Klepejte tvrději na zavřené dveře
Tento článek Stevena Erlangera vyšel 11. května zde v americkém deníku New York Times.
Monika Horáková, šestadvacetiletá psycholožka, sršící energií, je poslankyní českého parlamentu, je jediným poslancem, který je romského původu. Ale stále ještě usiluje o trestní stíhání klubu v jejím domovském městě, v Brně, který ji odmítl z rasových důvodů vpustit dovnitř. "Stalo se mi to mnohokrát," uvedla. "Ale ten proces, to je problém. Když chcete získat svá práva, a bojovat, je to velmi obtížné. Je těžké dokázat diskriminaci – záleží to na státním prokurátorovi." Jednou, v roce 1998, majitel klubu prostě řekl, že je tam plno, a když si stěžovala na policii, vyhazovák jim řekl, že byla ´opilá a arogantní´, uvádí Horáková se smíchem. Policie se neobtěžovala její stížnost dále vyšetřovat. . Loni na podzim jí bylo řečeno otevřene: "Nemůžete jít dovnitř, protože jste Romka." Horáková se odmlčela. "Víte, je to skutečně neuvěřitelné, v jednadvacátém století. Ale největším problémem v této zemi zůstává rasismus." Vzhledem k tomu, že se Česká republika připravuje na vstup do Evropské unie, Horáková se rozhodla žalovat klub u občanskoprávního soudu. Nedávno, uvedla, potěšena, s ní občanskoprávní soud souhlasil a rozhodl, že má dostat od majitele klubu odškodné. Pokud jí ty peníze budou nakonec vyplaceny, uvedla, poskytne je dětským domovům a nemocnicím
"Pro Českou republiku je to precedens," uvedla. "Měla jsem – Panebože – měla jsem z toho velkou radost. Poskytlo mi to trochu naděje, že moje děti budou žít ve svobodné zemi, v zemi, kde budou respektována vaše práva." Rychle se zarazila a odpověděla na nevyhnutelnou otázu: "A doufám, že to není jen proto, že jsem poslankyně."
Ondřej Giňa, 49, který řídí Romský kulturní svaz z maringotky ve svém domovském městě Rokycany si není tak jist. Pokusil se žalovat majitele restaurací a barů mnohokrát za diskriminaci, ale nikdy nevyhrál. Česká republika má velký problém v tom, jak zachází se svými přibližně 200 000 Romy, uvádí Giňa, a zatímco se v hlavním městě politika postupně zlepšuje, na venkově dál trvají obrovské problémy. "Narodil jsem se tady, město mě nemá rádo," říká suše. Jeho vztahy s radnicí jsou tak špatné, že se s ním starosta odmítá setkat.
Giňa zahájil své protesty v roce 1988, za komunistického režimu, kdy držel osm dní hladovku. Následujícího roku, kdy došlo k sametové revoluci, vytvořil v Rokycanech pobočku prodemokratického Fóra. Rokycany jsou město nedaleko Plzně. Mají 13 500 obyvatel a žije tam asi 800 Romů, z nichž je 90 procent nezaměstnaných.
Otevřená diskriminace na veřejnosti a v restauracích je běžná, uvádí. "Je to protizákonné, ale město to tiše toleruje, anebo tvrdí, že je to problém pro majitele restaurací." Už pět let vede Giňa trestní spor s jednou restaurací. Místní soudy jeho případ odmítly. Vyšší soudy, když se odvolá, vrací případ pro další kolo. Jeho cílem je, říká Giňa, přimět státního prokurátora, aby vynutil plnění zákona v trestním zákoníku, který zakazuje takovouto diskriminaci. "Chci, aby vznikl ten precedent," konstatuje Giňa.
Na dotaz o případu Moniky Horákové uvedl: "U občanskoprávních soudů se soudíme jako jednotlivci. Chci, aby to udělal stát." Dokonce se pokusil do restaurace, v americkém stylu, proniknout s pozvanými novináři. "Ale nikdo nás neobsloužil," řekl. "Zaměstnanci jen chodili kolem"
Částečně vznikl Giňův problém ohledně jeho vztahů se starostou v roce 1997, kdy se konala schůze o bytové otázce a pracovníci komunálního úřadu odmítli jednat s Romy jako se skupinou, chtěli s nimi jednat jen jako s jednotlivci. Romové si lehli na podlahu a odmítli odejít. Přišla policie a protest nafilmovala. "Pak to odvysílali v televizi, aby ukázali celému národu, jak neslušně se Romové chovají, když je jim dovoleno setkat se se státními činiteli," uvedl. "Nyní říká starosta, že s Giňou už nikdy nebude vyjednávat."
Ale Giňa má ještě i jiný důvod, na co být hrdý. Jeho syn, devětadvacetiletý Ondřej Giňa junior, je prvním romským moderátorem, který čte zprávy každý večer ve státní televizi v hlavním vysílacím čase.
Namísto studia na vysoké škole "jsem byl vyučen jako kuchař a číšník, ale nikdy jsem v tomto oboru nepracoval," říká mladý Giňa s úsměvem. "Nezajímalo mě to." Jeho život ovlivnil jeho otec, který je pro něho vzorem, uvádí.
