pondělí 13. března

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Mezinárodní ekonomika:
  • Praskne bublina astronomických investic do internetu? (Observer) Česká policie, Romové a rasismus:
  • Giňa a Čulík: Odpověď F. Ročkovi (Tomáš Pecina) Sdělovací prostředky:
  • Stanovisko České televize k analýze InnoVatio, publikované 8. března 2000 Česká politika:
  • Je Zeman buran? (Miroslav Jandora) Židovský hřbitov:
  • Nejhledejme rozdíly mezi židy, ale necitlivě zničené lokality (Juliana) Britské listy:
  • Moralizování a kolotoč informací (František Roček) Sdělovací prostředky:
  • Přežije veřejnoprávní CBC? (Jiří Jírovec)
  • Aféra Lewinsky není dobrým příkladem, pro obviňování amerických médií z bulvárnosti (Jiří Šoler) Český jazyk:
  • Ještě k té češtině - o přejímání cizích slov (Lubomír Ptáček)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Přežije veřejnoprávní CBC?

    Jiří Jírovec

    Pane Čulíku,

    posílám Vám příspěvek do diskuse o veřejnoprávních sdělovacích prostředcích. Myslím, že to, co se děje kolem CBC, má dosti obecnou platnost.

    Přikládám rovněž překlad článku, který se týká případu pronásledování reportéra CBC. The Ottawa Sun je místní deník, který má pravicově bulvární nádech, ale často do něj přispívají renomovaní autoři. Allan Fotheringham normálně píše do seriózního týdeníku Maclean's.

    JJ

    Boj Canadian Broadcasting Corporation (CBC) o místo na slunci respektive o přežití

    Co je CBC

    CBC je veřejnoprávní televisní a rozhlasová společnost patřící pod jurisdikci kanadské federální vlády. Formálně jde o tak zvanou "crown corporation", tedy instituci, která je financovaná vládou, ale zároveň si od ní udržuje jistý odstup.

    Protože v Kanadě neexistují koncesionářské poplatky, je provoz CBC hrazen ze státního rozpočtu. Zatím co rozhlas je (chvála bohu) bez reklam, televise si jimi musí částečně přivydělávat.

    Vedle vlády, která určuje rozpočet a jmenuje presidenta CBC, je třetím do mariáše The Canadian Radio-Television and Telecommunications Commission (CRTC). Tato instituce je oprávněna určovat podmínky, které musí žadatel o licenci splnit, aby mu byla udělena.

    Postavení CBC v kanadské společnosti

    Ačkoli je řeč o CBC je nutné zmínit dvě dalších institucích, z nichž jedna již byla z části zlikvidována a druhou tento osud patrně časem očekává. Železnice a pošta, představovaly v minulosti významné pojítko obyvatelstva roztroušeného na ohromném kanadském území.

    CBC v podstatě zůstala osamocena. V oblasti rozhlasu to platí stoprocentně. Pokud jde o televisi, CBC doplňuje "celostátní" soukromá společnost CTV.

    Kvalita CBC

    Jako divák a posluchač si myslím, že si obě složky CBC, radio i televise, nesporně udržují vysoký standard. Pomineme-li zpravodajství a sportovní přenosy, lze říct, že některé pořady mohou intelektuální náročností určitou část publika odradit.

    Svoji programovou skladbou CBC jistě neoslovuje všechny pořád, ale má většině publika co nabídnout. V rámci individuální volby lze těžko najít pořad vysloveně slabý.

    Objektivnost CBC

    Zpravodajské a publicistické pořady CBC se mi zdají velmi objektivní. Výjimkou z nezaujatosti jsou některé pořady týkající se životního prostředí, jaderné energie a biotechnologií, ale tam se nedá kvůli politické korektnosti ani víc očekávat.

    Podstatnější vzrušení způsobily v poslední době případy televisního reportéra Terry Milewkého a rozhlasového moderátora Michaela Enrighta.

