Slova nemocných mocných
Je radost pozorovat národ Nerudův, jak se z křemene mění v beztvarou hmotu. Ani to dříví už se na něm nedá štípat.
Když nám po Listopadu spadlo národní bohatství do klína, rozdali jsme sobě a svým věrným plnými hrstmi. Lidi odjakživa bažili po majetku. Pravda, museli jsme zhasnout a soudy vykázat do patřičných mezí, ale pak už šlo všechno jako na drátku. Pár zlatek jsme hodili davu na kuponovou privatizaci, to se tak dělá. Rozdělení republiky to byla fuška. Každý do toho chtěl mluvit, lidi chtěli referendum. Tůdle! Dali jste nám hlas, tak mlčte. Můžete se akorát dívat, jak se z nás zvolených stali vyvolení.
Takový materiál je radost po volbách podvést. Opoziční smlouvu na vás, hlupáci. A komu to není dost, tak přidáme toleranční patent. Milý Leschtina pořád mluví o demokracii. Ještě mu nedošlo, že si uděláme, kdy chceme,co chceme. Jestli bude pořád v těch novinách provokovat, tak já, Langer veliký, udělám parlamentní komisi, která bude stanovovat cenu plynu a já budu kontrolovat, zda máte dneska všichni objektivně a vyváženě uvařeno. A když se vám to nebude líbit, tak udělám ještě jednu komisi na regulované nájemné a budu určovat, kdo s kým bude bydlet.
Vás, prosťáčky, máme rozdělené do třech kategorií:
V první kategorii jsou politici v čele se čtyřkoalicí. Ta si na prstech spočítala, kolik má hlasů a co nám může. Pro zdání demokracie a srandu králíkům je do počtu v parlamentu a různých radách. Dělá nám opravdu radost ji kdykoliv převálcovat. Ještě se hloupá mlynářova husička omlouvá voličům, že taková je politická realita.
Druhou kategorii tvoří občanské iniciativy. Ty nás opravdu, ale opravdu nezajímají. Nemají žádný mandát. V Ústavě jsme na ně zapomněli. Chcete mluvit do politiky? Tak do ní vstupte! A udělejte to tak šikovně, jako Děkujeme, odejděte. No dobře, aby se s tím pan dr. Pehe mohl pochlubit v televizi, tak si vás jednou poslechneme. Ale musíme se dost přemáhat, protože se nám z toho dělá špatně.
Ve třetí kategorii je plebs. Kvůli němu tu šaškárnu na demokracii hrajeme. To jste vy, občánkové s otevřenými ústy, kteří se pořád divíte, co je v této zemi ještě možné. Způsobujete nám jen nepříjemnosti. Pořád máte natažené ruce na mzdy a důchody. Všelijakých sociálních podpor se vám zachtělo a někteří by se snad ani nestyděli brát přídavky na děti. Kde na to má ten stát brát? Daně platit nechcete, ale zdravotnictví a školství zadarmo, to jo. Fungující policii a soudy? Vy jste se zbláznili. Soudruhu Šloufe, udělej s tím něco! Jak jsi to říkal? Kdo nejde s námi, jde proti nám!
A pane Leschtino, vy sedmá velmoci, vám musíme poděkovat, že tak hezky o nás píšete. Běda, kdybyste chtěl nazývat věci pravými jmény. To by se ten vtip od Renčína, co byl v sobotu pod vaším milým článkem, mohl přihodit právě vám.
Petr Jánský