Praskne bublina astronomických investic do internetu?

Tento článek Willa Huttona vyšel v neděli 12. března 2000 v týdeníku Observer. Investoři, kteří přilévají oheň do plamenů nynějšího internetového investičního šílenství, by neměli zapomínat na historii tulipánů.

Posledních sedm dní bylo týdnem, kdy se svět mezinárodních investorů konečně zbláznil, píše Hutton. Cena ropy se více než ztrojnásobila - to je vždycky známkou, že dojde k hospodářské krizi - nezřízená touha po zisku pro internetové firmy dosáhla nejvyšší intenzity. "Tradiční", "staré" podniky, které produkují pitnou vodu, potraviny, pivo a elektřinu, vydělávají celkem více než 3.5 miliardy liber (cca 210 miliard Kč) a zaměstnávají více než čtvrt milionu lidí, opustily elitní rejstřík burzovně nejúspěšnějších podniků, jaký každodenně zveřejňuje deník Financial Times a byly nahrazeny skupinou internetových firem, některé z nichž dosud neprodukují vůbec žádné zisky. Avšak tito noví příchozí představují novou ekonomiku, nejmodernější technologii a internet - a za to zaplatí investoři téměř jakoukoliv cenu.

Poprvé je naše generace svědkem skutečné, přehnané, spekulativní bubliny, která nakonec skončí kolapsem. Ceny, jaké se dnes vyplácejí za akcie internetových podniků, jsou zcela neospravedlnitelné, ale stali jsme se obětí kolektivního šílenství. Určitě jste četli o tulipánové mánii ze třicátých let sedmnáctého století, kdy holandští investoři vyhnali cenu jednotlivých cibulí tulipánů v dnešních cenách až na 150 000 dolarů za kus, protože z každé této vzácné cibule se daly vypěstovat tisíce cibulí nových. Anebo vzpomeňme na bublinu o bohatství v jižních mořích, kdy znamenal příslib nezměrného bohatství , že investoři platili tisíce liber za nárok na nový majetek v zemích jižně od rovníku. V obou těchto případech se ceny rozložily, mnoho lidí udělalo bankrot a následovala hospodářská deprese. Právě teď se děje něco, co je obdobně pošetilé.

Důvodem vzniku každé burzovní investiční bubliny je přesvědčení, že se svět radikálně změnil. K dispozici je údajně najednou nové bohatství, které je důsledkem nějaké události, která představuje diskontinuitu s minulostí. Ti, kteří zpočátku odmítají do nového průmyslu investovat, začínají prodělávat, jak hospodářský rozkvět sílí, a tak nakonec kupují tyto akcie všichni, a ženou ceny akcií do absurdních výšin, které jsou ale ospravedlnitelné, protože zítra budou ceny těchto akcií ještě vyšší, ještě absurdnější. Nakonec boom končí, protože už neexistují žádní další hlupáci, kteří by vyhnali cenu ještě výše. Ceny zkolabují a ti, kteří si akcie koupili naposledy, udělají bankrot.

Letos to není jiné. Dnešním příběhem je to, že internet a informační technologie představují revoluční šok struktuře našich ekonomik. Budou z toho mít výhodu ty firmy, které vytvoří povědomí o své značce na internetu jako první. Tito první podnikatelé údajně zaznamenají obrovské zisky, navzdory tomu, že nyní, zpočátku, jejich firmy prodělávají. Internet prý odstraní byrokracii. Umožní zákazníkům, aby nakupovali přímo od prodejců. Proto se změní struktura výroby a distribuce, výrobní činnost a zisky se přesunou ze staré ekonomiky do ekonomiky nové. Tisk, banky, vodárny, pivovary a elektrárny, to jsou všechno dinosauři. Budoucnost je klávesnice počítače, PC a telefonní síť.

Něco na to pravdy samozřejmě je, stejně tako jako bylo pravda, že dovážené tulipány byly vzácné a že v jižních mořích vznikal nový obchod. Ale i zaměstnanci počítačových společností pijí pivo, sprchují se a rozsvěcí světlo. Považovat takové chování za "zastaralou" činnost, takže pivovary Whitbread, vodárny Thames Water a elektrárny Powergen jsou donuceny opustit index FT jednoho sta nejlepších britských společností, k čemuž došlo minulý týden, a jsou na burze ohodnoceny téměř jako firmy před zánikem, je šílené.

Stejně šílené je pravděpodobné ohodnocení internetové firmy Lastminute.com téměř na jednu miliardu liber (60 miliard Kč). Při této ceně má každý jediný její zákazník hodnotu 35 000 liber (2,1 milionů Kč). To je naprosto nerealistické. Firma Lastminute.come je bezvadný nápad a na rozdíl od některých jiných internetových podniků má příjem, který stoupá. Ale ani její zakladatelé si nemyslí, že má tato firma skutečně takovou hodnotu, jakou jí vnucuje burza.

