Co je nového v České republice

Dobry den! Jen tak mimochodem: projev V. Havla je na http://www .hrad.cz/president/Havel/speeches/2000/1602.html .

Václav Havel měl s sebou v Evropském parlamentě i dceru Dáši Havlové, Ninu. Myslíte si, milí čtenáři, že si Nina tu "nezbytně nutnou" cestu do Evropského parlamentu platila sama, anebo jí to uhradil stát? - Třeba by nám to mohl někdo vysvětlit?

Pane Čuliku, jako zástupce polovzdělanců, který se problémy vzniku světa či vesmíru zabýval (amatérsky) před 50 lety a vzdal to, navrhuju pro lidi svého druhu na závěr diskuse specialistů a jim podobných citát "these" holandského materiálového inženýra J.P.A.M. Driessena z TU Delft: Na počátku nebylo nic a pak to také ještě vybouchlo.

Které náboženské dogma věda vyvrátila? Pokud snad máte na mysli představu o Zemi jako o středu vesmíru, či stvoření v šesti dnech, apod., to ovšem nejsou (a nebyla) dogmata. Oč se tedy jedná?

Pan Lubos Motl ve svem dnesnim prispevku se dopousti klasicke chyby - zamenuje viru v Boha s nabozenstvim. To neni to stejne, takze veskere reci o inkvizici jdou mimo. Nikdy se neda vyloucit, ze viry v Boha nekdo zneuzije ke svemu prospechu.

Jak Češi myslí: Výbor z Britských listů. Výbor z Britských listů Jak Češi myslí (Milénium Publishing, Chomutov, 1999, 480 stran, 290 Kč, ISBN 80-86201-147) je znovu k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na tomto místě, v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici, telefon/fax 02 232 07 33, případně přímo v nakladatelství Milénium na adrese avc@unl.pvtnet.cz, kde si knihu můžete objednat e-mailem i prostřednictvím úvěrové karty. (Bližší informace o obsahu knihy vyšly v BL na tomto místě.) - Pokud víte o dalších knihkupectvích, kde je kniha v prodeji, anebo o knihkupectvích, kde si myslíte, že by měla být v prodeji, dejte nám vědět.

Výběr textů z posledních dní:

Stálá komise PSP pro sdělovací prostředky

Václav Špíka

Vážený pane Čulíku,

současná situace v možnostech bydlení pro mladé lidi je dána především bytovou výstavbou po roce 1989. Ze statistických ročenek se dá vyčíst, že v letech 1969 až 1989 bylo postaveno 1,46 milionů bytů, roční průměr je přes 69 tisíc bytů. Výstavba pak dále klesá, v letech 1994 až 1998 bylo dokončeno v průměru 16,4 tisíc bytů ročně. V současné době se jeví mírný ale zcela nedostatečný růst. Podle zpráv v tisku po roce 1989 asi 50 tis. bytů ubylo. Zhruba se dá říci, že v dnešní době činí dluh bytové výstavby proti "předpřevratovému" období asi 500 tisíc bytů, t.j. nejméně 500 miliard Kč (počítáme-li, že hromadná výstavba by byla lacinější než dnešní).

Hlavní příčinou je dle mého názoru neuvěřitelná nevšímavost našich občanů k obecným záležitostem a problémům druhých lidí. Zde selhala především česká inteligence, jejíž hlavní činností by mělo být používání mozku ve prospěch celého státu.

Například když asi před pěti lety začal být trochu zřejmější nedostatek bytů pro potřebné rodiny, vyšla vláda s čistě propagačním trikem o hypotékách. Na třípokojový byt, který tehdy stál jeden milion Kč, by při dvacetiletém splácení a tehdy uváděném ročním úroku 8 % činila měsíční splátka 8 364,- Kč. A k tomu banky vyžadovaly pojistku cca 2000,- Kč měsíčně.

Pro 99 % rodin to tedy bylo zcela nedosažitelné. To si mohl každý inženýr a učitel matematiky nebo fyziky spočítat. Protože lidé neprotestovali, stál v loňském roce nový třípokojový již byt 1,8 mln. Kč a ceny stále stoupají.

Zde je zajímavá teorie o tom, jak při uvolnění nájemného tržní nájemné "dramaticky" poklesne a bytů bude dostatek. Při dnešních cenách bude na třípokojový byt měsíční splátka 13 000 Kč, a nájemné v takovém bytě musí být vyšší než holá splátka. Připomínám, že průměrný hrubý měsíční plat je v ČR nyní 12 500 tis. Kč a dvě třetiny zaměstnanců mají plat nižší.

Domnívám se, že dokud se Češi nezačnou o veřejné věci intenzivně zajímat s cílem je ovlivnit, nikdy nedojde k zásadnímu obratu ve vývoji společnosti nejen v otázce bydlení. Akce typu IMPULS 99 nebo DĚKUJEME, ODEJDĚTE !, směřují spíše jen k předstírání, že se něco děje. Jejich výsledky budou nulové.

