čtvrtek 9. září O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled událostí Odkazy: Soubor nejzajímavějších článků z poslední doby Zbytečná a zastaralá česká byrokracie: Růžová karta (Petr Jánský) Česká politika ze širšího hlediska: O co jde v aféře Egona Lánského (Jiří Jírovec) Kanada a Německo a daňové podvody: "Das Handy" dopomohl špagetovému zatčení (Aleš Zeman) Internet a porušování ochrany osobních dat: K reakcím na můj článek o příliš přísných podmínkách připojení na internet "zadarmo" (Petr Novák) Zeď v Ústí: Matiční: žaloba jako akt beznaděje (František Roček) Česká republika: Nepovedený únos (Ivan Hoffman) Barbarský středověk v Čechách? Jak Češi, jejich zákony a justiční praxe vidí znásilnění Česká republika jako Kambodža? Hurá do Evropy aneb Podobnost čistě náhodná? (Vratislav Kuška) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Jiří Jírovec

Zahraniční konto Egona Lánského inspirovalo Václava Pinkavu k rozboru části Devizového zákona 219/1995 Sb. Jakkoli jsou jeho závěry ohledně nepraktičnosti až nedodržovatelnosti tohoto zákona zajímavé, mám pocit, že jsou i poněkud zavádějící a to nejen v případě údajného (ne)porušení zákona zmíněným politikem.

Václav Pinkava příliš nezdůrazňuje skutečnost, že devizový zákon je pouze jednou složkou z níž se skládá finanční hospodaření státu. Jde o nástroj, který společnosti (vládě, chcete-li) umožňuje zabránit nekontrolovanému odlivu finančních prostředků ze země. Česká vláda se tím nikterak neliší od vlád jiných.

Zacházení s devizami je o to důležitější, že ovlivňuje schopnost státu získávat úvěry (v dobách kdy se daňová základna zmenšuje) a pak splácet je. Ve hře je samozřejmě i odolnost vlastní měny. Možná, že si Václav Pinkava jako britský občan vzpomene, že mu před nějakou dobou jeho vláda zakazovala vyvážet libry nad určitou hranici.

Kanadský občan například nemůže neomezeně investovat v zahraničí a v daňovém přiznání musí uvést i příjmy (úroky) z peněz uložených mimo Kanadu. Tato povinnost v podstatě znamená, že je nelegální mít "tajné" bankovní konto v zahraničí.

Vytvořit taková pravidla finanční hry, která by byla za všech okolností jednoznačná, je prakticky nemožné. Na této skutečnosti je ostatně založena obživa tisíců právníků a finančních poradců, kteří pro své klienty hledají (na jejich účet) mezery v předpisech, neboli loopholes.

Dvojí či vícenásobné občanství samozřejmě mnoho takových zadních vrátek otevírá. Stejně tak je jisté, že je zúčastněné strany budou zavírat, protože není v zájmu nikoho, aby vznikla vrstva světoběžníků, kteří by byli, s několika pasy v kapse, nad zákonem.

Rozbor Václava Pinkavy bohužel neodpovídá na otázku, kde končí drobné vychcánkovství dvojobčana, ani na to, za jakých okolností je český občan či dvojobčan vůbec ochoten české zákony akceptovat.

Pokud jde o případ rakouského bankovního konta, Václav Pinkava jaksi okrajově vysvětluje, že Egon Lánský žádný zákon neporušil, protože se na něj, když je (mimo jiné) Švéd, nemůže vztahovat. Bohužel mu uniká, že o to vůbec nejde.

Podezření z porušení českého devizového zákona je totiž pouhou špičkou ledovce pochybností, které lze o celé finanční transakci mít. Použití "kamarádova" konta pro finanční transakce jisté firmy může mít jediný smysl - zabránit, aby se peníze objevily v účetních dokladech. To je vcelku známá technika, umožňující daňové úniky a praní peněz z narkotik i jiných, nepříliš legálních operací.

Případ Egona Lánského naznačuje i to, jak daleko má česká společnost do světa. Troufám si tvrdit, že kdyby podobná věc stala jinde, vicepremiér by velmi rychle skončil nejen ve vládě, ale nejspíš i v politice vůbec, protože politik, byt jen podezřelý z pochybných praktik, ztrácí rychle kredit. Sdělovací prostředky by dávno měly informace o tom, co a proč vlastně měli daňoví poplatníci dané firmě platit, co se s penězi ve skutečnosti stalo a zda Lánský svůj výdělek (minimálně úroky na onom kontě) přiznal a zaplatil z něj daň.

Ne tak v Čechách - tam se čeká, na výsledky jakéhosi správního řízení mezi pobočkou ČNB a Egonem Lánským, jak oznámil Miloš Zeman (citovaný v BL 6.9.1999) a celá věc se zahraje do autu.

Jiří Jírovec

PS Po dopsání tohoto textu jsem si přečetl článek Petra Palety, v němž stojí (cituji):

"Přiznám se, že naprosto nechápu současnou mediální bouřku, která postihla místopředsedu vlády Lánského. Tento "zločinec", představte si to, si ještě v době kdy nezastával žádnou veřejnou funkci dovolil založit účet v zahraniční bance a česke noviny, zejména ty pravověrně pravicové, požadují jeho odvolání. Ne že by byl pan ministr mužem na svém místě, důvodů pro odvolání by se jistě několik našlo, ale děsi mě, že by důvodem odvolání ministra mělo být něco, co je v civilizovaném světě naprosto obvyklé."

Petr Paleta se bohužel mýlí, a to hned ve třech věcech:

1) Ve světě, který označuje za civilizovaný, probíhá všude boj o moc (většinou o koryto), takže divit se, že (v tomto případě) pravicové strany využívají chybu levicového protivníka, je zbytečné.

2) Podle toho, co je zatím o aféře známé, Egon Lánský porušil zákon, který se jako český občan zavázal respektovat. Některé čtenáře BL bude možná zajímat, že v Kanadě byl před několika dny zatčen na žádost německých úřadů Karl-Heinz Schreiber, pro údajný daňový únik. Možná se příliš spoléhal na to, že se se dvěma občanstvími ve světě ztratí.

3) V civilizovaném světě je velmi neobvyklé založit tajně konto a převádět přes ně peníze jen tak z kamarádčoftu. To nemá nic společného s běžným podnikáním.

JJ