"Já jsem český občan s černou hubou, to je celá věc"
"Když nás říznete, cožpak nám neteče krev?" (Shylock, Kupec benátský)
Jan Čulík
Anglická verze tohoto článku vychází dnes v časopise Central Europe
Review na tomto
místě.
V sobotu 29. ledna v hlavním vysílacím čase ve 20 hodin vysílal
britský komerční kulturní celostátní televizní okruh Channel Four hodinový
dokumentární film "Gypsies, Tramps and Thieves" (Cikáni, tuláci a zloději)
o smutném osudu Romů v Evropě. Na pozadí romského pronásledování během
mnoha staletí (zdokumentovaného během filmu celou řadou titulků) ukázal
tento velmi dobře natočený film intenzivní rasovou nenávist, jejíž obětí
jsou Romové v České republice. Film argumentoval, že tato rasová nenávist,
zaměřená proti Romům, je postkomunistickým traumatem většinového
obyvatelstva, které si vylévá na Romech vlastní politickou a hospodářskou
frustraci. Dokumentární film také zdůraznil, že je vysoce nespravedlivé,
jestliže britská vláda odmítá přijímat romské uprchlíky, žádající ve Velké
Británii o asyl. Z mnoha tisíc romských uchazečů o asyl ve Velké Británii
dostaly asyl tři romské rodiny.
Film byl velmi autoritativní a přesvědčivý. Kritikové budou
argumentovat, že byl zaujatý ve prospěch Romů: neukázal, že mnoho
(většina?) Romů žije asociálním způsobem, že mnoho Romů krade a chová se
násilně vůči většinovému českému obyvatelstvu. (Většina vězňů v českých
věznicích jsou Romové - je to důkaz jejich zločineckého chování, nebo je to
důkaz zaujatosti českého soudnictví, anebo je to důkaz obojího?)
Nesmírně profesionálně se film okamžitě zaměřil na to, co je jádrem
celého tohoto rasového problému: na otázku kolektivní viny. Bylo to
o to účinnější, že to učinil pouze nepřímo.
Hlavní argument zní takto: Je možná pravda, jak argumentují mnozí
obránci českého rasismu, že jsou mnozí čeští Romové zloději a vedou
asociální život. Ale o to vůbec nejde. Nikdo nemá právo zostuzovat,
ponižovat a pronásledovat některé členy společnosti jen proto, že jiní její
členové žijí asociálně. Film se soustředil asi na tři nebo čtyři
jednotlivé případy velmi slušných lidí a ukázal divákovi neobyčejně
přesvědčivě, že tito lidé jsou stvoření z masa a krve, mají tytéž pocity,
frustrace i strachy jako všichni ostatní z nás. Jinými slovy, tito lidé
jsou lidskými bytostmi, stejně jako my, mají stejně křehkou duši. Film
ukázal, jak silně tito lidé trpí tlakem nepřátelského většinového českého
prostředí. I kdyby bylo třeba 95 procent všech českých Romů zloději,
přece je to nesmírně nespravedlivé, mají-li být za to pronásledováni a
dokonce zabíjeni nevinní lidé.
V nejlepší britské novinářské tradici se film soustředil na vnitřní
muka několika málo vybraných jednotlivců, kteří byli těžce postiženi
pronásledováním většinové české společnosti a pro něž je velmi obtížné
vyrovnávat se s tímto nespravedlivým tlakem.
Nejúčinnějším lékem proti nacionalistickým a rasovým předsudkům je
ukázat, že "druhá strana" jsou také normální, jednotliví lidé s lidskými
pocity. Nikoliv o nich neosobně hovořit na televizní obrazovce jako o
statistikách v seznamu spáchaného násilí, ale uvést je do obývacího pokoje
televizních diváků jako osobní přátele. Je dobře známo, že máte-li osobní
přátele v jiných zemích, těžko můžete vůči těmto zemím chovat
nacionalistické předsudky. Film se pokusil zlikvidovat předsudky proti
českým Romům úplně stejným způsobem.
Všichni Romové ve filmu byly citlivé, jasně se vyjadřující lidské
bytosti, které trápil ponižující a nepřátelský tlak většinové české
společnosti. V Brně žije jedna manželská dvojice. Muž, Rom vede
civilizovanou, středostavovskou existenci. Jeho manželka je běloška. Přesto
neunikla rodina násilí: muž byl zbit na ulici do bezvědomí, všechny přední
zuby mu byly vyraženy. Když ležel na zemi, skinheadi ho kopali do hlavy a
praskla mu lebka. Má ji nyní vyspravovanou umělou hmotou, a trpí
chronickými bolestmi. Rodina se bojí chodit ven a manželé se neodváží
objevit se na veřejnosti spolu.