Začít je možno i v relativně drobných věcech. Například nedávno bylo v televizi, jak majitelé jednoho činžovního domu mají v bytech mráz, protože majitel jejich peníze, určené na plyn utratil jinak a plynárny přerušily dodávku plynu. Závěr pořadu byl takový, že majitele nemohou sehnat a že s tím stejně nic nelze dělat.

Přitom majitel příslušné peníze zpronevěřil a v důsledku toho ohrožuje nejméně zdraví svých nájemníků. Věřím, že kdyby sousedé uvedených nešťastníků důrazně intervenovali u příslušných funkcionářů, jistě by se řešení rychle našlo.

Sám jsem se několikrát pokusil nějakou akci zorganizovat, ale narazil jsem na naprostý nezájem okolí. Takže to skončilo tak, že sám si většinou své právo vybojuji, ale celkový stav se nezmění.

Václav Špíka

Petr Jánský

Když jde někdo na společenskou akci v nevhodném oděvu, nemusí být vpuštěn do místnosti. Když je někdo opilý, nemusí být vpuštěn ani do tramvaje. Když je někdo nevhodně oblečen, opilý a navíc se dožaduje vstupu na maturitní ples výhrůžkami a máváním senátorskou legitimací, nejen, že není vpuštěn, ale s jistotou si zadělá na osobní ostudu. Pakliže se jedná o bývalého předsedu US a dlouholetého ministra vnitra Jana Rumla, osobní ostuda se změní v ostudu veřejnou, jejíž stín padne i na US a čtyřkoalici.

Jen krátce připomenu působení Jana Rumla na polistopadové politické scéně: Přítel pana presidenta. Jeden z hlavních aktérů v kauze Bartončík. Od r. 92 do 97 ministr vnitra za ODS. Jeden ze strůjců sarajevského atentátu. Od vzniku do loňského roku předseda US. Zablokoval vznik pravostředové koalice po volbách 98 a přiměl tak ČSSD k jednání s ODS. Od r. 98 senátorem, v r. 99 přijat na odvolání na právnickou fakultu v Plzni.

To nebyla cesta od vítězství k vítězství, to bylo jedno velké, dlouhé Waterloo. Na Janu Rumlovi by se dal vyučovat termín "odpovědnost politika" - není žádná. Za takovými lidmi zůstávají jen stovky chyb a omylů, spousty zmařeného času a peněz. Jejich nepostižitelnost je postavila nad řadové občany. Tito nadlidé si myslí, že senátorská nebo poslanecká legitimace je průkazkou k neodpovědnosti, bezuzdosti, ke sprostému chování.

Pokud US rychle k případu nezaujme stanovisko a nevyvodí příslušnou osobní odpovědnost, pak není šance, aby ve volbách působila důvěryhodně. A to by bylo v situaci, kdy na čtyřkoalici vsadily i iniciativy Impuls 99 a Děkujeme, odejděte! pro voliče tragédií.

Petr Jánský

Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

Je proto zvláštní, že vláda při podnikání se státním tedy našim majetkem často dává přednost postupu neprůhlednému a nesrozumitelnému.

Dobrým příkladem je vládní pomoc Vítkovicím. Jakou částkou míní vláda podpořit zadluženou společnost ,premiér odmítá říct. Ředitel a předseda představenstva Vítkovic včera tajemně řekl, že vláda do této firmy žádné peníze nevloží, půjde prý o zcela originální způsob zabezpečení výroby.

Pak je ovšem zvláštní, že premiér včera řekl: "Dovedete si představit, jak by běsnila opozice v parlamentu, kdybych vám tu částku řekl?" Představu o tom, jaký způsob jednání má premiér rád, naznačuje jeho výtka soukromé firmě Karbon Invest, které polostátní Vítkovice dluží peníze.

"Seriózní podnikatel," soudí premiér "nejdříve předkládá nabídky partnerům a až potom je případně vyhlásí na tiskové konferenci. Kdo postupuje obráceně, vzbuzuje podezření z neserióznosti."

Tento výrok se ovšem příliš nehodí k jiné včerejší epizodě, která pro změnu souvisí s Tatrou Kopřivnice: Premiér na mítinku oznámil, že pravděpodobně do konce roku koupí kopřivnickou Tatru Volvo, představitelé Volva se v nejbližších dnech přijedou seznámit se situací podniku.

Pikantní ovšem je, že vedení automobilky o chystané návštěvě neví nic.

Poslední ze série včerejších nesrovnalostí se týká Nové Huti. Ta podle premiéra měla vymáhat penále od firmy Kaiser za nesplnění dodacích podmínek.

Mluvčí Nové Huti ovšem pana premiéra upozornila, že nárok na penále vzniká až po výkonových zkouškách. Pro čtyři zmíněné trapasy v jednom dni jsou pouze dvě vysvětlení. Že premiér neměl šťastný den, anebo že všechno popletli hloupí novináři.

Vysílá se v pátek 18. února 2000 ráno.

