Evropský ústav pro sdělovací prostředky: Média byla v ruských volbách zaujatá
Petr Bradáč
Vázený pane,
Evropský institut pro média zverejnil 20. prosince tiskovou zprávu o
chování ruských médií behem kampane k parlamentním volbám. EIM ji
bohuzel zatím nezverejnil na své stránce http://www.eim.de, ale
podstatná cást zprávy je zahrnuta v analýze OBSE, viz
http://www.osce.org/odihr/election/rus99-1.htm.
Na zpráve EIM
spolupracovali i Vasi kolegové z Glasgowské university Sarah Oatesová a
Stephen White, dále napr. Jonathan Steele z Guardianu a Michel Tatu z le
Mondu, Margot Light(ová ?) z Londýnské ekonomické skoly.
Tiskové sdelení EIM posílám a upozornuji na tyto pasáze:
Metodologická poznámka v tretím odstavci o pouzité technice
kvantitativní analýzy. Poslední zpráva RRTV se od kvantitativni analyzy totiz krátkozrace
(a servilne, kdyz byla od roku 1996 za obdobnou kvantifikaci zarputile
kritizována napr. tehdejsím reditelem CT Ivo Mathé a poté ji opustila)
distancuje jako od "naprosto nedostatecné" (s. 51 zprávy za rok 1998),
ale nicím ji nenahradila.
Predbezný nález upozornuje na roli obou hlavních "oligarchu" ruských
médií, Berezovského a Gusinského (odst.6 nálezu), coz by mohlo být
zajímavé pro ctenáre BL v souvislosti se spolecností CME, jejímz
akcionárem Gusinskij je (snad, pokud svuj podíl mezitím neprodal, ale to
by prodelal, kdyz se ve stredu 22. 12. odpoledne jedna nová akcie
prodávala za pouhých pet a pul dolaru), ale i v souvislosti s investicí
amerického spolecníka Berezovského do servisní spolecnosti Galaxie.
Poslední odstavec je ucebnicový (v kladném smyslu).
Monitorování práce sdělovacích prostředků během parlamentních voleb v Rusku v prosinci 1999
20. prosince 1999
Evropský ústav pro sdělovací prostředky, nevýdělečná, nevládní výzkumná instituce, zaměřená na analýzu politických linií, splnila úkol monitorovat sdělovací prostředky během ruských parlamentních voleb. Úkol byl financován Evropskou komisí prostřednictvím Iniciativy pro demokracii a lidská práva.
Od roku 1992 provedl EIM více než třicet sledovacích misí během parlamentních a prezidentských voleb v zemích východní a střední Evropy a v bývalém Sovětském svazu. Toto je třeti sledovací mise EIM v Rusku, zaměřena na tamější sdělovací prostředky. Tato zpráva zůstává plnou odpovědností EIM a odráží jen názory Ústavu.
Cílem mise bylo zhodnotit, zda sdělovací prostředky poskytovaly nezávislý a vyvážený prostor aktuálním otázkám a politickým alternativám, z nichž si voliči mohli vybrat. Monitorovali jsme od 28. listopadu do 17. prosince a zkoumali jsme také, do jaké míry dodržují úřady a politické strany a bloky uznávané demokratické normy týkající se sdělovacích prostředků.