"Všechno, co v sobě mám, mám díky jemu." Ale i mladý Giňa využil pádu komunismu. Pracoval pro nevládní nadaci a v roce 1992 pak odešel do Německa,kde pracoval pro romskou skupinu, kterou řídil jeden z mála radikálních romských advokátů, Rudko Kawczynski. Giňa byl po tři roky tiskovým mluvčím, začal se zajímat o novinářskou práci a pak byl vybrán ke studiu v Radě Evropy a na Středoevropské univerzitě v Budapešti, kterou financuje George Soros. V roce 1998 byl zaměstnán v Českém rozhlase a vedl si tam tak dobře, že ho požádal jeden televizní režisér, aby zkusil práci v televizi a rychle se stal moderátorem zpráv. "Diváci reagovali velmi pozitivně na to, že viděli na obrazovce Roma," řekl. "Byl jsem příjemně překvapen. Samozřejmě, dostal jsem také záporné dopisy, ale každý má právo na svůj názor, ne?"
Podle jeho hrdého otce pomohla ta práce v televizi všem Romům. "Způsobilo to, že jsme víc viditelní," uvedl. "Vidí Roma každý den v televizi. Myslím, že to hodně lidí překvapilo. Převažuje totiž pořád představa, že Romové umějí jen pracovat rukama a s lopatou." A Romové se sami začali dívat na televizní zpravodajství.
Starší pan Giňa zaznamenává ostré změny od pádu komunismu. Za komunismu byl život pro většinu Romů lepší, protože měli zaměstnání a příjem. Cílem komunistického státu byla asimilace, "proměnit nás v pracující socialistické občany romského původu," řekl. To znamenalo potlačení jazyka, písní a kultury a také kontroverzní program kontroly porodnosti, jejíž součástí byla i placená sterilizace. Ale také to znamenalo určitou rovnost před zákonem, existenční jistotu, i když špatně placenou, a potlačování otevřeného rasismu. Skinheadi a neofašisté, to jsou postkomunistické jevy, uvádí Giňa. Vláda dlouho nebrala tyto jevy vážně, konstatoval, a pak se začala strachovat o obraz země v zahraničí. Politické strany "cítily záporný postoj lidí vůči Romům a bály se, že přijdou o voliče, kdyby začaly prosazovat řešení romských otázek, a tak to hrály na obě strany. Dělaly něco, aby se o tom dalo mluvit v zahraničí, ale ne tolik, aby přišly o voličské hlasy doma. "
Ale po nedávné vlně kritiky z amerického Kongresu, z ministerstva zahraničních věcí a z Evropské unie o zdejší romské politice – začalo to zápornými zprávami o stavu lidských práv v roce 1997 – se česká vláda začala vážněji zabývat zhoršující se situací.
Někteří Romové byli usmrceni skinheady, nezaměstnanost mezi Romy se drasticky zvyšovala, počty romských dětí, umísťovaných do zvláštních škol pro zaostalé – poté, co neudělaly testy, zaměřené na český jazyk a kulturu – se zvýšily.
"Už to nemohli ignorovat, ani okecávat," řekl Giňa. "Nyní přiznávají, že rasismus a diskriminace jsou v České republice velkými problémy a začínají s tím něco dělat."
Zároveň, řekl, se Romové naučili organizovat a zveřejňovat své stížnosti, a to nejen v ČR, ale i v zahraničí. Existuje také víc domácích českých nadací, které pomáhají Romům, nejen zahraniční organizace jako Sorosův Open Society Institute, který pomáhá Giňově organizaci.
Avšak existuje také příliš mnoho paternalismu, dodává Horáková. Příliš mnoho Čechů, kteří neumějí romsky, se živí tím, že pomáhají lidem, jimž nerozumějí, zatímco Romové sami jsou bez zaměstnání. "Říkám tomu romský průmysl," uvádí.
Nyní, pod nátlakem, se chystá vláda zavést spravedlivější testy pro děti, které tolik nezávisejí na českých jazykových schopnostech a na kultuře. V důsledku zákonné změny, kterou iniciovala Horáková, se nyní studenti dostávají na střední školu prostřednictvím zkoušek, jichž se může účastnit každý, včetně dětí ze zvláštních škol. Mladý Giňa si myslí, že se život v ČR postupně zlepšuje, že se nová otevřenost musí nakonec prosadit z hlavního města i na venkově. "Je tady ještě pořád mnoho xenofobů,|" konstatuje. "Ale mnoho lidí si uvědomuje, že existuje problém, který je nutno vyřešit.
Já považuju Českou republiku za svůj domov. Nemohl bych žít nikde jinde."
Pro Moniku Horákovou stále ještě existuje pocit dvojího života, vnějšího života a romského života, ale líbí se jí to napětí.
"Jsem velmi důležitým příkladem zdejší integrace ale nevěděla jsem, jak to popsat," řekla. "Pak mi řekl přítel: "Ty trvale osciluješ mezi českou a romskou kulturou." Je to pravda. Někdy během jediné hodiny přecházím od myšlení v romštině k myšlení v češtině. Obohacuje mi to život."
"Jsem hrdá, že jsem Romka, a že jsme součástí tohoto národa," zdůrazňuje. "Není to šovinismus. Ale nikdy nesmíte sklonit hlavu."
Výzva k demonstraci proti pronásledování Romů v Jugoslávii
Od: Rom und Cinti Union e.V. [rcu.ev@web.de]
Předmět: [RNN] Aufruf - Demonstration gegen Gewalt und Vertreibung
Roma National Congress
Umbrella Organization Of The European Roma Civil Rights Movement
Board: Ondrej Gina (Czech Republic), Jozef Cervenak (Slovakia), Rudko Kawczynski (Germany),
Asmet Elezovski (Macedonia) Katali Stojka (Hungary).
