nyní už v emigraci. Totéž platí o Kosovu: jistě, vládne tam mezi Srby a Albánci nesmiřitelná nenávist. Stane-li se Kosovo homogenní albánskou společností, je snad pravděpodobné, že se budou Albánci dál vraždit mezi sebou? Nemyslím, a možná se časem západním organizacím i tam podaří prosadit trochu tolerance.

Nevěřím, že některé kultury jsou apriori zaostalé a že jejich příslušníci neusilují o to, polepšit si situaci ve světě tvrdou prací. To je přece normální lidský úděl. Tam, kde to menšiny či utlačované většiny dosud nedělají nebo to donedávna nedělaly, domnívám se, že je to důsledkem patologičnosti předchozího jejich nešťastného historického vývoje. Vždyť se tak dá argumentovat i v případě Čechů: jejich neustálé postkomunistické neúspěchy na poli regulace bank, ekonomiky, práva a finančnictví jsou přece důsledkem neblahé historie komunismu - těžko to připisovat jakýmsi apriori vrozeným "záporným vlastnostem" českého etnika. Vždyť je přece zjevné, že i přes veškeré neúspěchy se většina "českého etnika" snaží usilovat o zlepšení situace vlastní energií. To je normální, všelidský postoj, který, jsem přesvědčen, se časem prosadí u jakkoliv utlačovaných či zpatologizovaných etnik, jakmile dosáhnou svobody.

PS.Argument, jak čeští zákazníci milují vietnamské obchodníky narozdíl od "asociálních" Romů, je nesmysl. V ČR je dobře zaznamenaný i protivietnamský rasismus, datuje se do hlubokých osmdesátých let. Tuhle jsem hovořil s kýmsi, kdo měl v Praze černošského známého. Běžně si musí dávat pozor, když se vrací po setmění domů, a raději po setmění nechodí po pražských ulicích vůbec bez doprovodu bělošského společníka. Tím nehájím Británii: zrovna v noci ze soboty na neděli umlátili kdesi u nějakého nočního klubu bělošští skinheadi jednoho ze skupiny černošských mladíků. Čtyři násilníci - tři běloši a jeden černoch - byli ovšem zatčeni a britská policie to vyšetřuje jako vraždu.