Ještě vážnějším případem byl případ jiného Roma, kterého zmlátili
skinheadi, když se pokoušel chránit svou dceru a jejího chlapce cestou domů
od babičky. Skončil v příkopu u silnice s vážnými zraněními, když se
pokusil vylézt ven, skinové ho znovu napadli a muž zůstal ležet v bezvědomí
na vozovce.Přejelo ho nákladní auto a osobní auto a usmrtily ho.
Film zaznamenal okolnosti kolem soudního řízení, kde byli souzeni
skinové, odpovědní za tento útok. Drzý mladý skinhead, kterého k soudu
doprovázel vězeňský dozorce, se před soudní budovou opakovaně pokoušel
napadnout britského kameramana a nutil ho, aby přestal natáčet. (Kameraman
přirozeně kameru nezastavil.) Policejní úředník, doprovázející skina, vůbec
nezasáhl: když mu to bylo vyčítáno, odpovědnosti se vyhnul. Soud dal skinům
podmíněné rozsudky: ze soudní budovy odešli arogantně svobodní. Případ byl
špatně vyšetřen: údajně se nedalo dokázat, že Roma skutečně skinheadi
napadlo a že "neležel na silnici jen proto, že byl opilý".
Vdova po zavražděném muži byla tímto ponižujícím rozsudkem zničena.
Film výmluvně zaznamenal její lidskou bolest. Přesto však odmítla
emigrovat. "Narodila jsem se tady, tohle je moje země. A stejně bych
nemohla odjet, mám tady manžela," řekla a probírala se manželovými
milostnými dopisy a s láskou se dotýkala kresby jeho obličeje.
Mnoho romských dětí je přesunováno do zvláštních škol pro duševně
zaostalé osoby. Často se argumentuje, že jsou to jen děti, které prostě
nelze učit, nebo děti, které neumějí česky. Bylo zajímavé, že všichni
Romové, kteří vystupovali v tomto filmu, hovořili dokonalou, plynulou
češtinou jako rodilí Češi a zjevně se považovali za součást českého národa
- byli vážně uraženi, že je český národ odmítá. "Jsem český občan s černou
hubou, to je celá věc," řekl před soudní budovou, kde se konal výše zmíněný
proces jeden Rom středního věku, který na jiném místě filmu mluvil plynulou
angličtinou.
Ve filmu vystupovali také dva romští chlapci, kteří byli převedeni do
zvláštní školy pro duševně zaostalé děti. Bylo jim asi 10-12 let a oba se
zdáli duševně velmi čilí a hovořili perfektně česky. Bylo dojemné, jak
jeden chlapec doufal, že se bude moci stát počítačovým programátorem, a měl
velké starosti, že se mu to teď už asi nepodaří, protože ho přesunuli do
zvláštní školy. Argumentoval, že se učil v normální škole stejně dobře
jako jeho bílý kamarád v lavici, ale učitelka byla proti němu zaujatá,
protože není běloch. Vzhledem k poměrům v českých školách to není příliš
nepravděpodobné vysvětlení.
Moje jediná kritika tohoto pořadu spočívá v tom, že autoři trochu
propadli módnímu trendu - všude se hovoří o pronásledování Romů ve střední
Evropě, tak o tom natočme film. Bylo by lehké natočit celou řadu stejně
šokujících filmů o české realitě, kdyby se západní novináři podívali pod
povrch problémů a kdyby zvyklosti českého společensteví byly srovnány s
(postulovanými, nikoliv vždy dodržovanými ) normami západoevropského
způsobu života. Existuje celá řada jiných, stejně šokujících námětů.
Podívejte se třeba na násilí v rodinách vůči ženám a dětem. Nebo vůbec na
roli žen v České republice obecně. Nebo na osud bezdomovců. Analyzujte
vyučovací metody na českých vysokých školách a podmínky, v nichž studenti
studují a proč jich tolik studium nedokončuje. Podívejte se, jak nedokonalá
a arogantní byrokracie omezuje rozvoj českého podnikání.
Je ovšem pravda, že způsob, jímž britská vláda nakládá se žádostmi
českých Romů o asyl je otřesný. To je skutečně významná zpráva. "Kdybychom
řádně rozuměli tomu, za jakých podmínek žijí tito lidé v České republice,
přijímali bychom je daleko vstřícněji," konstatoval v závěru tento
televizní film. Kanada poskytla politický asyl alespoň tisíci Romům.
Česká vláda v současnosti zahajuje protirasistickou kampaň v českých
sdělovacích prostředcích. Bylo by moudré, kdyby zakoupila tento film,
vyrobený pro televizní stanici Channel Four, a možná financovala jeho
vysílání ve veřejnoprávní i v komerční české televizi. Kdyby tento film
viděli Češi, bylo by to možná pro ně zjevením - zjistili by, že českým
Romům taky teče krev, když je někdo řízne.