V Kosovu k žádné genocidě nedošlo a západní sdělovací prostředky šířily
propagandu
V souvislosti s neslavným výročím zahájení bombardování Kosova se
v BL objevil
i článek paní Táni Zajícové. Zaujala mě reakce Jana Čulíka, během jejíhož
čtení mě napadlo několik myšlenek týkajících se jeho novinářské práce, o
které se myslím stojí zato podělit. Protože jsem zároveň na internetu
objevila i velice zajímavý článek týkající se událostí v Kosovu, napadlo mě
jej přeložit, mimo jiné také proto, že se jedná o ilustraci toho, jak si
západní média představují "objektivní" žurnalistiku.
Lze jej najít v angličtině na adrese http://empe
rors-clothes.com/articles/hammond/lieslast.htm.
Mám dojem, že Jan Čulík během posledního roku nesledoval dosti pozorně
vývoj událostí v Kosovu. Kdyby tomu tak bylo, jistě by tři čtvrtě roku po
ukončení této nesmyslné a z hlediska mezinárodního práva otevřené agrese
NATO neříkal věci jako
"Přesto však zastávám názor, že prací pro srbskou televizi,
sdělovací prostředek, který dryáčnicky prosazoval genocidu etnické menšiny,
nesou její zaměstnanci určitou vinu," (BL, 26. 3. 2000)
Tím, že Jan Čulík šíří tyto nepodložené zprávy o "genocidě etnické
menšiny", se propůjčuje propagandě, kterou by sám jistě vehementně odsoudil
jako neobjektivní a z novinářského a etického hlediska naprosto
nepřípustnou. Dnes je již naprosto zřejmé, že k žádné genocidě v Kosovu
nedošlo. Jak uvádí níže přeložený článek, Mezinárodní tribunál pro zločiny
v bývalé Jugoslávii obdržel od svých vyšetřovatelů zprávu, která vyvrací
loňská tvrzení mluvčího NATO Jamie Shea o desetitisících nebo snad
statisících obětí srbské genocidy. Po prošetření údajných "masových hrobů"
v Kosovu bylo nalezeno 2108 mrtvol, přičemž zpráva neuvádí, zda se jednalo
o Albánce, Srby, Romy či jiné etnické skupiny žijící na území Kosova.
V reakci na článek paní Zajícové Jan Čulík mj. vyjádřil svůj názor na
srbskou státní televizi.
"Jak jsem však napsal už v pátek, vedla se válka a sdělovací
prostředky, zejména tak bezostyšně propagandistické, se stávají ve válce
zbraní. Ano, jsem přesvědčen, že slova v určitých situacích plodí
krveprolévání, a argumentoval bych, že zejména pracovníci lživých
propagandistických mašinérií by měli být stavěni před soud"(BL, 26. 3.
2000)
Zdá se mi, že Jan Čulík zde uplatňuje dvojí metr. Pokud mě totiž nešálí
paměť, během loňského bombardování se západní politikové zaštiťovali
vysokou podporou veřejného mínění, která jim umožňovala bombardování
prodlužovat. Nebyla snad tato nebetyčná podpora ze strany veřejnosti (v USA
v průměru 65%) založena na tom, jaké zprávy uveřejňovaly západní sdělovací
prostředky? Nestala se tedy slova potažmo zbraní NATO, které během
bombardování usmrtilo téměř 2000 civilistů v Srbsku? Předpokládám, že
poslední tvrzení se vztahuje na všechny sdělovací prostředky, tj. ty
momentálně přátelské i nepřátelské. Předpokládám také, že tím chce Jan
Čulík říci, že i sdělovací prostředky jako BBC, CNN, či ITN byly
propagandistické a jejich práce se stala zbraní. Proč Jan Čulík nenapadá za
"bezostyšnou propagandu" i západní sdělovací prostředky? Myslí si Jan
Čulík, že i mnozí pracovníci západních médií, kteří programově a nekriticky
přebírali zprávy z ústředí NATO v Bruselu a během 78 dnů bombardování jimi
úspěšně vymývali mozky spoluobčanů, by měli být postaveni před soud?
