Cizinecká legie - pojem,legenda a skutečnost
Milan Hulík píše:
Vážený pane Čulíku,
i po českém vstupu do NATO platí v českém trestním zákoně paragraf 115 tr.z., který trestá vězením od dvou do osmi let toho, kdo slouží bez povolení v cizím vojsku. V současné době slouží ve francouzské Cizinecké legii, tedy v armádě NATO, několik desítek Čechů. Získávají vysokou vojenskou kvalifikaci, kterou by v české armádě nezískali. Uvedený paragraf nerozlišuje mezi armádami demokratických a totalitních států! Posílám vám pro informaci a eventuelní publikaci článek na toto téma. Takovou malou historii legie, i s jejími slavnými českými kapitolami. Britské listy jsou výborné. Bon courage.
Soldats de la Légion étrangere
Se sont battus
Partout en Algérie:
Beaucoup sont tombés, de braves légionnaires
Pour la Légion,qui est notre Patrie.
Elitní útvar francouzské armády. Nejlepší vojenský sbor na světě. Jednotka s nejlepší morálkou - žádný legionář neopustí raněného nebo pomoci potřebujícího kamaráda. Cizinecká legie přežila nelítostné boje obou světových válek, indočínského konfliktu i koloniálního tažení v Alžírsku, překonala hluboké vnitřní rozpory a obrozena těmito zápasy vstoupila do šedesátých let jako nejdůležitější složka francouzské Force d Action Rapide, připravena k bojovému nasazení kdekoliv na světě, kde by se zájmy Francie ocitly v nebezpečí. Svou bojovou připravenost a pohotovost k nasazení kdykoli a kdekoli ve světě, prokázala Legie i jako součást mírových jednotek OSN a dalších mezinárodních sil. Francouzská legie se právem pyšní vítězstvími a hrdinskými činy svých vojáků. Proto je na tradici a bojovou historii tohoto sboru kladen značný důraz a každý nováček se s nimi musí podrobně seznámit ihned po přijetí do řad legionářů. To, čím se však cizinecká legie tak výrazně odlišuje od ostatnách jednotek je zvláštní atmosféra hlubokého přátelství a pocit vzájemné sounáležitosti, který spojuje všechny legionáře, ty bývalé i ty současné. Je to jev zcela mimořádný a to tím spíše, že legionáři jsou vlastně námezdní vojáci sloužící za žold, kterým velí francouzští důstojníci. A aby jejich solidarita a přátelské vztahy ještě více vynikly, dodejme, že legionáři jsou vojáci z nejrůznějších zemí.
Non son hombres, son demonios
Tajemství legie spočívá v bojové historii staré více než 150 let, v níž se hrdinství jednotlivých mužů i celých oddílů snoubí se vzácným a zcela ojedinělým duchem vzájemného bratrství, které nemá v jiných armádách obdoby. Bitvy legie vstoupily do dějin. Celou 170 letou historii Cizinecké legie vyznačovaly statečné skutky legionářů a jejich legendární bitvy, jako např. bitva u Camerone v r. 1863, kdy malá jednotka legionářů vyslaných Napoleonem III. ,který se angažoval v mexickém dobrodružství rakouského arcivévody a mexického císaře Maxmiliána II. , padla v nerovném boji proti celé mexické armádě. "To nejsou lidé, ale ďáblové , řekl o nich mexický plukovník Millan španělskými slovy, které jsou nadpisem této kapitoly. Na místě bitvy je dodnes pomník, který hlásá, že 60 legionářů bylo rozdrceno převahou tisíců vojáků a že zemřeli dříve než jejich odvaha. Mezi nimi i dva Češi, Horský a Kunášek. Jejich kolega seržant Fiala uprchl s několika dalšími legionáři z mexického zajetí přes pohraniční řeku Rio Grande a dostal se až do New Orleansu, odkud doplul lodí do Veracruzu, kde znovu nastoupil do služby. Ve vojenské penzi dožil potom jako správce zámku Pau nedaleko Pyrenejí.
