Velká Británie: Na co byste vydali ve školství 5 miliard liber?
Analytické články Nicka Daviese o krizové situaci v britském školství, které v září zveřejnil deník Guardian (první část zde, druhá část zde a třetí část zde) , vyvolaly v Británii širokou debatu. Ministr financí Gordon Brown prozradil, že má zvláštní rezervy ve výši přibližně 12 miliard liber (660 miliard Kč) a ty by byl ochoten investovat na zlepšení školství. Britská vláda bere dost vážně vzdělanost občanů své země. Guardian se 30. září zeptal několika školských pracovníků, kam by podle svých priorit chtěli investovat pět miliard z této částky. Shrnujeme jejich odpovědi:
Chris Woodhead, generální školský inspektor, Ofstead:
Zaprvé bych tu částku investoval do zanedbaných oprav a do renovace školních budov. Zadruhé bych zvýšil plat dobrým učitelům. Proto podporuju myšlenku odměňování učitelů podle jejich výkonu.
Ted Wragg, profesor pedagogiky, University of Exeter:
Heslem musí být "Buldozery pro milénium". Nejvyšší prioritou musejí být školní budovy, které jsou ostudné. Děti by se neměly muset učit v brlozích. V Birminghamu bylo asi čtyřicet procent škol postaveno před rokem 1950 a mnohé vyžadují rozsáhlé opravy. Ostatní školy byly postaveny v letech 1950 - 1974, a to nikoliv vždy velmi kvalitně.
Prioritu musí dostat také vybavení škol, včetně vybavení pro sport. Proč mají mít technologické nástavbové školy ve městech velké množství počítačů a obyčejná škola na sídlišti jen dva počítače na celých 32 žáků?
Důležité je taky poskytnout schopným učitelům slušný plat. Téměř polovina učitelů v nadcházejícím desetiletí odejde ze školství. Možná ne všichni jen kvůli malým platům, ale přesto jsou platy důležité. Učitelé jsou placeni daleko méně než jejich vrstevníci s obdobnou kvalifikací a obdobnou odpovědností. Platy, které dostávají nižší univerzitní učitelé, jsou skandálně nízké.
Vyškolování nových i zkušených učitelů by mělo být lépe financované. Téměř skoro vůbec neexistují náhradní učitelé pro zkušené učitele, aby mohli doplnit a zaktualizovat své vzdělání, navzdory tomu, že žijeme v období, kdy se historie, politika i technologie rozvíjí závratně rychlým tempem.
Jedna strategie by nic nestála. Školy zápolí s obrovským množstvím byrokracie, protože nadřízené úřady ředitelům a učitelům nedůvěřují. Je moudřejší nejprve lidem důvěřovat a pronásledovat a obtěžovat jen ty, kteří vás nejprve zklamou. Kdyby se zavedla tato strategie, více času by učitelé strávili vyučováním.
Peter Mortimore, ředitel Ústavu pedagogiky, University of London
Na první pohled vypadá 5 miliard liber jako hodně peněz, ale je to jen asi 13 procent ročního britského rozpočtu na školství.
Doporučil bych ministru školství, aby začal vyjednávat novou smlouvu pro učitele, v jejímž rámci by se učitelé vzdali určité části prázdnin pro účely plánování, adminstrativní práce a doškolování, a to za podstatné zvýšení platu.
Zvýšení platu o 10 až 12 procent by pozvedlo morálku a přilákalo by nové uchazeče o učitelství. Také bych ministru školství doporučil, aby zaměstnal sociální pracovníky či pracovnice - řekněme dva pro každou základní školu a pět pro každou školu druhého stupně. Ti by byli ve styku s rodiči a dělali by poradenství pro žáky.
Také by měl ministr školství zdvojnásobit počet učitelských asistentů na podporu vyučování a osvobodit tak učitele od mechanických činností. To by se dalo udělat za méně než 2 miliardy liber.
Vzhledem k tomu, v jak špatném stavu jsou britské školy, ministr školství by měl objednat od nejlepších architektů projekty škol nejvyšší kvality. Měl by být zahájen renovační program všech škol. Během let na to bude zaptřebí více peněz, ale pro začátek by na to stačila miliarda liber.
2 miliardy liber by zbyly na počítače (a doškolování), nové učebnice a další vybavení.
Samozřejmě, peníze nevyřeší problémy systému. Jako společnost si musíme rozhodnout, zda bychom měli podporovat vzdělávání elitní skupiny v národě, anebo zda bychom měli usilovat o dobré akademické výsledky u většiny obyvatelstva. Pokud zastáváme toto druhé stanovisko, musíme začít hovořit o množství různých typů škol, o podstatě zkoušek a testů, o tom, jaký dopad na vyučovací proces má princip výběrovosti a rozdělování žáků na třídy podle jejich schopností v jednotlivých předmětech, musíme hovořit také o zastaralých názorech ohledně inteligence. Podstatná finanční pomoc vlády pro školství by vytvořila atmosféru sebedůvěry, v níž by takováto debata mohla být zahájena.
John Dunford, generální tajemník Asociace ředitelů škol druhého stupně
Problémy, o nichž psal Nick Davies, potřebují radikální řešení a obrovské množství peněz. Řečněním politiků se to nevyřeší.
Financování škol vůbec není spravedlivé. Podivná financovací formule poskytuje školám v některých oblastech víc peněz než školám v jiných oblastech. Školy jsou financovány většinou podle počtu žáků, nikoliv podle potřeb žáků.
Musí vzniknout celonárodní finacovací formule pro školy, jejíž součástí musí být vestavěný deprivační faktor, v jehož rámci by oblasti, kde je to zejména zapotřebí, dostaly další finance. Osobně bych zdvojnásobil financování pro nejdeprivovanější školy. Rozhodování o tom, na co by se peníze měly vydat, by se mělo ponechat těm školám samotným. Existuje dostatečná kontrola toho, jakým způsobem budou tyto peníze investovány.
