Že by konkurence přece jen fungovala?
Cenová válka v britských supermarketech
Britské noviny si už dlouho stěžují na to, že britské maloobchodní firmy zákazníky okrádají. Ceny potravin a průmyslových výrobků, ale i automobilů, jsou v Británii až o třetinu vyšší než ve Spojených státech.
Vláda několikrát pohrozila, že proti nepsaným kartelovým dohodám britských obchodníků tvrdě zasáhne, když už ničím jiným, tak alespoň zveřejňováním nevýhodných, příliš vysokých cen a publicitou pro ty obchody, které prodávají levněji. Konala se také různá vládní šetření, například proč musejí být gramofonová cédéčka tak drahá - gramofonové firmy se přirozeně hájily, že cédečka prý musejí stát oněch patnáct liber.
Nyní však zřejmě dojde přece jen k snížení cen v Británii alespoň v potravinových supermarketech. Povede k tomu stará dobrá konkurence.
Na britský trh s potravinami přichází americký řetězec Wal-Mart, který si nedávno za mnoho miliónů liber koupil zavedený britský potravinářský řetězec supermarketů ASDA. Rozhodl se, že prý bude praktikovat tak nízké ceny, jaké existují ve Spojených státech.
Vznikla mezi soupeřícími supermarkety obchodní válka. ASDA oznámila, že u 10 000 druhů zboží snižuje natrvalo ceny v nadcházejících 18 měsících o 5 až 10 procent.
V pátek oznámila firma Tesco, která v Británii vlastní 640 supermarketů, ža zahajuje "maloobchodní revoluci" a že sníží ceny 1000 vlastních výrobků v průměru o deset procent, u některých výrobků až o dvacet procent.
Jiná, konkurenční potravinářská firma Sainsbury's přislíbila také snížení cen. Firmu Sainsbury's to bude stát 250 miliónů liber ročně.
Cenová válka mezi obřími britskými supermarkety už vedla k tomu, že jejich akcie na kapitálovém trhu poklesly o více než 700 miliónů liber.
V neděli otiskl týdeník Sunday Times další kritický článek o britských službách, tentokrát o bankách. Poukázal na to, že když britský zákazník zajde na svém kontě v bance do mínusu, totiž vybere si více peněz, než na kontě má, aniž by si to předem s bankou domluvil, britské banky mu za tento tzv. neautorizovaný overdraft účtují roční úroky přibližně 30 procent, kdežto v Německu a ve Francii je to jen 15 procent, ve Švýcarsku 12 procent. Za autorizovaný overdraft účtují zákazníkovi britské banky 19 procent úroků ročně, německé a francouzské jen 12 procent.
Článek se ovšem nezmiňuje o tom, že pokud zákazník nezajde na svém kontě do mínusu, má většinu bankovních služeb v Británii zcela zadarmo. V ČR samozřejmě by asi málokoho vůbec napadlo vybírat si neautorizovaně ze svého konta víc peněz, než tam má uloženo - to by ho asi Česká spořitelna hnala!
Velmi by mě zajímalo, jak by se dalo dosíci toho, aby i do České republiky pronikla ze zahraničí mezinárodní konkurence.
Obávám se totiž, že i po privatizaci českých bank si západní majitelé velmi rádi osvojí české bankovnické manýry, účtování nesmyslných poplatků za každou hloupost, protože, přirozeně, je to pro banku velmi příjemné, ač je to pro zákazníka nepříjemné.
Jak se tomu dá čelit? Jen publicitou, informovaností. České televize by měly ukazovat, jak fungují služby jinde ve světě. Takovouto všeobecnou informovaností by měly přispět ke kultivaci služeb i v ČR.
Pokud totiž o zcela jiné úrovni služeb mimo Českou republiku český zákazník v ČR nebude vědět, zlepšení situace nenapomůže, přijdou-li do země cizí firmy.