Francouzská cizinecká legie byla ustanovena dekretem krále Ludvíka Filipa dne 9. 3. 1831. Bývalý Napoleonův maršál Joseph Soult prosadil zásadu, aby nově vytvořená vojenská formace nebojovala v mateřské zemi a aby byla používána k akcím mimo její hranice. (Poprvé byla tato zásada porušena až ve francouzsko-pruské válce v letech 1870-1871) a podruhé v 1. světové válce. Tehdy se do dějin Cizinecké legie zapsala slavná česká kapitola.
Nazdar
Historie roty "Nazdar" je krátká ale významná. Již 25. 7. 1914, v den, kdy Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku se v rue de varenne před budovou rakousko-uherského velvyslanectví v č. 7 shromáždili příslušníci československé kolonie v Paříži, aby na protest svému imperiálnímu domovu spálili rakouskou vlajku. Krátce nato dne 9. 8. se generálním shromáždění česko-slovenských spolků v Paříži rozhodlo, že všichni schopní muži vstoupí do francouzské armády. A 22. 8. několik desítek českých a slovenských řemeslníků, číšníků, umělců a příslušníků dalších profesí, odjelo ze shromáždění z Paláce Royale (kde to dodnes dokumentuje pamětní deska) po prohlídce u odvodní komise sídlící v "Hotel des Invalides" do Bayonne, aby vstoupili do Cizinecké legie. Československé legie tehdy ještě neexistovaly a tak Cizinecká legie byla jediným možným útočištěm těch, kteří chtěli jako cizinci bojovat na straně Dohody. Stali se příslušníky 1. roty praporu "C" jejího druhého pěšího pluku. V Bayonne složili také přísahu a přijali od jeho obyvatel prapor. Konečně dne 23. 10. zaujali své místo na frontě v Champagne jako součást marokánské divise 5. francouzské armády. První český legionář, Lumír Březovský padl dne 11. 12. 1914 u statku v Marquises. Byl pochován v Lauvois-sur-Marne, aby byl v r. 1933 za přítomnosti tehdejšího ministra války a později smutně proslulého premiéra Daladiera exhumován a jeho urna umístěna v Památníku osvobození na Vítkově. Rota "Nazdar", které dali jméno její francouzští velitelé podle typického pozdravu jejích vojáků, bojovala pak v bitvě d Artois v sektoru Neuville-Saint-Vaast. Spolu s Kana__any,Brity a příslušníky Commonwealthu sváděli krvavé boje o proslulou kůtu č. 140. Zde ztratila rota "Nazdar" 50 mužů a stopadesát jich bylo zraněno. Nejslavnějším mrtvým byl praporečník Bezdíček, jehož tělo rozmetané granátem nebylo vůbec nalezeno. Padl zde i první český důstojník Václav Dostál. Po dalších bojích se zbytky roty "Nazdar" musely stáhnout, aby se za čtyři roky během další, tentokráte již francouzské ofensivy, její zbylí vojáci na totéž bojiště vrátili. Tentokráte však již jako příslušníci Československé legie, když po jednáních čsl. Národní rady s francouzskou vládou povolil president Poincaré 16. 12. 1917 vytvoření samostatného čsl. vojska. Ten čtenář, který pojede kolem Arrasu, nechť si zajede ještě pár kilometrů do Neuville-Saint-Vaast a navštíví hřbitůvek LaTarget. Jediné samostatné československé vojenské pohřebiště ve Francii. Tak se z lůna Cizinecké legie zrodila francouzská součást legendárních Československých legií.