Monitorování bylo prováděno prostřednictvím kvalitativních a kvantitativních metod analýzy. Kvantitativní analýza měřila množství času a prostoru věnovaného politickým kandidátům na pěti celostátních televizních okruzích, ve dvaceti celostátních novinách a v regionálních sdělovacích prostředcích v Petrohradě, v Samaře, v Jekatěrinburgu a ve Vladivostoku. Moskevská firma Russian Research prováděla kvantitativní analýzu pod dozorem EIM. Tým EIM se skládal z těchto členů:
Profesor Jo Groebel (Německo), generální ředitel EIM,
Benedicte Berner (Švédsko), šéfka EIM pro mezinárodní styky
Dušan Reljič (Jugoslávie), šéf programu EIM "Média a demokracie"
Gillian McCormacková (Velká Británie) šéfka projektu EIM pro ruské monitorování
Dmitrij Kortunov (Rusko) Koordinátor EIM pro Ruskou federaci
Dr. Sarah Oatesová (USA) odbornice na média a politiku na Glasgow University
Profesorka Margot Lightová (Velká Británie) odbornice na mezinárodní vztahy, London School of Economics
Jonathan Steel (Velká Británie), bývalý moskevský korespondent listu Guardian
Michel Tatu (Francie) bývalý moskevský korespondent listu Le Monde
Profesor Stephen White (Irsko) expert na postsovětskou politiku na Glasgow University
Předběžná zjištění
EIM zjistilo, že zpravodajství o volnách bylo v nejdůležitějších částech ruských sdělovacích prostředků zaujaté.
ORT a RTR, státní televizní a rozhlasové stanice s největší diváckou sledovaností v zemi měly obzvláště velkou odpovědnost, aby poskytly nezaujaté a spravedlivé informace o politických alternativách, které existovaly pro voliče, a tuto povinnost tyto stanice nesplnily.
Zaujatost byla zřejmá ve zpravodajství i v útocích na politické oponenty v analytických pořadech. Stanice vysílaly pořady, které byly ostře zaujaté proti alianci Vlast-veškeré Rusko a byly zaujaté ve prospěch provládni Jednoty (Jedinstvo neboli Medved). Nerespektovaly ustanovení, daná ruským zákonem, ani mezinárodními dohodami a konvencemi, podepsanými vedoucími představiteli Ruské federace. ORT věnovala více než čtvrtinu svého volebního zpravodajství Jednotě (28 procent) a seskupení Vlast-veškeré Rusko se dostalo jen 14 procent volebního zpravodajství, méně než bloku Žirinovského (15 procent). Postoj pořadů vůči skupině Vlast-veškeré Rusko byl drtivou měrou záporný, zatímco postoj vůči Jednotě byl kladný.
Ani jedna celonárodní stanice se nesnažila poskytnout objektivní zpravodajství ve volbách. TV Centre jasně podporovalo skupinu Vlast-veškeré Rusko ve velkém množství pořadů, zejména věnovaných Lužkovovi. TV 6 podporovala vládu a celkově vysílala malé množství volebních pořadů. NTV vysvětlila, že musí podporovat skupinu Vlast-veškeré Rusko, aby se vyrovnalo zaujaté vysílání ORT a RTR, i když pořady stanice NTV byly podstatně objektivnější než pořady oněch stanic. Přesto však zaměření státních i komerčních stanic na Jednotu a Vlast-veškeré Rusko vážně omezovalo informace o dalších vážných volebních kandidátech.
EIM zaznamenala vysokou úroveň profesionality a rafinovanosti v oblasti technické produkce a v množství různých pořadů o volbách, které se vysílaly. Politická reklama v televizi byla většinou jasně označena jako reklama a kvalita reklam bylo daleko vyšší než během předchozích parlamentních voleb.
Soustředění na pomlouvačné kampaně, vedené sdělovacími prostředky, je pravidelným rysem ruských medií už více než rok. Na jedné straně byla média, ovládaná vládou a podnikatelem Borisem Berezovským, na druhé straně byly sdělovací prostředky ovládané moskevským starostou Jurijem Lužkovem a mediálním podnikatelem Vladimírem Gusinským. Informační válka během volební kampaně zesílila.
Velká část tisku byla také politicky zaujatá a běžným rysem článků v novinách byla skrytá reklama. Nicméně v novinách se projevovala širší škála pluralismu, což bylo hlavně důsledkem toho, že tisk má celou řadu různých komerčních, politických a stranických sponsorů.
Regulační rámec voleb obsahoval mnoho nedůsledností a rozporů, které zůstaly během kampaně nevyřešeny. To vyvolávalo rozsáhlý zmatek.
