Pumpa je o tankování
Pane Culiku,
tak jsem v Mestske knihovne (Praha) ukoristil Vasi novou knihu. V
pocitacove evidenci je stale rezervovana, ale mel jsem stesti - obehl
jsem regaly volneho vyberu a byla tam. Bohuzel si ji nemohu pro tu
rezervaci prodlouzit. Rekl bych, ze se Vam dost povedla, aspon mne se
moc libi, tezko se od ni trham. Inspirace poskytuje hodne, tak posilam
aspon takovou drobnost do BL.
VP
Při četbě psychologické literatury jsem nabyl dojmu, že někteří autoři respektují jazyk jako svého geniálního kolegu. Například "zamilovat se" má psychologicky zcela odlišný význam od "milovat", přestože v obecném povědomí obsah obou výrazů do značné míry splývá.
Již delší dobu mně v této souvislosti vrtá hlavou, jaké poselství se může skrývat za stále častějším spojováním slovesa být se šestým pádem.
V knize Jana Čulíka "...jak Češi myslí" (Milenium Publishing, 1999) se například dočteme:
" (...)
Sporné je jedině to, zda je důležitější vědecké objevy dělat, nebo zda je v realitě aplikovat. A to už je o něčem jiném. To už je o tom, zda je v zemi ekonomický systém, který k něčemu takovému poskytuje dostatečné stimuly. (...)
Je-li pan Čulík skutečným vědcem, pak by měl vědět, že věda není o informacích, ale o vědění, o myšlení, o schopnosti zobecňovat myšlenky, vytvářet z nich modely a testovatelné teorie a ty potom testovat.
Věda není o internetu a už vůbec ne o jeho povinném zavádění. (...)
(...) "
Václav Klaus, Lidové noviny 31. 5. 1997
Zdá se, že jde o spojení poněkud nezvyklé. Vzpomínám si, že donedávna se používalo jen v souvislosti s filmem (o čem je ten film?), knihou (obecněji příběhem) nebo snad i snem. Další příklady si nevybavuji. Řekl bych, že ty uvedené spojuje právě líčení něčeho, co se reálně mohlo, ale nemuselo stát. Zajímavé je, že důležitý význam slovesa být je - reálně existovat.
Líčení samo má ovšem jen velmi volnou vazbu k případné realitě. Dostanu-li se například na severní pól, mohu o tom mluvit hodiny a dny, mohu o tom napsat několik knih, natočit na místě několik filmů a přesto zůstane můj osobní prožitek nesdělitelný. Všechno mé líčení zůstává daleko za prožitou realitou a může ji posluchači, čtenáři a divákovi pouze přiblížit.
Dá se snad říci, že ono podivné spojení slovesa být se vžilo jen v případě vyprávění, více či méně zdařilého pokusu přiblížit někomu nějakou skutečnost či fikci. Je zajímavé, že se zde spojuje sloveso se silnou vazbou k realitě a vyprávění s vazbou zjevně volnější.
Se šestým pádem se obvykle spojuje řada jiných sloves: mluvit o kom (o čem), hovořit, vyprávět, pojednávat, přemýšlet, přednášet, rozhodovat, informovat, psát, snít, básnit, atd. V mnoha případech jde jen o nahrazení takového slovesa právě slovesem být. Někdy však o šestý pád vůbec nejde.
Například úvodní citát by se dal přeformulovat i takto:
" Sporné je jedině to, zda je důležitější vědecké objevy dělat, nebo zda je v realitě aplikovat. A to už závisí na něčem jiném. To už závisí na tom, zda je v zemi ekonomický systém, který k něčemu takovému poskytuje dostatečné stimuly.
Je-li pan Čulík skutečným vědcem, pak by měl vědět, že ve vědě nejde o informace, ale o vědění, o myšlení, o schopnost zobecňovat myšlenky, vytvářet z nich modely a testovatelné teorie a ty potom testovat.
