Británie a svět v roce 1999 - jak interpretovat nejdůležitější události uplynulého roku?
Pokus Jana Čulíka o interpretaci událostí roku 1999 v České republice najdete v české verzi na tomto místě, v anglické verzi zde.
Je vůbec možné porozumět světovým politickým a ekonomickým událostem, které, jak se zdá, mají jen malou souvislost s každodenní osobní životní zkušeností každého z nás, ptal se v neděli 26. prosince v týdeníku Observer Andrew Marr. Je vůbec možné sestavit politický "přehled roku"?
Většina nejdůležitějších zážitků pro lidi za minulý rok se neoctla v žádných sdělovacích prostředcích. Jde o věci osobní: milostné vztahy, úmrtí a narození, nová zaměstnání, zmeškané příležitosti, autonehody, koupě nových věcí...
Pro Brity není v současnosti politika tím nejvýznamnějším tématem lidových rozhovorů, v hostincích, v podnikové jídelně či doma u kuchyňského stolu. Je to známkou toho, že jsou Britové v současnosti víceméně spokojeni a šťastni.
Většina politických událostí, které se dotýkaly skutečného života lidí, se v právě uplynulém roce odehrála v zahraničí. Agonie Východního Timoru byla nejjasnějším upozorněním, jakou cenu může stát získání toho, co většinou považujeme za samozřejmost. Dva státečky, v nichž převládají muslimové, Kosovo a Čečensko, budou vzpomínat na rok 1999 jako na rok krveprolévání a nenávisti.
Kosovo
Morálně nejzávažnějším a stále ještě nejkontroverznějším činem, který v roce 1999 podnikl britský stát, bylo zaútočit na Srbsko obrovskou bombardovací kampaní, v jejímž čele stály Spojené státy, až do té doby, dokud Srbové nebyli donuceni opustit Kosovo a zanechat ho jeho terorizované albánské většině.
Byla to kontroverzní epizoda, protože existovaly právní pochybnosti ohledně legálnosti útoku NATO na území suverénního státu; protože bylo zapotřebí masivního bombardování, měla-li být donucena srbská armáda bez použití západních pozemních vojsk k odchodu z Kosova; protože se brutálně chová Kosovská osvobozenecká armáda poté, co byla její země osvobozena, a protože pokračují kontroverze, co znamená lidský popel a skryté důlní šachty a kolik kosovských Albánců bylo vlastně usmrceno srbskými popravčími četami.
Avšak Tony Blair stál pevně tam, kde mnozí jiní vedoucí politikové projevili slabost. Blair ignoroval zuřivé osobní útoky a neváhal dál vést válku, bez níž by byla jedna část Evropy etnicky očištěna od devadesáti procent svého obyvatelstva. Bez ohledu na všechny chyby a všechny pochybnosti, kdyby nebylo Británie a Spojených států, argumentuje Andrew Marr, vstupovali bychom nyní do nového milénia s tím, že jsme dovolili v Evropě provedení operace nacistického stylu. Když se ptají kritikové rétoricky, proč nepomohl svět stejným způsobem v Čečensku, přirozenou odpovědí je, že Rusko je globální vojenská mocnost s jadernými zbraněmi a že je to pro nás připomenutím, že žijeme stále ještě v nebezpečném a nezvládnutelném světě.
Severní Irsko
Jsou tedy politikové nejefektivnější, když řeší problémy, způsobené politikou? To se zdá být nejvýznamnějším poučením roku 1999 a v každém případě to platilo o Severním Irsku. Je nesmírně významné, že se podařilo přesvědčit severoirské protestanty, aby se začali podílet na decentralizované severoirské vládě ještě předtím, než IRA odevzdá své zbraně. Na obou stranách sektářského rozkolu v Severním Irsku se snažili muži i ženy potlačit v sobě tradiční nacionalistickou nenávist vůči druhé straně. Pokud to bude dlouhodobě úspěšné, šlo o nejvýznamnější britskou politickou událost roku.