Nepochopení novinářské etiky, absence právní a politické podpory pro ochranu novinářů a jejich nezávislosti, slabé finanční postavení hromadných sdělovacích prostředků a jejich zaměstnanců - to všechno znamenalo, že veškerá současná právní opatření, i kdyby byla realizována v praxi, by nestačila k tomu, aby zaručila spravedlivé šíření informací a analýzy o různých stranách a blocích v Rusku.
Závěr
I když byla z výrobního hlediska profesionální úroveň vysoká a časové rozdělení vysílacího času zadarmo bylo dodržováno spravedlivě, v mnoha ohledech byl charakter této volební kampaně ve sdělovacích prostředcích podstatně horší než při předchozích parlamentních volbách v roce 1995. To bylo zaznamenáno zejména vzhledem k pomlouvačným taktikám a nepodloženým obviněním z různých zločinů, která byla během tohoto období ve sdělovacích prostředcích vznášena proti hlavním politickým blokům.
Zejména elektronické sdělovací prostředky, ať už jsou státní, veřejné nebo komerční, mají v demokracii povinnost poskytovat divákům a posluchačům spravedlivé a vyvážené zpravodajství o úplném spektru politických názorů, které se podílejí na volebním procesu. Svoboda projevu je pro pluralismus ve společnosti prvotní podmínkou. Pokud omezí nejmocnější sdělovací prostředky, jako hlavní televizní okruhy v Rusku, své volební zpravodajství na to, že jednu politickou alternativu budou špinit a druhou slepě podporovat, znamená to, že jejich divákům a posluchačům je odpíráno právo být informován nestranným způsobem. Jejich schopnost dospět k dobře informovanému závěru o tom, kdo si zaslouží jejich důvěry, je ochromena. Tak je vážně poškozen nejen demokratický proces ve společnosti, ale i důvěra veřejnosti ve sdělovací prostředky.
EUROPÄISCHES MEDIENINSTITUT e.V.
THE EUROPEAN INSTITUTE FOR THE MEDIA
INSTITUT EUROPÉEN DE LA COMMUNICATION
20th December 1999
Monitoring of Media Coverage during the Parliamentary Elections in
Russia
in December 1999
The European Institute for the Media (EIM), a non-profit,
non-government,
policy-oriented research institution, has carried out a mission to
monitor
media coverage of the Russian parliamentary elections. The mission was
funded by the European Commission through the Initiative for Democracy
and
Human Rights. Since 1992, the EIM has carried out more than 30 media
monitoring missions during parliamentary and presidential elections in
countries of east and central Europe and the former Soviet Union. This
is
the third EIM media monitoring mission in Russia. This report remains
the
sole responsibility of the EIM and reflects only the views of the
Institute.
The mission sought to evaluate whether the media provided impartial and
balanced coverage of the issues to be addressed and the political
choices
facing the electorate. Monitoring was carried out from the 28th of
November
to the 17th of December and included observation of adherence of the
authorities and the political parties and blocs to the recognised
democratic norms concerning the media.
Monitoring was conducted using qualitative and quantitative methods of
analysis. Quantitative analysis measured the amount of time and space
devoted to political candidates on five national television channels,
twenty national newspapers and of regional media in St. Petersburg,
Samara,
Yekaterinburg and Vladivostok. The Moscow-based company Russian Research
carried out the quantitative analysis under EIM supervision. The EIM
team
consisted of the following members:
Professor Jo Groebel (DE), Director-General of the EIM,
Benedicte Berner (Sweden), EIM Director of International Relations
Dusan Reljic (FRY), Head of the Media and Democracy Programme at the
EIM,
Gillian McCormack (UK), EIM Project Manager for the Russian
monitoring,
Dmitrii Kortunov (RU), EIM Coordinator for the Russian Federation,
Dr Sarah Oates (US), media and politics expert at Glasgow University,
Professor Margot Light (UK), expert in international relations at the
London School of Economics,
Jonathan Steele (UK), former Moscow correspondent for The Guardian
newspaper,
Michel Tatu (FR), former Moscow correspondent for Le Monde newspaper.
