Odpověď Ferdinandovi
Proč zájem o Kosovo a nezájem o Čečensko
Ferdinand se mě v Britských listech ptá "proč tolik zájmu o Kosovo a
takové
velké mlčení o Čečně" a hned zvažuje dvě možnosti dvě možnosti - buď je
svědomí některých lidí VELMI SELEKTIVNÍ nebo v Kanadě nemají svého Jaromíra
Štětinu a vědí o situaci v Grozném kulový. A ptá se, jaký že obrázek si to
kanadský divák tvoří o válce v Čečně.
Ferdinandova otázka zůstává v emocionální rovině - jak může člověk mlčet,
když lidé trpí? Ve stejné rovině lze odpovědět, že člověk samozřejmě mlčet
nemůže. Jenže to není vše, je třeba jít hlouběji, ptát se po příčinách a to
nejen bezprostředních.
Pokusím se to objasnit na příkladu nedávné letecké havárie.
Televize byla
okamžitě přecpána záběry pozůstalých, animací možného průběhu katastrofy
(divák si tak lépe představí, co se asi dělo v letadle volně padajícím do
moře) a fotografiemi trosek a vylovených předmětů (zejména emocionálně
náročné dětské hračky a botičky, případně fotografie páru, který nedoletěl
na svatební cestu).
Mnohý divák u obrazovky zamáčkne nebo setře slzu a
podiví se, jak je možné, že v tak otřesné situaci mluví kdosi o černé
skříňce nebo dokonce o politických důvodech deregulace letecké dopravy.
Nicméně kvůli emocím nesmíme zapomenout na to, že právě v té skříňce a
zdánlivě nesouvisejících politických rozhodnutích je klíč k omezení počtu
havárií. Musíme je zkoumat, analyzovat a dělat z nich závěry.
S lidským utrpením soucítím tak jako většina lidí, a právě proto
považuji za
nutné zabývat se pomyslnou kosovskou černou schránkou bezprostředních
přícin i zdánlivě odtažitým politickým pozadím.
Mezi Kosovem a Čečenskem je velký rozdíl, a proto je tolik zájmu o
Kosovo a
takové mlčení o Čečensku. Nejde samozřejmě o to, že by snad lidské utrpení
bylo jiné v Evropě a Asii. Jde o to, co bylo a co je ve hře politicky.
V Kosovu šlo podle mého názoru o především o omezování ruského vlivu v
Evropě. Smlouva z Rambouillet umožňovala umístit na území Jugoslávie
jakékoli jednotky způsobem, který připomíná pomoc spřátelených stran
Československu. Bombardování Jugoslávie lze považovat za test, jak daleko
může NATO zajít a za vojenské cvičení s ostrým střelivem. Při neochotě
spojenců použít pozemní síly bylo předem vcelku jasné, jak celá věc dopadne.
Mocenské zájmy NATO převážily v případě Kosova skutečnost, že údajné
ambice
Srbů vytvořit na Balkáně cosi velkosrbského jsou kompensovány údajnými
ambicemi Albánců vytvořit tamtéž cosi velkoalbánského a NATO se postavilo
(jak jinak než pod hlavičkou lidských práv) na stranu KLA, původně
považované Západem za teroristickou organizaci s mafiánským pozadím.
V případě Čečenců je Západ daleko opatrnější, protože nikdo pořádně
neví, co
může z další destabilisace Ruska vzejít. V dobré paměti je i to, že podpora
odpůrců prosovětského režimu v Afganistanu nakonec vedla k tomu, že po jeho
poražení a dlouholeté občanské válce tam je jeden z nejhorších režimů na
světě.
Západ může mít určitou radost z toho, že pár čečenských Davidů odolává
ruskému Goliášovi, protože to naznačuje slabost Rusů. Na druhé straně to
ale je i varovný signál: pár ozbrojenců může držet v šachu, když na to
přijde, kterýkoli stát.
Situace je navíc komplikovaná geograficky - i kdyby Západ našel
zdůvodnění
zásahu ve prospěch Čečenců, těžko by mohl na místě vojensky zasáhnout.
Bombardovat ruské spojence je přece jenom něco jiného než bombardovat Rusy.