Politika jako zábava
Na hlavním britském ostrově však bylo, jak se zdá, jediným účelem politiky v roce 1999 poskytovat přihlížejícím rychlou, levnou a neuvěřitelnou zábavu. Domácí britská politika začala v roce 1999 pádem Blairovy pravé ruky, Petera Mandelsona, začátkem roku, v důsledku toho, že si nepřijatelným způsobem vypůjčil od labouristického kolegy větší finanční částku na koupi domu v Londýně, a skončila pádem kontroverzního konzervativního kandidáta (a romanopisce) na funkci londýnského primátora Jeffrey Archera, když se ukázalo, že lhal u soudu, aby utajil jeden sexuální poměr.
Po určitou dobu degenerovala britská politika jen na sexuální skandály, jako když se pokusily "zatrpklé ženy" vyloučit konzervativního kandidáta Stevena Norrise, známého velkým počtem milenek, z nominace na funkci londýnského primátora, anebo když bývalá manželka ministra zahraničních věcí Robina Cooka zveřejnila knihu o jeho opakovaných manželských nevěrách. Často šlo v britské politice o peníze a o lhaní - v případech soudního procesu mezi majitelem londýnského obchodního domu Harrods Al Fayedem a bývalým konzervativním poslancem Neilem Hamiltonem, v případě Jeffrey Archera či jiného bývalého konzervativního ministra, Jonathana Aitkena, který skončíl za křivou přísahu ve vězení. V zahraničí, viz případ Clinton - Lewinská, se v politice jednalo o peníze, sex i lži najednou.
Člověk měl někdy v roce 1999 z britské politiky dojem, že všichni muži, kteří vstupují do britské politiky, jsou ultralháři, jsou posedlí sexem a chtiví peněz, pokračuje Andrew Marr: Rozumnější názor však je, že jsme národ sexuálních pokrytců, sami jsme nevěrníci a jsme posedlí sexem, jenže od politiků vyžadujeme jiná měřítka, a tak musejí lhát, aby zakryli své normální chování. Nemají-li nám vládnout bezpohlavní úředníci, bude se to muset změnit. A asi se to taky měnit začíná, jak se zdá, to vyplývá z reakce Stevena Norrise, který reagoval při kandidatuře na londýnského primátora na obvinění, že měl mnoho milenek, pokrčením ramen: "No a co?"
Významné ústavní změny
Bylo by to totiž groteskní nedorozumění, kdybychom chápali politiku jen jako skandály. V Británii totiž došlo v roce 1999 k velmi významným ústavním změnám, jejichž dopad bude pociťován po dlouhá desetiletí, ne-li staletí. Po 800 letech byla zrušena dědičná Horní sněmovna jako politická síla. Poprvé za 300 let byl vytvořen nový samostatný skotský parlament a poprvé v historii vzniklo národní shromáždění ve Walesu. Zároveň vzniká nová vláda v Severním Irsku a nová samospráva pro sedmilionový Londýn.
Povede to k radikálním změnám v celé Británii - podle některých pozorovatelů brzo přestane Británie jako taková existovat. Britská veřejnost na tyto monumentální změny kupodivu reagovala minimálně, stejně tak jako na zavedení statutární minimální mzdy od prvního dubna 1999, před čímž Margaret Thatcherová i John Major léta varovali jako před "sociálně inženýrským šílenstvím", které povede k vysoké nezaměstnanosti. Minimální mzda byla v Británii zavedena letos na velmi nízké úrovni, 3 liber 60 (198 Kč) za hodinu, o půl roku později oznámila CBI Konfederace britského průmyslu, že to na zvýšení nezaměstnanosti nemělo vůbec žádný vliv.