Tuto výzvu kdemonstraci proti nynějšímu útlaku Romů vJugoslávii - při příležitosti šedesátého výročí prvních deprotací Romů do koncentračních táborů - která se dnes ve 14 hodin bude konat u hlavního nádraží vHamburku, vydal Romský národní kongres. Organizátoři také požadují, aby sympatizanti svými podpisy tuto akci podpořili.
Aufruf
Demonstration gegen Gewalt und Vertreibung
Am: 16.Mai 2000 - 14:00 Uhr
Treffpunkt : Hamburg Hauptbahnhof- Kundgebung auf dem Hamburger Rathausplatz
60 Jahre danach ???
16.Mai 1940 - 16.Mai 2000
Roma erinnern an die erste Deportation vom 16.Mai 1940 und
demonstrieren gegen anhaltende Gewalt und Vertreibung von Roma
im ehemaligen Jugoslawien
Am 16. Mai 1940, begannen die Nazis mit der Systematischen "Umsiedlung" der "Zigeuner" aus Deutschland in die NS-Konzentrationslager. Heute nach nunmehr 60 Jahren sind Zehntausende Roma vor den Kriegen in ehemaligen Jugoslawien geflohen. Diejenigen die Ihr Leben vor ethnisch motivierter Gewalt, vor NATO-Bomben und "ethnischen Säuberungen" retten konnten, vegetieren in menschenunwürdigen "Flüchtlingslagern" in Mazedonien, Serbien und Montenegro dahin, oder sind, wie in Deutschland, von "Rückbringungen" bedroht. Keine "Internationale Staatengemeinschaft" fühlt sich für diese Menschen verantwortlich, kein westlicher "demokratischer Rechtsstaat", der noch vor ein paar Monaten bereit war für "Menschenrechte" zu Bomben, ist heute bereit die Opfer von Menschrechtsverletzungen und ethnischen Säuberungen aufzunehmen. Alle Internationalen Menschenrechtsorganisationen sind sich darin einig, daß es keine Rückkehr für Roma in das ehemalige Jugoslawien gibt! Vor diesem Hintergrund fordern wir ein sofortiges Bleiberecht für diese Flüchtlinge in Deutschland und den NATO- Mitgliedsstaaten.
Seit Beginn des Kosovo Konfliktes sind Tausende Roma Opfer von Greueltaten Albanischer Milizen geworden. Mehr als Hunderttausend Roma, aus dem Kosovo sind vor den Greueltaten der Kosovalbaner und den Kriegshandlungen der NATO geflohen. Hunderte Roma fielen albanischen Milizen und NATO-Bomben zum Opfer oder wurden von serbischen Einheiten als Menschliche Schutzschilde mißbraucht! Keine der Familien die sich in "Sicherheit" bringen konnte, die nicht Angehörige verloren hätte, - keine der Vertriebenen Familien, der nicht Hab und Gut vernichtet oder geraubt wurde. Vergewaltigungen, Mord und Vertreibung gehören immer noch zum schrecklichen "Alltag" der Roma im Kosovo und im ehemaligen Jugoslawien. Obwohl dieses der "Internationalen Staatengemeinschaft" bekannt ist (siehe Berichte OSCE u.a.), werden die Greuel gegen Roma hingenommen, ja sogar systematisch vertuscht!
Der Holocaust an den Kosovo-Roma wird weder von den Medien thematisiert, noch von denen zur Kenntnis genommen die noch vor ein paar Monaten die "Menschenrechte auf dem Balkan "herbeibomben" wollten"!
Fast 10.000 Roma ist die Flucht nach Deutschland gelungen oder sie wurden als "Kosovo-Albaner" willkommen geheißen. Schwer traumatisiert, verfolgt und vertrieben warten diese Menschen täglich auf ihre Abschiebung "zurück" in einen Staat der nicht mehr existiert. Zurück in eine Umgebung die für viele den Tod bedeuten wird.
Seit über zehn Monaten versucht der RNC, sowohl mit dem deutschen Außenminister Josef Fischer, als auch mit dem Innenmister Otto Schilly über die Zukunft der Roma aus dem ehemaligen Jugoslawien zu sprechen, - Beide waren bislang nicht bereit Vertreter des RNC zu empfangen um über das Schicksal der Roma zu sprechen die sich zur Zeit in Deutschland aufhalten.
Für Roma gibt es kein Zurück mehr, keine Heimat mehr im Kosovo oder "Restjugoslawien"!
Wir fordert daher die Bundesregierung auf zu Ihrer Verantwortung zu stehen, sowohl aus der gemeinsamen Geschichte des NS-Romaholocaust, als auch als Konsequenz Ihrer Beteiligung am Balkankrieg!
Für alle Roma Flüchtlinge aus dem Kosovo die sich in Deutschland aufhalten, ein sofortiges Bleiberecht!
Romaflüchtlingen die sich in Mazedonien, Serbien und in Montenegro befinden als Kontingentflüchtlinge anzuerkennen und in Deutschland aufzunehmen, so wie es mit den Juden aus der ehemaligen Sowjetunion geschieht!
Die sofortige Aufhebung der Bewegungsbeschränkung für Romaflüchtlinge in Deutschland!
V.i.S.d.P Rudko Kawczynski
Ich möchte den Aufruf unterstützen !