Slavní Češi ve slavné legii
Češi i nadále sloužili v legii. Jedním z těch co proslavili legii i sebe, byl plk. Josef Šnejdárek. Svoji ojedinělou životní pouť popsal v knize "Co jsem prožil". Narozen v r. 1875 po kariéře poručíka rakouské armády vstoupil v r. 1899 do legie. Získal rytířský kříž Čestné legie a po vniku ČSR bojoval jako československý a francouzský důstojník zároveH_ v bojových střetnutích s Polskem a Ma__arskem. Ač byl v r. 1935 v hodnosti divizního generála penzionován, v létě 1939 prchá s celou rodinou přes Jugoslávii do Francie, aby vstoupil do řad čsl. armády ve Francii. Jen několik dnů po skončení války umírá v Casablance. O legii napsal: "}_ivot ve francouzské cizinecké legii podobá se básni tvrdé krásy, básní psané krví. V ní vítězí ctnost, ať již v boji se zbraní v ruce, nebo srdcem, jež čelí vražedným bacilům. " Dalším známým legionářem byl Jan Lang, který o své službě zanechal písemné svědectví. Takové, ale již v literární podobě knihy "Legie sebevrahů" podal o své službě v legii i český cestovatel Ladislav Pařízek. Svědectví o legii byla různá, obdivná i příkrá, jen jedno měla společné, jejich autoři byli vždy hrdi na svoji příslušnost k ní.
Také ve druhé světové válce opustili mnozí čsl. vojáci legii, ale jen proto, aby mohli vstoupit do nově vytvářených čsl. samostatných jednotek. Někteří, jako 15 čsl. důstojníků na výzvu generála de Gaulla vstoupilo do jeho armády Svobodných Francouzů. Nejznámějším z nich byl kpt. Otto Wagner,který velel rotě Cizinecké legie v bitvě u Bir Hacheimu. Napsal o tom knihu "S Cizineckou legií proti Rommelovi. " Po válce se vrátil domů velet v čsl. armádě a jeho kariéra ověnčená mnoha vyznamenáními skončila nakonec v komunistickém kriminále.
Snad největším českým legionářem byl Karel Hora, který své francouzsky napsané paměti nazval "Moje cesta kolem světa v 80 bitvách". Byly přeloženy i do češtiny, po osvobození vlasti byl do ní přeložen i důstojník Hora, ale poté co mu začal věnovat pozornost neblaze proslulý B. Reicin, uprchl kpt. Hora zpět na Západ. Znovu vstoupil do legie a bojoval v Koreji,Indočíně, v Tunisku a v Alžírsku. Naštěstí nebyl zajat, jako se to stalo mnoha českým legionářům,kteří bojovali ve Vietnamu a jako zajatci byli pak přes Čínu a SSSR vráceni domů. O jejich osudu byl dokonce v bývalém režimu natočen propagandistický film "Černý prapor". Ve filmovém potěmkinovském zpracování se navrátivší legionáři připojili hned k budovatelům socialismu. Ve skutečnosti byli však odsouzeni k dlouhodobým trestům odnětí svobody.
Znovuzrození legie
V šedesátých letech se zdálo, že z legie se stane jen operetní vojsko. Dnes je však situace jiná. Legie se překvapivě adaptovala na nové poměry a v rámci sjednocované Evropy začal vynikat její panevropský charakter. Dokonale fungující celek legie se může zdát zázrakem každému, kdo nevěří, že ve sboru složeném z příslušníků 107 národů mluvících nejméně 70 jazyky, se může vytvořit dokonalá jednota. }_e z rekrutů z celého světa, kteří mnohdy v legii hledají svoji novou identitu, je možno za čtyři měsíce výcviku vychovat vojáky ochotné zemřít bez reptání za Francii. Jedním z rozšířených mýtů bylo tvrzení (hojně propagované komunistickou propagandou), že legie je útočištěm zlodějů a vrahů, alkoholiků a zrádců vlastního národa. Není pravda ani to, že legionáři jsou žoldáci, kteří se dávají najímat jen pro peníze. Už proto ne, že mzda je nízká. Mnohem větším motivem je touha po dobrodružství, pověst legie a také ssnaha vyzkoušet si svoje schopnosti. A získat mimořádnou kvalifikaci. I když mnozí řeší vstupem do legie své osobní nebo rodinné problémy, jsou přijímáni pouze uchazeči s čistým trestním rejstříkem. Pokud však chtějí, poskytne jim legie imunitu včetně krycího jména. Při přijímání nových adeptů na základě písemných testů v rodné řeči a přísných lékařských prohlídek, spolupracuje náborové středisko s Interpolem. Zatímco dříve se řada uchazečů rekrutovala z politických uprchlíků z totalitních zemí, dnes legii poskytuje značný počet dobrovolníků vysoká nezaměstnanost spolu s nedostatečnou aktivitou mnoha zámořských armád i armád NATO.