Podobně po dlouhá desetiletí se ve vládě tvrdilo, že v Británii, kde velký počet obyvatelstva vlastní domy a byty na hypotéční půjčky, je životně důležité, aby vláda dotovala úroky z těchto občanských splátek. Varovalo se, že vláda, která tyto dotace zruší, prohraje volby na celé čáře. Hypotéční vládní dotace na úroky ze splátek pro domy a byty byly zrušeny v březnu 1999 - reakce veřejnosti nebyla žádná.
Úspěšná britská ekonomika
Je to možná proto, že se britská ekonomika velmi zdárně rozvíjí. Je tak mocná a silná, že nevznikají vůbec žádné politické konflikty ohledně ekonomiky. Nezaměstnanost i inflace jsou v Británii, měřeno zkušeností dvacátého století, nesmírně nízké. Labouristický ministr financí je už nyní, ačkoliv je teprve v polovině svého funkčního období, nejúspěšnějším poválečným britským ministrem financí. Také snižuje daně. V roce 1999 zavedl počáteční, desetiprocentní pásmo daně z příjmu a od dubna roku 2000 poklesne standardní daňové pásmo z 23 procent na 22 procent. (Britští občané mohou každoročně vydělat cca 4000 liber bez daně, než začne být jejich příjem zdaňován, v prvním pásmu 10 procenty a ve standardním pásmu pak 23, od dubna 2000 22 procenty.)
Co Evropská unie?
Nejasná zůstává britská politika vůči Evropské unii. Od té doby, co zavedlo v lednu 1999 11 členských zemí EU měnu euro, začala tato nová měna klesat a v letošní zimě má menší hodnotu než dolar. Britská vláda váhá, zda se má k euru přičlenit, a odmítá v té záležitosti zaujmout jasné stanovisko. Je však velmi nepravděpodobné, že bude ochotna uspořádat po příštích všeobecných volbách referendum o tom, zda má být zrušena britská libra, jak bylo původně zamýšleno.
Jaká je Blairova vláda?
Levice vidí nynější britskou vládu cynicky jako velké zklamání, jako skupinu lidí, opojených mocí, kteří chtějí vylučovat, ovládat a manipulovat, odmítají přerozdělovat bohatství země a rádi svalují vinu na chudé či slabé a nemocné členy společnosti. Pravice také považuje nynější britskou vládu za cynickou skupinu manipulátorů, jimž se moc vrazila do hlavy. Jsou to prý lidé, kteří učiní cokoliv, jen aby vyhráli příští všeobecné volby.
Je pravda, že Blairova vláda má v současnosti pozoruhodně obrovskou moc. Má stále velkou podporu v průzkumech veřejného mínění. Blairovi se podařilo zůstat pozoruhodně normálním a rozumným člověkem, vzhledem k tomu, jak obrovskou moc mu osud dal do rukou. Jeho vláda je populární, mainstreamová a vytvořila i dojem, že je víceméně kompetentní.
Nejostřeji lze labouristickou vládu kritizovat za to, že je příliš opatrná. Přizpůsobila se příliš názorům středostavovské Anglie, je příliš opatrná na to, aby začala pomýšlet na další etapu ústavních reforem, i příliš opatrná, aby začala využívat výsledků hospodářského úspěchu pro zlepšení života chudých lidí a pro modernizaci zastaralé britské infrastruktury: varováním v tom smyslu byla nedávná železniční katastrofa u londýnského nádraží Paddington.
Avšak voliči jsou víceméně spokojeni, a to z dobrých důvodů. Je nutno se zmínit o dvou důležitých mimoparlamentních britských událostech, které vypovídají výmluvně o britské budoucnosti.
Britský rasismus
V únoru 1999 byla zveřejněna zpráva Sira Williama Macphersona o vyšetřování vraždy mladíka Stephena Lawrence, k níž došlo v roce 1993. Zpráva obvinila londýnskou Metropolitní policii (v Británii neexistuje celostátní policie, existují jen decentralizované regionální policejní organizace, aby nemohl vzniknout policejní stát) z "profesionální nekompetentnosti, institucionalizovaného rasismu a absence inteligentního vedení". Ministr vnitra Jack Straw i šéf londýnské metropolitní policie vyjádřili "hluboký pocit viny" a zahájili radikální policejní reformu, jejíž součástí je také upřímný boj proti rasismu.