Věda nestojí na internetu a už vůbec ne na jeho povinném zavádění. "
Snad je nyní vidět, že se jedná o zúžení pestrosti vyjádření myšlenky náhradou příhodných sloves jen jediným (být) a stereotypním použitím šestého pádu. Dá se očekávat, že takové zjednodušení půjde často na úkor srozumitelnosti vyjádření myšlenky, odhlédneme-li od estetické a jazykové stránky věci.
Zaujalo mě, jak sloveso být přebírá význam mnoha sloves jiných, ale důležitější pro psychologické pochopení tohoto zvláštního novotvaru mně připadá skutečnost, že sloveso být tak zároveň ztrácí svůj původní obsah. S tím obsahem totiž ztrácí i svou vazbu k realitě a to se zdá být klíčem k pochopení poselství geniálního kolegy psychologů.
Co si představit pod sdělením: Pumpa je o tankování? No, já si představuju docela normální pumpu, kam přijedu tankovat. Promítnou mně tam působivě realistický film s bublajícím benzínem, ale do nádrže nedostanu doopravdy ani kapku. Metařina je o zametání? Vidím to v barvách! Bodrý metař v oranžovém sice nikdy nedržel koště v rukou, ale umí o tom v hospodě tak poutavě vyprávět! Pojišťovna zkrachovala? No proč ne, vždyť je to jen o pojišťování.
Naslouchejte přátelům a známým, otevřte noviny, zapněte televizi a kochejte se! Budete žasnout, co všechno může (ne)být o čem:
Kupónová privatizace byla o soukromém vlastnictví, tunelování je o podnikání, strany jsou o politice, parlament je o zákonech, vláda je o řízení státu, televize je o zpravodajství a o publicistice, věda je o bádání, škola je o vzdělání a zdravotnictví je o zdraví. A o tom všem se dají dlouhé hodiny vyprávět samé napínavé příběhy!
Zvlášť pikantní příklad: Politika je o demokracii! Jak dojemný příběh! Jaroslav Hašek, mistr mystifikace, by zbledl závistí. Jak chytře vymyšleno! Stařičký mocnář je demokraticky volen - odpovědnost tedy nesou voliči - a už někdo někdy viděl, aby monarcha se svým dvorem byl kontrolován hlídacím psem demokracie? Absurdní představa! A co je podstatné - dvůr i poddaní jsou v té věci zajedno, jak ukazuje všeobecná obliba našeho slovního spojení.
A ještě jeden příklad na závěr: Je to o ničem! Poutavý příběh - o ničem? No, tak to by neměl být problém!
Vojtěch Polák
Poznámka JČ: Ten výraz "je to o něčem" je původně z angličtiny, ale nepoužívá se tam tak často ve srovnání s tím, jak se tato vazba až nakažlivě rozšířila v dnešním českém jazykovém úzu. Argumentoval bych, že je to částečně tím, že mnozí novináři nejsou dobří stylisté - dobří stylisté se totiž ostražitě vyhýbají otřepaným, příliš často užívaným výrazům - a právě šíří kolem sebe zavedená, mrtvá klišé. Jak Vojtěch Polák přesvědčivě dokázal ve výše uvedeném článku, Václav Klaus není dobrý stylista a opakované užívání jediného výrazu, např. "je to o něčem" vede k politováníhodnému zjednodušování výrazových a stylistických prostředků jazyka.
Přitom je však nutno přiznat, že lenost či neznalost je hlavním motorem jazykového vývoje - přestali jsme dávno rozlišovat ve výslovnosti (s výjimkou severní Moravy) měkké a tvrdé i, případně měkké a tvrdé l, jak to požadoval blahé paměti Jan Hus, prostě proto, že jsme byli líní tak mluvit. Lidská pohodlnost je důsledkem vývoje i na jiných stupních jazykové struktury. Jazyková struktura je nesmírně dynamická a dojde-li na určitých místech k jejímu okleštění, dá se očekávat, že si to ta struktura vynahradí časem na jiném místě vznikem jiných, kompenzačních jevů.