Nevyvolává ve mně ani zvlášť silné rozhořčení pokus opačné strany
usmrtit - za války - čelného politika druhé strany, i když má-li si
sdělovací prostředek uchovat alespoň zdání nezávislosti - i ve válce -
nesmí takovémuto nacionalismu propadat, to má paní Zajícová pravdu. Jde-li
však potenciálně o životy spoluobčanů, v tomto případě amerických vojáků, a
o potřebu válku vyhrát, nijak mě nepřekvapuje úsilí využít v boji veškerých
prostředků. (BL, 26.3. 2000)
Tímto tvrzením se Jan Čulík přímo vystavuje kritice. Zaprvé o životy
amerických vojáků v této válce, která mnohdy připomínala počítačové hry,
nešlo. Letouny NATO létaly v dostatečně bezpečné výšce, aby nebyly ohroženy
životy pilotů. Zadruhé tím, že není překvapen "úsilím využít v boji
veškerých prostředků", Jan Čulík de facto schvaluje využívání sdělovacích
prostředků k válečné propagandě. Jak se tohle slučuje s objektivní a
vyváženou žurnalistikou, kterou se Jan Čulík mnohokrát v BL oháněl, je pro
mě skutečně záhadou. Nevím, jestli si Jan Čulík neuvědomuje, že postoj NATO
"účel světí prostředky" v případě bombardování Kosova stál životy mnoha
nevinných civilistů na straně Albánců i Srbů a dovedl Srbsko, které bylo
již několik let sužováno ekonomickými sankcemi, k ještě hlubšímu
ekonomickému propadu. Ale to už bych zabíhala jinam.
Nejde mi tady o to, abych se stavěla na jakoukoli stranu v kosovském
konfliktu. Jsem přesvědčena o tom, že všechny strany by za své činy měly
nést odpovědnost. Myslím si ale, že je nesmírně důležité, aby zvláště v
dnešní době, kdy politikové otevřeně využívají média ke své propagandě, by
měl i deník jako Britské listy být patřičně objektivní a dát prostor i
nezávislým zdrojům. (Za příklad využití médií k válečné propagandě může
sloužit nedávná zpráva o tom, že Pentagon během loňského bombardování
Kosova nasadil do ústředí CNN své pracovníky specializované na psychologii
davu, kteří se podíleli na přípravě hlavních zpráv dne. Přestože tento fakt
byl již v únoru letošního roku publikován v celonárodním nizozemském deníku
Trouw novinářem Abe de Vriesem, hlavní zpravodajské agentury jako AP či
Reuters mu nevěnovaly pražádnou pozornost. Článek je možné najít na
internetové adrese http://www.commondre
ams.org/views/032300-107.htm) Pokud se totiž jakýkoli novinář, který má
přístup k obrovskému množství informací, postaví otevřeně na jednu stranu
barikády, vystavuje se nebezpečí, že jeho zpravodajství ztratí na
věrohodnosti. Navíc tím, že šíří nepodložené zprávy, vytváří v myslích
mnoha lidí zkreslenou představu o skutečnosti.
(Tento článek je upravenou verzí projevu ke shromáždění Výboru pro mír
na Balkáně předneseného Philipem Hammondem 24. března 2000 v Londýně.)
O lžích už naposledy
"Bylo by NATO schopné prodat veřejnosti své bombardování Kosova,
kdybychom tehdy věděli, co víme o rok později?" ptá se Philip Hammond.
Když jednotky NATO vstoupily v loňském červnu do Kosova, všichni se
nechali poněkud unést. Samozřejmě, bulvární tisk skákal radostí: "Už jsme
tady, Slobo", hlásala úvodní stránka Daily Star; "Vstupujeme do
Kosova!" hlásal Daily Mirror (11. června). Ve skutečnosti
jsme to nebyli "my", kdo vstoupil do Kosova: jednotky strávily tento den v
poli než se vrátily do tábora, protože Rusové se dostali do Prištiny jako
první. Ovšem toto vzrušení se neomezovalo jen na bulvární tisk. V The
Sunday Times, Mark Franchetti popsal vstup do Kosova spolu s jednotkami
NATO jako "jedinečný a fantastický zážitek", zatímco pro Jamese Dalrympla z
Independent on Sunday šlo o "chvíli exaltace" (13. června). V
televizi se i ti obvykle uvážliví moderátoři jako Alex Thompson na Channel
Four rozplývali nad "úspěchem americké politiky" (22. června).
Tento "úspěch" se obrátil v prach v měsících následujících po tomto
"osvobození", ale apologetové bombardování NATO v roce 1999 nemají vůbec
pocit studu. V pokusu ukázat výročí ve správném světle mluvčí NATO Jamie
Shea vystoupil v pořadu Esther na BBC2 16. března a tvrdil, že i
přes momentální "potíže" v Kosovu se situace bombardováním nesmírně
zlepšila; přičemž v Guardianu (17. března) Martin Woollacott
prohlásil, že "dojít na základě těchto potíží k závěru, že intervence byla
nesprávná, je nelogické".
"Potíže"? Statisíce Srbů, Romů a jiných menšin (a mnoha etnických
Albánců) byly vyhnány od té doby, co sem vstoupilo NATO, mnoho z nich bylo
zastrašováno, bito, uneseno nebo zabito Kosovskou osvobozeneckou armádou.