Británie se stává smíšenou, mnohorasovou společností. Ne všem se to líbí. Během roku 1999 došlo k několika rasistickým incidentům. Příchod přibližně 100 000 žadatelů o asyl a přistěhovalců, převážně z jižní a z východní Evropy, vyvolal nechutné scény v Doveru, v jednom z přístavů, do něhož imigranti přijíždějí.
Británie se však všeobecně vzato velmi silně rasově i kulturně liberalizuje. Podle nedávného průzkumu veřejného mínění poklesl radikálně počet Britů, kteří se "víc identifikují s lidmi, s nimiž mají totožný národní původ, než s lidmi ostatními". Nacionalisté jsou nyní v Británii jasně v menšině. Z téhož průzkumu veřejného mínění vyplývá, že více než třetina Britů a více než polovina Britů mladších třiceti let považuje homosexuální vztah za stejně přijatelný jako vztah heterosexuální.
Kampaň proti geneticky modifikovaným potravinám
Druhou velmi významnou mimoparlamentní politickou událostí byla intenzivní kampaň proti geneticky modifikovaným potravinám, která dostala vládu do slepé uličky, porazila obří koncern Monsanto - který byl do té doby významným americkým podnikatelským úspěchem - a proměnila technologii na vyrábění geneticky modifikovaných potravin v démonizovaný symbol velkopodnikatelské chtivosti peněz.
Hnutí, zaměřené proti geneticky modifikovaným potravinám, je hysterické a nevědecké, ale využívá silně rozšířeného pocitu mezi lidmi, že velké světové podnikatelské firmy mají příliš mnoho moci nad demokratickou politikou a tato moc musí být omezena. Právě tento instinkt vyvolal demonstrace proti konferenci Světové obchodní organizace v Seattle, která se ke škodě mnoha chudých zemí rozložila.
Spojování mezinárodních firem
V roce 1998 se poprvé britské firmy nakoupily největší množství zahraničních společností. Podnikatelské fúze pokračovaly obsesivně i v roce 1999. Pokračovalo to v bankovnictví, v chemickém průmyslu, ve farmaceutickém i v počítačovém průmyslu. Firma AT&T koupila TCI a spojila se s firmou British Telecom. America Online koupila Netscape. Bertelsmann koupil nakladatelství Random House. Největší světový maloobchodní řetězec Wal-Mart koupil britské supermarkety Asda. Ford koupil automobilku Volvo. Renault a Nissan si navzájem vyměnily akcie a staly se čtvrtou největší světovou automobilkou.
Dělo se to v telekomunikacích. Britská firma Vodafone zakoupila americký podnik Airtouch a stala se tak největší světovou firmou mobilních telefonů, a pak si koupila Bell Atlantic a německou firmu Mannesman. K fúzím docházelo i v leteckém průmyslu: německá firma Dasa se sloučila s francouzskou firmou Aerospatiale. Dělo se to dokonce i v sektoru právnických firem.
Přesto však byl rok 1999 pro některé obří mezinárodní firmy obtížným rokem. Aerolinie British Airways a supermarkety Marks and Spencers zaznamenaly ztrátový rok. Superobří společnosti však vznikají především v perspektivních oblastech ekonomiky, a to takovým způsobem, že bude obtížné pro vlády jednotlivých států omezit jejich moc.
Nicméně se o to politikové pokoušejí a ve Spojených státech vyhrála americká vláda antimonopolní soudní proces proti firmě Microsoft. V Británii odmítlo ministerstvo obchodu a průmyslu dovolit satelitní stanici Ruperta Murdocha BSkyB, aby si koupila fotbalový klub Manchester United. Britští kritikové Evropské unie však varují, že Británie nebude mít v EU dlouho moc vyžadovat od budoucích obřích společností spravedlivé daně a řádné konkurenční chování.
