Století, které zpopularizovalo nepříjemně znepokojivou svobodu

Článek Roberta J. Samuelsona vyšel 23. prosince 1999 v deníku International Herald Tribune.

Který z vynálezů 20. století nejvíce změnil podmínky lidského života? O kandidáty není nouze: automobil, antibiotika, letadlo, počítače, antikoncepce, radio a televize. Ale největší pokrok ve věci lidského blahobytu je úzce spojen s explozí svobody.

Ve století vystrašeném gulagy, koncentračními tábory a terorem tajné policie se svoboda dnes rozšiřuje do stále rostoucích zástupů lidstva.

Svoboda se nejen zvětšuje, ale také se mění, stává se ambicioznější a ambivalentnější, a to způsoby, jež by mohly, poněkud zvráceně, zasévat zárodky zklamání a rozvratu do nového století.

V roce 1900 by to bylo nepředstavitelné. "Svoboda v moderním pojetí existovala jenom pro vyšší vrstvy," tvrdí sociolog politiky Seymour Martin Lipset. Existovaly některé výjimky - určitě Amerika, ale i její svoboda měla své meze.

V roce 1900 ženy mohly volit jenom ve čtyř západních státech (Wyoming, Colorado, Utah a Idaho). Až do ratifikace 19. dodatku ústavy v roce 1920 neměly všechny americké ženy volební právo.

Na americkém Jihu pavučina zákonů (volební daň, testy gramotnosti, zastrašování) zabraňovaly volit černochům. Teprve Zákon o volebních právech (Voting Rights Act) z roku 1965 to změnil.

V roce 1900 to byly říše, které vymezovaly svět. Britská říše se rozpínala od Austrálie přes Indii a Egypt až do Kanady, žilo v ní 400 milionů lidí, přibližně čtvrtina světové populace. I menší říše byly obrovské: Rakousko-Uhersko (zahrnovalo většinu východní Evropy), Otomanská říše (pokrývající Turecko a větší část Středního východu), francouzská říše (s koloniemi v Africe a Asii) a další. Lidské zotročování bylo spíše pravidlem, nikoli výjimkou.

V roce 1999 Freedom House, monitorovací instituce se sídlem ve Washingtonu, označila za "svobodné" 88 ze 191 zemí světa s 2,4 miliardami obyvatel, tedy s asi 40 procenty celého lidstva. Tyto národy mají svobodné volby a uznávají tradičná občanská práva svobody projevu, náboženství a shromažďování.

Dále jsou tady šedé odstíny. Do šedé přechodné zóny Freedom House zařadil 53 zemí s 1,6 miliardou lidí, protože buď volby nebo občanské svobody nebyly tady zcela v pořádku. Rusko bylo "částečně svobodné", Čína "nebyla svobodná".

Navíc hodnotová měřítka světa se podstatně změnila. Dokonce i v zemích, kde základní svobody jsou porušovány, se jejich absence obvykle stává předmětem diskusí.

Ale svoboda se vyvíjela. Tradiční historicky chápaná svoboda znamenala osvobození od útlaku, ale dnešní svoboda obsahuje ve stále větší míře také "seberealizaci". Lidé prý potřebují být osvobozeni od všeho, co jim brání aby se stali tím, čím chtějí být.

Sociolog Alan Wolfe říká, že zde existuje pohyb směrem ke svobodě (liberty) kladoucí důraz na "věci, které by nám měla vláda zařídit." Toto novější chápání svobody se rozpouští do individuálních "práv" (pro ženy, menšiny, postižené lidi) a "oprávnění" (na zdravotní péči, vzdělání, sociální podporu), jež se považují za nezbytná k seberealizování.

Osud svobody v příštím století bude křehký, zčásti proto, že už samotná její představa je nyní tak neštastně definována. Klasická svoboda, ve které jsou nerozlučně spojeny šance na úspěch a nebezpečí prohry, jen obtížně zajišťuje osobní naplnění nebo sociální pořádek. "Na jedné straně se vám říká, že jste svobodní," tvrdí Lipset. "Ale na straně druhé se stáváte potenciálními zkrachovanci. A jestliže prohráváte, necítíte se být svobodní."

Nemají-li podporovat anarchii, tradiční svobody vyznání a životního stylu vyžadují toleranci a sebekázeň. Občas tyto vlastnosti potřebuje i Amerika. Ve společnostech nepřivyklých svobodě se jich často silně nedostává.

Nové svobody individuálních "práv" a "oprávnění" jsou čím dál tím výlučnější, mohou obsahovat prvek sociálního soupeření o výhody, a mohou znamenat také jemný nebo ne už tolik jemný útlak jedné skupiny druhou - což všechno směřuje k oslabení smyslu pro společenství.

"Práva" žen, homosexuálů a postižených lidí nemohou bezprostředně užívat muži, heterosexuálové a lidé bez postižení. Pro financování různých oprávnění je třeba daní, což je forma uplatnění kolektivní vůle, při které daňoví poplatníci subvencují ty, jež podporu dostávají.

Svoboda, která je vždycky chytlavým pojmem, slibuje, že se stane větší tak, jak se ve světě televize a internetu myšlenky snadno a téměř spontánně přenášejí přes kulturní a politické hranice. Snadnost, s jakou Západ exportuje své ideály, se může čím dál tím více dostávat do rozporu s neochotou nebo neschopností těch ostatních opustit nebo modifikovat ideály vlastní.

Svoboda je velké požehnání, ale nikdy nebyla ani nebude snadnou a lehkou záležitostí.

(Přeložil Milan Šmíd)