úterý 25. ledna

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Česká politika:
  • Co mají tedy sakra obyčejní lidé dělat?? (Martin Hrbek) Vést rozhlas v Austrálii:
  • Dopis z Alice Springs (Jaroslav Kovaříček) Návrh zákona o České televizi:
  • Omluva redakci Týdne (Milan Šmíd) Česká televize:
  • Puchalský a Kytka: Dětské hraní s Českou televizí (Martin Vadas)
  • Spekulace: Jde při nynějším tanci kolem budoucího šéfa ČT snad o možné budoucí zrušení okruhu ČT 2? (Tomáš Sedláček) Reakce:
  • Přesné informace o Českém telecomu (Vladan Crha, tiskový mluvčí Českého telecomu) Zahraničí a války vedené Spojenými státy:
  • Globalizace vyžaduje globální koncepce (Dana Cihelková) Reakce:
  • Viktor Šlajchrt nereaguje na marxismus a reakce JČ na jeho recenzi je příliš agresivní (Marek Houša)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Dopis z Alice Springs

    Jaroslav Kovaříček

    Podle pondělních zpráv britského rozhlasu zachvátila střed Austrálie obrovská vedra, kolem 40 stupňů Celsia, na něž už zemřelo několik desítek lidí. JČ

    Posilam pozdravy z  centra Austrálie, z cerveneho a i mystickeho stredu tohoto kontinentu, zaroven take velmi horkeho. Kazdy den mame tu kolem 40 Celsiu. Ani se neptejte jak se v takovem vedru clovek citi. Uvodem se omlouvam, ze pisi bez carek a hacku, ale nepodarilo se mi jeste pocitac v nasi stanici naucit cesky. To je vsak toliko vec casu.

    Takze kde zacit?

    Inu prihodila se mi takova vec, ze jsem z jiste nerozvaznosti prijal misto managera rozhlasove stanice 8CCC v Alice Springs.

    Zpocatku to vypadalo jako zert.

    Kdyz jsem ale nalozil sve auto na vlak a usedl do jednoho z vagonu asi pulkilometroveho vlaku, bylo jasne, ze posetila vidina stala se realitou.

    Cesta mohla by byt dosti unavna, kdybych nepodstrcil pruvodcimu padesatku, nacez mi otevrel kupatko s posteli a ja si klidne pospal na vlakovem luzku v pokojicku velikosti spacci budky.

    Nez jsem vsak ulehl, zasel jsem na trochu vinka do jidelniho vozu A seznamil se tam s prvnimi obyvateli meho noveho pusobiste. Tak jsem poznal muze jmenem Ian Campbell, kteremu jsem zpocatku rozumel tak kazde druhe slovo.

    Vec se vysvetlila zjistenim, ze Ian pochazi s Glasgowa a jeho silny skotsky prizvuk neni pro Alice typicky.

    Probudil jsem se pri vychodu slunce a zazitky z pouste jsou neprenosne i nepopsatelne. Do Alice dorazili jsme dopoledne a prvni dojmy byly velmi smisene.

    Stred Australie je svet sam o sobe. Ale prave to mne sem nejvice lakalo.

    Dnes je to misto znacne turisticke, vetsina navstevniku Australie do techto mist smeruje, pokud jim to cas a prostredky dovoluji.

    V okruhu jednoho tisice kilometru kolem Alice zije mene nez 30 000 lidi.

    V Alice samotne je snad 25 tisic obyvatel, ale nikdo je nikdy nemuze spocitat, stale odjizdeji i prijizdeji.

    Mestecko samo je velmi urbanisovane, jsou tu bezne supermarkety, zdene domy i osvetlene ulice.

    Lezi v kotline obklopene kopci McDonnellskeho pohori - vyprahle kopce, do cervena rozpalene skaly. Chvilemi muze sice mit clovek pocit, ze se nachazi v normalnim australskem predmesti, napadna je pritomnost domorodcu.

    Zde jsou totiz domorodci plnokrevni z ruznych okolnich kmenu. Pohled na ne je litostny, pokud totiz nejsou opili, tak nejsou uplne strizlivi. To jsou ovsem ti viditelni, kteri tabori na rece Todd. I ta reka je zvlastni, tedy vyprahle reciste, ale mistni lide se mne snazi presvedcit, ze voda tam obcas tece. Alespon jednou v roce.

    A prave moznost dozvedet se vice o domorodcich byla jednim z duvodu, ktere mne do teto konciny prilakaly. O tom se rozepisu vice pozdeji, az si utvorim lepsi nazor.

    Prvni noc jsem prespal v motelu, kterych je tu hodne, ruznych cen i kvalit. Hned druhy den nasel jsem si bydleni. Dvoupokojovy "town house", skrovne zarizeny.

    A je tu klimatizace, coz jest nesmirne dulezite.

    Splnil se mi takovy posetily a neskrovny sen - mit svoji vlastni rozhlasovou stanici.

