Británie pod státním dohledem:

Moc velkého bratra v Británii sílí?

Tento komentář známého, velmi tvrdého britského rozhlasového a televizního reportéra Johna Humphryse vyšel 9. ledna 2000 v týdeníku Sunday Times.

Průměrný mužský motorista rád sleduje ty reklamy, které mu slibují automobil, schopný akcelerovat rychleji než jaderná částice a nechat své konkurenty daleko za sebou. Formálně všichni souhlasíme, že chceme, aby náš automobil byl bezpečný a spolehlivý, jenže všichni jsme přirozeně vynikající řidiči a všechny ty řeči o bezpečnosti silničního provozu jsou jen pro neschopné hlupáky, kteří neumějí zacházet s půltunou železa na gumách. Slyšeli jste už někdy o chlapovi, který by přiznal, že neumí moc dobře řídit? Neslyšeli, že. A právě řidiči zřejmě budou nyní dohnání k velkému, bezmocnému vzteku.

Minulý týden jsme se dověděli, že do deseti let budou vybaveny všechny automobily elektronickým zařízením, které zabrání řidiči, aby jel rychleji, než co povoluje rychlostní limit. Vznikne satelitní navigační systém, který bude schopen přesně určit, kde se nachází váš automobil, a počítač ve vašem voze bude obsahovat digitální silniční mapu s rychlostními limity pro všechny ulice a silnice v Británii. Šlápnete-li na plyn příliš silně, zařízení vám odpojí přívod benzínu. Prý to funguje. Zkouší se to už tři roky a v únoru to bude předvedeno Johnu Prescottovi, britskému ministru dopravy.

Aktivistům usilujícím o bezpečnost silnic se toto zařízení velmi líbí. Konstatují, že by jeho zavedení snížilo počet lidí, každoročně vážně zraněných na silnicích, o celou třetinu. Dvěma třetinám z  3500 úmrtí, k nimž ročně dochází na britských silnicích, by bylo zamezeno. Proti tomu nikdo přece nemůže protestovat.

Skutečně?

Je sice krásné, učinit britské silnice bezpečnějšími, ale tady hovoříme o osobních svobodách. Je to dynamit: Nejenže nás velký bratr sleduje, ale hodlá ovládat i to, co děláme. Přece není možné, aby Británie, která si tolik považuje právo jednotlivce třeba se i zabít, takovouto orwellovskou vizi přijala.

Anebo ano? Uvědomíme-li si, kolik občanských svobod bylo v posledních letech takovýmto způsobem omezeno, je velmi pravděpodobné, že se vládě podaří zavést i toto.

Před několika týdny na mě udělal dojem jeden vedoucí pracovník firmy Peugeot, když mi ukazoval nejmodernější zařízení v novém automobilu tohoto podniku. Je to miniaturní mobilní telefon, připevněný na palubní desku. Když na něj zavoláte: Dopravní situaci! začne to mluvit a informuje vás o tom, jak vypadá situace na silnicích, kam právě jedete.

Ale to zařízení by to nebylo schopno učinit, kdyby někdo, někde přesně v tu chvíli nevěděl, na jakém přesně místě se nacházíte a jak rušný dopravní provoz je na silnici před vámi. Vědí, kde jste, protože vás při jízdě filmují kamery umístěné na stožárech kolem silnic. Ale nemějte starost, bylo mi sděleno, kamery smějí nafilmovat jen prostředek vaší poznávací značky a nikoliv značku celou.

To je možná pravda, ale jsem si jist, že jakmile se jednoho dne rozhodnou, že by bylo daleko rozumnější snímat celou poznávací značku, učiní to. A jestliže budou chtít si vyfotografovat i vás, jak sedíte za volantem, a poslat to do ústředního policejního počítače, no proč ne?

Jiná firma, Global Telematics, má systém, který se jmenuje Orchid. Ukradne-li vám někdo váš automobil, vestavěný počítač informuje satelit, kde se automobil nachází, s přesností na vzdálenost deseti metrů kdekoliv v Evropě. Jestliže se zloděj pokusí s autem odjet, počítač vypne přísun benzínu. Jestliže budete jezdit s náklaďákem a někde se zastavíte na kafe, váš šéf se to doví. Počítač v náklaďáku může informovat ústředí o tom, kde vůz je, každých pět minut.

Když jedete po hlavních silnicích kdekoliv v Británii, někdo vás vždycky sleduje. Počet průmyslových televizí, instalovaných v Británii, je nyní vyšší než 1 milion a stále roste. Chodíte-li po středu libovolného většího města, je pravděpodobné, že budete nafilmován třistakrát denně.

Zapněte si mobilní telefon a to informuje jiný počítač přesně o tom, kde právě jste. Použijte v supermarketu nákupní kartu loajality a sdělíte tím jinému počítači všechno o svých nákupních zvyklostech. V moderní kanceláři jste dnes pod dozorem videokamer tak často, že byste si možná měli nechat udělat televizní makeup. Počítač taky bude vědět, jak dlouho pracujete a jako dlouhé jsou vaše přestávky, když jdete na záchod, komu jste telefonovali a komu jste posílali e-mail.

Není to trochu podivné, že lidi, kteří si tolik váží své osobní svobody, dovolili, aby byli takto intenzivně sledováni? Zeptal se vás snad někdo někdy předem, jestli by vám to vadilo? Mně tedy ne.

No, připustili jsme, aby se to stalo, zjevně ze tří důvodů. Zaprvé, ke změnám došlo postupně. Zadruhé, každé další omezení našeho soukromí nám bylo prezentováno jako velká výhoda. Možná se nám nelíbí, že nás fotografují na silnici, ale líbí se nám, že víme, že se budeme moci vyhnout dopravní zácpě o pět kilometrů dál na silnici. Asi se nám moc nelíbí, že nás sledují televizní kamery, kdykoliv vyjdeme z domova na ulici, ale pokud to znamená, že je bezpečné chodit po ulicích, jsme ochotni tu cenu zaplatit. Možná že nám vadí, že každé tesco ví, co přesně nakupujeme, ale utěšujeme se, že nám za to poskytuje slevy.

Myslím ale, že jsme dovolili, aby vznikla tato hlídačská společnost proto, že nám nikdy o naše osobní soukromí příliš nešlo. Politikové si toho povšimli a hájí naše svobody jen formálně. Zájmům státu slouží toto hlídačství velmi dobře. Politikové u moci mají velmi rádi informace: čím víc informací, tím líp pro ně.

Nedávný průzkum veřejného mínění prokázal, jak laxní jsou britští občané ohledně osobního soukromí. Bylo zjištěno, že 75 procent britských občanů nemá nic proti tomu, aby policie měla archív vzorků naší DNA. Pozor: nikoliv jen archív vzorků DNA odsouzených zločinců, avšak archív vzorků DNA všech občanů.