Professor Stephen White (EI), expert in post-Soviet politics at
Glasgow
University.
Preliminary Findings
The EIM found that coverage of the elections in the most important
sections of the Russian media was biased.
ORT and RTR, state broadcasters with the greatest audience reach in
the
country, had a particular responsibility to provide impartial and fair
information about the political choice on offer to the electorate and
did
not live up to it.
Bias was visible in news programmes and through attacks on political
opponents in analytical programmes. In showing coverage which was
heavily
biased against the Fatherland-All Russia alliance and biased in favour
of
the pro-government Unity (Yedinstvo or Medved), they failed to live up
to
the standards set either in Russian law or in international agreements
and
conventions signed by the leaders of the Russian Federation. ORT devoted
more than a quarter of its election news coverage to Unity with 28% and
Fatherland-All Russia received half that coverage (14%) and less than
the
Zhirinovsky Bloc (15%). The tone of coverage of Fatherland-All Russia
was
overwhelmingly negative, while the tone of coverage of Unity was
positive.
In all, no national commercial broadcaster sought to provide impartial
coverage of the elections. TV Centre clearly supported Fatherland-All
Russia in large amounts of coverage particularly devoted to Luzhkov. TV
6
was supportive of the government and low on election coverage in
general.
NTV explained its support of Fatherland-All Russia as being necessary to
balance the biased coverage on ORT and RTR, although NTV coverage was
considerably more balanced than that of those channels. Still, the
overall
focus of both state-owned and commercial broadcasters on Unity and
Fatherland-All Russia severely limited the coverage of other serious
contenders.
EIM observed a high level of professionalism and sophistication in the
technical production and in the variety of of programmes on the
elections
which were on offer. Political advertising on television was generally
clearly marked as such and the quality of production was much higher
than
has been the case during previous parliamentary elections.
The focus on smear campaigns conducted by media has been a regular
feature of the Russian information sphere for over a year. On the one
side
were the media controlled by the government and by businessman Boris
Berezovsky and on the other those controlled by Mayor of Moscow Yuri
Luzhkov and media entrepreneur Vladimir Gusinsky. Nevertheless, the
"information war" grew more fierce during the election campaign.
Many print media were also partisan and hidden advertising was once
again
a common feature of newspaper coverage. Nevertheless, a broader
pluralism
of opinion was apparent in newspapers which was mainly the result of
having
a variety of different commercial, political and party sponsors of the
print media.
The regulatory framework for the elections contained many
inconsistencies
and contradictions which remained unresolved during the campaign. This
caused widespread confusion.
The lack of appreciation of journalistic ethics, and the lack of legal
and political support for the protection of journalists and their
independence, the weak financial position of the mass media and its
employees all mean that current legal measures, even if implemented,
would
not be sufficient to guarantee a fair spread of information and analysis
about different parties and blocs in Russia.
Conclusion
Although in production terms professional standards were high and the
allocation of free time was observed fairly, in many ways the character
of
this election campaign in the media was considerably worse than the
previous parliamentary elections in 1995. This was noted in the smear
tactics and unsubstantiated accusations of various crimes levelled at
major
political blocs during this period through the mass media.
Broadcasters in particular, whether state, public or commercial, are
expected in a democracy to provide their audiences with fair and
balanced
reports about the full spectrum of political opinions involved in the
electoral process. Freedom of expression is the starting point for
pluralism in society. If the most powerful media outlets, such as main
TV
channels in Russia, in the coverage of elections, reduce their reporting
to
denigrating one political option and blindly supporting the other, then
their audiences are denied the right to be informed in an impartial
manner.
Their ability to come to a well-informed conclusion about who deserves
their confidence in the elections is undermined. Their ability to come
to a
well-informed conclusion about who deserves their confidence in the
elections is undermined. Thus both the democratic process in society and
the confidence of the public in the media are seriously damaged.