Menší třídy, víc učitelů a dospělých pomocníků, jednotky pro nápravu chování pro nedisciplinované žáky, zlepšení pracovních podmínek a mnoho dalších opatření by raadikálně proměnilo vzdělávání dětí v deprivovaných oblastech.
Vláda by také měla financovat research s cíle vypracovat spravedlivou a nezávislou metodu jak posuzovat výkonnost škol. Jinak se výkonnost škol jako Abbeydale Grange a Silverdale vůbec nedá srovnávat.
Tamsyn Imison, ředitelka, všeobecná škola v Hampsteadu
Jako ředitelka velmi málo se vyskytující instituce, skutečně všeobecné školy v oblasti vnitřního města, kam chodí podobně deprivované děti jako do Abbeydale Grange, ale také děti ze středních vrstev, souhlasím s analýzou Nicka Daviese ohledně pravých příčin neúspěchu britských škol: třídní rozdělení, chudoba a vysoce efektivní selektivní systém v městských oblastech, přičemž se selekce zintenzívňuje otevřeným i skrytým tlakem rodičů.
Jediným dlouhodobým řešením jsou hluboké strukturální změny. První prioritou ale musí být poskytnout podpůrné financování - řekněme 3 miliardy liber - pro tyto zranitelné mladé lidi. Jsou to ty děti, které odmítají chodit do školy, ty, které jsou ke školní docházce nuceny, odzicené a zdeprimované děti. Tito mladí lidé nemají nic a nemají co ztratit. Neumějí se stát platnými členy společnosti a hledají útěchu v izolaci a v nezákonném chování.
Druhou prioritou musí být získávání nových učitelů a úsilí si je udržet. Dobré učitelství je profesí, v níž se člověk neustále učí. Ti učitelé, jimž to jde nejlépe, vytvářejí skutečně kvalitní prostředí pro všechny. Kdyby vláda poskytla 2 miliardy liber na systematické doškolování učitelů, radikálně by tím proměnila školy k lepšímu.
Doug McAvoy, generální tajemník odborového svazu učitelů
Peníze sice nejsou všechno, ale research dokazuje, že zmůžou mnoho. Druhá věc je, že by vláda měla přistupovat ke školství systematicky a ne jen prostřednictvím navzájem izolovaných iniciativ.
Iniciativa "Excellence in the Cities" se sice zaměřuje na deprivované školy ve městech, ale jen v sedmi městech. Školské akční zóny podporují inovace, ale závisejí na politice soukromého financování.
Nejdůležitějším zdrojem ve školství jsou učitelé, ale research ukazuje, že mladí lidé odmítají učitelskou kariéru kvůli příliš náročným pracovním úvazkům, kvůli stresu, kvůli nedostatku uznání, kvůli chování žáků a špatnému platu.
Menší třídy by daly učitelům čas věnovat se individuálně jednotlivým žákům a pomáhat těm, kterým učení nejde, vést ty žáky, kterým učení jde, k vyšším výkonům. Ale vláda snižuje počet žáků ve třídách jen v nejnižších školních třídách. Mělo by se to rozšířit na všechny třídy, stálo by to 1,24 miliardu liber.
Příliš velké pracovní úvazky pro učitele by bylo možno ulehčit tím, že by dostali učitelé během dne k dispozici pomocný personál. Ve spolupráci s externími institucemi by bylo možno vytvořit dodatečné podpůrné struktury pro žáky, kdyby měli učitelé během školního vyučování víc času. Dát učitelům za tímto účelem čtyři hodiny týdně volno by stálo 1,21 miliardy liber.
Učitelé potřebují odbornou pomoc od externích institucí. Tyto služby byly bohužel během let zdecimovány a jsou obnovovány jen velmi pomalu. Tato pomoc má nejrůznější formy: pomoc dětem, kterým učení nejde, pomoc s emocionálními problémy a poruchami chování, psychologická pomoc a další. Obnovení těchto služeb by stálo 1.1 miliardy liber.
Poslankyně Theresa Mayová, stínová (konzervativní) ministryně školství
Příliš mnoho peněz se vydává na byrokracii, příliš mnoho peněz si ponechává ústředí, příliš mnoho peněz se vydává na vládní priority namísto toho, aby si školy samy mohly rozhodnout, co chtějí dělat. Vláda by měla dát školám více peněz, aby si o nich mohly samy rozhodovat podle místních potřeb.
Tim Brighouse, šéf školského úřadu, Birmingham
Tolik pomoci je naléhavě zapotřebí ve velkých městských oblastech, kde je smog nevědomosti a zoufalství nejintenzívnější. Proto je podle mě nejdůležitější, aby byl projekt Excellence in the Cities rozšířen do mnoha dalších oblastí.
Zadruhé, na prvním stupni i v prvním ročníku druhého stupně by měl každý učitel pracovat společně s "vyučovacím asistentem". Čtyři oči vidí daleko víc než dvě a jsou daleko efektivnější.
Zatřetí, vybudujme dokonalou službu pro rodiče od narození dítěte do věku tří let. Bude to znamenat, že bude nutno zaměstnat lidi podle toho, jak jsou kvalitní, nikoliv podle jejich kvalifikace. Tato služba by měla vycházet ze zdravotních klinik, ale musí být pro všechny: s velkým důrazem na rodiče pod dvacet let.
Začtvrté bych chtěl, aby dostali dobří učitelé takové daňové úlevy, aby mohli odejít na vlastní, plánovanou studijní dovolenou a poskytli ostatním živoucí příklad celoživotního studia.