    Prvního obvinila ze zaujatosti federální vláda, když potřebovala zamlžit vyšetřování zásahu policie proti demonstrantům (proti presidentu Indonesie Suhartovi). Svůj protest založila na soukromé (!) elektronické korespondenci reportéra se studenty (demonstranty) v nichž nazval ottawskou vládu "temnými silami z Ottawy". Obvinění bylo posléze vyvráceno, ale to již byl nepohodlný reportér odvolán, takže vláda dosáhla svého.

    Moderátor Enright naopak svoji zaujatost (u příležitosti debaty ohledně dostupnosti a registrace střelných zbraní v Kanadě) předem ohlásil a byl pak na základě protestů odpůrců registrace zbraní veřejně pokárán.

    Jediný člověk, kterému zaujatost ve vysílání CBC trvale prochází, je bývalý hokejový trenér Don Cherry. V několikaminutových vstupech mezi třetinami pravidelných sobotních přenosů zápasů NHL (Hockey Night in Canada), v nichž komentuje zápas a dění kolem hokeje, se obvykle dopouští takového množství nehorázností, že se lidé dopředu těší, co zase řekne.

    Nemá rád evropské hokejisty, protože technika a kombinační hra neblaze ovlivňuje druhdy oblíbený styl "ať jsem bit, jen když se peru" a snižuje možnost uplatnění kanadských pořízků. Zatím se dostal do dočasné klatby jen jednou, když se nelichotivě zmínil o Quebecu. Společnost Bell Canada si, nejspíš kvůli vlastní reklamě v Quebecu, postavila hlavu - buď ona, respektive její reklamy, nebo Cherry. CBC sáhla po penězích.

    CBC má k dispozici značný počet velmi dobrých reportérů, kterým dává dostatek příležitosti k tomu, aby se rozvinuli ve skutečné osobnosti. V této souvislosti stojí za zmínku viditelný rozdíl mezi americkými a kanadskými reportéry - posledně jmenovaní jsou méně nápadní a nechají "story" vyniknout víc než vlastní jméno.

    Zpochybňovaná neutralita CBC

    Politicky je CBC neutrální, s pravicovou nálepkou levičáckého liberalismu. Ve sdělovacích prostředcích Nového světa se staré dělení na pravici a levici zjevně považuje za službu spotřebiteli, aby si nemusel příliš lámat mozek s tím, která myšlenka je pro něj přijatelná a která nebezpečná.

    Současné kanadské politické spektrum se scvrklo na pravostředový proužek s takměř neznatelným rozdílem mezi sociálními demokraty (New Democratic Party) a konservativci (Progressive Conservative Party a Reform Party) mezi něž vmáčknutí liberálové přetékají pragmaticky na obě strany.

    Pravicové sdělovací prostředky například obviňovaly CBC z levičáctví kvůli jejímu přístupu k problému výstavby bytů pro občany s nízkými příjmy. Na začátku devadesátých let totiž levice (Noví demokrati a Liberálové) předpověděla, že rozhodnutí tehdejší progresivně konservativní vlády zrušit program výstavby dostupných bytů povede ke katastrofě, kdežto pravice vyrukovala se známou poučkou, že se trh postará, občan nakonec ušetří a všechno bude OK.

    Pravice se ale pomalu vytratila, protože neměla odpověď na otázku, kde se najdete náhrada za prostředky, které zatím do výstavby vkládá stát, kde vezmou lidé peníze na "normální", tedy zvýšené nájemné, které vlastníci bytů požadují, aby se jim investice vyplatila. Zůstala tedy "levicová" otázka, k níž oponenti CBC přišpendlili patřičnou cedulku.

    Řeka politických frází od té doby zklikatěla natolik, že se těžko pozná, který břeh je levý a který pravý. Pravicový předák Joe Clark nedávno prohlásil, že to tehdy byl omyl, což lze interpretovat buď tak, že posouvá svoji pravicovou stranu do neozbrojenému oku těžko patrné idologické škvíry mezi NDP a Liberály nebo že CBC tehdy vlastně předčasně šířila názory pravicové.