Vliv globální ekonomiky a telekomunikací
Globální ekonomika a zvyklosti obyvatelů západních zemí jsou nyní nesmírně těsně provázány. Rok 1999 byl rokem, kdy rozšíření počítačové telefonie znamenalo, že miliony telefonujících občanů si musely - nejprve s velkým vztekem, ale brzo se to naučily rychle ovládat - zvyknout na komputerizovaný, neosobní hlas v telefonu, když se pokoušely spojit se s reálnou osobou ve velké organizaci. Všichni jsme si nyní zvykli na povely "Chcete-li hovořit s osobou X, zmáčněte teď číslo 9..."
Rok 1999 byl také rokem neuvěřitelného růstu při užívání mobilních telefonů. Před rokem užívalo v Británii mobilních telefonů 13 milionů lidí. Nyní jich užívá 23 milionů lidí. O vánocích roku 1999 byl mobilní telefon v Británii nejčastějším dárkem. Prodalo se jich čtyři miliony kusů.
Totéž se týká užívání internetu. V Británii je nyní napojeno na internet 18 milionů lidí. 29 procent britských domácností má počítač. Vznik nové generace mobilního, přenosného širokopásmového zařízení pro přístup na internet zpřístupní internet ještě daleko většímu počtu lidí.
Právě v roce 1999 porpvé zažili Západoevropané, jak dramaticky ovlivní vznik internetu náš přístup ke všemu - od dovolené až po knihy. V roce 1999 začali Západoevropané v masivním měřítku využívat internetu pro nákup všeho - od knih (Amazon.com) až po hudbu. Na první vážně zamýšlený internetový koncert , jehož účelem bylo za pomoci hvězd, jako je Annie Lennoxová, David Bowie a George Michael, vydělat peníze pro chudé lidi v dnešním světě, se v říjnu 1999 napojila po celém světě přibližně miliarda diváků.
Letos v prosinci se vrátil Paul MacCartney do liverpoolského Cavern Club a uspořádal tam koncert pro 300 zvaných hostů. Další tři miliony lidí koncert sledovalo na internetu.
Společensky je velmi obtížné hodnotit předem, jak velký dopad bude mít vznik přenosných, jednoduše ovladatelných přístrojů, všude umožňujících přístup lidem na internet. Mnoho z nás však si zvyklo v roce 1999 kontrolovat e-mail alespoň jednou denně a využívat internetu pro rezervaci všeho možného, od jízdenek, přes dovolené až po nákup knih, si dovede představit, kam to všechno povede.
Tato moderními komunikacemi propojená a relativně bohatá Británie je však také dosti samotářskou zemí, jak to vyplývá z letošního průzkumu britského státního statistického úřadu. Počet domácností stále klesá a Britové se v Evropské unii nejčastěji rozvádějí. Britové jsou prý "sobečtější než jiné národnosti". Také spotřebovávají v Evropě největší množství ilegálních narkotik a v obrovských počtech požívají nový protidepresivní lék Prozac.
A v roce 1999 drželi Britové dietu ... a dál tloustli. V roce 1980 bylo v Británii obézních jen 6 procent mužů a 8 procent žen; v roce 1999 je to 17 procent mužů a 20 procent žen. Avšak věda rychle slibuje nápravu: v tomto případě jde o lék, který dokáže řídit koncentraci bílkoviny v krvi, jménem leptin, která ovládá pocit sytosti a hladu. Prozac a Viagra jsou už nyní k dispozici k prodeji volně na internetu, a tak vyhlídky na vznik společnosti, která se řídí prostřednictvím narkotik a elektroniky, jsou velmi reálné.
