Lauder, CME, Železný, mediální válka (už zase?)
Zjednodušený pohled na záležitost, kterou asi většina čtenářů podobně jako autor těchto řádků nesledovala detailně pro její složitost, ač jí v BL byla věnována mimořádná pozornost a desítky stránek velice komplikovaných textů, ve kterých se na konec trochu vyzná jen několik jednotlivců., kteří měli o věc hlubší zájem a věnovali jim zřejmě hodně času.
Obsah těchto článků bych pro onu většinu čtenářů nahradil názorem Karola Wolfa, redaktora MF Dnes, který někdy na jaře, když se spor začínal rozvíjet, konstatoval, že zahraniční investoři asi tentokrát narazili v Železném na rovnocenného soupeře. (To cituji z hlavy, smysl je správný, citace není asi doslovná). Jinak řečeno jde o složitý spor mezi CME a Železným a my nejsme v praxi schopni posoudit, v čem má pravdu ta či ona strana.
Ronald Lauder ovšem vede teď na mezinárodní úrovni arbitrážní řízení nejen proti Železnému, od kterého požaduje náhradu více než půl miliardy dolarů, což není nic neobvyklého, ale také proti českému státu za poškození své investice v ČR a požaduje od něho zhruba 15 miliard korun a to už jde trochu daleko.Již při povrchní četbě publikací o této věci totiž zjistíme, že společnost pana Laudera sídlí na Bermudách neboli je "offshore". To dobře vysvětlil V. Pinkava v BL 12.11.99. Já bych zde jeho a také podobným směrem mířící příspěvek J. Jírovce téhož data jen trochu zvýraznil.
Proč vlastně se R. Lauder dovolává ochrany na základě česko-americké smlouvy, když jeho CME americkou společností není? Pokud chce vymáhat odškodnění od českého státu jako americký občan podle zmíněné smlouvy, hodlá požadovat odškodnění ve výši svého podílu v CME a ostatní neameričtí akcionáři tak říkajíc utřou hubu, nebo odškodnění pro celou CME, takže by se pod ochranná křídla smlouvy česko-americké vešli i akcionáři např. ruští? Mimo to akcionáři nenesou žádnou odpovědnost za jednání společnosti např. za její dluhy. Proto se také nemohou dovolávat náhrady (jak se domnívá JČ), když společnost ztratí mnoho peněz v podnikání, to je jejich risiko.Když to obrátíme a budeme si stěžovat v USA na CME pana Laudera? Tamní úřady prozkoumají své registry a řeknou nám sorry, tu společnost neznáme, není americká. Stěžovat si na pana Laudera samotného či CME na Bermudách by mohli snad jen zatvrzelí recesisti, A měli bychom důvod si stěžovat na CME a pana Laudera? Samozřejmě. Pan Lauder či CME svými inseráty hrubě, úmyslně a nevratně poškodil svým inserátem investiční zájmy ČR, nota bene v době , kdy se jeho spor s V. Železným teprve projednává. Způsobená škoda je řádově v desítkách či stovkách miliard Kč. A co když pan Lauder svůj spor s Železným vyhraje, co pak? Uveřejní celostránkové inseráty, že zahraniční investoři najdou nejlepší podmínky v ČR? Důvody by k tomu měl, protože neuspěl ani v Polsku ani v Maďarsku.A co kdyby CME nějak finančně poškodila český stát a pak se vytratila na Bermudy, mohl by český stát něco vymáhat od americké vlády? . Vypadá to jako globálně-kapitalistická tragikomedie ovšem to říkám s jednou výhradou: tu smlouvu sám neznám a není jisté, zda tehdejší čs. representanti nepodepsali Americe stejně nevýhodné nebo ještě horší závazky než Evropské unii.
Samozřejmě si R. Lauder pořídil politickou podporu: kongresmani Tom Lantos a Benjamin Gillman odeslali M. Zemanovi dopis, v němž požadují nápravu škod, které podle nich způsobila česká vláda společnosti CME "nečinností" ve sporu o TV Nova. Kongresmanii "pozorují nečinnost české vlády se znepokojením" a považují "křiklavé porušení smluvních práv mezi CME a organisacemi, které kontroluje V. Železný za porušení česko-americké dohody o vzájemné ochraně investic". Tito pánové uvažují globálně ( v recensi A.A.Gilla "Hrají za svou zemi", BL 9.11.99 jste se mohli dočíst, co také ten výraz může znamenat), ale jejich podporu je třeba brát s určitou reservou. Nevíme, zda oba poslanci nejsou přátelé R. Laudera, nebo zda náhodou nepřispěl do jejich volebního fondu. Ivan Veselý z USA nedávno uveřejnil v Neviditelném psu překlad článku Benjamina Workse, ředitele Strategic Issues Research Institute o dlouholetém lobbování ve prospěch kosovských albánců a UCK. Cituji z něho (celý text vyšel ve Psu 21.9.99):
"...Za povšimnutí stojí, že většina kongresmanů, kteří napadají Srbsko a Srby, taky dostává peníze od PACu (Political Action Committee) Josepha DioGuardiho (kongresman albánského původu v polovině osmdesátých let). Někteří byli jednoduše obalamuceni, jiní zřejmě nejsou tak nevinní. Obdarovaní se nacházejí na obou stranách, ale většina jsou členové zahraničních výborů sněmovny a senátu: Joseph Lieberman a Jesse Helms, Benjamin Gillman a Tom Lantos..."