    Rozpocet je skrovny - hlavni casti je muj plat.

    Mam pouze dva zamestnance a divokou skupinu dobrovolniku. Stanice se nachazi v arealu mistni university (Centralian College).

    A prostredi je prijemne. Universita vlastne zodpovida za muj plat, takze mam jistotu vyplaty kazdych ctrnact dni. Za tento luxus musim ovsem respektovat nektera byrokraticka pravidla, nastesti tady se nic nebere prilis vazne.

    Je leden a to je doba dovolenych, takze vsude panuje nebesky klid.

    Vetsina mych sverencu je nekde na dovolene, jsem ujisten, ze koncem ledna se vrati, alespon tedy vetsina z nich.

    A tak udrzujeme stanici v provozu tim, ze nedostavi-li se kdo do studia, tak prepneme vysilani na BBC, kteryzto program sbirame ze satelitu.

    Obcas nastane nejaka porucha, program zmizi a je na mne, co s tim udelat.

    A tak hned druhy den jsem vecer naskocil do auta, za pochodu sebral par svych cedecek a za ctvrt hodiny uz jsem tu vysilal svuj prvni Dreamtime, tedy porad meditativni hudby.

    Zdali kdo poslouchal, nevim.

    Kupodivu je v tomto zapadakove stanice dobre technicky vybavena. Jsou tu dve studia, z jednoho se vysila, druhe je zarizeno pro nataceni.

    Tam se nachazi i digitalni zarizeni, ktere, jak se jevi, umim pouzivat jen ja.

    Bylo mi receno, ze se ode mne ocekava naucit mistni lidi, jak tuto novou techniologii pouzivat.

    Inu to bude ten nejmensi problem. Ja si totiz podobne zarizeni privezl se svym kompjuterem z Adelaide.

    Mame stale napojeni na internet. Ze satelitu muzeme sbirat mnozstvi poradu z jinych casti Australie.

    Zel, jedna se vetsinou o programy desive osklive rockove hudby. Ani tento nevinny stred skoro nekonecne zeme neni usetren zbesile posedlosti a hudebni nejapnosti moderniho sveta.

    Uz jsem zacal pracovat na zmenach a mohu prozradit, ze hudba starych ceskych Mistru bude brzy znit nedohlednymi prostorami australskeho stredu.

    Abych se dostal do obrazu musim poslouchat nejen nasi stanici, ale i konkurence (da se tu naladit 8 stanic) a mohu se smutkem ve sve ceske dusi prozradit, ze tolik osklive hudby jsem za cely svuj dosavadni zivot neslysel jako za tech par dnu tady.

    Inu nehudebni Anglosasove ovladaji svet i v tomto smeru. Buduji tak sve nove kolonie globalni blbosti a dari se jim to lepe nez komunistum, kteri si o takove totalni manipulaci lidskeho vedomi mohli toliko snit.

    A ja hned upozornuji, ze toto neni zalezitost alicespringska, toto sem totiz prichazi zvenku, z toho podivneho moderniho sveta.


    Vcera se blizilo k uplnku a tak jsem si v noci vyjel za mesto, jen asi 30 kilometru, do prusmyku Simpson Gap.

    Ani tam, na pokraji pouste, nebylo ticho, ramusily tam cikady a obcas se ze snu probouzeli ptaci s podivnymi pokriky.

    Kolem probihalo nekoli bourek, bez kapky deste sice, ba i bez hromu, zato vsak s ohnostroji blesku, ktere predcily mozna vsechny silvestrovske ohnostroje posetilych lidi.

    Nektere blesky bily do okolnich pahorku, jine byly jakymsi blyskanim se na casy, rozsvecujici nekonecnou oblohu, jakoby si tajemni pohansti bohove chteli posvitit na zemi i na nebe.

    Tady se najednou setkava nasinec s casoprostorem, ktery je pro Evropana nepredstavitelny. Tady se najednou zacinam citit doma, tedy ve svem vesmiru.

    Vracim se do mesta, mezi ozarene ulice, restaurace, hotely a do neznama jedouci auta.

    Doma si zapinam klimatizaci, nalevam si sklenicku vina, nedaleko ode mne, na konci ulice vsak spi pod stromy v prachu reciste domorodci.

    Pripada mi to absurdni i nespravedlive.

    Byl bych ochoten jednoho ci dva pozvat, jenze prislo by jich deset, potom dvacet, a nakonec cele velke rodiny. V obyvaku by si rozdelali ohen. A mozna uz by mne neopustili.

    Takze chci-li se s nimi sblizit, budu musit za nimi, do vyprahleho reciste.

    A potom uz nebudu nikomu posilat emajly. Takze neuslysite-li dlouho ode mne, vite kde jsem.

    Adresa je: tam, kdesi i kdekoliv, adresat ztracen v prostoru i case.



    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|