Oproti tomu, co říká Woollacott, nejenže je naprosto logické posuzovat
politiku podle jejích výsledků, ale současný chaos v Kosovu byl také zcela
předvídatelným důsledkem akcí NATO.
V 90. letech jsme poznali "etnické čistky" jako něco, co dělali Srbové
(i přes ten fakt, že v největším jednotlivém případě "etnických čistek"
během chorvatské a bosenské války v srpnu 1995 byli oběťmi Srbové). Avšak v
průběhu 80. let byl tento termín používán téměř výhradně ve vztahu k
aktivitám a politice etnických albánských nacionalistů v Kosovu. Například
v červnu 1982 deník The New York Times popsal jejich cíle
následovně: "nejprve ustanovit to, co nazývají etnicky čistou albánskou
republikou a poté se spojit s Albánií za účelem vytvoření Velké Albánie".
Dokonce ještě v únoru 1998 popsal americký diplomat UCK jako "teroristickou
organizaci", ale když začalo bombardování, UCK se stala "bojovníky za
svobodu", zatímco Srbové byli líčeni jako neonacisté, kolektivně vinní za
zločiny proti lidskosti.
Ačkoli je zřejmé, že pro některé lidi je pohodlnější na vše zapomenout,
stojí zato si připomenout, že bombardování ze strany NATO a následné
obsazení Kosova měly údajně do provincie vnést etnickou snášenlivost.
Představte si, kdyby NATO oznámilo své plány upřímně: "Spojené státy,
Německo a Rakousko pomohly vyzbrojit a vycvičit teroristickou organizaci se
zločineckými styky a politikou etnického čištění. NATO nyní jejím jménem
zahájí válku." Podpořte náš nový humanitarismus.
Aby obešlo nezbytnost udělení pravomocí OSN pro své akce, NATO nám
nejprve sdělilo, že bombardování bylo nutné k "odvrácení humanitární
katastrofy". Mluvčí amerického ministerstva zahraničí James Rubin nám 25.
března 1999 vysvětlil, že kdyby NATO nejednalo, "viděli byste statisíce
lidí překračující hranice". Ve zvláštním vysílání o den později Tony Blair
řekl národu: "když nebudeme jednat teď, budeme se muset vyrovnat se ...
stovkami tisíc uprchlíků". Byla by bývala válka stejně atraktivní
alternativou, kdyby NATO místo toho oznámilo, že během několika dnů od
počátku bombardování skutečně uprchnou statisíce lidí?
Během přemítání o výročí nový generální tajemník NATO, George Robertson,
prohlásil s jistou mírou uspokojení: "uprchlíci jsou zpátky doma". Cožpak
mu nikdo neřekl, že zatímco někteří uprchlíci se vrátili zpět domů, spousta
dalších zemi opustila? Podle západních politiků a novinářů se srbští
uprchlíci se zjevně nepočítají. Podle OBSE uprchlo ze svých domovů během
78denní války NATO kolem 100 000 kosovských Srbů a Černohorců, což se rovná
60% příslušníků těchto etnických skupin. Přesto byli tvrdošíjně ignorováni
západními médii. Podle všeho bylo nemyslitelné, že by někdo prchal před
humanitárními bombami demokraticky shazovanými z etických letadel.
Druhé ospravedlnění NATO pro jeho jinak nelegální činy bylo, že muselo
zastavit "genocidu" v Kosovu. NATO nám oznámilo, že 10 000 - a možná
dokonce 100 000 - lidí bylo zabito jugoslávskou armádou. Teď víme, že
Mezinárodní tribunál pro zločiny v bývalé Jugoslávii dosud našel 2 108 těl
(počet, který nerozlišuje mezi civilisty a vojáky, ani mezi Albánci a
Srby). Víme, že na 25 "místech s hromadnými hroby", která byla prozkoumána
vyšetřovateli, nebyla nalezena vůbec žádná těla. Víme, že tým španělských
patologů, který byl vyslán, aby prošetřil tato "místa prosáklá krví", našel
187 těl místo předpovídaných tisíců. Při svém odjezdu z Kosova v srpnu
Španělé odsoudili propagandu NATO a prohlásili "nenašli jsme ani jeden -
opakujeme ani jeden - masový hrob".
V reakci na tato odhalení Maggie O'Kane z Guardianu tvrdí,
že "řeči o číslech znevažují cenu lidského života". Uznává, že snad je
pravda, že jsou počty obětí mnohem nižší než se tvrdilo tehdy, ale "záleží
na tom vůbec?" (BBC Radio 4, 19. února). Ano, záleží na tom, protože to
bylo NATO a jeho stoupenci, kteří hráli cynickou hru s čísly. Kdyby místo
šílených tvrzení o novém holocaustu NATO oznámilo, že jeho bombardování
povede k zintenzivnění místního občanského konfliktu, neexistoval by pro
přívržence násilí NATO žádný vznešený morální důvod k sešikování se k
boji.