Vidíme tady, jak důležitá je burza jako signální mechanismus pro podnikatelskou činnost a jak pozoruhodně nestabilní, hysterické, iracionální a krátkodobé jsou její úsudky. Avšak je to samozřejmě lidmi vytvořená instituce, na základé volných tržních principů, takže se nedá očekávat nic jiného. Trhy jsou možná efektivnější než pokusy hospodářství plánovat anebo ho socialistickým způsobem příkazně řídit, jenže tato srovnání nám poskytují jen neobyčejně primitivní a nízká měřítka. Ti, kteří pracují na finančních trzích (sám jsem pracoval jako makléř šest let) vědí, že ve srovnání s jejich chováním je vypadá stádovité chování lumíků zcela racionálně. Argumentuje se nyní, že to, že burzy hodnotí dnes internetové firmy finančně tak vysoko, přestože tyto firmy dosud nezaznamenávají žádné zisky a neplatí dividendy a asi je nikdy platit nebudou, prý znamená, že trhy uvažují "v dlouhodobé perspektivě".

Je to naprostý nesmysl. Žádní investoři do internetových podniků do nich nevkládají peníze, protože by mysleli na rozvoj v následujících deseti až patnácti letech. Tito investoři jen prostě doufají, že horečka potrvá ještě několik hodin či dní, takže budou moci prodat právě získané akcie ještě většímu hlupákovi, který bude ochoten hazardně vsadit na to, že horečka potrvá ještě déle, a to za ještě vyšších cen.

Jak jednou slavně poznamenal ekonom John Maynard Keynes, je to jako hra škatule, hejbejte se, kdy všichni investoři doufají, že na konci hry shromáždí ztráty někdo jiný, zatímco oni budou pěkně v bezpečí. To je asi takové dlouhodobé plánování, jako je zadržování dechu po dobu, než se točí kolo rulety.

Ale už před příchodem nutného krachu je důsledek tohoto šílenství pro burzu škodlivý. O tomto víkendu jistě uvažují všichni ředitelé "tradičních" společností, citovaných na seznamu FT sta nejbohatších britských firem, jak zvýšit svou tržní kapitalizaci, aby nebyly jednoho dne taky vyhnány ze seznamu FTSE 100. Firmy, které jsou na tomto seznamu, mají totiž zaručeno, že do nich investují všechny důležité penzijní fondy a všechny významné investiční instituce. Nucený odchod ze seznamu FTSE 100 znamená druhořadý statut a nižší tržní ohodnocení, což zvyšuje riziko, že se firmy zmocní konkurent a že ji vydžusuje.

Jediným způsobem, jak se tomu vyhnout, je snažit se zvýšit cenu akcií podniku sliby dramaticky vysokých zisků. Právě proto se anglické banky nedávno rozhodly přijmout vysoce kontroverzní rozhodnutí účtovat zákazníkům jiných bank poplatek 2,50 liber (cca 150 Kč!) za vybírání peněz z jejich bankomatů. Právě proto přesunují obchodní domy Marks and Spencers svou výrobu do zahraničí. Proto byl propuštěn generální ředitel aerolinií British Airways Bob Ayling a firma snižuje počet svých zaměstnanců o 6000. Proto přesunuje ocelářská firma Corus, dříve zvaná British Steel, svou výrobu do Holandska. Tlak burzy na podniky, aby zvyšovaly své zisky bez ohledu na dlouhodobé hospodářské a sociální dopady, existuje vždycky. Nyní byl tlak dále zintenzivněn až na iracionální úroveň, takže uvažují perfektně solidní firmy o tom, že se rozdělí na jednotlivé provozy, protože jim burza sděluje, že za nic jiného tyto podniky nestojí.

Je dobře, že po dlouhých desetiletích zanedbávání se stává věda a technika nyní slavnou a módní záležitostí. Produktivita v sektoru informační technologie ve Spojených státech stoupá už deset let každý rok o neuvěřitelných patnáct procent: na burzy to právem dělá obrovský dojem. Nesprávný je ale hysterický, přehnaný optimismus, který vytváří nerovnováhu mezi podniky nové ekonomiky a podniky ekonomiky staré, která bude muset být posléze napravena. Tato gigantická náprava, až k ní dojde, tak poškodí rozvahu finančního systému, že nebudou finanční struktury schopny po určité období financovat ani normální úroveň podnikatelské činnosti.

A je dnes také už jasné, co bude zdrojem této gigantické nápravy. Ztrojnásobení ceny ropy představuje čtvrtý poválečný ropný šok, který zpomalí ekonomiku a celosvětově sníží zisky. Profesionální investoři si rychle uvědomí, že boom skončil, a najdou si bezpečné místo poté, co se nebezpečných akcií zbavili: větším hlupákům zůstanou v rukou hromady přeceněných akcií. Systém je strukturován tak, že tím větším hlupákem budou velké penzijní fondy a pojišťovací společnosti - jinými slovy, vy a já, tyto finanční instituce spravují naše individuální úspory. Při této hazardní hře se riskují pracovní příležitosti normálních lidí a jejich úspory.

Nemůžeme se vyhnout divokému investičnímu nadšení, ale můžeme být méně důvěřiví ohledně údajné dokonalosti trhů, měli bychom postavit pevné bezpečnostní hranice (firewalls) mezi nimi a skutečnou ekonomikou a bděle napravovat jejich výstřelky. Japonské hospodářství utrpělo deset let stagnace po svém divokém finančním boomu v osmdesátých letech; nedávno jsme zaznamenali asijskou krizi, teď jsme se stali obětí internetového šílenství. Jiné generace se poučily, že si mají na svobodné finanční trhy dávat pozor, teprve poté, co dostaly tvrdé lekce. Musíme doufat, že je tohle jen varování, které nám dává dost času na to, abychom změnili kurs. Další hospodářskou a finanční krizi nepotřebujeme.