Čulík není žádný mediální expert - a prezentace jeho názorů se bohužel množí
Na nedávný komentář Jana Čulíka k rezignaci Jakuba Puchalského, zveřejněný v časopise Týden, reagoval v témže týdeníku nyní reportér České televize Otakar Svoboda:
Vážení kolegové,
Dovolte malou reakci na komentář či názor Jana Čulíka.
Pro mne z neznámých důvodů je vydáván za mediálního experta a v
poslední době se prezentace jeho názoru bohužel množí. Záměrně říkám názoru,
neboť neustále opakuje jeden - jako svého času onen římský senátor. Ostatně
soudím, že zpravodajství ČT je špatné. Za spasitele jeho kvality vydává také
opakovaně svého přítele Ivana Kytku.
Patřím k těm, kdo naštěstí krátké
působení tohoto vlastně průměrného novináře s inkvizičními sklony, podivnou
minulostí a bez schopnosti cokoliv vést, zažili. Ivan Kytka je zde dodnes
vnímán jako přízrak a odstrašující příklad, jak se zpravodajství dělat nemá.
Přinesl vizi dlouhých analytických příspěvků, u kterých nevadilo ani
několikadenní opoždění. Totálně soustředěné moci a naprosté bezkoncepčnosti.
A zmiňuje-li pak Čulík jako jediný příklad jisté profesionality ve
zpravodajské redakci Romana Proroka, pak jen vězte, že jde o dalšího jeho
osobního přítele (i když čistě profesní schopnosti Romana Proroka
nezpochybňuji). Ostatně, jak sám Čulík ve svých listech uvedl, před časem v
kvintetu Puchalský, Kytka, Prorok, Lovitt a on sám v Londýně převratné změny
v ČT připravovali. S jakým výsledkem, jsme už poznali. Do televize přinesli
obrovský elán, personální změny a především - vlastně neschopnost.
Je-li zpravodajství ČT nedostatečně kvalitní, pak zřejmě jediným
důvodem je tzv. rotace kádrů. Ti nejlepší odcházejí a nahrazují je ti lepší
méně až špatní. A pokud se tento princip nezmění, pokud nová vedení nebudou
preferovat nové lidi a televize se nenaučí osobnosti vyzdvihnout a dobře
zaplatit, situace se příliš nezmění.
Přestěňme mluvit o politických vlivech, příčiny jsou banální -
zneuznané ambice a nízká schopnost těch, kteří přišli cosi změnit. Dosaďte
kvalitní osobnosti a zvenčí nikdo nebude mít šanci. Ani z Glasgowa.
Otakar Svoboda, reportér ČT
Reakce Jana Čulíka
Tento text a jeho minimální informovanost i minimální respekt k faktům vlastně znovu ukazuje, proč je zpravodajství České televize špatné a proč se nemůže změnit - dokud se do redakce ČT nedostanou lidé s otevřenou myslí a s rozhledem, schopni osvobodit se od zkostnatělých stereotypů, neustále kolujících v některých prostředích v České republice.
Se zájmem zaznamenávám snahu Otakara Svobody využít v České republice často užívané diskreditační metody, podle níž argumenty dané osoby nemohou být přesvědčivé, protože má ten člověk na věci osobní zájem. Jenže pokud mě chce takto diskreditovat, měl si domácí úkol udělat pečlivěji a založit diskreditaci na ověřených faktech.
V České televizi jsem nikdy nechtěl dělat kariéru. Ani se nemohu do ČR stěhovat natrvalo, mám v Británii britskou rodinu. Dokáží si šiřitelé těchto pověstí skutečně představit, že kdybych skutečně chtěl dělat kariéru, nedělal bych ji na anglosaském Západě, ale vracel bych se kvůli ní do České republiky? Dokáží si uvědomit, že jejich "sláva", pramenící z toho, že se objevují na obrazovce v jedné menší středoevropské zemi je dost relativní?
