Bijme srbského psa tak dlouho, až albánskou kočku začne mít doopravdy rád!
Bombardování Jugoslávie má příliš mnoho nejasných míst. Vyděračskou smlouvu z Rambouillet nemohl podepsat žádný střízlivý a alespoň průměrně inteligentní politik. Její podmínky by pro Jugoslávii znamenaly vzdání se vlastní suverenity a otevření země bezpodmínečné okupaci zahraničními vojsky. Západní politici poté vyhlásili, že už není jiná možnost, jak Miloševiče donutit, aby zamezil dalšímu vyhánění Albánců z Kosova a začali s bombardováním. Jaksi při tom však cudně zamlčeli, že existuje jistá poměrně pádná ekonomická zbraň zvaná embargo. To bylo vyhlášeno posléze, už za "války" a to ještě jen tak mezi řečí. Jak se však ukázalo, nálety a raketové útoky nucené emigraci ani porušování lidských práv nezamezily. Delikátnost takového řešení je mimochodem úměrná nasazení tanků na stadionu Sparty na ochranu fanoušků Slávie. Naopak, exodus Albánců a jejich útisk se prohloubil. Západní stratégové svoji chybu pochopitelně nepřiznali a aby ji trochu zakryli, zahájili bombardování na celém území Jugoslávie. Zpočátku se snažili alespoň tvrdit, že bombardují strategické cíle vojenské. Když však demence jejich tvrzení začala být jasná i jim samým, změnili vysvětlivky a začali tvrdit, že to jsou vlastně takové biblické rány seslané na srbský lid a ty že jej přimějí, aby svrhli svého prezidenta, kterého si předtím v demokratických volbách zvolili. To je ovšem ryzí podstatou terorismu - pumové atentáty na důležité objekty, prováděné nějakou partou bojovníků za mír a spravedlnost, mající donutit lid či vládu postižené země k něčemu, co konkrétní skupina pomatených idiotů požaduje. Vojska NATO se však od sprostých teroristických vrahů nevinných lidí pochopitelně lišila. Bohužel jen formou a četností dopravy trhavin. Mezi vybrané cíle inteligentní munice patřila i továrna na cigarety, která údajně patřila synovi Miloševiče, mosty v Bělehradě, hotely, v nichž mělo sídlit velení, továrny na automobily osobní i nákladní, elektrárny. To sice Srby bezesporu popudilo, ale Miloševiče by svrhli, kdyby na ně střílela vlastní a ne cizí armáda.
A pak to přišlo. Bezprecendenční útok na televizní studio byl odporným pošlapáním všech hlásaných demokratických a humánních hodnot. Ty podle mého názoru lžeš a to já tě zabiju. Když už tedy padlo rozhodnutí ochromit propagandistické vysílání ( co NATO čekalo, že bude televize jejich nálety oslavovat? Že bude "albánské Kosovce" chválit ? ), bylo možno vysílání elektronicky rušit. Bylo možno vysílat vlastní propagandu. Bylo možno bombardovat stožáry televizních vysílačů. Nic z toho se nerealizovalo. Proč? Proč NATO zaútočilo na budovu, v níž jsou nejen političtí komentátoři, ale i technici, kameramani a hlasatelé, maskérky, redakce dětských pořadů a reklamní oddělení, rosničkáři a paní v bufetu? Prohlášení, že srbská televize rozšiřovala lživou válečnou propagandu a stala se tak zbraní a regulérním vojenským cílem, je demagogie nejhrubšího zrna. Celý svět je plný redakcí a studií, které chrlí do světa jeden blábol za druhým. Nikdo je však nevraždí a to je dobře. Letecký útok na novináře je však posvěcení teroristických útoků proti médiím, obhajoba kapitána Minaříka a jeho pumových eskapád ve Svobodné Evropě. Nelíbí se Vám, co o Vás píšou Britské listy? To ovšem neznamená, že máte práva na likvidaci pana Čulíka a jeho sekretářky. Právě novináři mají mít jistou formu imunity, aby mohli své pravdy, či nepravdy šířit. Proto také novináři nenosí zbraň, ale foťák, magneťák, či kameru. Proto se na ně nemá střílet.