Jiří Jírovec

Ferdinand se mě v Britských listech ptá "proč tolik zájmu o Kosovo a takové velké mlčení o Čečně" a hned zvažuje dvě možnosti dvě možnosti - buď je svědomí některých lidí VELMI SELEKTIVNÍ nebo v Kanadě nemají svého Jaromíra Štětinu a vědí o situaci v Grozném kulový. A ptá se, jaký že obrázek si to kanadský divák tvoří o válce v Čečně.

Ferdinandova otázka zůstává v emocionální rovině - jak může člověk mlčet, když lidé trpí? Ve stejné rovině lze odpovědět, že člověk samozřejmě mlčet nemůže. Jenže to není vše, je třeba jít hlouběji, ptát se po příčinách a to nejen bezprostředních.

Pokusím se to objasnit na příkladu nedávné letecké havárie. Televize byla okamžitě přecpána záběry pozůstalých, animací možného průběhu katastrofy (divák si tak lépe představí, co se asi dělo v letadle volně padajícím do moře) a fotografiemi trosek a vylovených předmětů (zejména emocionálně náročné dětské hračky a botičky, případně fotografie páru, který nedoletěl na svatební cestu).

Mnohý divák u obrazovky zamáčkne nebo setře slzu a podiví se, jak je možné, že v tak otřesné situaci mluví kdosi o černé skříňce nebo dokonce o politických důvodech deregulace letecké dopravy. Nicméně kvůli emocím nesmíme zapomenout na to, že právě v té skříňce a zdánlivě nesouvisejících politických rozhodnutích je klíč k omezení počtu havárií. Musíme je zkoumat, analyzovat a dělat z nich závěry.

S lidským utrpením soucítím tak jako většina lidí, a právě proto považuji za nutné zabývat se pomyslnou kosovskou černou schránkou bezprostředních přícin i zdánlivě odtažitým politickým pozadím.

Mezi Kosovem a Čečenskem je velký rozdíl, a proto je tolik zájmu o Kosovo a takové mlčení o Čečensku. Nejde samozřejmě o to, že by snad lidské utrpení bylo jiné v Evropě a Asii. Jde o to, co bylo a co je ve hře politicky.

V Kosovu šlo podle mého názoru o především o omezování ruského vlivu v Evropě. Smlouva z Rambouillet umožňovala umístit na území Jugoslávie jakékoli jednotky způsobem, který připomíná pomoc spřátelených stran Československu. Bombardování Jugoslávie lze považovat za test, jak daleko může NATO zajít a za vojenské cvičení s ostrým střelivem. Při neochotě spojenců použít pozemní síly bylo předem vcelku jasné, jak celá věc dopadne.

Mocenské zájmy NATO převážily v případě Kosova skutečnost, že údajné ambice Srbů vytvořit na Balkáně cosi velkosrbského jsou kompensovány údajnými ambicemi Albánců vytvořit tamtéž cosi velkoalbánského a NATO se postavilo (jak jinak než pod hlavičkou lidských práv) na stranu KLA, původně považované Západem za teroristickou organizaci s mafiánským pozadím.

V případě Čečenců je Západ daleko opatrnější, protože nikdo pořádně neví, co může z další destabilisace Ruska vzejít. V dobré paměti je i to, že podpora odpůrců prosovětského režimu v Afganistanu nakonec vedla k tomu, že po jeho poražení a dlouholeté občanské válce tam je jeden z nejhorších režimů na světě.

Západ může mít určitou radost z toho, že pár čečenských Davidů odolává ruskému Goliášovi, protože to naznačuje slabost Rusů. Na druhé straně to ale je i varovný signál: pár ozbrojenců může držet v šachu, když na to přijde, kterýkoli stát.

Situace je navíc komplikovaná geograficky - i kdyby Západ našel zdůvodnění zásahu ve prospěch Čečenců, těžko by mohl na místě vojensky zasáhnout. Bombardovat ruské spojence je přece jenom něco jiného než bombardovat Rusy.

V kanadských sdělovacích prostředcích je Čečensko na okraji zájmů. Divák může tu a tam vidět ruiny Grozného a slyšet o utrpení uprchlíků. Tím ale podoba s Kosovem končí. Politikové mají problémy odrazit tvrzení Rusů, že když mohlo NATO udržovat pořádek raketami a bombami v Kosovu, mají k tomu právo tuplem, protože jde o bandity na jejich území. Zjevně doufají, že to Rusové konečně dotáhnou do konce a že oni sami tu dobu přečkají vágními odkazy na lidská práva. Odpověď na Ferdinandovu otázku doplňuji konstatováním, že je velmi pravděpodobné, že kanadského diváka cosi kdesi v Asii nezajímá.

Odpověď na druhou Ferdinandovu otázku - tedy pokud ji vskutku myslel osobně - proč mlčím o Čečně a píši (tolik) o Kosovu, je jednoduchá. Nemám čas na to, abych mohl jít do potřebné hloubky a zvládl obojí.