Kriteriím náročného výběru však vyhoví pouze 10 % uchazečů a jen 4 % dobrovolníků nakonec projdou základním výcvikem a doslouží do konce svého pětiletého závazku. I ti přijatí nemají zdaleka vyhráno. Musí projít neobyčejně tvrdým základním výcvikem, aby si vysloužili legionářskou proslulou"képi blanc". V průběhu čtyř let se z nováčků mají stát na slovo vzatí vojáci a proto se meze snesitelnosti fyzické i psychické zátěže často pohybují na samé hranici lidských možností. Mnozí pak litují, že vůbec kdy zatoužili být legionáři.
Na druhé straně takovýto výběr a takové elitářství zaručují, že legie je útvar prestižní, který v "soutěžních kláních" poráží i takové jednotky, jako jsou např. američtí "rangers" nebo americká námořní pěchota. Mnozí legionáři mají specielní výcvik a jsou mimořádnými odborníky v mnoha oborech. Legie má své vlastní lékaře a stomatology, její vojáci takřka všech národností a jazyků ji mohou kdekoliv na světě tlumočit. . Specialisté Cizinecké legie ovládají všechny potřebné profese, od buldoreristů až po odborníky na jadernou technologii. Legie má jednotky pro boj v poušti i v horách.
Legie se do vojenské historie Francie nezapsala jen svými vítězstvími, ale i porážkami, z nichž ta největší byla u Dien Bien Phu 7. 5. 1954. Tato bitva, která znamenala konec francouzského panství v Indočíně, proslula ale i mimořádnou obětavostí legionářů, kteří seskakovali na padácích do obležené pevnosti, ač v ní nemohli najít nic jiného než smrt, pokud boj nepřežili a neskončili pak před popravčí četou. Naplnili tak výrok generála Francois de Négriera: "Vy legionáři jste stvořeni pro smrt, a já vás posílám tam,kde se umírá".
Temnou skvrnou legie byla její účast na alžírském povstání (1961) vyvolaném generály, kteří se postavili proti de Gaullovi a jeho záměru skončit francouzskou angažovanost a dekolonizovat Alžírsko. Měla také za následek rozpuštění dvou výsadkářských pluků legie. I tato neslavná historie však byla důkazem o její pověsti. Francouzské vrchní velení se obávalo, že její výsadkáři budou schopni obsadit Paříž a paralyzovat celou Francii.
Pochoduj nebo zemři!
