Ještě ke Karlu Gottovi
Divím se, že K. Gotta vyvedl článek Z. Lukeše z míry natolik, že
odvolal svou účast v Hannoveru. Měl jsem za to, že je zakalen ohněm
Rejžkových kritik a blábol pana architekta (jehož jedinou hudební
kvalifikací je drzost) vezme jako humorné čtení. Nestalo se, je citlivý
(rozlišit od ješitný!) více, než jsem myslel. Dovolil bych si proto pana
architekta poučit o tom, že hledat hloubku ve středním proudu populární
hudby může jen ten, kdo skáče po hlavě do vypuštěného bazénu. Snad jedinou
omluvou může být ztráta paměti na jistého Lišku, který pořádal hodnotná
show a vkus několika generací zlepšoval.
Nepřekvapilo, že se ihned přidala "ozdoba" české kultury - Koniáš
Knížák. Tady už zřetelně promluvila závist malého českého člověka - výrobce
trpaslíků, jehož neodolatelné nutkání je střílet na vše, co létá nad ním.
Jeho namyšlenost přebíjí soudnost a sebeovládání a je proto životu
nebezpečné ho jen vidět za volantem.
Jak to tedy je? Většina kritiků a pseudokritiků se dopouští stejné
chyby: směšuje Gotta umělce a Gotta člověka. Dochází pak k falešným
závěrům, které jsou zjevně v rozporu s veřejným míněním.
Gott umělec je ojedinělý fenomém historie populární hudby. Od
počátku šedesátých let produkuje nejvyšší kvalitu, kterou v této oblasti u
nás máme. Po zásluze se mu dostalo všech ocenění. Prostě doma neměl a (což
je zarážející) doposud nemá konkurenci.
Gott člověk je poněkud složitější hodnocení. Ke kladům patří
obrovský kus práce, kterou na sobě udělal, jak duševně, tak fyzicky. Od
nevzhledně vyhlížejícího vyučeného elektrikáře se vypracoval ke vzdělanému
a elegantnímu zpěvákovi a mnoha oborů znalému člověkovi, který dokáže i
malovat obrazy a psát knihy. Svým vystupováním, oblékáním a celkovým
způsobem projevu by hravě zahanbil nejednoho ministra (o předsedovi vlády
nemluvě).
K záporům patří jeho kolaborace s bývalým režimem. Stačí
připomenout nikoliv jen podpis Anticharty, ale její čtení před všemi umělci
a televizními kamerami. Osobní přátelství se členy ÚV KSČ šlo tak daleko,
že např. pro vedoucího odboru kultury Mullera přijel na základě
telefonického zavolání zazpívat do Fr. Lázní. Za to se mu dostalo odpuštění
jeho "prodlouženého" pobytu v NSR. Po Listopadu se jeho jméno objevilo v
některých obchodních aférách a hlavně překvapil svou doposud neobjasněnou
přítomností v restauraci ruské mafie U Holubů.
Nyní milý čtenáři suďte: Je to hrdina a nebo padouch? Je hodný úcty
a nebo prokletí? Zasloužil se o rozvoj kultury v této zemi nebo ne? Má
zpívat v Hannoveru nebo nemá?
Odpověď je prostá: Většinu lidí politika nezajímá. Mají rádi
písničky, které Gott zpívá, mají rádi Gotta, protože jim dává potěšení,
radost a pohodu. Od toho popmusic je, pane Lukeši. Gotta historie
zaznamená, Vás nikoliv.
Kdybych parafrázoval klasika: Nekamenujte zpěváky neb plaší jsou jak
ptáci. Když hodíš po nich kamenem, víckrát se nenavrací!
