Přežije veřejnoprávní CBC?
Pane Čulíku,
posílám Vám příspěvek do diskuse o veřejnoprávních sdělovacích
prostředcích.
Myslím, že to, co se děje kolem CBC, má dosti obecnou platnost.
Přikládám rovněž překlad článku, který se týká případu pronásledování
reportéra CBC. The Ottawa Sun je místní deník, který má pravicově bulvární
nádech, ale často do něj přispívají renomovaní autoři. Allan Fotheringham
normálně píše do seriózního týdeníku Maclean's.
JJ
Boj Canadian Broadcasting Corporation (CBC) o místo na slunci respektive o
přežití
Co je CBC
CBC je veřejnoprávní televisní a rozhlasová společnost patřící pod
jurisdikci kanadské federální vlády. Formálně jde o tak zvanou "crown
corporation", tedy instituci, která je financovaná vládou, ale zároveň si od
ní udržuje jistý odstup.
Protože v Kanadě neexistují koncesionářské poplatky, je provoz CBC
hrazen ze
státního rozpočtu. Zatím co rozhlas je (chvála bohu) bez reklam, televise
si jimi musí částečně přivydělávat.
Vedle vlády, která určuje rozpočet a jmenuje presidenta CBC, je třetím do
mariáše The Canadian Radio-Television and Telecommunications Commission
(CRTC). Tato instituce je oprávněna určovat podmínky, které musí žadatel o
licenci splnit, aby mu byla udělena.
Postavení CBC v kanadské společnosti
Ačkoli je řeč o CBC je nutné zmínit dvě dalších institucích, z nichž
jedna
již byla z části zlikvidována a druhou tento osud patrně časem očekává.
Železnice a pošta, představovaly v minulosti významné pojítko obyvatelstva
roztroušeného na ohromném kanadském území.
CBC v podstatě zůstala osamocena. V oblasti rozhlasu to platí
stoprocentně.
Pokud jde o televisi, CBC doplňuje "celostátní" soukromá společnost CTV.
Kvalita CBC
Jako divák a posluchač si myslím, že si obě složky CBC, radio i televise,
nesporně udržují vysoký standard. Pomineme-li zpravodajství a sportovní
přenosy, lze říct, že některé pořady mohou intelektuální náročností určitou
část publika odradit.
Svoji programovou skladbou CBC jistě neoslovuje všechny pořád, ale má
většině publika co nabídnout. V rámci individuální volby lze těžko najít
pořad vysloveně slabý.
Objektivnost CBC
Zpravodajské a publicistické pořady CBC se mi zdají velmi objektivní.
Výjimkou z nezaujatosti jsou některé pořady týkající se životního prostředí,
jaderné energie a biotechnologií, ale tam se nedá kvůli politické
korektnosti ani víc očekávat.
Podstatnější vzrušení způsobily v poslední době případy televisního
reportéra Terry Milewkého a rozhlasového moderátora Michaela Enrighta.
Prvního obvinila ze zaujatosti federální vláda, když potřebovala zamlžit
vyšetřování zásahu policie proti demonstrantům (proti presidentu Indonesie
Suhartovi). Svůj protest založila na soukromé (!) elektronické
korespondenci reportéra se studenty (demonstranty) v nichž nazval ottawskou
vládu "temnými silami z Ottawy". Obvinění bylo posléze vyvráceno, ale to
již byl nepohodlný reportér odvolán, takže vláda dosáhla svého.
Moderátor Enright naopak svoji zaujatost (u příležitosti debaty ohledně
dostupnosti a registrace střelných zbraní v Kanadě) předem ohlásil a byl pak
na základě protestů odpůrců registrace zbraní veřejně pokárán.
Jediný člověk, kterému zaujatost ve vysílání CBC trvale prochází, je
bývalý
hokejový trenér Don Cherry. V několikaminutových vstupech mezi třetinami
pravidelných sobotních přenosů zápasů NHL (Hockey Night in Canada), v nichž
komentuje zápas a dění kolem hokeje, se obvykle dopouští takového množství
nehorázností, že se lidé dopředu těší, co zase řekne.
Nemá rád evropské
hokejisty, protože technika a kombinační hra neblaze ovlivňuje druhdy
oblíbený styl "ať jsem bit, jen když se peru" a snižuje možnost uplatnění
kanadských pořízků. Zatím se dostal do dočasné klatby jen jednou, když se
nelichotivě zmínil o Quebecu. Společnost Bell Canada si, nejspíš kvůli
vlastní reklamě v Quebecu, postavila hlavu - buď ona, respektive její
reklamy, nebo Cherry. CBC sáhla po penězích.
