pátek 19. května

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby České zdravotnictví:
  • Možnost zjistit si pravděpodobnost vzniku rakoviny prsu mají v dnešním Česku jen vyvolené ženy (Daniela Macháčková) K článku Miloše Picka:
  • Ekonomika: Jaká je ta pravá cesta do třetího tisíciletí? (Petr Chaloupka) Česká televize:
  • Jiřímu Hodačovi: Veřejnost by měla znát vaše stanovisko k protiromské reportáži ČT(Tomáš Pecina) Reakce na diskusi v Netopýru o České televizi:
  • O kvalitě českých médií aneb kdy se zachrání živočich (Juliana)
  • Ohledně možnosti zlepšení českých médií jsem skeptik (Josef Stehlík)
  • Nezpochybňujte existenci veřejnoprávní televize (Vlasta Leporská)
  • Netopýr předčil mé vysoké očekávání (Daniel Tomek)
  • Vystoupení JČ v televizi bylo zklamáním (Ivan Javorský) Z časopisu Listy:
  • Polsko: Reformátoři to mají těžké (Aleksander Kaczorowski)
  • Český občan s černou hubou (Jan Čulík)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Možnost zjistit si pravděpodobnost vzniku rakoviny prsu mají v dnešním Česku jen vyvolené ženy

    Daniela Macháčková

    První číslo nové tváře časopisu Žena a život, které se na pultech PNS objevilo minulý týden, přineslo kromě rozšíření stran a inovace obsahu i jednu varující informaci. V článku nazvaném Zatočte s rakovinou zabývajícím se prevencí a  analýzou rakoviny prsu je zmíněná internetová adresa onkologického univerzitního centra v Brně (http://www.uoc.muni.cz), na níž údajně existuje seznam několika otázek, “podle nichž lze stanovit procentuální riziko vzniku rakoviny” prsu individuálně u každé ženy. Nicméně tento zdánlivě chvályhodný počin má svou stinnou, a přitom dost podstatnou stránku, cituji z Ženy a životu (č.11 z 15.5.): “Bohužel, nemůže na ně odpovídat sama žena (rozuměj na otázky týkající se procentuálního rizika vzniku rakoviny prsu - pozn. aut.). Celá stránka je totiž zakódována a otevřít ji může jen lékař - například gynekolog nebo onkolog.” Je s podivem, že tato varující informace nepovzbudila autorku článku, Kateřinu Rollovou, aby šla po stopách tohoto faktu dále - aspoň ve veřejné úvaze v rámci jejího textu. Co tato skutečnost - zakódování stránky, na níž by měla jinak každá z žen možnost si zjistit procentuální pravděpodobnost vzniku rakoviny prsu - znamená pro běžné občanky tohoto státu?

    V prvé řadě nevidím důvod, proč je vůbec stránka kódována. Pokud obsahuje další informace, jejichž obsah nedovoluje zveřejnění, mohl být tento “preventivní test” umístěn na zvláštní, veřejnosti přístupné stránce. Z čeho mají autoři testu strach? Vždycky jsem si myslela, že je v zájmu lékařů, aby měly ženy samy k dispozici co nejvíce informací, neboť se tím výrazně zvýší jejich vlastní aktivita v oblasti prevence této nemoci (a nejen této, samozřejmě).

    Za druhé se zakódováním této stránky dává obrovský prostor korupci lékařů - pevně věřím, že autoři kódování nepropadli omylu, že gynekolog - požádán pacientkou o zpracování testu - ochotně zapojí internet na svém počítači; jednak by tím přišel o peníze související s placením přístupu na internet (minimálně by zaplatil jednotlivé “spolykané” impulzy) a jednak než by vyplnil s pacientkou zakódovaný test, umřela by mu polovina pacientek v čekárně nudou. Nebo si snad autoři zakódování opravdu myslí, že dnešní zdravotnictví, v němž lékaři především (ne vlastní vinou) honí proplatitelné bodíky, přeje individuálnímu přístupu lékaře k pacientovi, a tedy případné možnosti podporovat prevenci skrze lékařův přístup k internetu? Aspoň u mého gynekologa běží všechno jako “po másle” - jedna pacientka je rychlostí blesku odbavována na “koze”, druhá se připravuje u sestry a další čtyři, které jsou naplánovány na danou hodinu, podupkávají netrpělivě nožkou v čekárně. Představa, že v tomto shonu najde lékař chvilku pro to, aby si se mnou sedl k internetu, je směšná.

    Kdo tedy bude mít přístup k testu? Předně samozřejmě manželky a přítelkyně gynekologů, pracovnice zdravotnictví a samotné gynekoložky. Procentuální zastoupení těchto žen v celé populaci je zanedbatelné. Co ostatní ženy? Budou muset platit lékaři za to, že bude případně ochoten připojit se kvůli nim na internet? Nebo budou platit i něco navíc, aby se odlišily od oné masy pacientek čekajících na ošetření? (Nechci tím vzbuzovat nedůvěru vůči nestrannosti lékařů, ale řekněte sami, milé čtenářky a milí čtenáři, je to vyloučené?)

    A pro to všechno, co je vypsáno výše, mne daný fakt pobuřuje. Sama, ač osmadvacetiletá, patřím mezi vysoce rizikovou skupinu žen, jejichž rodinná anamnéza přinejmenším nabádá důkladně se prevenci rakoviny prsu věnovat. Ovšem těchto žen je vzhledem k životnímu prostředí a životnímu stylu stále více. Proč nemáme volně k dispozici test, s jehož pomocí uděláme pro tu tolik hlásanou a vychvalovanou prevenci něco navíc?

    Očekávám, že se jak tvůrci stránek, tak ostatní kompetentní osoby k tomuto problému vyjádří. Otázka na ně je jednoduchá:

    Proč je údajně jednoduchý test, který zřejmě slouží jako slušný informační kanál pro všechny ženy více či méně ohrožené rakovinou prsu (a to jsou všechny), zakódován tak, aby se k němu ženy vlastně nedostaly?

    Těším se na vyjádření.

    Daniela Macháčková



    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|