Kosovem jsem se začal zabývat kvůli pochybnostem o tom, že přátelské soužití mezi lidmi lze vynutit násilím. Výsledky akce NATO potvrdily nejen tuto pochybnost, ale velmi silně naznačily, že svět je v rukou ješitných panáků, kteří si z bezpečí dobře střežených hotelů a residencí hrají svoje computerové vzdušné války. S mým životem, s vašimi životy.

Nech» si čtenář připomene, že ústředním heslem politiků NATO bylo "tuhle válku nesmíme prohrát" a že se mezi těmi významnějšími nenašel ani jeden, kdo by veřejně prohlásil: "Pánové, tu válku nesmíme začít".

Jsem přesvědčen, že politikové měli povinnost hledat politické řešení. Už jen proto, že svět, v němž je čím dál tím těsněji, potřeboval konečně nějaký důkaz, že to jde bez výměny očí a zubů. Místo toho zase vyhrály bomby, čímž se politikové, kteří o nich rozhodli, daleko víc přiblížili ke zločincům než k pouhým hlupákům.

Napsal jsem na téma Kosovo několik článků v nichž jsem se snažil, úměrně svým schopnostem, dát najevo svůj názor, že bychom se měli o pozadí věcí více zajímat a nenechat politiky, aby z nás prostřednictvím své propagandy dělali blbce.

Musíme od politiků chtít vysvětlení (píchat je do zadku, jak pravil jeden výstižný titulek BL) a neváhat označit prázdnotu a hloupost pravými jmény, budou-li ji předvádět. Otázek je, na rozdíl od odpovědí, nepřeberně.

Jiří Jírovec

PS Nevím sice za jakou staročeštinu mi Ferdinand děkuje, ale i tak oceňuji, že tak činí upřímně a nedvojsmyslně.

Oplátkou mám pro něj otázku, proč se podle něj nikdo nezabývá jedním z mnoha dvojích loktů, jimiž se ve světě měří. Před časem se psalo o tom, že KLA věděla velmi dobře, že její útoky na Srby (například na polici) vyvolají patřičnou reakci, která KLA lépe umožní prosadit její cíle. Hezbolah dělá to samé. Tedy s tím rozdílem, že operuje na arabském a nikoli israelském území. Israel za to kolektivně trestá obyvatelstvo Libanonu raketami a je ticho po pěšině.

Poznámka JČ: V britském tisku a v britské televizi jsou skoro každý den podrobné reportáže o situaci v Čečensku od reportérů na místě.

Deregulace domácí komerční letecké dopravy v Americe vedla nejen k snížení standardů služeb, ale k velmi dramatickému snížení cen letenek.

Nevím, je-li férové srovnávat invazi Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 s požadavkem NATO rozmístit v Miloševičově Jugoslávii své ozbrojence. Československo před invazí v roce 1968 nevyvolalo tři války, v jedné z nichž by zahynulo (Bosna) přes čtvrt milionu lidí, ani nepraktikovalo etnické očišťování či genocidu.

Nemám dojem, že by NATO bylo nyní v Kosovu na straně KLA.

V. Novák

Pan Bukač prokázal jedině to, že naprosto nerozumí výstavbě matematiky. A to navzdory tomu, že zná Jarníka, dokonce včetně poznámek pod čarou, což je pozoruhodné. Jarníkova čtyřsvazková práce skutečně není něco, co by si člověk jen tak z dišperace četl před spaním.

Pokud "osobní zájmy ovlivňují vývoj matematiky", jak píše pan Bukač, pak pouze v tom smyslu, že někdo se raději zabývá analýzou, někdo statistikou (matematickou, což není přesný součet nepřesných čísel), někdo teorií čísel, někdo... Nu což, matematika je rozlehlá a práce spousta.

Osobní zájmy mohly způsobit, že Newton prosadil odsouzení Leibnitze jako plagiátora, ale na platnost infinitesimálního počtu neměly vliv ani za mák. Předčasná smrt Evarista Galoise v nesmyslném souboji mohla mít vliv na rychlost dalšího pokroku v teorii grup, ale na její výsledky rovněž ne.

Matematika totiž stojí na trojici definice, věta, důkaz. Tvrzení, byť zřejmě pravdivé a podložené mnoha (třeba i nekonečně mnoha) příklady, se nemůže zařadit do stavby matematiky dokud není dokázáno. Snad bych měl zdůraznit - protože toto nepíši pro matematiky - že důkaz v matematice je něco zcela jiného, než důkaz před soudem. To by se to lumpům lumpilo, kdyby mohli být odsouzeni pouze na základě tak nesporných důkazů, jako jsou matematické!