CBC má k dispozici značný počet velmi dobrých reportérů, kterým dává
dostatek příležitosti k tomu, aby se rozvinuli ve skutečné osobnosti. V
této souvislosti stojí za zmínku viditelný rozdíl mezi americkými a
kanadskými reportéry - posledně jmenovaní jsou méně nápadní a nechají
"story" vyniknout víc než vlastní jméno.
Zpochybňovaná neutralita CBC
Politicky je CBC neutrální, s pravicovou nálepkou levičáckého
liberalismu.
Ve sdělovacích prostředcích Nového světa se staré dělení na pravici a
levici zjevně považuje za službu spotřebiteli, aby si nemusel příliš lámat
mozek s tím, která myšlenka je pro něj přijatelná a která nebezpečná.
Současné kanadské politické spektrum se scvrklo na pravostředový
proužek s
takměř neznatelným rozdílem mezi sociálními demokraty (New Democratic Party)
a konservativci (Progressive Conservative Party a Reform Party) mezi něž
vmáčknutí liberálové přetékají pragmaticky na obě strany.
Pravicové sdělovací prostředky například obviňovaly CBC z levičáctví
kvůli
jejímu přístupu k problému výstavby bytů pro občany s nízkými příjmy. Na
začátku devadesátých let totiž levice (Noví demokrati a Liberálové)
předpověděla, že rozhodnutí tehdejší progresivně konservativní vlády zrušit
program výstavby dostupných bytů povede ke katastrofě, kdežto pravice
vyrukovala se známou poučkou, že se trh postará, občan nakonec ušetří a
všechno bude OK.
Pravice se ale pomalu vytratila, protože neměla odpověď na otázku, kde se
najdete náhrada za prostředky, které zatím do výstavby vkládá stát, kde
vezmou lidé peníze na "normální", tedy zvýšené nájemné, které vlastníci bytů
požadují, aby se jim investice vyplatila. Zůstala tedy "levicová" otázka, k
níž oponenti CBC přišpendlili patřičnou cedulku.
Řeka politických frází od té doby zklikatěla natolik, že se těžko pozná,
který břeh je levý a který pravý. Pravicový předák Joe Clark nedávno
prohlásil, že to tehdy byl omyl, což lze interpretovat buď tak, že posouvá
svoji pravicovou stranu do neozbrojenému oku těžko patrné idologické škvíry
mezi NDP a Liberály nebo že CBC tehdy vlastně předčasně šířila názory
pravicové.
Pokud tyto varianty nedávají čtenáři smysl, může opustit pravo-levost a
dívat se na Clarkovo rozhodnutí jako na vítězství rozumu: daný problém
nelze pominout a dokud se nenajde jiné řešení, je státní intervence lepší
než tržní fráze.
Protivníci CBC
Není třeba pochybovat o tom, že mnohým politikům a soukromým mediím
je CBC
trnem v oku. Prvním kvůli jisté nezávislosti, druhým kvůli konkurenci při
získávání reklam.
Nezávislost CBC se jeví alespoň navenek jako dvojstupňová. Na jedné
straně
je president, který hájí nezávislost této instituce jako celku. Na druhé
straně jsou (alespoň ve zpravodajství) žurnalisté, kteří vystupují
nezávisle jak vzhledem k politikům i k vlastnímu presidentovi. Tento přesah
patrně do značné míry kompensuje skutečnost, že president CBC je do funkce
dosazen politiky a jeho zavázanost za dobré bydlo nelze vyloučit.
Strategie a taktika protivníků CBC
Žádat otevřeně zrušení veřejnoprávní CBC je politicky málo schůdné,
ledaže
se to narazí na peníze. Strategie boje proti CBC tedy vychází z toho, že
patřičné finanční oslabení této instituce povede k tomu, že nebude schopna
plnit svůj mandát a tím bude vlastně ztrácet smysl své existence.
Finančně oslabené medium má navíc sklony k poslušnosti, protože se
obává, že
za rok může ztratit ještě víc.
Navíc slova o utahování opasků nalézají obvykle dosti úrodné půdy v uších
obyvatelstva. Dírky na opasku představují okrajová studia, "drahé" hvězdy
a vlastní produkce.
Důležité je zabalit údaje o rozpočtu (CBC) tak, aby ohromily. Za
posledních
deset let jsem slyšel mnohokrát, že nás daňové poplatníky stojí, považte,
skoro miliardu dolarů ročně, ale ani jednou, kolik obnáší minimum, které
tato instituce potřebuje, aby mohla plnit svoje poslání.