Na jaře roku 1998 mi byla předložena hypotetická možnost, zda bych nebyl případně ochoten na pár týdnů pomoci - pro vytvoření určité laťky - a moderovat novou verzi pořadu Debata. Proto jsem se dostavil někdy v březnu 1998 do Londýna do Kytkova bytu na setkání s Jakubem Puchalským. Byl u toho také Roman Prorok. Jakub Puchalský tento návrh neschválil. Nikdy jindy předtím ani potom jsem se Puchalským nesetkal. Myslím, že jsem se nikdy předtím nesetkal ani s Romanem Prorokem, a určitě jsem se s ním nesetkal nikdy potom.
Na vytváření reformního projektu pro zpravodajství České televize od Ivana Kytky jsem se nepodílel, pouze jsem ho zveřejnil v Britských listech den poté, co s ním Kytka seznámil pracovníky zpravodajství ČT. Jsem přesvědčen a mohu věcně dokázat, že je to projekt velmi dobrý. Zakládá se na normálních zásadách běžné profesionální západní žurnalistiky. Pokud ovšem jsou pracovníci zpravodajství České televize rozhodnuti vytvářet si vlastní standard a vlastní, českou třetí cestu zpravodajství, je to jejich problém. Jiná věc je, že by za to měli být odpovědni efektivní Radě pro Českou televizi, s dobrým mezinárodním rozhledem. Televizní zpravodajství, které nerespektuje základní zásady profesionální západní žurnalistiky, poškozuje demokracii, jak argumentují odborníci z Evropského institutu pro média na jiném místě tohoto vydání Britských listů.
S Gordonem Lovittem jsem se nikdy nesetkal.
S Ivanem Kytkou jsem se seznámil v roce 1994 jako reportér Svobodné Evropy při práci na stejných novinářských tématech. Skutečně jsme spolu při novinářské práci tedy na řadě věcí občas spolupracovali. To však neznamená, že neváhám Ivana Kytku veřejně kritizovat, kdykoliv to uznám za vhodné, a na jaře roku 1998 jsem to také v Britských listech veřejně činil, např. v článku "Události" bez událostí, který tehdy hojně koloval po poslanecké sněmovně, nebo v článku, v němž jsem poukazoval na to, že se Kytka pokoušel umlčet svého spolupracovníka Andrew Stroehleina. Mimochodem mé dosti ostré kritiky, možná trochu předčasno kritiky Ivana Kytky (nebylo asi férové kritizovat Události pouhých čtrnáct dní po Kytkově příchodu do redakce) zřejmě k tlaku na Kytkův odchod a k podpoře Bohumila Klepetka využil tehdejší sociálnědemokratický poslanec, nynější ministr kultury Pavel Dostál.
Pokud je Ivan Kytka špatný novinář, není jasné, proč ho po odchodu z České televize okamžitě zaměstnala na značně odpovědném místě česká redakce BBC.
Nejsem přítel Romana Proroka, setkal jsem se s ním v životě snad jen jednou, a to při výše zmíněné schůzce s Puchalským v londýnském Kytkově bytě v březnu 1998. I Romana Proroka Britské listy kritizují, považují-li to za důležité, například nedávno zveřejnily podrobnou kritickou analýzu jeho pořadu V pravé poledne s Ivanem Davidem, na niž Roman Prorok dopisem do BL reagoval s nelibostí.
Není pravda, že Jan Čulík pořád jen opakuje "ostatně soudím, že zpravodajství České televize je špatné". Jan Čulík toto zpravodajství dosti podrobně analyzuje a v nesčetných článcích věcně poukázal na mnohé jeho nedostatky. Potíž je, že tyto nedostatky nejsou odstraňovány a je obtížné znovu a znovu naplňovat Britské listy opakováním těchže kritických připomínek na adresu České televize. Budeme to ovšem - je to potřebné - dále opakovaně činit. Je to součástí veřejné služby Britských listů.
Otakar Svoboda začíná svůj dopis do časopisu Týden oslovením "Vážení kolegové". Implicitní podtext je: "My všichni jsme na téže lodi, já pracuju v čelné televizi, vy v čelném týdeníku, tak si přece rozumíme. Jsme svoji. Prosím, nepřipouštějte do vašeho časopisu, který je přece také 'náš', žádné vetřelce zvnějšku." Jak v závěru dopisu píše Otakar Svoboda, "Nikdo nebude mít šanci. Ani z Glasgowa." (Povšimněte si, že je ten Glasgow použit jako atribut diskreditační, v kontextu, navozujícím druhořadost. - Jan Čulík je mimochodem z Prahy.)