Erstunterzeichner:
Roma and Cinti Union e.V., Romnews Network, Centrum Kultury Rromow, Stowarzyszenie Rromow Nowy Sacz, Stowarzyszenie Rromow Krakow, Advisory and Information Center of Roma in Sambor, Community Center in Rokycany, Roma Gemer,Romany Reform Youth Movement, Romani Bah, Romano Drom, Roma Community Center "DROM", Roma Information Bureau, "Phralipe", RUG,Aachen, Church and Mersy Reverend the Pilgtim People in Scandia, Roks, K. Larm,Jaroslaw Bily, Romske Obcanske Sdruzem, Romske Sdruzenie " Jekhetano", Romske Obcanske Sdruzem – Nejdek, Romske Obcanske Sdruzem – Ostrow, RAS _ CHEB, Lars Demetri,Stockholm Zigeuner Forenring, Morgan Ahern, RedBandanna, Roma Against racism, Pres. Lee Fuhler,Romani Association of Australia – Incorporated, Merfin Demir,Rom e.V. Erkrath, Jaser Demirov,Suddeutsche Roma Union e.V., Harold Fontenot,Patrin Web Journal – Patrin.Com, Prf.Dr.Ian Hancock,The University Texas, Nikolay Kirilov,Roma Lom,Gyula Vamosi, Khetanipe Romano Centro, Kulturni svaz obcanu romske narodnosti KSORN , Romske obcanske sdruzeni ROS , Romano kulturno jekhetaniben RKJ , Rada rokycanskych Romu RRR – Romske sdruzeni TERNE – Romske sdruzeni JEKHETANE – Vybor pro odskodneni romskeho holocaustu VPORII – Sdruzeni Romu Ceske republiky SRCR – Fond porozumeni a nadeje FPN – Romske sdruzeni Karlovy Vary – Romske sdruzeni CHeb – Romske sdruzeni Bustchrad – Romske sdruzeni Most – Romske sdruzeni Pardubice – Romake sdruzeni Kladno – SK AMARE ROMA – INFO ROMA KONTAKT,
Unterstützer Online Formular
http://formmail.to/bleiberecht
Zabývejme se šikanováním včeských školách
Vojtěch Polák
Pozoruju-li skiny pri hajlovani, silne pochybuji o jejich momentalni
pricetnosti a celkovem dusevnim zdravi, jakoz i o zpusobilosti k pravnim
ukonum. Videt v tom jen politicky projev znamena zcela ignorovat
existenci a cetnost mentalni nedostatecnosti v populaci.
Jeste neco se Vam v teto souvislosti chystam napsat (chvili jeste potrva,
nez se s tim uplne srovnam). Na rodicovske schuzce ve tride me dcery (8.
trida ZS) domlouvala tridni ucitelka rodicum chlapcu, aby se ti kluci
vyhybali klukum z pate (hokejove) tridy, protoze jsou mnohem vetsi a mohli
by jim ublizit.
Ti mali totiz ty velke neustale napadaji slovne a dokonce i
fyzicky (vcetne zraneni).
Na neco takoveho muze prijit jen ucitelka. Cesta
nejmensiho odporu, ani naznak snahy vec skutecne resit.
Feminizace
skolstvi, spatna prace treneru (sam jsem byvaly hokejista) a odbyta vychova
v rodine.
Dusledek? Zak devate tridy ve vyucovani vyhazuje ucitelku ze
zidle a vypravi za katedrou detem, kde a kdy se ozral (ze bere drogy je
vseobecne znamo), jiny se bavi na chodbe necekanym zarvanim do obliceje
kolemjdouciho (nedavno jsem videl nedaleko prumyslovky na vlastni oci),
pichani mladsich zaku spendliky je nevinna zabava, jiny zak je po zbiti
kluka do bezvedomi s naslednym vytrhanim stehu na krku postizeneho (po
vyucovani u satny!) za trest prerazen do tridy me dcery (to uz je treti
agresor - to vite, vychovna sila kolektivu).Pochopitelne se pere dal.
Jiny
vytecnik (z tzv. dobre rodiny) prepadl a zbil s kamaradem spoluzaka me
dcery a za chvili po tom jeste jeji spoluzacku - te "jenom" zkopal psa, za
vlasy ji povalil na zem a vyhrozoval nozem. Tento pripad byl nahlasen
policii a ta (asi po trech tydnech) zacala vysetrovat, coz se rozneslo po
skole. Kamaradi dotycneho bijce si hned s poskozenym promluvili, nastesti
pouze slovne (mj. "za krive svedectvi je pet let!") a zda se, ze se jim
znacne zajida, ze jejich zvracene zakony dzungle mimo skolu neplati (?).
Z jinych pramenu zase vim, jak ucitelky druheho stupne ZS zoufale pocitaji
hodiny kazdeho vyucovaciho dne a jak jsou stastne, kdyz to skonci.
Jsou chvile, kdy si rikam, ze na te hypoteze predcasne puberty a
nedovyvinutych mozku neco bude. Pokud si vzpominam, za meho detstvi bylo i
vyhlasenym rvacum jasne uz ve treti tride, ze jejich moznosti jsou znacne
omezene, ze neziji v dzungli a ze civilizace pronikla i do skoly.
Takze ted oprasuju sve znalosti sebeobrany z mladi, cvicim, ucim to deti a
rozhlizim se, kam dat syna do skoly, az dcera za rok opusti ten ustav
(uvidim - kona se tam konkurs na reditele).
vp
P.S.: Jeste jedna perla.
Duchodkyne, ucitelka prvniho stupne, dozor na chodbe o prestavce si
dovolila napomenout devataka: Hochu, ty nemas zabrany!