Taktika politiků, kteří se snaží o zrušení CBC, obsahuje prvek vyvolání
odporu soukromého sektoru k veřejnoprávnímu mediu. Toho lze vcelku
jednoduše dosáhnout prosazováním pravidla, že CBC musí být řízena jako
"business", což v překladu znamená, že si chybějící peníze musí vydělat
prodejem reklam, jako každý jiný.
Taková akce ovšem vyvolá reakci a soukromý sektor, který se cítí být v
souboji o vcelku konstantní objem reklamních peněz v nevýhodě proti
organizaci dotované státem, začne protestovat.
Klíčové je omezit atraktivnost CBC pro inserenty. Proto se lobbisté
soukromého sektoru snaží přesvědčit CRTC, že sportovní přenosy a atraktivní
filmy nemají s mandátem CBC nic společného.
Protože reklamní business je založen na sledovanosti pořadů, je jasné, že
soukromému sektoru vlastně jde o snížení sledovanosti CBC, což je na oplátku
dobrý argument pro politiky - proč za drahé peníze vydržovat CBC, když se na
ni nikdo nedívá a soukromé stanice ji podle sledovanosti předčí.
Technický pokrok pak v poslední době přidává další argument. Výběr z
ohromného počtu informačních zdrojů prý povede ke snížení sledovanosti
současných medii do té míry, že se jejich vliv stane zanedbatelným a jejich
existence vlastně zbytečnou.
Tento argument, podle mě falešný, je používán i lidmi, kteří v nadšení nad
možnostmi techniky zapomínají na to, že skrz ty nové cesty je třeba něco
posílat a že již nyní je to "něco" začasté hodnoty značně pochybné.
Roztříštěnost sdělovacích prostředků se politikům vcelku hodí -
nemusejí je
brát na vědomí. Připoměňme si, že bývalá dvojka Dlouhý - Čermák mohla
posílat reportéra Svobodné Evropy kamsi, protože dobře věděla, že se nic
nestane.
Střet CBC - CRTC
V první polovině ledna 2000 uzavřela CRTC slyšení o obnovení licence
CBC na
příštích sedm let. Z jejího rozhodnutí je zjevné, že jde o vítězství
soukromého sektoru.
Mezi nejrozporuplnější příkazy, které by CBC měla splnit do roku
2007 patří:
snížení závislosti CBC na sportovních přenosech (ty ovšem
představují 40% celkového příjmu z reklam a 25% diváků);
zákaz vysílání "velkofilmů" nekanadské provenience ve večerních
hodinách (protože kanadské velkofilmy neexistují, znamená to opět ztrátu
povinnost vysílat tak zvané prioritní pořady (kanadská hudba,
dlouhometrážní dokumenty atd) v celkové délce 6 hodin týdně, přičemž CRTC
požaduje, aby tyto programy byly vyrobeny v místech vzdálených nejméně 150
km od Toronta.
CRTC rovněž požaduje, aby bylo obnoveno regionální zpravodajství o
weekendech (zrušené před deseti lety v důsledku drastického snížení rozpočtu
CBC.
CBC navíc dostala příkaz najít prostředky pro vysílání bez opakování
programů (non-repeat programming - 52 týdnů v roce), což je situace k níž se
soukromé společnosti ani nepřibližují.
Původní reakce CBC byla dost ostrá. Pro zajímavost uvádím, jak situaci
viděl redakční komentář týdeníku The North Renfrew Time:
"Tak, místo jednání v rukavičkách nastoupily holé pěsti, protože
president
CBC Robert Rabinovitch není ochoten přijímat nesmyslná rozhodnutí Francoise
Bertrandové a její zmatené tlupy politickými stranami jmenovaných ouřadů
souhrně nazývanými CRTC. (Podobnost s Radou ČT je jistě jen náhodná.
Nicméně i zde vláda tvrdí, že CRTC je nezávislá. - poznámka JJ).
Zdá se, že CRTC nakazil jakýsi vylepšený smysl pro absurditu. Ačkoli lze
argumentovat tím, že prostě dělá svoji práci a že tak nějak vychází ze
zákona (Canadian Broadcast Act), zdá se, že v této federální instituci není
něco v pořádku pokud jde o jednoduché počty a logické uvažování.
Pokud nebude vláda ochotna financovat přípravu velmi nákladných programů,
které CRTC požaduje, CBC jednoduše není schopna požadavky splnit. Podle
Rabinovitche chybí CBC 50 milionů, ale tento odhad je zjevně konservativní,
protože pro uspokojení požadavků CRTC bude třeba zajistit a personálně a
technicky vybavit základny po celé Kanadě.
