Tato Rada ČT nemůže být důvěryhodná, ať se její členové kroutí jakkoliv
Jan Čulík
Je to jednoduché. Je to otázka integrity. Byla-li předčasně odvolána jedna rada, protože se parlamentu znelíbila kvůli své přílišné nezávislosti, a byla-li jmenována nová rada přesně podle stranického klíče, nezávislý pozorovatel učiní závěr, že tato Rada je jako údajně nezávislý kontrolní orgán nedůvěryhodná a bude se mít na pozoru před veškerým jejím jednáním, ať se její členové vymlouvají jakkoliv. Struktury, v jejichž rámci vznikla, odebírají jí už od samého počátku její integritu. Politikové, kteří ji najmenovali, to měli vědět. Pozorovatelovo podezření už jen potvrzuje, vidí-li, že jsou zejména osoby jmenované Občanskou demokratickou stranou poplatné její ideologii, bez minimální schopnosti dívat se kolem sebe a do světa.
Soudný člověk by se nikdy nezkompromitoval účastí v Radě, jmenované takovýmto způsobem. V této souvislosti je nepochopitelné i to, jak se mohl do stranicko-politické Rady nechat (dvakrát) najmenovat politickou stranou i Miloš Rejchrt, duchovní a bývalý disident s minulostí, před níž je možno jen smeknout. Právě takového člověka budou přece politické strany zneužívat jako zástěrky: budou argumentovat, "vždyť se podívejte, v té Radě je i tak čestný člověk jako Miloš Rejchrt, ta Rada přece nemůže být tak špatná." - Integrita je nedělitelná. Je to také velmi křehké zboží. Jednou ztracená důvěra se už nenavrátí.
Paní Dědečková může argumentovat o své údajné nezávislosti, jak chce intenzivně, ale způsob jejího jmenování bude navždycky důvodem toho, že veškeré její kroky i výroky budou posuzovány s nejvyšším podezřením: "Dělá to či ono proto, aby prosazovala zájmy ODS." A toto podezření je plně namístě. Paní Dědečková si to zavinila sama. Má taky pohnutou disidentskou minulost. Kdyby však měla soudnost, do profláknutého orgánu by se nedávala.
Zajímavé je, jak nevýrazné lidi do Rady ČT jmenovaly i tentokrát politické strany. Že by to bylo právě jen proto, aby to byli lidé stranickopoliticky ovlivnitelní, aby neprojevovali samostatný úsudek a myšlení?
Dovolil jsem si srovnat členy nynější Rady ČT s členy současné Rady guvernérů BBC. Rada BBC není ideální, ale nechť si laskavý čtenář udělá svůj úsudek sám, co do autority a potenciální nezávislosti členů obou Rad.
(Mimochodem, ten, kdo se podívá na internetové stránky České televize, ve snaze získat o nové Radě informace, zjistí, že stránky Rady jsou stále ještě, měsíc po jmenování sedmi nových členů, v nepořádku. Z nových sedmi členů Rady je zveřejněna určitá minimální informace jen u tří. U čtyř ostatních jsou uvedena jen jména. Na jiné stránce Rady informuje o její funkci s mnohomluvnou, podivnou mlhavou žovialitou ["zvídavý čtenář se dozví", "Na Radu je možné se obracet, nesouhlasí-li někdo s jednáním ČT, považuje-li je za nesprávné, škodlivé, urážlivé, plýtvavé či jakékoliv jiné" ?? "rada ... vyřizuje různé stížnosti a stesky", "Rada ČT je prostě jen součástí takového systému, který postupně, krok za krokem, vzniká v české společnosti"] Jan Jirák, který je tam stále charakterizován jako "předseda Rady ČT".)
Členové Rady ČT
Politolog Miroslav Mareš (za ODS)
šéfredaktor revue Proglas Miroslav Mikš (za ODS) - v tomto časopise tiskne Mikš úvodníky, které jsou přesvědčivou ukázkou zjednodušené ideologie ODS
majitelka venkovského penzionu Jana Dědečková (za ODS)
spisovatel a scénárista Václav Erben, který už v Radě ČT byl (za ČSSD)
přírodovědec z Brna Petr Hájek (za ČSSD)
evangelický duchovní Miloš Rejchrt, nyní za US, dříve za ODS
loutkář, divadelník a katolík Pavel Kabzan (za KDU-ČSL), nyní redaktor katolického radia Proglas.