Devatak: Ale mam, kdybych nemel, tak byste vocad nevodlezla!
"Rusko nemá v Čečensku co skrývat"
Tento článek ruského ministra zahraničních věcí Igora Ivanova vyšel ve čtvrtek 11. května v deníku Financial Times. Povšimněte si, že jeho argumentace, proč Rusko zasahuje v Čečensku, je velmi podobná jako argumentace kritiků zásahu NATO ve válce o Kosovo: "Čečenci jsou teroristi". Jistě situace v obou konfliktech je složitá, nejsem si však jist, zda je vysvětlení Igora Ivanova (který mimochodem nedávno znovu kritizoval i zásah NATO v Kosovu) zcela oprávněná.
Západoevropské země by měly podpořit vojenskou operaci Moskvy proti terorismu, kterou podporují islámští extremisté
Nikdo nemůže zůstat lhostejný vůči tragickým událostem v čečenské krizi. Ale my Rusové to vnímáme ostřeji než většina lidí, protože se to týká naší země a našich spoluobčanů. Přesto stojí za to ptát se, proč jsou západoevropské země tak kritcké vůči zásahům ruských úřadů, když v Rusku samotném podporuje většina obyvatelstva protiteroristickou operaci..
Existuje několik důvodů, ale jeden se zdá být zjevný. Západní veřejné mínění "objevilo" Čečensko teprve nedávno, zatímco Rusko zažívá toto hluboké drama už dlouho. Po rozkladu Sovětského svazu uchvátili moc v Čečenské republice militantní separatisté a moc tam v podstatě padla do rukou zločineckých klanů, které tam vytvořily režim naprostého bezvládí. Po několik let bylo Čečensko v podstatě mimo nejen ruské ústavy a jejích zákonů, ale také mimo zásady a normy civilizovanéo chování.
Ročenka mezinárodního ústavu strategických studií v Londýně na rok 1999-2000 konstatuje, že bylo během těchto let zlikvidováno hospodářství, rozšířila se všeobecná nezaměstnanost a republika byla zaplavena "válečnými magnáty" a jejich pomahači.
Zajímání rukojmích, včetně cizinců, se stalo zcela běžným, stejně jako otrocká práce a obchod s otroky, vraždění a veřejné popravy. Více než půl milionu lidí, včetně 220 000 Rusů, muselo opustit Čečenskou republiku.
Nikdo neví, jak dlouho by tato situace pokračovala, kdyby se býval terorismus nerozšířil za hranice samotného Čečenska. Ale invaze do sousedního Dagestánu, exploze v obytných budovách v Moskvě a v jiných ruských městech znamenaly, že trpělivost ruského lidu doznala svých mezí.
Uznávám, že tyto skutečnosti možná lidé na Západě všeobecně neznají, vzhledem k tomu, že tisk a televize vytváří neobyčejně jednostranný obraz událostí v Čečensku. Ale ti, kdož určují politiku západních zemí, si jsou dobře vědomi výzvy, před jakou stojí územní integrita Ruska a bezpečnost jeho občanů.
Západ ví velmi dobře, jak jsou čečenští separatisté ozbrojeni a financováni. Výroční zpráva amerického ministerstva zahraničních věcí (Features of International Terrorism, 1999) uvádí, že čečenští militanti a žoldnéři, kteří bojují na jejich straně, dostávají podporu od zahraničních muhadžídů, kteří mají těsné styky s islámskými extremisty na Blízkém Východě, v jižní a v jihovýchodní Asii, a také s Osamou bin Ladenem.
Západ si nakonec bude muset poradit s mnoha teroristy, kteří uprchli z Čečenska, a to na jiných místech na světě. Prezentujeme-li je jako "stranu, zúčastněnou na konfliktu", vytváří to nebezpečný precedens: teroristé, činní v jiných částech Evropy, si pak budou moci nárokovat podobný statut.
Všechno toto by mělo vést ke vzniku solidarity nebo aspoň porozumění činům ruského vedení. Rusko je však terčem obvinění, která pletou veřejné mínění, vytvářejí umělé třecí plochy ve vztazích s naší zemí a – což je nejdůležitější – odklánějí pozornost od skutečně vážných problémů, na něž budou muset Rusko, Evropa a světové společenství později reagovat společně.
Rusko nemá co skrývat. Projevili jsme takovou míru otevřenosti a průhlednosti při řešení toho, co – jak musím zdůraznit, je čistě ruský vnitřní problém – jakou neprojevil žádný stát v žádném mezinárodním ani vnitřním konfliktu. Rusko těsně spolupracuje s agenturami OSN, s Vysokou komisařkou pro uprchlíky, z rozvojovým programem OSN, s UNICEF, se Světovou zdravotnickou organizací i s Mezinárodním červeným křížem, s Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evrop, s Evropskou unií a s dalšími.
Nesnažíme se zakrývat situaci v oblasti lidských práv, která je složitá i v oblastech, kde už byl ustaven mír. Ale máme-li ji zlepšit, musíme skoncovat s dědictvím, který po sobě zanechal zločinecký režim. Snad stačí jen říci, že teroristé dosud zadržují přibližně 900 rukojmích, včetně cizinců.
Přesto však neodmítá ruské vedení svou odpovědnost. Všechno porušování lidských práv, k němuž došlo v průběhu protiteroristických operací – ať už je spáchal kdokoli – jsou pečlivě vyšetřována a pokud budou potvrzena, viníci budou potrestáni. Vladimír Putin, ruský prezident, jmenoval představitele pro lidská práva pro Čečenskou republiku, s nímž budou spolupracovat odborníci z Rady Evropy. Byla založena nezávislá národní nevládní komise a ta bude vyšetřovat stížnosti občanů a nevládních organizací.