Citát z Jarníkovy učebnice nedokazuje vůbec nic, snad kromě toho, že v jisté době bylo nutno/vhodno dělat jisté úlitby bohům státního náboženství, zvaného marxismus-leninismus. (Mimochodem, Marx by "své" učení v podání "marxistických" žvanilů, jistě nepoznal, ale to je jiný problém). Ta poznámka (což lze poznat už z toho, že jde o poznámku pod čarou, tedy vloženou do hotového textu) nemá na zavedení neceločíselné mocniny žádný vliv. Na druhou stranu není zcela nesmyslná, přestože se odvolává na zavrženého filosofa. Tu mocninu je sice možno zavést libovolně, ale zavádí se "rozumně", tedy tak, aby její zavedení mělo smysl. Pokud bychom ji zavedli jinak, časem by vyvstala (poznaná) nutnost zavést něco jiného, nazvaného třeba befelemepesevezina, co by mělo právě ty kýžené vlastnosti neceločíselné mocniny. Nedocházívá k tomu, neboť matematici - navzdory obecně rozšířené pověře - bývají rozumní lidé.

Kromě toho pan Bukač nepochopil smysl mé poznámky, což přičítám svým neobratným formulacím. Vůbec nešlo o to, že:
"Tím, že stojí něco na matematice by mělo znamenat, že je to nějak objektivní. Většině lidí se vnucuje názor, že matematika by měla být objektivní."
Matematika je objektivní (opět navzdory tomu, že by zde bylo možno citovat zavrženého filosofa Marxe), ale o tom řeč nebyla.
Takže opakuji a zdůrazňuji:
Pro moderní fyziku je matematika jediným skutečně použitelným jazykem.
Když to zkusíme s "normálním" jazykem, jedno zda českým, anglickým nebo amharským, narazíme nutně na nemožnost dostatečně přesného a správného popisu. Nemáme slova, která by popsala objekty, nemáme slova pro vztahy, nemáme nic. Máme jen jistotu, že použijeme-li nějaké to srozumitelné slovo nebo metaforu, někdo si je vyloží doslovně.

V této souvislosti si vzpomínám na prof. RNDr. PaedDr Františka Kahudu, DRSc. (Byl ministrem školství a k titulům přišel spíše politicky než odborně, profesorem se pak jmenoval více méně sám, těsně před tím, než byl v 68. odejit.)
Ten pán "vynalezl" částice myšlení, t.zv. mentiony (na MFF UK se jim obecně říkalo Kahudovy dementiony - i fyzik má občas smysl pro humor). Publikoval třeba ve VTM nebo Časopise lékařů českých a proslul tím, jak skvěle do svých prací míchal marx-leninskou hantýrku. Jeho marx-leninský důkaz existence nesmrtelné duše postupně se uvolňující z kusu masa by byla dokonalá parodie, kdyby to ovšem nemyslel vážně. Proslul také tím, že dost četl vědecko-populární literaturu a vše, co mohl do svých spekulací zaplést, zapletl. Takže zjistil, že existují kvarky, z nichž jeden je "podivný", "strange". V nejbližší přednášce pak pronesl, že konec konců, mentiony se také chovají podivně, takže... Byl zkrátka vždy na výši doby. Pan Pinkava, který by snad kvark očichával, je proti němu naprosté ořezávátko.

Na závěr bych se chtěl vrátit k tomu, jak tato diskuze vlastně vznikla. Začalo to sporem mezi teisty a ateisty. Do toho bych se velmi nerad míchal. Pak přišla se svou troškou do mlýna sl. D.Cihelková, publikovala elaborát plný odkazů na moderní fyziku, jenž se skládal z tvrzení nepravdivých, částečně nesmyslných a částečně i pravdivých, leč triviálních. Pan Motl jí odpověděl a nazval věci pravými jmény. Opravdu si nemyslím, že by byl příliš emocionální. Má-li sl. D.C. právo publikovat slátaniny a bláboly (a to jistě má, nevadí-li jí, že se ztrapní), má pan Motl nebo třeba já právo nazvat blábol blábolem. Zejména, pokud své tvrzení také něčím podložíme.

To se pochopitelně netýká té části, kde se vyjadřuje k Bohu. Věda a víra jsou mimoběžné (naštěstí už), nemají styčné body a argumentovat v jednom závěry z druhého, je zcestné. Snad si také čtenáři všimli, že debatě o Bohu/bozích se úzkostlivě vyhýbám.

V. Novák

Milan Šmíd

Vazeny pane Culiku, jsa anonymne citovan ( viz "silenci typu Fuchsova, Motl"), rad bych dal Vase informace do souvislosti.

Pani Fuchsovou a pana Motla jsem zminil v Praze v souvislosti s nasi diskusi o tom, ze kazde noviny, tedy i e-zine, potrebuji nejakou edicni politiku. Nekdo to mozna bude nazyvat cenzurou, ale je to nezbytnost. Editor je gatekeeper, ktery je zavalovan mnozstvim informaci a prispevku a jehoz ukolem je propustit svemu ctenarstvu, co on - na zaklade sveho nejlepsiho vedomi a svedomi a take na zaklade svych predstav a profesnich zkusenosti - poklada za dulezite a relevantni.

Tak vznika tvar novin, i tech elektronickych, tak se v pluralitnim svete medii formuji i ctenarske okruhy, ktere maji moznost vybirat si media sveho srdce a vkusu pro uspokojovani svych informacnich potreb.