    Pokud tyto varianty nedávají čtenáři smysl, může opustit pravo-levost a dívat se na Clarkovo rozhodnutí jako na vítězství rozumu: daný problém nelze pominout a dokud se nenajde jiné řešení, je státní intervence lepší než tržní fráze.

    Protivníci CBC

    Není třeba pochybovat o tom, že mnohým politikům a soukromým mediím je CBC trnem v oku. Prvním kvůli jisté nezávislosti, druhým kvůli konkurenci při získávání reklam.

    Nezávislost CBC se jeví alespoň navenek jako dvojstupňová. Na jedné straně je president, který hájí nezávislost této instituce jako celku. Na druhé straně jsou (alespoň ve zpravodajství) žurnalisté, kteří vystupují nezávisle jak vzhledem k politikům i k vlastnímu presidentovi. Tento přesah patrně do značné míry kompensuje skutečnost, že president CBC je do funkce dosazen politiky a jeho zavázanost za dobré bydlo nelze vyloučit.

    Strategie a taktika protivníků CBC

    Žádat otevřeně zrušení veřejnoprávní CBC je politicky málo schůdné, ledaže se to narazí na peníze. Strategie boje proti CBC tedy vychází z toho, že patřičné finanční oslabení této instituce povede k tomu, že nebude schopna plnit svůj mandát a tím bude vlastně ztrácet smysl své existence.

    Finančně oslabené medium má navíc sklony k poslušnosti, protože se obává, že za rok může ztratit ještě víc.

    Navíc slova o utahování opasků nalézají obvykle dosti úrodné půdy v uších obyvatelstva. Dírky na opasku představují okrajová studia, "drahé" hvězdy a vlastní produkce.

    Důležité je zabalit údaje o rozpočtu (CBC) tak, aby ohromily. Za posledních deset let jsem slyšel mnohokrát, že nás daňové poplatníky stojí, považte, skoro miliardu dolarů ročně, ale ani jednou, kolik obnáší minimum, které tato instituce potřebuje, aby mohla plnit svoje poslání.

    Taktika politiků, kteří se snaží o zrušení CBC, obsahuje prvek vyvolání odporu soukromého sektoru k veřejnoprávnímu mediu. Toho lze vcelku jednoduše dosáhnout prosazováním pravidla, že CBC musí být řízena jako "business", což v překladu znamená, že si chybějící peníze musí vydělat prodejem reklam, jako každý jiný.

    Taková akce ovšem vyvolá reakci a soukromý sektor, který se cítí být v souboji o vcelku konstantní objem reklamních peněz v nevýhodě proti organizaci dotované státem, začne protestovat.

    Klíčové je omezit atraktivnost CBC pro inserenty. Proto se lobbisté soukromého sektoru snaží přesvědčit CRTC, že sportovní přenosy a atraktivní filmy nemají s mandátem CBC nic společného.

    Protože reklamní business je založen na sledovanosti pořadů, je jasné, že soukromému sektoru vlastně jde o snížení sledovanosti CBC, což je na oplátku dobrý argument pro politiky - proč za drahé peníze vydržovat CBC, když se na ni nikdo nedívá a soukromé stanice ji podle sledovanosti předčí.

    Technický pokrok pak v poslední době přidává další argument. Výběr z ohromného počtu informačních zdrojů prý povede ke snížení sledovanosti současných medii do té míry, že se jejich vliv stane zanedbatelným a jejich existence vlastně zbytečnou. Tento argument, podle mě falešný, je používán i lidmi, kteří v nadšení nad možnostmi techniky zapomínají na to, že skrz ty nové cesty je třeba něco posílat a že již nyní je to "něco" začasté hodnoty značně pochybné.

    Roztříštěnost sdělovacích prostředků se politikům vcelku hodí - nemusejí je brát na vědomí. Připoměňme si, že bývalá dvojka Dlouhý - Čermák mohla posílat reportéra Svobodné Evropy kamsi, protože dobře věděla, že se nic nestane.