Zanedbané ekologické problémy
Vztah mezi politikou a vědou zůstává jedním z nejzávažnějších nových problémů a velmi málo se o něm hovoří. Jednou z nejpohnutějších obrazů roku 1999 byla mapa Británie, jak bude vypadat za 200 let, až se rozpustí led na severním i jižním pólu a stoupnou hladiny světových moří. Nebude existovat východní Anglie, nebude existovat Londýn, nebude existovat centrální Skotsko, města jako Edinburgh a Glasgow.
Avšak Británie, stejně jako většina světa, reagovala na tuto hrozbu nezájmem a mlčením. Nenormální počasí, stoupající teplota, povodně, sucha a horší katastrofy v zahraničí - lidi si na to rychle zvykli. Koncem roku přišla zpráva, že v mořských vodách kolem Británie dramaticky pokleslo množství ryb, protože za posledních šest let stoupla teplota Severního moře v zimě o celé čtyři stupně.
V oblasti vědeckého výzkumu byl uplynulý rok spíše ve znamení biologických než fyzikálních věd, vzhledem k tomu, že nevysvětlitelně zmizela sonda, vyslaná k Marsu. Rozšifrování genetického kódu lidského chromozomu 22, který je spojen se schizofrenií a některými rakovinami, bylo obrovským úspěchem.
Etika vědeckého výzkumu
Vznikají vážné etické otázky, týkající se morálky genetického testování dětí, počatých ve zkumavce, a kam nás to všechno povede. Vzniká také otázka, kdo vlastní všechny ty informace o genetických kódech. Americké Celera Corporation nedávno oznámila, že si chce patentovat 6500 genů. Vyvolalo to poznámky, že kdyby tyto patentové zákony existovaly v patnáctém století, Kolumbus by si býval mohl patentovat Ameriku.
Literatura na postupu
Těmito důležitými otázkami se sdělovací prostředky v roce 1999 příliš seriózně nezabývaly. Nicméně bylo zjevné, že je rok 1999 alespoň v Británii pokračováním vzniku velmi dobře informovaného a inteligentního obyvatelstva. Ve velkém počtu výtisků se dále prodávaly seriózní populárně vědecké knihy o biologii. K nejčtenějším knihám patřil životopis lidského genomu od Matta Ridleyho, dvě vynikající díla od rozvoji a struktuře lidského mozku od Iana Glynna a Marka Kohna a aktualizace Darwinovy knihy o původu biologických druhů Almost Like a Whale: the Origin of Species Updated od Steva Jonese.
Vycházelo dál v Británii množství knih o historii a celé řadě významných kulturních jevů, od epické historie Británie od Normana Daviese The Isles (Ostrovy), až po vynikající nové životopisy Karla Marxe, Thackerayho, Henriho Matisse, Berlioze a Henryho Jamese.
Rok 1999 byl také dobrým rokem pro Shakespeara, nejen v důsledku vzniku inteligentního a informovaného filmu Shakespeare in Love, ale i obřího díla Harolda Bloma Shakespeare: the Invention of the Human a dalších shakespearovských knih od Anthonyho Holdena a Jonathana Bata. Celkově se dá říci, navzdory pesimismu komentátorů ve sdělovacích prostředcích, že intelektuální úroveň Británie se zvyšuje, míní Andrew Marr. Nejenže v Británii nyní vychází daleko více knih než před sto lety, ale jsou všeobecně daleko vyšší úrovně. Existuje velký zájem o životopisy a o seriózní analýzy velkých osobností z historie a z literatury, což se dá vysvětlit jen tím, že v zemi vládne touha po sebevzdělávání.
Blížící se konec milénia vyvolal celou řadu faktografických knih: o životě v Británii v roce 1000, výbory nejlepších fotografií za minulé století, novou poezii a nové historické studie.
V oblasti beletrie nebyl v Británii rok 1999 příliš významný. Britové už nepíší, jak se zdá, velké romány, ale spíše dobře konstruované, nevelké knížky, psané suchým, nevzrušeným, implicitním stylem - bravurně vytvořenou detektivku či literární parodii.
