Jak se stala pornografie všeobecně rozšířenou zábavou
Shrnujeme komentář Jonathana Freedlanda, který vyšel v deníku Guardian 10. května 2000.
Na co jste se včera dívali v televizi? Byl to pořad jménem Walter: tajný život viktoriánského pornografa na Channel Four, anebo na novou televizní inscenaci Anny Kareniny na téže stanici, která byla široce inzerována v novinách i na billboardech prostřednictvím hesla - Anna Karenina - hrdinka či děvka?
Možná jste si pustili na ITV, na hlavním komerčním televizním okruhu pořad Ostrov radosti, reporáž o turistické oblasti na Jamajce "pro dospělé". Anebo jste viděli na BBC upoutávku na pořad jménem Nice Girl, v níž se svěřuje kameře jedna dívka pod dvacet, že se jednou vyspala s jakýmsi mužem za balíček cigaret. Anebo jste jen tak v polospánku sledovali komerční stanici Channel Five, kde se vyskytuje soft porn běžně mezi reklamami na pojištění pro automobily a na přípravky na mytí podlahy?
Možná se díváte na televizi v pátek večer, kdy provokativní komik Ali G zachránil skoro nahou ženu, s rukama svázanýma nad hlavou, která reagovala: "Obrať mě a přeřízni mě." Pak následoval chat show s Chrisem Evansem, který se ptal modelky, která se nechává fotografovat nahá pro nechvalně známou stranu 3 bulvárních listů, zda se holí v rozkroku.
Všechno tohle je nyní tak běžné, že si toho skoro nevšímáme. Valí se to na nás z televizních přijímačů každý večer a skoro na každé stanici. Naprosto se to netýká jen "nevzdělaných" lidí. Ne, sex je měnou všech společenských vrstev. "Sex se prodává," to je samozřejmě jedno z nejhrubších pravidel reklamních agentur. Ale nynější situace se odlišuje od nedávné situace co do kvantity i co do kvality. Nejde jen o to, že je kolem nás více sexu. Jsme svědkem toho, že se stala pornografie mainstreamovým společenským zájmem.
Co může být důvodem pro tuto vlnu erotického zájmu? Částečně je důvodem internet: vzhledem k tomu, že je na internetu pornografie volně přístupná, zřejmě to změnilo náš postoj vůči ní. Kdysi znamenala pornografie návštěvu soukromých obchodů a v nich těžko přístupných polic - nyní je k dispozici na pouhé kliknutí myši. Internet porušil tabu, zpřístupnil pornografii milionům lidí, kteří by ji jinak neviděli. Moc se nepíše o vnitropodnikové pornografii, kdy si přátelé a kolegové navzájem posílají ve firmě e-mailem jinak netisknutelnou pornografii.
Jestliže snížila přístup k pornografii technologie, totéž se stalo s naší kulturou - zdi, které udržovaly pornografii mimo kulturu, se pomalu rozložily. Náboženská morálka tvrdila, že je pornografie hřích, ale tenhle hlas už z nás poslouchá málokdo. Nedávno se proti pornografii pokusil postavit feminismus. V důsledků úsilí feministek se staré formy pornografie staly marginálními a zdiskreditovanými. Fotografie nahých žen na straně tři britských bulvárních novin se staly trapností, záležitostí pro chudáky ve špinavém pršiplášti.
Ale tenhle hlas už taky přestává být slyšen. Byl by dnes bagatelizován jako nudná "politická korektnost". A tak se stále méně lidí, mužů i žen, odvažuje protestovat.
Hlavním viníkem je náš starý dobrý přítel, postmoderní ironie. Pod pláštíkem ironického přístupu k pornografii mohly nejmódnější časopisy předstírat, že nejsou tak špatné jako někdejší pornografové, protože to všechno neberou vážně. Nyní ale už i ironie mizí a zůstává jen pornografie.
Vadí to? Neměli bychom se všichni radovat, že kdysi puritánský britský národ se uvolnil a nyní se těší krásou lidského těla? To je hlavním argument nových pornografů, ale je to past - past vytvořená především na liberály. Protože všechny tyto časopisy nenabízejí zázrak sexuálního potěšení. Nepohlížejí na sex jako na emocionální, intimní zážitek, ale jako na sport. Není to erotické, ale atletické. Všimněte si těch publikací: Průvodce Nové ženy: jak lehce dosáhnout orgasmu. Je to tak jednoduché jako aerobik.
A je to ještě horší: tito lidé si přejí, aby se sex stal diváckým sportem - neboť nová pornografie funguje úplně stejně jako stará - proměňuje všechny lidi, kteří se jí dotknou, v sexuální slídiče. To nevadilo, když byla pornografie něčím, co se nedalo sehnat jen tak lehce: teď, když pornografie volně proudí krví národa, to vadí hodně. Stáváme se národem voajérů. Máme zkreslený názor na druhé pohlaví a představujeme si, že každou osobu druhého pohlaví, s níž se setkáváme, stravuje horečný sexuální hlad.
Ale největším zločinem nových pornografů je krádež. Kradou nám to, co by mělo být soukromým, ano, snad i duchovním zážitkem a proměňují to ve zboží. Pokud zvítězí, dokáží, že neexistuje nic, co by se nedalo prodávat - dokonce i touha, ona část lidské bytosti, která existuje tak dlouho, jak dlouho existuje lidské srdce.