Nikde jsem též nenašel odpověď na otázku, co měl vlastně Miloševič dělat s armádou UCK, která - dobře vyzbrojená za peníze z drogových aktivit kosovsko-albánské mafie působící v západní Evropě - operovala na území svrchovaného státu Jugoslávie a snažila se vojenskou silou docílit oddělení části území a přiřazení téhož k Albánii. Nikoliv teroristi, ale armáda v počtu desítek tisíc ozbrojených a bojechtivých mužů.
I operaci samotnou provádělo příliš mnoho podivných okolností. Byla proti mezinárodnímu právu. Byla bez posvěcení OSN.
To právě mají být pojistky, které zabezpečí, že si nějaký Sadám či Ivan nevzpomene, že tam a tam se
porušují lidská práva
je kontrarevoluce
hrozí humanitární katastrofa
a zahájí agresi. NATO Jugoslávii ani nevyhlásilo válku, takže všichni potenciální váleční zajatci z řad vojsk NATO mohli být posuzováni jako bandité, teroristi a záškodníci a jako takoví rychle, snadno a v souladu s mezinárodním právem popraveni. Toť se ví, že se to nestalo. Pseudoválečný stav však západním zemím velmi vyhovoval. Kdyby se jednalo o klasický válečný stav, nesměli by se divit, kdyby Jugoslávie zcela obdobně začala distribuovat své rakety do zemí NATO v mezích jejich doletu. Jak by se asi americkému pilotovi většinou neviditelného bombardéru líbilo, kdyby přijel domů na dovolenku a jeho pětiletá dcerka Jennifer byla čerstvě rozpárané jako malé prasátko a mohla si uřvat pusinku opatřenou moderními rovnátky, protože jí z bříška lezou střívka? To víš, Jimmy, válka si nevybírá a přesně tohle máš na svědomí ty, tak si nestěžuj. Má dáti, dal. Měls poslouchat Mary, když říkala, táto, kupme radši barák u moře, to je hezčí výhled než na kasárna.
Letadla NATO útočila na svrchovaný stát již zpoza hranic okolních států, odkud odpálila rakety a nabrala zpětný kurs pro další várku. Jak by se okolní státy byly tvářily, kdyby zcela v duchu takovéto války začala protiletadlová obrana Jugoslávie tyto bombardéry nad jejich zeměmi také sestřelovat? Až po roce přiznané používání munice s ochuzeným uranem v řádu desetitisíců kusů, které znamená hrozící ekologickou katastrofu naprosto nepoznaného dosahu a další moderní, leč však nepříliš humánní zbraně také nejsou dobrou vizitkou NATO. Mimochodem, jaké mělo NATO ztráty? Na tuto informaci jsem nikde nenarazil. Žádné? To nebývá ani na větším cvičení, bohužel.
Moc mě ovšem potěšilo, že se český národ nepřipojil k "spontánnímu" souhlasu zmanipulovaných západních občanů. Je báječné, že "malý český člověk" nenaletěl na strategickou cenzuru, polopravdivá, jednostranná a ideologicky ošetřená tvrzení a namísto aby jednotně, radostně a manifestačně vyjádřil souhlas s bombardováním proti Miloševičovi, spíše dal najevo, že je mu to celý nějaký divný. Však z toho také měl Havel blbou náladu a i další naši politici měli na západě pěknou ostudu, že je neposlouchají voliči a když je poslouchají, tak jim nevěří. Bravo, Češi.