Před rokem nás NATO ujistilo, že se postará o to, aby nedošlo k obětem
mezi civilisty. Nyní víme, že NATO zabilo přinejmenším tolik civilistů
během svého 78denního bombardování jako kolik celkově zemřelo lidí během
předchozích 12 měsíců v Kosovu. Například 12. dubna 1999 shodilo NATO bombu
na osobní vlak, přičemž zabilo nejméně 14 lidí. Podle NATO se jednalo o
omyl: vlak jel příliš rychle na to, aby se dala změnit dráha střely. NATO
nám dokonce ukázalo videopásek, aby dokázalo své tvrzení. Ovšem v lednu
vyšlo najevo, že toto video bylo přehráváno trojnásobnou rychlostí, čímž se
z původního tvrzení stal nesmysl. Představte si, kdyby NATO předem
oznámilo, že bude bombardovat vlaky, autobusy, mosty, teplárny, elektrárny,
továrny, tržnice, nemocnice, domy, školy. Uvítali by to noví
liberální komentátoři jako počátek nové "etické" zahraniční politiky?
Existují dvě věci, které musíme udělat, abychom čelili takovéto
propagandě. Zaprvé bychom měli požadovat, aby bylo vše objasněno. 14.
března u Vrchního soudu v Londýně ITN (Independent Television Network)
vyhrála svou při o nactiutrhání proti časopisu LM (Living Marxism),
která se týkala článku informujícího o táboře Trnopolje v Bosně. Rozsudek
má několik znepokojivých dopadů. Ale snad nejhorší je ten fakt, že ostrá
mediální debata, která následovala po tomto případě, zkreslila to, co na
něm bylo nejdůležitější: odhalení LM, že to byli novináři ITN, kteří
byli obklopeni ostnatým drátem - ne ti muži, které ITN natáčela - bylo u
soudu prokázáno jako pravdivé. Dokonce předsedající soudce ve své
rekapitulaci podotkl: "Je jasné, že se Ian Williams a Penny Marshall a
jejich televizní štáby dopustili omylu, když si mysleli, že nebyli
obklopeni starým plotem z ostnatého drátu". "Ale", položil si soudce
řečnickou otázku, "záleží na tom?" Možná na tom nezáleží u anglických soudů
pro nactiutrhání, ale jistě na tom záleží těm z nás, kteří se snažíme
porozumět bosenské válce a zpravodajství o ní - pro většinu rozumných lidí
to je přesně to, na čem záleží nejvíce.
I přes některé obtíže týkající se konkrétních případů byla kosovská
propagandistická válka NATO snadná, protože zpravodajství o Bosně nikdy
nebylo podrobeno vážné a dlouhodobé kritice. Vzhledem k tomu, že jsme byli
po desetiletí drezírováni a školeni politiky a novináři v tom, jak se dívat
na Srby, jediné, co NATO zbývalo udělat bylo říct: "Miloševič, Srbové,
etnické čistky, genocida", a obrázek se zprávou přesně zapadl do
rámečku.
Zadruhé, měli bychom očekávat, že tak tomu bude znovu a znovu i v
budoucnu. Teoreticky všichni víme, že první obětí války je pravda. Ovšem v
praxi se to zdá být lekce, kterou jsme odsouzeni se učit znovu a znovu,
vždycky když už je příliš pozdě a když už byli lidé úspěšně obelháni.
Stejně tak jako jsme odhalili lži poslední války, buďme připraveni na lži
války příští.
Poznámka JČ:
Jiné názory na tuto problematiku jsou zde:
"Informovali jsme,
nelhali jsme". Reportérka Maggie O'Kanová se hájí před útoky mluvčího
britské vlády
Účastník
natáčení v Trnopolje, známý britský novinář Ed Vulliamy argumentuje, že to
bylo skutečně dějiště zvěrstev a opírá se při tom o zjištění mezinárodního
soudu v Haagu
Oficiální zpráva OSCE
o Kosovu, z níž vyplývá, že " teror proti většinovému albánskému
obyvatelstvu byl nařízen z Bělehradu"
Jak by
to asi dopadlo, kdyby NATO neintervenovalo, uvažuje Martin
Woollacott
Je možno
tolerovat, aby část Evropy propadla hrubému porušování lidských práv, ptá
se John Gray
V tematickém archivu Britských listů je zde k dispozici více
než 410 článků o válce o Kosovo.