Jak už jsem uvedl, přestože má Rada ČT povinnost informovat veřejnost o své práci a paní Dědečková se v rozhovoru pro BL zaklínala tím, jak Rada bude tentokrát otevřená, ani měsíc po jejím jmenování nikdo o většině nových členů neumístil ani základní informace na stránky Rady ČT.
U tří jejích členů však určité informace uvedeny jsou a některé z nich působí svou amatérskostí až trochu komicky. Nejsem si jist, zda jsou tyto formulace povzneseností členů Rady nad veřejnost ("lidi tomu stejně nerozumějí a lepší informace nepotřebují"), anebo zda to členové Rady myslí vážně a odborněji se vyjádřit neumějí.
Tak Václav Erben u svého životopisu uvádí toto:
Televize je pro něj instituce s nesmírným vlivem na společnost. Je proto nezbytné soustavně usilovat o vysokou profesionální úroveň pořadů. Předpokládá mimořádnou odbornou úroveň zaměstnanců a externích spolupracovníků
osobní krédo: nebát se a nekrást
Erben nijak nedefinuje, co přesně je " vysoká profesionální úroveň pořadů" či "mimořádná odborná úroveň zaměstnanců a externích spolupracovníků" a pohled na životopisy např. čelných členů zpravodajské redakce České televize, jak jsou zveřejněny na internetu, spíše dokazuje, že to Erben s tím předpokladem té vysoké úrovně zase nemyslí tak vážně.
Pavel Kabzan:
Svůj vztah k ČT charakterizuje jako "poněkud schizofrenní, neboť na jedné straně vnímám TV jako běžný divák, ale jsa profesionálně deformován, vnímám i věci a problémy, o které jsem se dříve nezajímal."
Osobní krédo: Snaha pomoci tomu, aby se ČT stala skutečným autentickým a nefalšovaným veřejnoprávním mediem s vysokým kreditem společenským. Aby tato instituce patřila ke špičkovým zařízením svého druhu v Evropě, zejména po stránce důvěryhodnosti a solidnosti.
(Jak čeští intelektuálové milují slovo vnímat. Najdete ho snad v každém "intelektuálském" textu v dnešní době hned několikrát. Avšak opakování zavedených, mrtvých výrazů a frází (jaké používá každý) je, řekl bych, známkovou myšlenkové letargie a nepůvodnosti. - Proč doplňovat slovo "autentický" slovem "nefalšovaný", když to znamená totéž? Co to ale vlastně podle Pavla Kabzana znamená být "skutečně autentickým a nefalšovaným veřejnoprávním médiem"? Je to prázdná fráze, že. - Proč užívat rádoby intelektuálské formulace - představuji si, že to Pavel Kabzan vyslovuje třaslavým hlasem - "s vysokým kreditem společenským" - s adjektivem v postpozici? Proč není možné se vyjadřovat normálně? )
Miloš Rejchrt má na stránce Rady ČT toto:
Vztah k televizi má obezřetný. Vnímá (zase už!!) toto médium jako mimořádně sugestivní, tedy schopné ovlivňovat psychiku konzumenta více, než si je vědom. Zároveň sám je televizí přitahován jako mimořádně účinným nástrojem k vytváření sice virtuální podoby světa, který tím pádem velice poznamenává a mění svět reálný. TV je mimořádně nadána k dobrému i ke zlému.
Jsou to, obávám se, také banality.
Členové Board of Governors (Rady guvernérů BBC)
Sir Christopher Bland. Předseda Rady BBC od dubna 1996. Bývalý náměstek předsedy Independent Broadcasting Authority (Rady pro komerční vysílání) 1972-1979, bývalý předseda správní rady komerční televize London Weekend Television 1984 - 1994, bývalý ředitel Independent Television News a GMTV (televizní společnosti specializující se na ranní televizní vysílání). Náměstek předsedy správní rady telekomunikační společnosti Nynex CableComms 1995-1996. Předseda správní rady londýnské nemocnice Hammersmith Hospital Trust.