Všechno to definuje moderního britského intelektuála jak ostražitou a poněkud přísnou osobu se suchým humorem, a to, jak se zdá odpovídá až příliš přesně tomu, jak stále vidí Brity lidé ze zahraničí. Avšak britské děti tyto vlastnosti už nemají. V Británii i ve Spojených státech měla v roce 1999 fenomenální úspěch fantastická a bujará trilogie dětských knížek o Harry Potterovi, která v jednu chvíli ovládla celá první tři místa na newyorském seznamu bestsellerů.
Nový ředitel BBC a sdělovací prostředky
V červnu jmenovala nejvýznamnější britská kulturní instituce, BBC, nového generálního ředitele, tvrdého a populistického manažera Grega Dyka, přestože proti němu dlouhodobě vedl Murdochův list Times kampaň proto, že Dyke před časem věnoval Labouristické straně 55 000 liber.
Jak jeden komentátor poznamenal: "Jak je možné, že BBC jmenovala svým šéfem za tak krátkou dobu takového populistu? Je možné, že by byl ředitelem BBC vybrán tak populistický, otevřeně hovořící a společensky netaktní a neelitářský člověk v padesátých, v šedesátých, dokonce i v osmdesátých letech? Establishment by byl šokován. To, že se to mohlo stát na konci devadesátých let, je důkazem, jak daleko Británie pokročila."
BBC ovšem získala velkou výhodu na ostatními sdělovacími prostředky, že zůstane i nadále hlasem téhož establishmentu, protože komerční televizi ITV bylo konečně povoleno po jednatřiceti letech zrušit hlavní večerní zprávy ve 22 hodin. Stalo se to 8. března 1999 a mezi skupinami, kteří proti tomu protestovali, byli i britští poslanci.
Daleko významnějším vývojem v oblasti televizního vysílání však byl v roce 1999 postupný rozvoj kabelových a satelitních okruhů a vznik digitální televize. Británie učinila podstatné kroky směrem ke světu, v němž dojde ke sloučení televize a internetu. Vláda televize končí, v tom smyslu, že národ se už dlouho nebude dívat na několik málo celostátních televizních okruhů, vysílaných z jednoho centra, z Londýna.
Vláda Tonyho Blaira zaujímá vůči kultuře tvrdě populistický postoj, domnívá se, že v britských hlavách existuje jen mišmaš z citátů politiků, fotbalu, televizních seriálů a rockové hudby. Ve skutečnosti je však, jak se zdá, Británie národem milovníků knih, je až drogově závislá na faktech a na masovou kulturu pohlíží s větší ironií, než se může zdát na první pohled.
Celkově, dovozuje Andrew Marr, je obtížné nedospět k závěru, že byla Británie v roce 1999 nejen liberální a prosperující zemí, ale i kulturní a dobře informovanou zemí - a to daleko více než například před sto lety.
Nové vlastnosti britského národa?
Zdá se, zdůrazňuje Andrew Marr, že se stáváme novým národem - jsme digitálně propojeni se světem, jsme podnikavější, inteligentnější, rasově smíšenější, politicky umírněnější a myslíme víc ve světovém měřítku, ale zároveň jsme sobečtější, jsme větší samotáři a jsme méně "progresivní", než jak dvacáté století rozumělo těmto charakteristikám. Zajímá nás víc osud zvířat a veřejné zeleně a méně osud lidí na okraji společnosti. Jsme neustále nuceni vyrovnávat se zrychlujícími změnami, které ustavičně narušují naše předsudky a stereotypy. Pravděpodobně se Británie stává zemí, které je stále obtížnější vládnout, a to je dobře.
V roce 1999 však také bylo zjevné, kolik neřešených problémů zůstává v Británii: rasismus, naprostá nejistota ohledně vztahu Británie k Evropské unii, nedokončená ústavní a politická reforma a obrovské ekologické problémy, které víceméně všichni stále ignorujeme.