Pokud edicni politika neexistuje, mediu hrozi nebezpeci, ze se rozplizne, ze ho ctenar opusti, treba jen z toho duvodu, ze k hodnotne informaci nebo k zajimavemu nazoru se musi prokousavat horou balastu, pripadne redundantnich a stale se opakujicich (pi.Fuchsova) sdeleni.

To byla podstata meho diskusniho vystoupeni u nas na fakulte v Praze.

Pana Motla jsem citoval jednak v souvislosti s prispevkem Vladimir Zelezny je sikovny podnikatel a Culik je bolsevik na http://blisty.intern et.cz/9911/19991115f.html#05, ktery byl vlastne hulvatsky vedenou Motlovou polemikou s Vasim mailem.

Ja vim, asi jste chtel ukazat, jak jste tolerantni, ale z hlediska informacniho tam nebylo nic noveho, jen polemika vedena na zaklade povrchnich znalosti korenena utocnymi adjektivy.

A dale jsem mel za sebou cerstvou zkusenost podobne vymeny nazoru s panem Motlem (pokud by pan Motl dal svoleni, klidne nasi soukromou korespondenci predlozim k posouzeni ctenarum Britskych listu), pri niz jsem si uvedomil, ze pan Motl sice muze byt nadprumerne inteligentnim mladym clovekem a vysoce kvalifikovanym fyzikem, lec vychovani mu chybi. Take proto jsem korespondenci s nim promptne ukoncil.

Se zajmem jsem si pote precetl jeho polemiku s pani Cihelkovou a byl jsem mile prekvapen vecnosti a erudovanosti jeho argumentu.

Bohuzel pak prisel konec toho dopisu a ja jsem videl, ze pan Motl se zkratka nezapre, ze jeho ego zrejme potrebuje ponizovat a degradovat ostatni, aby jeho velikost mohla vyniknout. (Pricemz v danem pripade si myslim, ze to bylo zbytecne. Kdybych mel rozhodnout, na ci stranu se pridam v teto vysoce odborne debate, ac laik, byla by to strana pana Motla.)

Z nasi korespondence pak vyplyva jeste jeden jeho charakterovy rys: neumi prohravat, musi mit za kazdou cenu posledni slovo, a nedokaze celit vecnym argumentum.

Pokud jsou tyto v neprospech jeho nazoru (nas spor byl veden ve veci TV NOVA a konfliktu Zelezny-Lauder), zacne davat ideologicke nalepky, nadavat a dokonce i napsane a recene argumenty interpretacne prekrucovat.

Ale znovu opakuji, aby se ctenari o pravdivosti tohoto tvrzeni mohli sami presvedcit, musel by mi dat pan Motl svoleni se zverejnenim nasi korespondence.

Je mozne, ze Lubos Motl je geniem (a ja bych mu pral, aby to v zivote dokazal), ktery si osobuje pravo zvlastniho zachazeni. Kdybych byl fyzik, asi bych ho obdivoval a jeho zpusoby toleroval.

Ja však nejsem fyzik...

Milan Šmíd

Luboš Motl

(Luboš Motl text též zaslal do televize Nova.)

Pane Culiku,

nezda se Vam to prece jen uz trosku prilis? Systematicky proti me (stejne jako proti jinym mediim apod.) vedete na pude sveho "media" valku, otiskujete nesmysly, ktere me nalepkuji oznacenimi, za ktere by se stydely i zdi verejneho zachodku. Naposledy jste vlastnorucne do svych Blistu napsal komentar o tom, ze Vas "ctenari" v CR vloni presvedcovali, ze byste nemel otiskovat "silene" clanky Lubose Motla. Tak ted uz vime, jak to bylo opravdu.

Predne. Ja jsem nikdy pred letosnim rokem zadny clanek do BL neposlal (moc dobre vite, ze se velmi stydim za to, ze se moje jmeno dostalo do jakekoliv souvislosti s Vasim listem - a moje texty se vzdy do BL zacaly dostavat bez meho souhlasu), jen jste otiskl nejakou moji rozhorlenou soukromou odpoved - bez jakehokoliv souhlasu, primo proti me vuli - na Vase zaujate hodnoceni Vladimira Zelezneho, abyste mne pokud mozno co nejvice ublizil. Nasadite tomu jeste korunu, ze pak napisete, ze Vas "ctenari" premlouvaji, ze byste "silene" clanky L.M. nemel otiskovat.

"Zapomenete" pri tom jaksi rici, ze neslo o zadneho radoveho "ctenare", nybrz o Milana Smida - jak ted zcela jasne vyslo najevo, ktery mne zasoboval take radkou casto sprostych mailu, v nichz psal, ze jsem zlodej apod. Ukazku prikladam nize. Bylo naprosto jasne, ze pravda vyjde najevo a ze nepujde o zadneho "nejakeho ctenare", nybrz o jednoho z lidi, ktery me proste nema rad a chce mne ublizovat, protoze se Vam nepochybne v leccems podoba, pracuje take v oblasti medii, ovsem (stejne jako Vy) nikoliv tak uspesne jako V.Zelezny.