Následuje pokus o profesionální a osobní diskreditaci:
Pro mne z neznámých důvodů je [Čulík] vydáván za mediálního experta a v
poslední době se prezentace jeho názoru bohužel množí.
Podtext té věty: "Umlčte ho, netiskněte ho!"
Následuje špinavá insinuace:
Ivan Kytka, průměrný novinář s podivnou minulostí.
Není podlé insinuovat něčí "podivnou minulost", aniž uvedu, o co konkrétně jde? Jen ať si čtenář představuje to nejhorší. Novinář, který zná etické zásady své práce, tohle NIKDY neučiní.
Článek Jana Čulíka v časopise Týden, na nějž reagoval výše zveřejněným dopisem Otakar Svoboda, byl tohoto znění:
Tak jako v celé řadě jiných českých podníků, i v České televizi existovala a existuje neformální řídící struktura partikulárních zájmů, "kamarádů, kteří rozhodují" a mají často propojení na politické kruhy. Proti takové zacementované struktuře je obtížné prosadit zásadnější změny. Poznal to kdysi Jan Urban, na jaře roku 1998 to po pouhých sedmi týdnech ve funkci šéfa zpravodajství ČT poznal Ivan Kytka, nyní to poznal Jakub Puchalský. Je ovšem otázka, zda Puchalský měl ve svém věku dostatečnou vnitřní pevnost a dobré manažerské zázemí, aby uhájil a prosadil svou vizi vůči byzantským poměrům v televizním kolosu.
Skoro všechno, jak se zdá, je dnes v České republice motivováno partikulárními zájmy soukromých či politických skupin. Snad nic nevyjde na veřejnost a skoro nic se neprosadí, pokud to není účelově využíváno v něčí prospěch.
Zpravodajství v České televizi bylo špatné už za Ivo Mathého. "Oťas, neblbni, nebo Klaus nepřijde," sděloval Otovi Černému mluvčí Václava Klause, když Černý projevil při přípravě Debaty mírnou samostatnost. Už za Mathého obsahovalo zpravodajství ČT věcné chyby a prohřešovalo se proti přesnosti a nestrannosti.
Kvalitu zpravodajství ČT však nikdo systematičtěji nezkoumal a za Zdeňka Šámala došlo k zakonzervování daného stavu. Bylo veřejným tajemstvím, že Puchalský nemůže proti partikulárním zájmům v redakci zpravodajství, v politicky nejdůležitějším oddělení ČT, prosadit nic. Kromě zavedení nových znělek a mírného posunu k bulvárnosti nedošlo ve zpravodajství ČT ke změně: snad jen moderátor Roman Prorok začal pořadu V pravé poledne projevovat určitou nezávislost.
Reformní projekt Jakuba Puchalského, na jehžo základě byl jmenován do funkce, byl tajný. Když jsme od léta r. 1998 požadovali v internetových Britských listech jeho zveřejnění, Rada ČT to odmítla s poukazem, že je to "Puchalského soukromý majetek."
Proč však byl projekt náhle zveřejněn na internetu v listopadu 1999? Převládly partikulární zájmy, pro něž začalo být výhodné, aby Puchalský z televize odešel. Českým politikům nezáleží na kvalitě zpravodajství ČT. ODS a ČSSD však zuří, že Česká televize poskytla dost nekriticky velký prostor výzvě "Děkujeme, odejděte" a budou usilovat o to, aby byla novinářská nezávislost ČT potlačena. Politický zájem opozičně smluvních stran se sloučil s partikulárními zájmy v českém filmovém a televizním průmyslu. Proto musel Puchalský odejít. První kolo české předvolební kampaně začalo.
Je varující, že Rada České televize je přímo závislá na parlamentu, který ji může odvolat, když se ČT politikům nelíbí. Má-li mít Česká republika nezávislou veřejnoprávní televizi, musí ji řídit rada nepolitických, nadstranických osobností. To je důležitá agenda pro občanské hnutí jako je Impuls 99 či Děkujeme, odejděte.