CRTC by si měla uvědomit, že CBC není soukromý podnik jehož jediným důvodem
existence je zisk. Mandát CBC je daleko vznosnější, což by se mělo odrážet
nejen v uvážlivějším jednání CRTC, ale i daleko pružnějším přístupu
federální vlády k financování CBC.
Pokud spor mezi CRTC a CBC skončí na stole Sheily Coppsové (federální
ministryně do jejíž kompetence CBC patří - poznámka JJ), bude zanedlouho
jasno v tom, jaké jsou skutečné úmysly této vlády pokud jde o tuto, přes
dlouholeté napadání významnou kanadskou instituci."
Poslední vývoj ovšem naznačuje, že Robert Rabinovitch změnil svoje
stanovisko a proti rozhodnutí CRTC nepůjde. Zjevně mu došlo, co si v tom
propletenci obchodních a politických zájmů může dovolit a co ne. Kanadský
deník The National Post, jehož majitelem je Conrad Black, který nemá rád
Liberály a již vůbec ne ministerského předsedu Chretiena, přinesl v
souvislosti s Rabinovitchovým jmenováním dosti komplexní popis jak jsou ty
liberálních kruhy propojené, kdo koho zná a kdo je komu zavázán. Informace
byla zřejmě přesná.
Výjimkou z pravidla servilnosti se zdá být předpředposlední
president CBC,
který odstoupil na protest proti tomu, že vlády porušila slib, že rozpočet
CBC dále neomezí. Na jeho místo byl jmenován bývalý konservativní ministr
obrany Perrin Beatty, který liberální vládě posloužil, jak nejlépe uměl.
Rozhodnutí CRTC je po formální stránce samozřejmě v pořádku, protože její
starostí není financování CBC, ale její programová skladba. Liberální
federální vláda, která stejně jako její konservativní předchůdkyně rozpočet
CBC systematicky okrajuje, tvrdí, že na rozhodnutí CRTC o licenci nemá vliv
a tak je všechno na papíře v pořádku. CBC musí splnit podmínky a pokud to
neudělá, nedostane licenci.
Otevřený závěr
Pokud se budeme na veřejnoprávní media dívat pouze jako na jeden z mnoha
zdrojů informací a občas i zábavy odsoudíme je k zániku.
Domnívám se, že je nejvyšší čas změnit zorný úhel a začít považovat
veřejnoprávní sdělovací prostředky za naprosto nezbytnou instituci, která
umožňuje alespoň částečnou kontrolu moci. Vláda, parlament, soudy, místní
úřady mají možnosti, jak si občana nevšimnout nebo ho průtahy a cenou
znechutit natolik, že nad vším mávne rukou.
Nezávislé sdělovací prostředky jsou nejefektivnější ze všech
(demokratických) institucí, na které se občan může obrátit. Proto se jich
politikové bojí, proto předstírají, že omezováním jejich rozpočtu šetří
šetří nás, daňové nebo koncesionářské poplatníky. To co chtějí šetřit je ve
skutečnosti jejich vlastní kůže a moc.
Miliarda za nezávislou CBC není takový luxus, jak by se mohlo zdát.
Přeměřeno pivním metrem to je skoro nic - 5 piv v levné hospodě na občana a
rok.
Jiří Jírovec
Dobrý reportér s tupým pánem
Allan Fotheringham, The Ottawa Sun, 4.3. 2000
Idioti, kteří ovládají CBC se příliš neliší od idiotů, kteří vládnou v
Ottawě. Ačkoli to zní neuvěřitelně, tyto dvě "Forces of Darkness" (výraz
temné síly je narážka na okolnosti případu reportéra CBC o němž je dále řeč
- poznámka JJ) se opět spojují aby se obuly do oné strašlivé hrozby národní
bezpečnosti - reportéra jménem Terry Milewski.
V pondělí ráno (6. března) podstoupí právníci z Heenan & Blaikie, drahé
firmy z Bay Street (jméno torontské obdoby Wall Streetu se často používá
jako symbol pro příslušnost ke skutečné, tedy finanční moci - poznámka JJ),
třídenní misi během níž se budou snažit přesvědčit arbitrátora Howarda
Browna, že původní rozhodnutí CBC potrestat vlastního reportéra Terry
Milewského bylo správné.
Pokračování bude v dubnu - tedy pokračování frašky, která začala tím
že Úřad
ministerského předsedy (Prime Minister's Office, PMO) začal nutit vyděšené
vedení CBC, aby potrestalo reportéra, který se tohoto úřadu dotkl, když
psal o jeho ochraně diktátorů, kteří navštívili schůzku APEC ve Vancouveru
(na podzim roku 1997 - poznámka JJ).