Baroness Young of Old Scone. Šéfka organizace English Nature (Anglická příroda). Bývalá ředitelka společnosti Royal Society for the Protection of Birds (Královská společnost na ochranu ptactva), poté co dovršila významnou kariéru v sektoru řízení britského státního zdravotnictví. Do šlechtického stavu byla povýšena (to je přibližný ekvivalent českého Řádu Bílého lva, pozn, JČ) v roce 1997. Bývalá členka Všeobecného poradního sboru BBC.
Profesor Fabian Monds. Odborník na komunikace, informační systémy, kompresi dat a vývoj výrobků. Probošt Magee College, University of Ulster. Člen mnoha profesionálních organizací, včetně Severoirského odboru pro průmyslový výzkum a technologii a předseda Severoirské iniciativy pro informační věk.
Roger Jones. Podnikatel. Vybudoval celou řadu vlastních podniků, včetně firmy na výrobu a vývoj léčiv Penn Pharmaceuticals, Ltd.
Robert Smith. Ředitel Financial Services Authority (kontrolního úřadu nad finančnictvím ve Velké Británii) a předseda správní rady National Museums of Scotland (Národních muzeí ve Skotsku).
Baroness Hogg. Sarah Hoggová je poradní ředitelkou (non-executive chairman) podniku Frontier Economics a dalších finančních firem, jako GKN, 3i a dopravní loďařské firmy P and O. Také je předsedkyní Foreign and Colonial Smaller Companies Trust a zasedá v radě Královské ekonomické společnosti. Bývala vlivnou hospodářskou poradkyní konzervativního premiéra Johna Majora.
Sir Richard Eyre. Ředitel Královského národního divadla v Londýně od roku 1988. Bývalý náměstek ředitele Royal Lyceum Theatre v Edinburku a bývalý umělecký ředitel divadla Nottingham Playhouse.
Adrian White. Ředitel firmy Biwater Ltd., zakladatel vodárenského podniku British Water.
Dame Pauline Neville-Jones. Místopředsedkyně správní rady podniku Hawkpoint Partners (poradenské firmy, která je součástí banky National Westminster) a náměstkyně britského ministra zahraničních věcí.
Ranjit Sondhi. Vysokoškolský učitel na Westhill College v Birminghamu, je také členem různých poradenských komisí britské vlády. Bývalý náměstek předsedy Komise pro rasovou rovnost.
Tony Young. Úřadující náměstek odborového svazu pracovníků v komunikacích a člen Rady britského Trade Union Council a evropský předseda organizace Communications International.
Netvrdím, že je profesní distribuce členů nynější Rady pro BBC ideální. Zjevně však jde o lidi s daleko větší nezávislou autoritou než v případě nyní nově jmenovaných členů Rady ČT.
Proč je nutno vybírat členy Rady ČT z úzkého okruhu stále stejných, unavených osob, které se objevují ve sdělovacích prostředcích? Proč není v Radě ČT jediný skutečný mediální odborník s mezinárodním přehledem, který by se dokázal vyznat v tom, kam mediální vývoj směřuje a jaké místo v něm má hrát Česká televize? Proč není v Radě ČT žádný počítačový odborník, který by byl schopen předvídat překotný rozvoj a konvergenci jednotlivých sdělovacích prostředků? Proč není v Radě víc univerzitních odborníků? Proč tam není žádný finančník, žádný diplomat, žádný ekonom, žádný odborář, žádný podnikatel? Domnívají se politické strany skutečně, že lidi, které stranicky do Rady ČT vybrali, plně reprezentují rozrůznění české společnosti a budou schopni hrát autoritativní roli nezávislého určování standardu kvality pro Českou televizi, nesmírně významné veřejnoprávní médium?
K dopisu Jany Dědečkové: budeme se muset shodnout, že se neshodneme
(Výroky Jany Dědečkové jsou citovány kurzívou.)