Snad nejzajímavější na historii legie byla stálá konfrontace jejích "les miserables" (vrahů,lupičů a jiných zločinců), kteří také kdysi v legii nacházeli útočiště s jejím mimořádným duchem solidarity, obětavosti a statečnosti. Nejlépe to vyjádřil slavný americký cestovatel a dobrodruh Richard Halliburton v knize "Létající koberec",který tvrdě odsoudil "Compagnie de discipline", trestní rotu legie složenou z nejhorších vyvrhelů. Poté však napsal: "Když ale dojde k tomu hlavnímu, k boji, nikdo se jim nevyrovná. V dějinách velkých činů je třeba zařadit Cizineckou legii po bok vojenského sboru thébského a hrdinů z Alama. První zahvízdnutí kulky v nich vyvolá takovou aktivitu, tak všeobsáhlý pocit jednoty, tolik odvahy a obětavosti,tak bezmezné pohrdání nebezpečím a smrtí, že něcopodobného ukázalo jen málo jiných armád. Jsou ochotni riskovat desetkrát za sebou život pro spolubojovníka,kterého v době míru z nenávisti jen tak tak nezavraždili. Seržant dá poslední kapku svého přídělu vody vojínovi, jímž od samotného začátku pohrdá. Co záleží na jejích osobních hříších, když legionáři v opravdové zkoušce nikdy neselžou? Mají všechny nectnosti, ale zbabělost neznají. Vynikající bojové schopnosti a nezlomitelný duch jsou hlavní a nejslavnější tradicí Cizinecké legie, tradici, která se zrodila v nesčetných hrdinských bitvách, sváděných celé století od časů, kdy tento způsob vojenské služby byl zorganisován za vlády Ludvíka Filipa. "
O mravním stavu legie v r. 1940 svědčí např. skutečnost, že ze 1400 příslušníků francouzské armády,kteří se po okupaci Francie dostali do Anglie, se rozhodlo pokračovat v boji s generálem de Gaullem jen 1300 osob. Z nich bylo 900 legionářů! Toto rozhodnutí bylo jen jiným vyjádřením slavného hesla legie: "pochoduj nebo zemři!" Dalších příběhů o legii je mnoho. Jedna za všechny: "Plukovník Paul Rollet:Čím jste byl v civilu?Rekrut v Sidi-bel-Abbes:Byl jsem generálem, mon colonel! Rollet:A jaká je Vaše národnost? Rekrut: Legionář,
mon colonel!"
Je ne regrette rien
zpívá Edith Piaf ve svém evergreenu "Mon legionnaire",kterým přispěla ke slávě legie. My však můžeme jen litovat, že v současném českém trestním zákoně je ustanovení ß 115 "Služba v cizím vojsku". Tohoto trestního činu se dopustí ten občan České republiky "který bez povolení koná službu ve vojsku cizí moci nebo v cizím ozbrojeném sboru. " Podle odst. 1 tohoto paragrafu mu hrozí trest odnětí svobody od dvou do osmi let. Zákon nerozeznává, zda slouží v armádě demokratického nebo totalitního státu, zda se podílí na obraně demokracie a hodnot evropského společenství nebo zda slouží nějakému diktátoru Husajnova ražení. Ostranění tohoto již po převratu absurdního paragrafu se pokoušel VONS (Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných) na počátku devadesátých let, avšak marně.
V Cizinecké legii slouží nyní několik desítek Čechů. Pravda, měli by sloužit v České armádě. Tam však neslouží např. i řada českých špičkových hokejistů, kteří místo toho "slouží" v kanadsko-americké NHL, kde ovšem nezískávají takovou vojenskou kvalifikaci, kterou získávají jejich vrstevníci v Cizinecké legii. Z těch se stávají prvotřídní vojenští profesionálové, kteří by jednou mohli předávat své zkušenosti těžce se rodící profesionální armádě své vlasti, kdyby o ně byl zájem. Samozřejmě až poté, co si odpykají trest několikaletého vězení po návratu do své vlasti. Že do ní jezdí na dovolenou a nikdo je nezavírá? Pak ke "kultuře" právního státu zřejmě patří mít i takové paragrafy, které jsou v trestním zákoně jen na ozdobu. Je jich tam už několik. To však svádí k nebezpečné myšlence, proč dodržovat ty ostatní? Jestliže čeští politici mluví o "vyhaslých a neúčinných" dekretech presidenta Beneše,(které však judikatura českých soudů denně v restitučních sporech aplikuje), tak proč nezrušit nebo nenovelizovat ty skutečně vyhaslé a neúčinné?
Dne 5. 3. 2000
Milan Hulík