Čtenáři utahaní touto aférou nepochybně předpokládali, že ten nesmysl
skončil v okamžiku, kdy ombudsman CBC zbavil Milewského všech obvinění.
Chyba! CBC nyní odmítá uznat rozhodnutí CBC.
Alenka v říši divů? Orwell? Ten je tomu blíž. V podstatě to ale je
spojení myšlení CBC s myšlením PMO, což je životu nebezpečná kombinace.
Cech kanadských médií, k němuž Milewski patří - se odvolal proti
osmnáctidennímu suspendování reportéra a nákladná firma Heenan & Blaikie
(Roy Heenan
sedí jakousi shodou okolností ve správní radě CBC) bude do posledního
právníka proti odvolání bojovat.
Mezi vší byrokratickou stupiditou, jejíž rozměr je snadno k nalezení ve
špičce CBC a v PMO, se ztrácí skutečnost, že takto prakticky skončila
kariéra tvrdohlavého reportéra.
Kdo jde proti nadřízeným, nemůže očekávat povýšení nebo vyslání na
příjemnou
zahraniční štaci.
Když ta fraška začala, CBC obvinilo Milewského z přestupku za to, že
poslal
elektronický dopis jednomu z těch mladých lidí, kteří byli "zmáknuti" Jezdci
(Kanadskou jízdní policií neboli Royal Canadian Mounted Police, RCMP) u
příležitosti konference APEC ve Vancouveru, kde Jean Chretien přiznal, že
použití pepřového spreje (proti lidem protestujícím proti přítomnosti
diktátora Suharta) podporoval.
Zveřejnění zachyceného dopisu Milewského je zločinem spáchaným na každém
žurnalistovi této země, protože naše živobytí je závislé na získání důvěry
našich zdrojů. Autor tohoto článku by dávno seděl někde v baru, kdyby tento
princip nebyl porušen.
Donašečem byl, jak se ukázalo, Chretiénův tiskový tajemník Peter Donolo,
který předal informaci získanou od právníka RCMP Georga Macintoshe.
Milewski, obviněný, že dělal to, za co je placen (to znamená získat
příběh)
byl suspendován na tři dny bez platu. A pak - chápeš to Alenko? - na
dalších 15 dní, protože měl tu drzost napsat o tom článek pro The Globe and
Mail (patrně nejvýznamnější kanadský deník - poznámka JJ), v němž vysvětluje
o co jde.
Zápletka se rozmotává. Ombudsman CBC Marcel Pepin, člověk s
třicetiletou
novinářskou a manažerskou zkušeností, rozhoduje po "čtyřech měsících
vyšetřování", že Milewski neporušil ani pravidla CBC, ani žádná jiná. Což
věděl každý blbec.
Ombudsman mimo jiné uvedl, že informace, kterou Milewski údajně sdílel se
svými informátory, se již dříve objevila v dokumentárním pořadu, který
vyhrál cenu Gemini (kanadský Oscar v publicistice - poznámka JJ).
"Tudíž", pokračoval Pepinův verdikt, "názor, který Craig Jones
(vystudovaný
právník, bývalý člen záloh Kanadské armády a ředitel Společnosti pro
občanská práva v Britské Kolumbii) vyjádřil v pořadu vysílaném 18. prosince
1997 mu nemohl být vnuknut panem Milewským 18. února 1998."
To se zdá být logické všem s výjimkou vedení CBC, které odmítlo přijmout
svoje vlastní rozhodnutí. Bylo by to velmi legrační, kdyby to nebylo tak
vážné.
Tato fraška se táhne tak dlouho, že mezi tím všichni podezřelí zmizeli.
Perrin Beatty podlehl Donolovým trikům a není již presidentem CBC. Donolo
byl za odměnu jmenován "naším člověkem v Milánu". Jim Burt, vedoucí
reportérů CBC odešel do pense, ombudsman Pepin zemřel a ministerský předseda
odmítá vypovídat před bývalám soudcem Tedem Hugesem, který aféru APEC
vyšetřuje.
Bob Culbert, tehdejší ředitel zpravodajství CBC uprchl do CTV (druhé
největší kanadské televisní společnost - poznámka JJ) - kde by Milewsky
zřejmě nebyl právě vítán. A která americká stanice chce 50-ti letého
veterána se dvěma malými dětmi a hypotékou na dům?
Je to nechutná situace, v níž se tolik vystrašených lidí nahoře
nelítostně
očisťuje na úkor jednoho tvrdohlavého reportéra na dně.
Přeložil Jiří Jírovec
