Samice jsou stejně promiskuitní jako samci
(Z pořadu Start the Week, který se vysílal v pondělí 8. května 2000 na stanici BBC Radio Four v 9 hodin.)
Jeremy Paxman: Profesor Tim Birkhead je profesorem chování a ekologie na univerzitě v Sheffieldu. Vaše kniha: Promiscuity: A Evoltionary history of sperm competition and sexual conflict (Promiskuita: evoluční historie konkurence spermat a sexuálních konfliktů) argumentuje, že mnohé dosavadní předpoklady, že totiž v podstatě se chovají promiskuitně samci a samice nikoliv, jsou nesprávné. To samo o sobě není nové, že, ale proč to trvalo tak dlouho, než byo veřejně dokázáno, že je tato teorie chybná?
Tim Birkhead: Myslím, že vládl sexistický názor na svět. Samci dominovali světu a samci se považovali za nejdůležitější jev. Trvalo to neobyčejně dlouho. Teprve během posledních několika let jsme si začali uvědomovat, že samice jsou pravděpodobně stejně tak promiskuitní jako samci. Uvědomili jsme si to částečně v důsledu molekulární revoluce. V důsledku profilování DNA máme nyní jednoznačné důkazy, že mláďata z jediného vrhu mívají různé otce. Pozorování chování také potvrdilo, že v mnoha případech vyhledávají samce mnohonásobné sexuální partnery. To bylo skutečným šokem.
Jeremy Paxman: Měli bychom uvést, že vaše kniha se v podstatě zabývá zvířaty a zejména ptactvem. Lze uplatnit některá tato poučení o samičí promiskuitě i u lidí?
Tim Birkhead: Myslím, že mezi ptáky a lidmi jsou velmi blízké paralely. Protože většina ptáků je takzvaně sociálně monogamních. Žijí v párech a většina lidí taky. Může být ale nebezpečné dělat paralely mezi zvířaty a lidmi. Protože současná lidská společnost asi nevypovídá vůbec nic o situaci, v níž se lidé vyvinuli. V jednom případě lze ale využít studium zvířat ke studiu lidské evoluční historie. Jedním z nejpozoruhodnějším korelátem samčí promiskuity je to, že u druhů, kde jsou samice promiskuitní, samci mají relativně velká varlata. Protože čím víc vyprodukují spermat, tím úspěšnější jsou v konkurenci o oplodnění. A můžeme se podívat, kam patří v tomto ohledu lidé. Někteří pozorovatelé argumentovali, že u lidí je konkurence o oplodnění intenzivní. Ale podíváme-li se na jiné primáty, šimpanzi mají relativně obrovská varlata, protože šimpanzí samičky jsou vysoce promiskuitní, na každé těhotenství mají až tisíc sexuálních styků. Na opačném extrému jsou gorily, ty jsou zřejmě úplně monogamní, mají v porovnání s jejich tělesnou velikostí relativně malá varlata. A lidé jsou na této škále někde uprostřed. Z toho zřejmě vyplývá, že u lidí existuje určitá míra promiskuity, ale zdaleka to není tak intenzivní jako u šimpanzů.
Jeremy Paxman: Ale máme-li hovořit jen na základě anekdotických informací, nepotvrzuje potenciální ženskou promiskuitu historická existence pásů cudnosti, purdah, a tak?
Tim Birkhead: Téměř zcela jistě. Má kniha se nezabývá lidmi příliš podrobně, ale tyto rysy lze u lidí interpretovat jako samčí hlídání partnerky.
Jeremy Paxman: Darwin byl ale přesvědčen, že, že sexuální selekce – to byla jeho druhá velká myšlenka – skončila, když byl sexuální partner vybrán. Vy sii to nemyslíte?
Tim Birkhead: Tak to opravdu není. Darwin si opravdu myslel, že sexuální selekce končí s výběrem sexuálního partnera. Ale promiskuita u samic dokazuje, že výběr sexuálního partnera dál pokračuje až k bodu oplodnění, prostřednictvím boje spermat. Když má samice pohlavní styk s dvěma samci, spermata od těchto dvou samců spolu budou bojovat ve snaze oplodnit jeejí vajíčko. Protože ten samec, který zvítězí, bude moci předat své geny dalším generacím.
Edy Schlein (izraelský historik, autor nové moderní historie Izraele, v níž argumentuje, že se Izrael po druhé světové válce choval na Blízkém východě imperalisticky). Největší kompliment, který vám mohu udělat, je to, že jsem vaší knize rozuměl, takže jste úspěšně spojil naše dvě kultury. Nemám přímou empirickou zkušenost promiskuity, takže veškeré mé poznámky na toto téma by byly čistě akademické a když říkám akademické, myslím tím k ničemu. Ale jedním tématem, které je ve vaší knize velmi silné, je to, že je v přírodě velmi obtížné nalézt monogamní samice. Hovoříte o zvířatech a nikoliv o lidech, ale tato představa, že jsou samice monogamní, je, zdá se mi, mýtem, který vytvořili muži. Protože muži shledávají představu promiskuitních žen velmi ohrožující. Žena vždycky ví, že je matka,i když existují pochybnosti o otci. Muž si nemůže být jist, že byl otcem. Takže muži mohou být promiskuitní, ale nikoliv ženy, to by znamenalo, že by byly velmi mocné a velmi ohrožující.
Jeremy Paxman: Ale některá zvířata, jako labutě nebo mořští koníci, ti jsou monogamní.
Tim Birkhead: Ano, existuje několik přírodních druhů, které jsou úplně monogamní. Exiistuje dvě kategorie. Jednou z nich je ta, kde samice nemůže nic získat z toho, kdyby byla promiskuitní, a druhá kategorie – je to u jednoho druhu opic - kdy samci hrozí samicím, že je potrestají. To je trochu podobné u mužů
Darwin byl částečně odpovědný za to, že šířil mýtus ženské monogamnosti. Psal o tom a všichni si mysleli, že to tak skutečně je. Nemyslím si ale že v to skutečně věřil.
Hilary Spurling (historička umění): Ale když říkáte, že to všichni předpokládali, byli to všechno biologové – muži, že? Tou dobou žádné bioložky neexistovaly. Musím říci, že mi připadají sexuální války ve vaší knize téměř tak fascinující jako sexuální války mezi ptáky a zvířaty.