V Čečensku dochází ke kvalitativní změně. Velké vojenské operace už byly ukončeny a federální vojska jsou používána jen k odražení útoků rozptýlených teroristických skupin. Ruské úřad mění své úsilí ve snaze o dlouhodobé politické řešení situace v Čečenské republice. Obnovuje se infrastruktura, znovu se otevírají školy a nemocnice a začínají pracovat místní samosprávné úřady. Významnému impulsu se dostalo politickému procesu v březnu, kdy došlo ke schůzce mezi Vladimírem Putinem a oprávněnými čečenskými představiteli, šéfy regionální správy v republice.
V této situaci uvažuje mnoho Rusů o tom, co je skutečným cílem některých kruhů na Západě: skutečně pomáhat čečenskému lidu anebo využívat tohoto politického problému k tomu, aby bylo možno na Rusko vyvíjet nátlak?
Evropské země samotné si budou muset zodpovědět tuto otázku. Rusko by chtělo požádat naše partnery a přátele, aby se znovu, tentokrát objektivně, podívali na novou situaci v Čečensku. Nejrozumnějším přístupem je poctivý a konstruktivní dialog s Ruskem – nikoliv požadavky "potrestat" naši zemi anebo dokonce ji exkomunikovat z Evropy. Tím, že přijmeme realistický pohled na věc, můžeme se vyhnout novému rozdělení Evropy, jejíž jednotě jsme všichni věnovali tolik úsilí.
Samice jsou stejně promiskuitní jako samci
(Z pořadu Start the Week, který se vysílal v pondělí 8. května 2000 na stanici BBC Radio Four v 9 hodin.)
Jeremy Paxman: Profesor Tim Birkhead je profesorem chování a ekologie na univerzitě v Sheffieldu. Vaše kniha: Promiscuity: A Evoltionary history of sperm competition and sexual conflict (Promiskuita: evoluční historie konkurence spermat a sexuálních konfliktů) argumentuje, že mnohé dosavadní předpoklady, že totiž v podstatě se chovají promiskuitně samci a samice nikoliv, jsou nesprávné. To samo o sobě není nové, že, ale proč to trvalo tak dlouho, než byo veřejně dokázáno, že je tato teorie chybná?
Tim Birkhead: Myslím, že vládl sexistický názor na svět. Samci dominovali světu a samci se považovali za nejdůležitější jev. Trvalo to neobyčejně dlouho. Teprve během posledních několika let jsme si začali uvědomovat, že samice jsou pravděpodobně stejně tak promiskuitní jako samci. Uvědomili jsme si to částečně v důsledu molekulární revoluce. V důsledku profilování DNA máme nyní jednoznačné důkazy, že mláďata z jediného vrhu mívají různé otce. Pozorování chování také potvrdilo, že v mnoha případech vyhledávají samce mnohonásobné sexuální partnery. To bylo skutečným šokem.
Jeremy Paxman: Měli bychom uvést, že vaše kniha se v podstatě zabývá zvířaty a zejména ptactvem. Lze uplatnit některá tato poučení o samičí promiskuitě i u lidí?
Tim Birkhead: Myslím, že mezi ptáky a lidmi jsou velmi blízké paralely. Protože většina ptáků je takzvaně sociálně monogamních. Žijí v párech a většina lidí taky. Může být ale nebezpečné dělat paralely mezi zvířaty a lidmi. Protože současná lidská společnost asi nevypovídá vůbec nic o situaci, v níž se lidé vyvinuli. V jednom případě lze ale využít studium zvířat ke studiu lidské evoluční historie. Jedním z nejpozoruhodnějším korelátem samčí promiskuity je to, že u druhů, kde jsou samice promiskuitní, samci mají relativně velká varlata. Protože čím víc vyprodukují spermat, tím úspěšnější jsou v konkurenci o oplodnění. A můžeme se podívat, kam patří v tomto ohledu lidé. Někteří pozorovatelé argumentovali, že u lidí je konkurence o oplodnění intenzivní. Ale podíváme-li se na jiné primáty, šimpanzi mají relativně obrovská varlata, protože šimpanzí samičky jsou vysoce promiskuitní, na každé těhotenství mají až tisíc sexuálních styků. Na opačném extrému jsou gorily, ty jsou zřejmě úplně monogamní, mají v porovnání s jejich tělesnou velikostí relativně malá varlata. A lidé jsou na této škále někde uprostřed. Z toho zřejmě vyplývá, že u lidí existuje určitá míra promiskuity, ale zdaleka to není tak intenzivní jako u šimpanzů.
Jeremy Paxman: Ale máme-li hovořit jen na základě anekdotických informací, nepotvrzuje potenciální ženskou promiskuitu historická existence pásů cudnosti, purdah, a tak?
Tim Birkhead: Téměř zcela jistě. Má kniha se nezabývá lidmi příliš podrobně, ale tyto rysy lze u lidí interpretovat jako samčí hlídání partnerky.
Jeremy Paxman: Darwin byl ale přesvědčen, že, že sexuální selekce – to byla jeho druhá velká myšlenka – skončila, když byl sexuální partner vybrán. Vy sii to nemyslíte?
