Nutná obrana
Případ Tonyho Martina z pohledu českého práva
Rozbor britského případu, kdy občan, posedlý údajnou možností, že na jeho farmě dojde k vloupání, lupiče na místě usmrtil a byl odsouzen na doživotí, z hlediska českého právního odborníka.
Zveřejněný případ je typickým příkladem tzv. překročení mezí nutné obrany. Ta je v českém trestním zákoně (zákon č. 140/1961 Sb. v platném znění) definována v § 13: "Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný tímto zákonem, není trestným činem. Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku."
Z tohoto pohledu jednání, jakého se dopustil T. Martin, nemůže být beztrestné, neboť překračuje meze nutné obrany vyplývající z obou vět citovaného ustanovení. Meze stanovené první větou byly překročeny tím, že T. Matin použil střelnou zbraň ve chvíli, kdy F. Barras s komplicem B. Feraeonem se po vyrušení snažili z Martinova domu utéci, tedy útok již netrval. Z hlediska 2. věty byly meze nutné obrany překročeny tím, že T. Martin usmrtil člověka, který jeho ani jinou osobu na životě neohrožoval, tedy jeho jednání bylo zjevně nepřiměřené způsobu útoku.
V této souvislosti je však rovněž vhodné upozornit na rozdíl mezi českým a anglickým trestním právem spočívající v tom, že české právo narozdíl od anglického nerozlišuje mezi úmyslným zabitím a vraždou. Podle § 219 odst.1 českého tr. zákona je vraždou každé jednání, kterým někdo jiného úmyslně usmrtí (bez ohledu na to, zda jde o usmrcení připravované nebo o náhlé rozhodnutí pachatele). Po novele tr. zákona z r. 1995 je však doživotní trest (nebo trest odnětí svobody na určitou dobu delší než 15 let) možno uložit pouze v případech tzv. kvalifikovaných vražd, tedy je-li možno případ podřadit pod některé ustanovení odstavce 2 §u 219 (např. je-li obětí více osob, dítě mladší než 15 let nebo těhotná žena , zavraždění policisty nebo jiného veřejného činitele či "nepohodlného svědka", vražda spáchaná s mimořádnou brutalitou, vražda rasová, náboženská, nájemná, loupežná ...). K uložení doživotního trestu podle českého tr. zákona navíc musí být splněny další podmínky stanovené v §u 29 odst. 3 (musí se jednat o čin mimořádně nebezpečný a zavrženíhodný a zároveň se musí jevit vysoce pravděpodobným, že by se pachatel v případě propuštění na svobodu znovu dopouštěl mimořádně závažné trestné činnosti).
Z pohledu českého trestního práva se jeví zcela adekvátním uznání T. Martina vinným vraždou, avšak uložení doživotního trestu by zřejmě, pokud by byl případ posuzován českým soudem, nepřipadalo v úvahu.
Poznámka JČ: I v jiném případě závažného trestného činu vyšel najevo před časem rozdíl mezi tresty podle britského a českého práva. Čeští právníci se pozastavovali jako nad údajně příliš přísným trestem pro pracovníky české autobusové společnosti, kteří byli přistiženi při pokusu pašovat do Británie narkotika. Byli odsouzeni k vězeňským trestům na cca 30 - 40 let.