S čím souhlasit nemohu, je Vaše tvrzení, že má víra v "jedinou pravdu" je spojena s partajnickým přístupem k veřejnému diskursu ve sdělovacích prostředcích. Nemohu souhlasit rovněž s tím, že členové Rady se chystají na základě svých vnitropolitických zájmů zasahovat do jednotlivých pořadů.
Znovu: Bohužel, způsob, jímž byli jednotliví členové Rady jmenováni, neposkytuje absolutně žádné záruky, že členové Rady nebudou ničím jiným než mocenským nástrojem politických stran, ať tvrdí cokoliv. Jejich integrita byla navždy zpochybněna způsobem, jímž byla tato Rada jmenována. Soudný člověk by se na její činnosti nepodílel.
velkou vinu na znechucení (občanů) politikou nesou sdělovací prostředky, které se zaměřují na politické hašteření a ne na podstatné problémy a věcnou celospolečenskou diskusi. (...) Věcné a objektivní zpravodajství je přáním všech politiků, bez rozdílů politické příslušnosti.
Bylo by zapotřebí, aby politikové přesněji definovali, co si představují pod "věcným a objektivním zpravodajstvím". Veřejná kontrola nad politiky nemůže probíhat, pokud politikové kontrolují sdělovací prostředky.
Nevím, kdo bránil I.Kytkovi v době kdy byl ve funkci, aby kamery byly zaměřeny i jiným směrem, než na podružné bonmoty českých politiků.
Jana Dědečková je špatně informována. Ivan Kytka v době, kdy byl šéfem zpravodajství ČT, skutečně zrušil zpravodajství o podružných bonmotech českých politiků. To je dobře zdokumentováno a stalo se to jedním z důvodů, proč byl z ČT vypuzen - jiné zprávy v podstatě nebyly k dispozici a - zjednodušeně řečeno - nebylo co vysílat, protože ČT neměla vlastní nezávislou zpravodajskou (news gathering) strukturu.
Hodnotím debatu o České národní bance, jako velice dobrou. (...) Téma bylo natolik odborné, že R.Prorok (...) vstupoval do rozhovoru jen sporadicky. (...)Stejně hodnotím i debatu, která proběhla v pondělí na téma "Globalizace" . Divák je schopen vytvořit si sám svůj názor a postoj z debaty diskutérů, aniž by potřeboval pomoc a usměrňování R.Proroka.
Debata o ČNB byla strašná. Byla rozbředlá a nepřehledná. Bude-li však Rada České televize konkrétně zasahovat do jednotlivých odvysílaných pořadů, otevře se oprávněnému obvinění, že zasahuje do běžného provozu televize. Rada může reagovat na práci ČT jen obecným zhodnocením její praxe post factum - to jest kritikou obecného modelu zpravodajských pořadů, jaké Česká televize vysílá, případně návrhy na jejich obecné zlepšování, které může být prodiskutováno s vedením ČT, to ovšem musí mít ve věci poslední slovo. Bude-li se paní Dědečková každý týden vyjadřovat k tomu, co "v neděli Prorok zase řekl", Radu ČT to rychle zdiskredituje ještě víc, než už byla zdiskreditována svým jmenovnáním.
Moderátor při rozhlasových a televizních diskusích a rozhovorech musí být aktivním účastníkem procesu odhalování informací. Musí zastávat autoritativní, informované a dynamicky kritické stanovisko. Vím, že by si čeští politikové rádi přáli, aby veřejnoprávní televize jen pasivně informovala o jejich názorech, bez kritického odstupu a bez autoritativní kritické analýzy. To je, jak uvedl britský politolog John Keane, "zastaralý názor na roli sdělovacích prostředků, z doby před Francouzskou revolucí." Viz kniha ...jak Češi jednají, str. 10, též zde, Britské listy 14. 10. 1999:
JČ: Už slyším kritiky v České republice, jak si stěžují, že používáte komentátorova pera zaujatě. Budou argumentovat, že je nepřípustné, aby sdělovací prostředky vstupovaly do politické arény jako aktivní politická síla. Budou tvrdit, že úkolem médií, úkolem televize je věcně a pasivně informovat o faktech. Budou varovat, že sdělovací prostředky nesmějí vstupovat do politického procesu, ten prostor je vyhrazen politikům. Co si o tom myslíte?