Tim Birkhead: Tak to opravdu není. Darwin si opravdu myslel, že sexuální selekce končí s výběrem sexuálního partnera. Ale promiskuita u samic dokazuje, že výběr sexuálního partnera dál pokračuje až k bodu oplodnění, prostřednictvím boje spermat. Když má samice pohlavní styk s dvěma samci, spermata od těchto dvou samců spolu budou bojovat ve snaze oplodnit jeejí vajíčko. Protože ten samec, který zvítězí, bude moci předat své geny dalším generacím.
Edy Schlein (izraelský historik, autor nové moderní historie Izraele, v níž argumentuje, že se Izrael po druhé světové válce choval na Blízkém východě imperalisticky). Největší kompliment, který vám mohu udělat, je to, že jsem vaší knize rozuměl, takže jste úspěšně spojil naše dvě kultury. Nemám přímou empirickou zkušenost promiskuity, takže veškeré mé poznámky na toto téma by byly čistě akademické a když říkám akademické, myslím tím k ničemu. Ale jedním tématem, které je ve vaší knize velmi silné, je to, že je v přírodě velmi obtížné nalézt monogamní samice. Hovoříte o zvířatech a nikoliv o lidech, ale tato představa, že jsou samice monogamní, je, zdá se mi, mýtem, který vytvořili muži. Protože muži shledávají představu promiskuitních žen velmi ohrožující. Žena vždycky ví, že je matka,i když existují pochybnosti o otci. Muž si nemůže být jist, že byl otcem. Takže muži mohou být promiskuitní, ale nikoliv ženy, to by znamenalo, že by byly velmi mocné a velmi ohrožující.
Jeremy Paxman: Ale některá zvířata, jako labutě nebo mořští koníci, ti jsou monogamní.
Tim Birkhead: Ano, existuje několik přírodních druhů, které jsou úplně monogamní. Exiistuje dvě kategorie. Jednou z nich je ta, kde samice nemůže nic získat z toho, kdyby byla promiskuitní, a druhá kategorie – je to u jednoho druhu opic - kdy samci hrozí samicím, že je potrestají. To je trochu podobné u mužů
Darwin byl částečně odpovědný za to, že šířil mýtus ženské monogamnosti. Psal o tom a všichni si mysleli, že to tak skutečně je. Nemyslím si ale že v to skutečně věřil.
Hilary Spurling (historička umění): Ale když říkáte, že to všichni předpokládali, byli to všechno biologové – muži, že? Tou dobou žádné bioložky neexistovaly. Musím říci, že mi připadají sexuální války ve vaší knize téměř tak fascinující jako sexuální války mezi ptáky a zvířaty.
Pražská tramvaj, Déja Vu a hledání Sv. Grálu
Jaroslav Pour
Svezte se zadarmo Evropskou (unionistickou) tramvají (po Praze).
Takto nějak zněl slogan, : jímž lákala naše vláda své občany k propagační jízdě, která měla jediný cíl : přesvědčit o výhodách našeho vstupu do Evropské Unie.
Českým občanům bylo sloganem sdělováno, že se svezou ZADARMO - tedy NEBUDOU PLATIT.
My starší ovšem víme, že v životě v České kotlině není NIC ZADARMO.
Víme také, že si musíme na KAŽDOU cestu koupit dopředu lístek, zvláště když v takové tramvaji pojede REVIZOR pan Cibrián (komisař EU), který má za úkol vyloučit z dopravy všechny, kteří by jízdenku neměli.
Bez lístku jsme jen Dharmoví tuláci Na cestě a jak známo J.Kerouac se bezplatně vezl a o to víc platil až na konečné.
Ta stará Pražská tramvaj - ještě od Kolbena a Daněka, ale již brzo snad Siemens, nebo taky nic - plná politiků s vizemi nejede odněkud někam, ale jezdí pořád dokola - jako zchromlý kůň s klapkami u očí točící žentourem, snící o zelených pastvinách, které snad přijdou, když se líná chůze změní v cval (gallop) - ale v tom bludném (hvězdném) kruhu každá konečná stanice je zároveň stanicí startovní.
Čas letí a národ znejistěl - pastviny v mlze.
Hospodin je tvůj pastýř, nebudeš míti nedostatku, je mi jíti …atd….13:17
Ten pocit Déja Vu znají nejlépe zaměstnanci veřejné dopravy, kdy se 10x, 20x za den ocitají na stejných místech a na křižovatkách, kde touha (ducha a těla) vydat se JINOU cestou je zlomena ocelí naprogramovaných rovnoběžek kolejnic, které jakoby se na horizontu SPOJOVALY, aby po dosažení tohoto (opticky JEDNOTNÉHO) bodu i cestující zjistili, že mají pořád stejný rozchod jako v 18. století v Anglii, kdy jezdily jen kočáry, jejichž rozchod konstruktéři NOVÝCH TRATÍ zachovali do dnešních dnů - protože je to historicky výhodné.
Pouze RUSKO, kde byly cesty vždy více blátivé, má tratě jiné - ŠIROKOROZCHODNÉ, (proto bylo v Čopu, nebo v Čierné nad Tisou pořád co přepřahat a překládat - jak obilí v 1947, tak rudu po 1948, až nakonec pak názory v 1968, teď už skoro nic).
Ten pocit Déja Vu mají teď i zaměstnanci ministerstva zahraničních věcí a vlády, ale česká touha cestovatelská není naplněna - jízdní řád a grafikony pro tramvaje ČKD se tvoří v Bruselu.