    Střet CBC - CRTC

    V první polovině ledna 2000 uzavřela CRTC slyšení o obnovení licence CBC na příštích sedm let. Z jejího rozhodnutí je zjevné, že jde o vítězství soukromého sektoru.

    Mezi nejrozporuplnější příkazy, které by CBC měla splnit do roku 2007 patří:

  • snížení závislosti CBC na sportovních přenosech (ty ovšem představují 40% celkového příjmu z reklam a 25% diváků);
  • zákaz vysílání "velkofilmů" nekanadské provenience ve večerních hodinách (protože kanadské velkofilmy neexistují, znamená to opět ztrátu
  • povinnost vysílat tak zvané prioritní pořady (kanadská hudba, dlouhometrážní dokumenty atd) v celkové délce 6 hodin týdně, přičemž CRTC požaduje, aby tyto programy byly vyrobeny v místech vzdálených nejméně 150 km od Toronta.

    CRTC rovněž požaduje, aby bylo obnoveno regionální zpravodajství o weekendech (zrušené před deseti lety v důsledku drastického snížení rozpočtu CBC.

    CBC navíc dostala příkaz najít prostředky pro vysílání bez opakování programů (non-repeat programming - 52 týdnů v roce), což je situace k níž se soukromé společnosti ani nepřibližují.

    Původní reakce CBC byla dost ostrá. Pro zajímavost uvádím, jak situaci viděl redakční komentář týdeníku The North Renfrew Time:

    "Tak, místo jednání v rukavičkách nastoupily holé pěsti, protože president CBC Robert Rabinovitch není ochoten přijímat nesmyslná rozhodnutí Francoise Bertrandové a její zmatené tlupy politickými stranami jmenovaných ouřadů souhrně nazývanými CRTC. (Podobnost s Radou ČT je jistě jen náhodná. Nicméně i zde vláda tvrdí, že CRTC je nezávislá. - poznámka JJ).

    Zdá se, že CRTC nakazil jakýsi vylepšený smysl pro absurditu. Ačkoli lze argumentovat tím, že prostě dělá svoji práci a že tak nějak vychází ze zákona (Canadian Broadcast Act), zdá se, že v této federální instituci není něco v pořádku pokud jde o jednoduché počty a logické uvažování.

    Pokud nebude vláda ochotna financovat přípravu velmi nákladných programů, které CRTC požaduje, CBC jednoduše není schopna požadavky splnit. Podle Rabinovitche chybí CBC 50 milionů, ale tento odhad je zjevně konservativní, protože pro uspokojení požadavků CRTC bude třeba zajistit a personálně a technicky vybavit základny po celé Kanadě. CRTC by si měla uvědomit, že CBC není soukromý podnik jehož jediným důvodem existence je zisk. Mandát CBC je daleko vznosnější, což by se mělo odrážet nejen v uvážlivějším jednání CRTC, ale i daleko pružnějším přístupu federální vlády k financování CBC.

    Pokud spor mezi CRTC a CBC skončí na stole Sheily Coppsové (federální ministryně do jejíž kompetence CBC patří - poznámka JJ), bude zanedlouho jasno v tom, jaké jsou skutečné úmysly této vlády pokud jde o tuto, přes dlouholeté napadání významnou kanadskou instituci."

    Poslední vývoj ovšem naznačuje, že Robert Rabinovitch změnil svoje stanovisko a proti rozhodnutí CRTC nepůjde. Zjevně mu došlo, co si v tom propletenci obchodních a politických zájmů může dovolit a co ne. Kanadský deník The National Post, jehož majitelem je Conrad Black, který nemá rád Liberály a již vůbec ne ministerského předsedu Chretiena, přinesl v souvislosti s Rabinovitchovým jmenováním dosti komplexní popis jak jsou ty liberálních kruhy propojené, kdo koho zná a kdo je komu zavázán. Informace byla zřejmě přesná.

