9.5. 2013 / Ivan Noveský, Štěpán Kotrba
Položení šeříků k tanku - na památku osvoboditelů Prahy (Počet fotografií: 46)
Děkuji těm, kteří se nebáli či nestyděli a 8. května jako již tradičně přišli. Děkuji místostarostovi Prahy 5 Petru Lachnitovi (ČSSD), který tuto akci organizuje už několik let a přičinil se o důstojný, byť malý pomníček těm, kteří v boji za naši svobodu položili život, jako náhradu za pomník - tank číslo 23, skupinami vandalů zhanobený dvakrát v roce 1991. Děkuji poslankyni Gabriele Kalábkové, novináři Olegu Gubínovi, disidentovi Karlu Srpovi, profesoru Oskaru Krejčímu a desítkám dalších, kteří přišli - sami za sebe, ne za nějaké partaje a spolky. Ne pro mediální slávu, ale z pocitu slušnosti a vděčnosti. Děkuji těm, kteří nefalšují dějiny.
Děkuji těm, kteří si nemyslí, že Prahu osvobodili náhle prozřivší hrdlořezové pronacistické Ruské osvobozenecké armády generála Andreje Andrejeviče Vlasova, vzniklé v listopadu 1944 ve výcvikovém táboře Münsingen, která přes Prahu ve dnech 5-8. května 1945 prchala před Rudou armádou do amerického zajetí. Nepovedlo se. Část postříleli ruští vojáci v Praze-Jinonicích, zbytek vrátili Američané Rusům 12. května a ti je po právu za zločiny proti lidskosti spáchané pod nacistickým velením, za zbabělost v boji a za zradu popravovali v následujících dnech. Protože Prahu mimo tisíců jejich občanů, účastných v Pražském povstání, od nacistů osvobodila Rudá armáda - tanky 1. ukrajinského frontu maršála Koněva, to poděkování a šeříky patří především jim. Poděkování občanů Plzně patří zase po právu US Army.
Na mnoha pomnících dneška by mělo stát: "Zemřel ve 30, pohřben v 60." Na tomto pomníčku bohužel nestojí "Zemřeli ve 20, ale žijí dodnes". Přesto tomu tak je. Talmud říká, že nesmrtelným se stane ten, jehož činy přežijí v paměti těch, kteří ho přežijí. Děkujeme vám, většinou bezejmenní padlí bojovníci proti nacismu z jara 1945, že jsme se mohli narodit. A že nám nikdy nevládli takoví, jako Vlasov.