Durazne zadam, abyste se mne verejne omluvil a svoje lzi uvedl na pravou miru a napsal, ze Vase informace o tom, ze jsem do BL zaslal clanek pred rokem 2000, byla lziva, a ze k cenzure L.Motla Vas nenavadel "jen nejaky ctenar", nybrz pan Milan Smid, ktery citil potrebu se mstit Lubosi Motlovi za to, ze L.M. nesdili jeho nenavist k rediteli TV NOVA Vladimiru Zeleznemu. Jestli chcete tezit z toho, ze mne geograficke rozdeleni velmi ztezuje Vas zazalovat, bude se hold muset vyvinout nejake usili k tomu, aby tyto zdanlive prekazky zmizely.

Luboš Motl

(Od M.Smida)

Vazeny pane kolego (vzdyt oba jsme na univerzite),

Vase odpoved mne vyprovokovala k dalsimu mailu. Ne, ze bych si myslel, ze vas presvedcim. Ale moralka Vasi generace mne casto prekvapuje. Vse je dovoleno, kdyz je clovek dostatecne chytry a kdyz to prinasi zisk. Ad absurdum dovedeno, zlodej, ktery si nabere v samooblsuze plny kosik zbozi a pak s nim bez placeni utece, je frajer, jsetlize ma dost rychle nohy, aby svym pronasledovatelum uplachl. Ale konkretne k Zeleznemu. ...

Britské listy před časem zveřejnily reakce pana Motla k Britským listům, mj. zastávající se Vladimíra Železného. Pan Motl zaslal tyto reakce na adresu Britských listů z vlastní vůle. Napsal do časopisu a neuvedl, že si zveřejnění nepřeje, ani neobsahovaly závažné důvěrné informace, pro něž by nebyly zveřejněny. Proč do časopisu jinak psát, když se bráním zveřejnění? Jen abych soukromě urážel redaktora?

Britské listy nevedou proti panu Motlovi žádnou kampaň. Stydí-li se pan Motl za svou argumentaci, ať ji nepoužívá. Nebo je normální psát v soukromých mailech urážlivě a pro publikaci články diplomaticky pilovat? Nestydí-li se za ni, měl by být schopen za ní veřejně stát a veřejně ji obhájit.

Kromě Milana Šmída mi vyčetli v listopadu 1999 i jiní lidé na jiných místech, proč Britské listy zveřejňují reakce pana Motla, jako byl ten, hájící Vladimíra Železného.

Britské listy diskusi k fenoménu pana Motla, jíž bylo už věnováno možná až příliš prostoru a času, končí. Nedomnívám se totiž, že by vyšlo najevo ještě něco nového. Tím nikterak nezpochybňuji výjimečné profesní schopnosti či všeobecné znalosti pana Motla a přeji mu všechno dobré v jeho další životní kariéře.

Děti Země

Důležitou součástí procesu E.I.A. je připomínkování dokumentace, kterou v tomto případě vypracovala brněnská firma Ekoaudit. Vzhledem k obrovské devastaci přírody a krajiny, která je s předloženým záměrem nutně spojena, se do připomínkování zapojila jak laická tak odborná veřejnost.

Připomínky odborníků, občanských iniciativ a obcí, které se nám podařilo sehnat, jsou veřejně přístupné na internetové adrese www.ceskykras.cz/eia.

Z připomínek vyplývá, že dokumentace má množství nedostatků a závažných chyb.

Vzhledem k zamýšlenému navýšení těžby a naprosto nedostatečné dokumentaci navrhují občanské iniciativy a například obec Koněprusy ministerstvu životního prostředí vydat negativní stanovisko. Dále požadují pro případné pokračování těžby výrazné snížení ročního objemu, hospodárné využívání suroviny (narozdíl od současného stavu) a radikální zmenšení dobývacího prostoru.

“Trend těžby v CHKO by měl vést k maximálnímu utlumení a Velkolom Čertovy schody usiluje o přesný opak. Je skandální, že jde proti surovinové politice našeho státu, která požaduje například utlumení těžby v II. zónách chráněných oblastí. Nadnárodní společnosti by se měly konečně smířit s faktem, že velkoobjemová těžba v Českém krasu zkrátka není v zájmu České republiky a zkusit štěstí v zemích, kde jsou bohatší přírodní zdroje", uvedl Michal Štingl z berounské pobočky Děti Země.

Kampaň Za záchranu Českého krasu podporují

Nadace Rozvoje občanské společnosti - Program PHARE,

Nadace Partnerství a Nadace Open Society Fund

Příloha: Výběr z připomínek k dokumentaci EIA

Podstatnou část elaborátu tvoří obecná konstatování, která se záměrem těžby v požadovaném úseku vůbec nesouvisejí, nebo souvisejí jen zcela okrajově. Vnucuje se mi dojem, že slouží spíše k odvádění pozornosti méně zasvěcených posuzovatelů od konkrétního záměru.

Celý objekt je hodnocen pouze jako ložisko vápenců, nikoliv jako jedinečný přírodní objekt.