John Keane: To je zastaralý názor na roli tisku a sdělovacích prostředků z doby před francouzskou revolucí. Sdělovací prostředky ale už nejsou nástrojem státu. Média a politika jsou neoddělitelně provázány. Všechny reálně existující demokracie jsou nyní nuceny vyrovnat se s tímto procesem medializace politiky.
Jiná věc je, že čeští novináři často dělají chyby. Této neprofesionality pak využívají politikové ve snaze vyvíjet na média nátlak. Ve vlastním zájmu by se - zejména veřejnoprávní média - měla zprofesionalizovat natolik, aby si je politikové prostřednictvím jejich chyb nemohli zotročovat. Proto bylo pošetilé, že mnozí pracovníci zpravodajství České televize až donedávna kritické připomínky Britských listů k vlastní škodě ignorovali.
Nevidím nic alarmujícího, ani nespatřuji ve svém vyjádřeném názoru nějaký atak na R. Proroka.Tím, že jsem se stala členkou Rady, jsem nepřestala být divákem České televize a občankou této země.
Právě že, svým způsobem, přestala, milá paní Dědečková. Tím, že jste se stala členkou Rady ČT, získala jste moc. Pokud se nechcete zdiskreditovat, nemůžete po dobu vykonávání své funkce vystupovat jako řadová "občanka této země". Máte totiž partikulární zájem.
Povšimněte si, že těmto záležitostem dobře rozumí nový ředitel zpravodajství ČT Jiří Hodač, který odmítl v rozhovoru s Tomášem Pecinou odpovídat na některé jeho otázky. Jeho nové mocenské postavení mu to znemožňuje, před jmenováním ředitelem zpravodajství ČT by se však býval jako řadový občan k těmto záležitostem mohl vyjadřovat.
Politikové také nejsou řadoví občané. Předstírají-li to a chovají-li se tak vůči institucím, které mají pod sebou, je to pokrytectví.
Zeptá-li se poslankyně Dostálová v brněnské televizi na pořad Intolerance, skutečně to je možno kvalifikovat jako nepřípustný, politováníhodný politický nátlak. Musíte vědět, že máte moc a že se tedy musíte chovat nesmírně opatrně.
Mezi Radou ČT a parlamentem nesmí být " clear blue water" do té doby, dokud parlament bude rozhodovat o výši koncesionářských poplatků a bude přispívat na chod veřejnoprávní televize penězi daňových poplatníků. Rada je kontrolním orgánem ČT , je volená parlamentem a nevidím důvod k tomu, aby nespolupracovala s parlamentem. Pokud byste přičítal Radě snahu ovlivňovat jednotlivé pořady, nezbývá mi než Vás opět odkázat na zákon.
Parlament by měl jednou provždy - anebo alespoň na dlouho dobu dopředu - určit pevnou formuli, podle níž se bude každoročně zvyšovat koncesionářský poplatek na Českou televizi podle inflace. Každé jiné řešení je pokryteckým politickým nátlakem na Českou televizi, protože znamená, že parlament aktivně ČT snižuje rozpočet a oslabuje ji. Vyrovnávání televizního poplatku na předchozí úroveň, erodovanou v poslední době inflací, se pak proměňuje v odměnu za poslušnost ČT. Je to primitivní, nedůstojné a nedemokratické
Česká společnost si musí jednou provždy - anebo nadlouho dopředu - určit, zda chce mít dobrou veřejnoprávní televizi. Pokud ano, nechť parlament ustanoví pro ni spolehlivé a trvalé financování, které ovšem musí být podřízeno veřejné kontrole.
(Česká televize utajuje platy svých zaměstnanců a Dušan Chmelíček dosud neodpověděl na dopis Tomáše Peciny, požadující, aby byly platy v ČT zveřejněny.)
Stejně jako se paní Dědečková může ohánět zněním nynějšího zákona, který doufám, bude bedlivě plnit, já jako nezávislý pozorovatel mám právo poukazovat na to, kde je zákon nedokonalý kde by měl být změněn.
