Moderní otroctví v důsledku nesplněných slibů
V senegalském Dakaru se v těchto dnech koná Světové fórum pro vzdělání OSN. Během následujících několika dní se tam sejde 500 vedoucích představitelů ze 181 zemí světa. Odsoudí tam novodobé otroctví - přestože, jak včera napsal deník Guardian, tito vedoucí představitelé v podstatě odsuzují miliony nejchudších dětí světa, aby žily v nevědomosti a v trvale znevýhodněném postavení.
V luxusním hotelu Meridien v Dakaru bylo včera zahájeno toto Světové fórum pro vzdělání OSN, v atmosféře samolibosti, naprostého selhání a nesplněných slibů, konstatuje Guardian.
Tytéž organizace OSN, tytéž vlády a tytéž finanční instituce přislíbily na obdobném fóru, které se konalo před deseti lety v Thajsku, že do roku 2000 bude všem dětem světa poskytnuto základní školní vzdělání.
V dnešní době však existuje 125 milionů dětí, které nikdy v životě nebyly ve škole. Dalších 150 milionů dětí bylo donuceno za posledních deset let přestat chodit do školy dříve, než se naučily číst a psát. 880 milionů dospělých je v současnosti ve světě negramotných. Přesto však jen málo mezinárodních organizací přizná, že existuje v tomto ohledu celosvětová krize.
V některých částech světa, zejména v Asii, došlo k pokroku, jenže situaci jinde srovnávají nyní charitativní organizace s otroctvím, jaké existovalo v devatenáctém století - vlády totiž úmyslně udržují nejchudší složky obyvatelstva svých zemí bez vzdělání.
Světové společenství a národní politikové nejsou schopni se dohodnout na akčním plánu, jak poskytnout negramotným lidem školní vzdělání - do Dakaru necestují žádní vedoucí představitelé bohatých severských zemí a poselstvím pro miliony nejchudších občanů této planety je, že vzdělání pro nejchudší miliardu lidí není prioritou.
Jen pět miliard dolarů - méně než třetina výdajů, které ročně utratí Spojené státy za kosmetiku - by poskytlo zadarmo vzdělání pro všechny, argumentují humanitární organizace.
V ulici Diomaye Sene v čísle 9 v Dakaru žijí dvě desetileté holčičky, nejlepší kamarádky Ndeumbe Ngom a Coumba Mdoye.
Ndieumbe nikdy nebyla ve škole a žije s rodiči a čtyřmi bratry v jednoduché, rozpadávající se kůlně. Maminka je nezaměstnaná a otec vydělává méně než 70 Kč denně prodejem západní kosmetiky na ulici. Všechny peníze, které vydělá, jdou na potraviny a na činži.
Ndieumbe je inteligentní a ráda by chodila do školy, ale i když její rodiče vědí, že vzdělání je jediná možnost, jak by mohla uniknout životu v brlozích, nemohou si nijak pomoci. Za posledních deset let, hlavně v důsledku omezení, vnucených Senegalu Mezinárodním měnovým fondem, byla nucena silně zadlužená senegalská vláda účtovat rodičům za učebnice, tužky, učitelské platy a za papír. Rodiče Ndieumbe by to stálo přibližně 2800 Kč posílat dítě do školy. Mohlo by to pro ně být stejně tak 28 milionů - nemohou si dovolit nic.
Coumba žije na stejném dvoře hned vedle. Oba její rodiče mají práci a žijí za podstatně lepších podmínek. Každé ráno jdou obě holčičky spolu ke škole.Coumba pak jde do třídy, Ndieumbe se vrací domů, kde vaří a hraje si. Po škole se opět obě kamarádky setkávají.
"Je mi velmi líto, že nemůžu chodit do školy jako Coumba," říká Ndieumbe. "Chtěla bych se učit, chtěla bych se stát učitelkou. Mám-li pomoci rodičům, musím mít zaměstnání. Nechci prodávat na ulici kosmetiku."
Coumba bere tabulku a křídu a rychle sečítá 25 a 19a pak 38 a 27. Nieumbe umí jen napsat číslo dvě. Ale s pomocí Coumby se Ndieumbe naučila počítat do sta a trochu francouzsky, což je v Senegalu druhý jazyk. Umí sice počítat, ale neumí ještě psát číslice. Neumí se podepsat, ale její otec, sám nevzdělaný, ji učí arabská písmena.
Coumba chodí do školy strašně ráda. "Chodit do školy je jako se probudit. Dneska jsem se učila časování a matematiku."
Rozdíl mezi oběma dětmi je už teď zjevný. Coumba je sebevědomější, otevřená a hrdá na to, co umí. Chce jít po škole na univerzitu. Ndieumbe neví, co je univerzita. Coumba ví, co je život mimo chudobu. Život Ndieumbe je definován domovem, kde pracuje osm hodin denně. "Ale já chci vzdělání," říká.
Po vzdělání je v Africe obrovská poptávka. V Zambii platí matky až 70 procent svých příjmů na to, aby si samy najaly učitele a zakládaly vlastní školy.