    Výjimkou z pravidla servilnosti se zdá být předpředposlední president CBC, který odstoupil na protest proti tomu, že vlády porušila slib, že rozpočet CBC dále neomezí. Na jeho místo byl jmenován bývalý konservativní ministr obrany Perrin Beatty, který liberální vládě posloužil, jak nejlépe uměl.

    Rozhodnutí CRTC je po formální stránce samozřejmě v pořádku, protože její starostí není financování CBC, ale její programová skladba. Liberální federální vláda, která stejně jako její konservativní předchůdkyně rozpočet CBC systematicky okrajuje, tvrdí, že na rozhodnutí CRTC o licenci nemá vliv a tak je všechno na papíře v pořádku. CBC musí splnit podmínky a pokud to neudělá, nedostane licenci.

    Otevřený závěr

    Pokud se budeme na veřejnoprávní media dívat pouze jako na jeden z mnoha zdrojů informací a občas i zábavy odsoudíme je k zániku.

    Domnívám se, že je nejvyšší čas změnit zorný úhel a začít považovat veřejnoprávní sdělovací prostředky za naprosto nezbytnou instituci, která umožňuje alespoň částečnou kontrolu moci. Vláda, parlament, soudy, místní úřady mají možnosti, jak si občana nevšimnout nebo ho průtahy a cenou znechutit natolik, že nad vším mávne rukou.

    Nezávislé sdělovací prostředky jsou nejefektivnější ze všech (demokratických) institucí, na které se občan může obrátit. Proto se jich politikové bojí, proto předstírají, že omezováním jejich rozpočtu šetří šetří nás, daňové nebo koncesionářské poplatníky. To co chtějí šetřit je ve skutečnosti jejich vlastní kůže a moc.

    Miliarda za nezávislou CBC není takový luxus, jak by se mohlo zdát. Přeměřeno pivním metrem to je skoro nic - 5 piv v levné hospodě na občana a rok.

    Jiří Jírovec


    Dobrý reportér s tupým pánem

    Allan Fotheringham, The Ottawa Sun, 4.3. 2000

    Idioti, kteří ovládají CBC se příliš neliší od idiotů, kteří vládnou v Ottawě. Ačkoli to zní neuvěřitelně, tyto dvě "Forces of Darkness" (výraz temné síly je narážka na okolnosti případu reportéra CBC o němž je dále řeč - poznámka JJ) se opět spojují aby se obuly do oné strašlivé hrozby národní bezpečnosti - reportéra jménem Terry Milewski.

    V pondělí ráno (6. března) podstoupí právníci z Heenan & Blaikie, drahé firmy z Bay Street (jméno torontské obdoby Wall Streetu se často používá jako symbol pro příslušnost ke skutečné, tedy finanční moci - poznámka JJ), třídenní misi během níž se budou snažit přesvědčit arbitrátora Howarda Browna, že původní rozhodnutí CBC potrestat vlastního reportéra Terry Milewského bylo správné.

    Pokračování bude v dubnu - tedy pokračování frašky, která začala tím že Úřad ministerského předsedy (Prime Minister's Office, PMO) začal nutit vyděšené vedení CBC, aby potrestalo reportéra, který se tohoto úřadu dotkl, když psal o jeho ochraně diktátorů, kteří navštívili schůzku APEC ve Vancouveru (na podzim roku 1997 - poznámka JJ).

    Čtenáři utahaní touto aférou nepochybně předpokládali, že ten nesmysl skončil v okamžiku, kdy ombudsman CBC zbavil Milewského všech obvinění. Chyba! CBC nyní odmítá uznat rozhodnutí CBC.

    Alenka v říši divů? Orwell? Ten je tomu blíž. V podstatě to ale je spojení myšlení CBC s myšlením PMO, což je životu nebezpečná kombinace.