Od pantografu létají jiskry, stará šalina (jak by řekli Brňáci) narvaná novináři. Politici zažívají pocit OBYČEJNÝCH občanů (jak nazval své Čechy-chodce na chodníku Prahy ministr Kavan).
Senátor Fischer (člen zahr. výboru ? Senátu ), který je nejpopulárnější ze všech, protože jeho politikou je CK FISCHER a odpovídání na dopisy těch, kteří mu DRŽÍ PALCE odpovídá ovšem na dotaz redaktora proč CHARTEROVÉ lety zkracují zákazníkovi dovolenou o jeden den : "JE TO NORMÁLNÍ a CESTUJÍCÍ TO MUSÍ POCHOPIT ", je to cena za to, že letadlo je jako tramvaj - má zastávky na kterých turisty nabírá, a musí toho stihnout co nejvíc za co nejmenší náklady (pro CK).
Veselé děti nosí jarní Prahou placky s nápisem : JSEM EVROPAN, (já pamatuji počátek těch placek v šedesátých letech, tehdy jsem hrdě nosil tu s nápisem : I AM STUPID, moje milá pak s textem : učit se, učit se, učit se - takže jsme byli ideální pár) a na otázku " Co je to EU ?" odpovídají se smíchem a zmateně. Až na jednoho, který EU považuje za jakousi obrannou skupinu, (má nevědomky jediný půl pravdy - brání se vstupu nových členů).
Když J.F.K. potřeboval tak ho naučili větu "Ich bin ein Berliner" , jako vyhrůžku URBI et ORBI těm, jimž byla adresovaná.
Nevím jestli to JSEM EVROPAN je oznámení, nebo vyhrůžka - vždyť z teorie PR víme, že sebehodnocení je dobarvováno přáním subjektu.
Ta tramvaj je na okamžik celým naším SVĚTEM.
Je to TRAMVAJ DO STANICE TOUHA, jak by řekl T. Williams
Hledání Sv.Grálu (vstupu do Evropské unie) se stává pro stř. Evropu cílem i prostředkem.
Pro někoho SEN, pro někoho NOČNÍ MÚRA, jak řekl Merlin Artušovi mezi menhiry - dál teď už musíš sám Arture - měl jsi nechat ten meč zarůst břečťanem. Teď budeš věčně hledat GRÁL.
Za každého v kruhu kolem stolu jedna žlutá hvězda v modrém poli.
(Panoš Perceval se musí v Lancelotových službách hodně snažit a povýšen je vlastně jen dík krizi mezi Knighty).
Odpoledne v Městské knihovně : na předsedu vlády České republiky, který má vůli osvětlit těm co jezdí tramvají denně do práce VÝHODY a nevýhody vstupu naší vlasti do EU už čekají.
Těch 56 občanů si sedá v sále dozadu (bratři a ti co vidí a slyší hůř a pak do řad více vpředu).
O výhodách mluví dvojnásobný předseda o nevýhodách někteří v sále, - kamery vrčí sem tam blesk .
Z návštěvnosti předseda s úsměvem usuzuje, že zbytku národa je to jasné - v těchto intencích je pak zaúkolován i některý z institutů veřejného mínění.
Dobře ví, že ti co mají (už svůj) bazén, do něj kdykoli skočí po hlavě, ti z vesnic co mají jen obecní rybník si musí napřed zjistit hloubku vlastním proutkem, nebo si po skoku srazí vaz.
Nejvíc těchto úrazů se stane dětem a obecním bláznům po tancovačce.
Děti z vesnic v knihovně ovšem nebyli.
"Dělám co můžu", tvrdí předseda, dokonce riskuji vyjít mezi OBYČEJNÉ lidi a nastínit jim jejich budoucnost, a lidi mě za to mají rádi - vždyť každý den v televizi ohlásí moje vláda že dá z peněz, které by se daly využít na nákup lepších stíhaček pár miliard (1 miliarda Kč = 100.000 průměrných platů mých milých občanů a 200.000 platů faktických), tu KB, tu Zetoru, tu ŽDB, tu ČKD, tu NH, tu nějaké jiné bance, tu investičně pobídnem Philips, tu zamáznem B.C.L., tu ČD, (můj prezident tvrdí, že je to bratru 400 miliard), ale vždyť Mí češi mi rozumějí a přijdou i do knihovny (vždy lepší než před Strakovku). - 40 milionů průměrných platů průměrným lidem a 80 milionů platů faktických lidem faktickým !!!.
Až budeme v EU tak to bude 40 mil. x cca 1.400 ECU to je bratru 56 000 000 000 ECU což je 2 116 000 000 000 Korun českých, což si jistě dovedou v Bruselu taky spočítat.
Když budeme ovšem hospodařit pořád stejně…
Teď jsou tramvaje integrované, takže je to jeden dlouhý kloubový vlak. Dřív to byly spojené vozy (vagóny) a rychlost měla celá souprava takovou, jako nejpomalejší z vagónků celé soupravy ( tvrdí to i dispečer v Bruselu i prostá mechanika) a jestli by se akce tramvají do Evropy měla opakovat tak bych navrhoval © : za nízkoplošinový integrovaný rychlovlak (s vládami zemí EU) zapřáhnout tu naši ČKD (kde mě nechal vždycky průvodčí zacinkat) a do ní naši vládu. Jinak pokračovat dle scénáře bratra Šloufa (© Zemák a spol.)……
Společné foto na pozadí Hradu pak setře Bonapartův komplex a vyvolá u středoevropských ministrů (vzhledem k věku u některých) poslední orgasmus z GRÁLU konečně nalezeného .