Apodiktická tvrzení, že “současný stav ani výhledová těžba do těžební úrovně 300 m n.m. stávající hydrogeologickou stabilitu nenaruší" (str. 142) neodpovídají realitě. Přirozený hydrogeologický režim území byl - mimo jiné - již právě těžbou značně narušen.

Předložený elaborát má z geologického hlediska závažné nedostatky, které tkví v nekonkrétnosti a zcela nedostatečné geologické dokumentaci.

Mgr. Věra Sklenářová (Obec Koněprusy)

Při zevrubném prostudování dokumentace jsme došli k závěru, že je naprosto nepřijatelná a stát nemůže na základě takového materiálu rozhodnout o těžbě svého nejcennějšího ložiska vápenců.

Za značně provokativní pokládáme formulaci závěrečného hodnocení (str. 121). "Ovlivnění obyvatelstva je bez výhrad přijatelné." To, že například obyvatelé Koněprus nemají kam chodit na procházku, protože by spadli do díry, je bez výhrad přijatelné? Jak pro koho. Zkusme si přestavit velikost úhlu v krajině, který je vyřazen z normálního použití s vrcholem v nejbližších obcích. V případě Koněprus je to asi 110° a většinu zbylého prostoru tvoří zemědělská půda! Kdybychom podobným způsobem vyhodnotili uzavřené oddělení psychiatrické léčebny, dospěli bychom nepochybně ke stejným závěrům (Všechny škodliviny jsou pod limity, strava je dobrá a vydatná).

RNDr. Jan Hošek (ekolog a pracovník Agentury ochrany přírody a krajiny ČR)

Stať o krajinném rázu lze chápat spíše jako exhibici grafomana se zřetelným vyšinutím z žánru, než jako pokus o seriózní analýzu problému.

Naprosto ignoruje estetické a kulturní hodnoty krajiny a význam krajiny jako “obytného prostoru" pro člověka.

Zcela opomíjí aspekty hospodaření s vysokoprocentními vápenci jakožto neobnovitelnou surovinou.

Přidá-li s k těmto nedostatkům i skutečnost, že autor je přímo placen investorem, nelze si dost dobře představit ani hypotetickou možnost, že by dokumentace vyzněla v neprospěch realizace záměru.

RNDr. Jidřich Petrlík (centrum pro podporu občanů Děti Země)

Michal Štingl (Děti Země - sekce za zachování přírody na Zemi)

Doporučení

1. Omezení rušivé výroby a těžby vápence

Hodnoty klidu, přírody a krajiny jsou hodnotami, na kterých je založena atraktivita obce u stávajících i budoucích obyvatel. Umístění velkých výrobních aktivit a provozů jako je plánovaná cementárna nebo zvýšení těžby a reaktivizace lomů stojí proti zájmům obyvatel obce. Povedou (ať již svým vlastním provozem nebo vyvolanou dopravou) nejen ke zhoršení kvality životního prostředí v obci a k narušení krajinného rámce, ale i k snížení ekonomické hodnoty majetku obyvatel obce a k snížení atraktivity obce pro nově příchozí, zejména ekonomicky silné skupiny.

Zde tedy nacházíme zcela jasný odborný názor, že zvýšení těžby bude mít nepříznivý vliv na obyvatelstvo, což zpracovatel dokumentace zcela pomíjí. To je však o to podivnější, že hlavní zpracovatel Dr. Procházka z firmy Ekoaudit měl uvedenou studii k dispozici, protože patřila mezi materiály, které mu byly starostkou obce Sklenářovou zpřístupněny a některé dokonce zapůjčeny.

Vratislav Bína (Občanská iniciativa Suchomasty)

Jsme nuceni rovněž zpochybnit celý hydrogeologický průzkum, v němž jak jsme se mohli přesvědčit, jsou dělány chyby a monitorování se vyhýbá těm studnám, kde by mohl být prokázán úbytek vody.

Záměr těžby musí být posuzován v kontextu celého Velkolomu Čertovy schody a obou dobývacích prostorů. To sice dokumentace předstírá, avšak naprosto nesplňuje.

František Zach (Občanské sdružení Zlatý kůň)

Dokumentace neobsahuje posouzení variant. Kromě záměru investora je zmíněna pouze varianta ukončení těžby, o kterou však naprosto nikdo neusiluje. Naopak variantu podstatného omezení těžby, kterou požadují místní občané i celá řada odborníků, dokumentace vůbec neuvažuje.

Zpracovatel neprovedl biologický průzkum a pokusil se jej nahradit rešerší starších materiálů.

Nepodařilo se nám zjistit zda vápenec nebude vyvážen do zahraničí, což je z hlediska ochrany nerostného bohatství zcela zásadní. Ložisko nepatří těžaři, ale státu a ten musí své zdroje chránit.

Doporučujeme k nahlédnutí kompletní připomínky na www.ceskykras.cz/eia. Například jen připomínky Dětí Země představovaly více než patnáct stránek.

Vybrané materiály můžeme na požádání též zaslat faxem nebo e-mailem.