To říká dost o obou signatářích dopisu a jeho možném pozadí.
Jaroslav Lenert poznamenal v HN (se10.11.990, Lauderův útok překvapil), že "...Pozorovatelé zvenčí však trochu mate skutečnost, že kritisované nepořádky začaly Lauderovi vadit až poté, co jej "ožebračil" Vladimír Železný. Dokud na nich slušně vydělával, neslyšeli jsme ani slůvko stížnosti. Takové drobnosti jsou však dnes zapomenuty stejně tak jako předchozí dlouholetý lobbing Železného. Ten ho sice prováděl na malém českém písečku, ale stejně tvrdě.."
Problematické nebo nezřetelné je ovšem jiné Lenertovo tvrzení o něco výše v témž článku "...Proto se musíme dočkat například tak nejapných vytáček, podle nichž Lauderovým partnerem vůbec není vláda, ale televisní rada. Poněkud se přitom pozapomíná, že jedno z arbitrážních řízení vede Lauder proti českému státu, který prý nesprávnými zákony a špatným chováním připravil CME o několik miliard korun..."
Z této a i z jiných reakcí českého tisku je cítit jakousi ustrašenost. Jediným možným partnerem ve sporu o televisi Nova je pro CME Vladimír Železný. Česká vláda by měla jakékoliv jednání s Lauderem rázně odmítnout stejně tak jako jakékoliv mezinárodní arbitrážní řízení vyvolané proti ní nějakým soukromníkem. který by mohl prodělat peníze, protože narazil na mazanějšího člověka než je on sám. Nesmí se vytvořit precedens, že se jednotlivci budou chtít obracet na českou vládu nebo ji žalovat u mezinárodních instancí a žádat finanční náhradu za své neúspěchy. Jediným partnerem pro českou vládu musí být v daném případě americká vláda. Jestliže nějaký americký občan není spokojen, musí se obrátit na svou vládu, která pak může věc projednat s českou vládou., pokud to uzná za vhodné.
Současně je nutno v rámci smlouvy o ochraně investic okamžitě uplatnit nárok na náhradu škody proti R. Lauderovi u americké vlády. Tím by se dalo zjistit stanovisko americké vlády, která "svou nečinností" jak to nazývají shora citovaní kongresmani, připouští hrubé poškozování českých investičních zájmů. Dozvěděli bychom se, že americká vláda nemůže zabraňovat uveřejnění nějakého inserátu a že pokud je česká strana nespokojena, musí se domáhat svého práva obvyklou cestou u amerických soudů. Nevím, ale domnívám se, že žádný zahraniční soukromý investor ještě nezažaloval americkou vládu, že mu nepomůže, když se dostal v USA do potíží. Je tam určitý právní řád, určité zvyklosti, když je nezná nebo jich neumí využít, nebo dokonce proto přijde o peníze, může naříkat jen na sebe. Podobně je tomu v ČR, i když ty zvyklosti jsou nebo mohou být odlišné.
A pokud je snad podle dohod podepsaných českou či československou stranou možné, aby se soukromníci soudili s její vládou o peníze, pak okamžitě suspendovat jejich platnost pro ČR do doby, než bude provedena jejich revise.
J.T. 10.11.99
Poznámka JČ: K citaci Karola Wolfa z MFD. V Železném jde, zdá se, o rovnocenného soupeře firmě CME pouze potud, pokud se bude Železný skrývat v českém prostředí. Pokud lze Wolfův výraz interpretovat jako že je Železný zkušeným manipulátorem, neštítícím se ve svém zájmu použít jakýchkoliv prostředků, lze s Wolfovým výrokem souhlasit. Je ovšem politováníhodné, že takové osoby vyvolávají v ČR u novinářů tichý - a často už nikoliv tak tichý obdiv.
K článku Jaroslava Teplého lze opakovat jen to, že věci můžeme přijít na kloub pouze, budeme-li mít k dispozici právní rozbor textu česko-americké smlouvy o ochraně investic. Pokud smlouva chrání investice jednotlivých amerických občanů v ČR, jistě si Jaroslav Teplý uvědomuje, že česká vláda nemůže suspendovat dohodu se zpětnou platností - to by bylo poněkud protiprávní. Nynější spor Lauder - Česká republika bude muset být podle této dohody dořešen, ať už dopadne jakkoliv. Teprve pak může Česká republika přece podle mezinárodních právních norem dohodu zrušit. (Aby to nebylo jako s těmi nacisty, kteří kvůli Miloši Havlovi na jaře roku 1939 zpětně rozšířili platnost arizátorského zákona o jeden den, aby mohli Havlovi sebrat kontrolu nad Barrandovem.)