Naopak mě nepříjemně překvapili Angličané, z nichž mnoho si ještě musí pamatovat bombardování Londýna a dalších anglických měst! Jestliže je jejich zpravodajství skutečně zásobovalo emotivními televizními pořady o individuálních křivdách, jak mohli přistoupit na tak kolektivní řešení, jako je střelba těžkou ráží zpoza hranic? Individuální křivdy mohou řešit policejní oddíly, soudy a jednotky OSN, KFOR, SFOR či jiné "FORy" pod dohledem zahraničních novinářů a pozorovatelů. Mohou chránit utiskované, odhalit a dopadnou viníky, nedopustit to či ono. Ale co vyřeší mírové bomby, humanitárně protikatastrofické rakety a antigenocidní nálety? Jestliže se angličtí občané nechají takhle snadno zmanipulovat na základě televizního líčení osudu pronásledovaných lidí a nikoliv na základě vysvětlování vlastních politiků, pak Bůh ochraňuj jakoukoliv zemi, protože pokud se natočí dostatek srdcervoucích a nervy drásajících filmů, neosloví se rozum, ale zaútočí se na pudy, Britové zjevně zatouží po krvi. Ale právě takových dokumentů a "dokumentů" vytvoří každý šmírák z Holywoodu, co hrdlo ráčí. Před invazí do ČSSR internacionální vojska také shlédla rozličné dokumentární filmy. A na Balkáně, kde jsou všichni proti všem, vládne tam krevní msta a ne právě evropská mentalita, rozhodně není problém natočit film jasně dokazující utlačování kohokoliv, záleží pouze na tom, kde zazvoníte.
Mnozí politici se však při jestřábí propagandě také příliš nepředvedli. Falešně zněla slova sametového revolucionáře a velkého humanisty Havla, který po převzetí moci pohřbil náš zbrojní průmysl a pak se dožadoval pumiček míru pro Srbsko, směšně poselství amerického prezidenta, který ve svém projevu srbskému lidu vzkázal, že agrese není namířena proti němu. Tak koho tedy bomby zabíjely? Nudu? Marťany? Krtky?
V Kosovu zajisté docházelo k nelidskostem. Ne však jen na jedné straně. Navíc pod odchlipující se nálepkou humanity příliš jasně čouhají politicko-ekonomické zájmy spojenců. Vůbec nešlo o člověka, ale o strategický prostor. Kdyby šlo o člověka, začneme humanitárně válčit tam, kde se děje největší násilí, největší genocida a největší křivda. A to v Kosovu nebylo. Tam se to ale Spojeným státům - bohužel - hodilo. Takže teď, když jsme slavně vyhráli, jak nám tvrdí naši objektivní spojenci z NATO, bude co? Albánská menšina v Kosovu od druhé světové války pracovala na rozšíření svých řad porodností v Evropě nevídanou. Nehodlá přijmout ani soužití ani loutkovou autonomii. Vyhání Srby a Romy pryč z jejich domovů! Kde jsou objektivní britští novináři, aby o tom natočili drastická osobní svědectví? Co vy na to, paní Albrightová? Jak to že ještě stojí mosty v Tiraně?
Poznámka JČ: Všechny tyto argumenty a protiargumenty byly probírány už mnohokrát. Podle pana Pospíšila tedy měl Západ nečinně stát s rukama v klíně, až Miloševič vykoná své etnické očištění Kosova? Víte, jak hnusně by dnes vypadala Evropa? Ano, chybou bylo, že Západ do Kosova rovnou nevyslal pozemní vojska. Nedovedu si však představit, že by to voliči západních zemí zabíjení svých vojáků kvůli mučení nějakých zatracených cizinců snesli. Nemělo se tedy podle vás dělat nic a vraždění, vyhánění a znásilňování lidí v Kosovu se mělo přehlížet - konec konců to většinou byli jen nějací podřadní albánští muslimové, že?
Uvažujte prosím, v této věci, také nad tímto článkem. - Více než 400 článků o Kosovu je na tomto místě v tematickém archívu BL.