    Cech kanadských médií, k němuž Milewski patří - se odvolal proti osmnáctidennímu suspendování reportéra a nákladná firma Heenan & Blaikie (Roy Heenan sedí jakousi shodou okolností ve správní radě CBC) bude do posledního právníka proti odvolání bojovat.

    Mezi vší byrokratickou stupiditou, jejíž rozměr je snadno k nalezení ve špičce CBC a v PMO, se ztrácí skutečnost, že takto prakticky skončila kariéra tvrdohlavého reportéra.

    Kdo jde proti nadřízeným, nemůže očekávat povýšení nebo vyslání na příjemnou zahraniční štaci.

    Když ta fraška začala, CBC obvinilo Milewského z přestupku za to, že poslal elektronický dopis jednomu z těch mladých lidí, kteří byli "zmáknuti" Jezdci (Kanadskou jízdní policií neboli Royal Canadian Mounted Police, RCMP) u příležitosti konference APEC ve Vancouveru, kde Jean Chretien přiznal, že použití pepřového spreje (proti lidem protestujícím proti přítomnosti diktátora Suharta) podporoval.

    Zveřejnění zachyceného dopisu Milewského je zločinem spáchaným na každém žurnalistovi této země, protože naše živobytí je závislé na získání důvěry našich zdrojů. Autor tohoto článku by dávno seděl někde v baru, kdyby tento princip nebyl porušen.

    Donašečem byl, jak se ukázalo, Chretiénův tiskový tajemník Peter Donolo, který předal informaci získanou od právníka RCMP Georga Macintoshe.

    Milewski, obviněný, že dělal to, za co je placen (to znamená získat příběh) byl suspendován na tři dny bez platu. A pak - chápeš to Alenko? - na dalších 15 dní, protože měl tu drzost napsat o tom článek pro The Globe and Mail (patrně nejvýznamnější kanadský deník - poznámka JJ), v němž vysvětluje o co jde.

    Zápletka se rozmotává. Ombudsman CBC Marcel Pepin, člověk s třicetiletou novinářskou a manažerskou zkušeností, rozhoduje po "čtyřech měsících vyšetřování", že Milewski neporušil ani pravidla CBC, ani žádná jiná. Což věděl každý blbec.

    Ombudsman mimo jiné uvedl, že informace, kterou Milewski údajně sdílel se svými informátory, se již dříve objevila v dokumentárním pořadu, který vyhrál cenu Gemini (kanadský Oscar v publicistice - poznámka JJ).

    "Tudíž", pokračoval Pepinův verdikt, "názor, který Craig Jones (vystudovaný právník, bývalý člen záloh Kanadské armády a ředitel Společnosti pro občanská práva v Britské Kolumbii) vyjádřil v pořadu vysílaném 18. prosince 1997 mu nemohl být vnuknut panem Milewským 18. února 1998."

    To se zdá být logické všem s výjimkou vedení CBC, které odmítlo přijmout svoje vlastní rozhodnutí. Bylo by to velmi legrační, kdyby to nebylo tak vážné.

    Tato fraška se táhne tak dlouho, že mezi tím všichni podezřelí zmizeli. Perrin Beatty podlehl Donolovým trikům a není již presidentem CBC. Donolo byl za odměnu jmenován "naším člověkem v Milánu". Jim Burt, vedoucí reportérů CBC odešel do pense, ombudsman Pepin zemřel a ministerský předseda odmítá vypovídat před bývalám soudcem Tedem Hugesem, který aféru APEC vyšetřuje.

    Bob Culbert, tehdejší ředitel zpravodajství CBC uprchl do CTV (druhé největší kanadské televisní společnost - poznámka JJ) - kde by Milewsky zřejmě nebyl právě vítán. A která americká stanice chce 50-ti letého veterána se dvěma malými dětmi a hypotékou na dům?

    Je to nechutná situace, v níž se tolik vystrašených lidí nahoře nelítostně očisťuje na úkor jednoho tvrdohlavého reportéra na dně.

    Přeložil Jiří Jírovec



  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|