V kanadských sdělovacích prostředcích je Čečensko na okraji zájmů. Divák
může tu a tam vidět ruiny Grozného a slyšet o utrpení uprchlíků. Tím ale
podoba s Kosovem končí. Politikové mají problémy odrazit tvrzení Rusů, že
když mohlo NATO udržovat pořádek raketami a bombami v Kosovu, mají k tomu
právo tuplem, protože jde o bandity na jejich území. Zjevně doufají, že to
Rusové konečně dotáhnou do konce a že oni sami tu dobu přečkají vágními
odkazy na lidská práva. Odpověď na Ferdinandovu otázku doplňuji
konstatováním, že je velmi pravděpodobné, že kanadského diváka cosi kdesi v
Asii nezajímá.
Odpověď na druhou Ferdinandovu otázku - tedy pokud ji vskutku myslel
osobně
- proč mlčím o Čečně a píši (tolik) o Kosovu, je jednoduchá. Nemám čas na
to, abych mohl jít do potřebné hloubky a zvládl obojí.
Kosovem jsem se začal zabývat kvůli pochybnostem o tom, že přátelské
soužití
mezi lidmi lze vynutit násilím. Výsledky akce NATO potvrdily nejen tuto
pochybnost, ale velmi silně naznačily, že svět je v rukou ješitných panáků,
kteří si z bezpečí dobře střežených hotelů a residencí hrají svoje
computerové vzdušné války. S mým životem, s vašimi životy.
Nech» si čtenář připomene, že ústředním heslem politiků NATO bylo "tuhle
válku nesmíme prohrát" a že se mezi těmi významnějšími nenašel ani jeden,
kdo by veřejně prohlásil: "Pánové, tu válku nesmíme začít".
Jsem přesvědčen, že politikové měli povinnost hledat politické
řešení. Už
jen proto, že svět, v němž je čím dál tím těsněji, potřeboval konečně nějaký
důkaz, že to jde bez výměny očí a zubů. Místo toho zase vyhrály bomby, čímž
se politikové, kteří o nich rozhodli, daleko víc přiblížili ke zločincům než
k pouhým hlupákům.
Napsal jsem na téma Kosovo několik článků v nichž jsem se snažil, úměrně
svým schopnostem, dát najevo svůj názor, že bychom se měli o pozadí věcí
více zajímat a nenechat politiky, aby z nás prostřednictvím své propagandy
dělali blbce.
Musíme od politiků chtít vysvětlení (píchat je do zadku, jak pravil jeden
výstižný titulek BL) a neváhat označit prázdnotu a hloupost pravými jmény,
budou-li ji předvádět. Otázek je, na rozdíl od odpovědí, nepřeberně.
Jiří Jírovec
PS Nevím sice za jakou staročeštinu mi Ferdinand děkuje, ale i tak oceňuji,
že tak činí upřímně a nedvojsmyslně.
Oplátkou mám pro něj otázku, proč se podle něj nikdo nezabývá jedním
z mnoha
dvojích loktů, jimiž se ve světě měří. Před časem se psalo o tom, že KLA
věděla velmi dobře, že její útoky na Srby (například na polici) vyvolají
patřičnou reakci, která KLA lépe umožní prosadit její cíle. Hezbolah dělá
to samé. Tedy s tím rozdílem, že operuje na arabském a nikoli israelském
území. Israel za to kolektivně trestá obyvatelstvo Libanonu raketami a je
ticho po pěšině.
Poznámka JČ: V britském tisku a v britské televizi jsou skoro každý
den podrobné reportáže o situaci v Čečensku od reportérů na místě.
Deregulace domácí komerční letecké dopravy v Americe vedla nejen k
snížení standardů služeb, ale k velmi dramatickému snížení cen letenek.
Nevím, je-li férové srovnávat invazi Varšavské smlouvy do
Československa v roce 1968 s požadavkem NATO rozmístit v Miloševičově
Jugoslávii své ozbrojence. Československo před invazí v roce 1968
nevyvolalo tři války, v jedné z nichž by zahynulo (Bosna) přes čtvrt
milionu lidí, ani nepraktikovalo etnické očišťování či genocidu.
Nemám dojem, že by NATO bylo nyní v Kosovu na straně KLA.
