Ekonomické nevolnictví v ČR
Přiznám se, že naprosto nechápu současnou mediální bouřku, která postihla místopředsedu vlády Lánského. Tento "zločinec", představte si to, si ještě v době kdy nezastával žádnou veřejnou funkci dovolil založit účet v zahraniční bance a české noviny, zejména ty pravověrně pravicové, požadují jeho odvolání. Ne že by byl pan ministr mužem na svém místě, důvodů pro odvolání by se jistě několik našlo, ale děsí mě, že by důvodem odvolání ministra mělo být něco, co je v civilizovaném světě naprosto obvyklé.
Očekával bych, že se novináři, kteří každý den vyblijí na stránky svých novin několik bezobsažných keců o "svobodě jednotlivce", alespoň pokusí ve svých politických školeních nad touto absurdní situací zamyslet. Ale to bych od nich asi čekal příliš mnoho, oni pouze papouškují názory svých ideových vzorů. A právě strany české "pravice" během několika let své vlády dokázaly, že je jim základní myšlenka západních pravicových stran, co možná největší ekonomická svoboda, naprosto cizí. Uvedu několik příkladů:
tím prvním je snaha kontrolovat veškeré úspory a investice českých občanů a zamezit jejich odlivu tam, kde by kontrole nepodléhaly (zahraniční banky a cenné papíry). To se týká nejen multimilionových částek, které by snad možná mohly mít případně nějaký zanedbatelný vliv na ekonomickou bilanci české republiky, ale dokonce si ani nesmíte (bez povolení ČNB) v zahraničí otevřít účet, pokud tam třeba studujete! Realita je samozřejmě taková, že kdo potřebuje významnou částku ulít ven, založí si firmu třeba v Lucembursku nebo na Bahamách, peníze jí převede a je z obliga (to je zcela legální). Naopak kdo má v Bavorsku uloženo 2000 DM, je zločinec.
druhým příkladem, o kterém se příliš nemluví, je "prodej trhu", tedy skutečnost, že vláda zaručí monopol (tedy prodá, nebo dokonce daruje právo občanů na výběr z několika možností) soukrommé firmě. Nejznámějším příkladem je SPT Telecom, málokdo ale ví, že součástí tajného dodatku smlouvy mezi českou vládou a Volkswagenem je, že vláda zajistí po určitou dobu vysoká cla na dovážené automobily (!). Kdo ví, kolik smluv má podobné tajné (či veřejné) dodatky...Nesmíme zapomenout ani na státem zaručený monopol na právní služby poskytnutý členům příslušné komory a podobná privilegia.
třetí příklad je komunistický důchodový systém. Každý platí "podle svých schopností" (zejména podle schopnosti zatajovat příjmy) a dostane důchod "podle potřeb" (tedy všichni v podstatě stejně). Zaměstnancům je zatajováno, kolik na toto "sociální pojištění" vlastně platí, protože na výplatní pásce je uvedena pouze čtvrtina této částky. Ačkoliv jsme neustále přesvědčováni o tom, že na důchody peníze chybí, ve skutečnosti se na starobní důchody vyplatí o něco málo více než třetina vybraných peněz. Zbytek zmizí ve státním rozpočtu jako "jiné sociální výdaje", případně v jiné černé díře.
a samozřejmě musím uvést komunistické zdravotnictví, které se řídí stejným principem. Přímým důsledkem je nekvalita, která občas stojí životy, většinou jen poškození zdraví (malá anekdota: před pár lety, ve dvaceti sedmi, mi doktoři sdělili po preventivním vyšetření, že jsem prodělal infarkt a chtěli zahájit "léčbu". Po mých ostrých protestech, že bych o tom asi musel něco vědět, - "nerozčilujte se a seďte v klidu na té židli" - se uvolili provést vyšetření znovu a sdělili mi, že jsem naprosto zdráv). Tento systém fakticky znemožňuje existenci komerčních zdravotních pojišťoven, které by člověku hradily například život zachraňující zákrok v zahraničí (dnešní systém ho prostě nechá umřít, pokud si někde nesežene těch pár miliónů, co takový zákrok stojí).
Jak to česká pravice myslí s volnou konkurencí, ukázali nejlépe exministr Říman a časopis Respekt loni, když se hodně mluvilo o zdražení telefonních poplatků monopolního Telecomu a protestních akcích. Říman tvrdil, že "ceny se přece určují na trhu a ne na demonstracích", a Respekt vlezl největšímu českému monopolu do zadku sérií několika článků, kde vychvaloval jeho "úspěšnost" (za což byl odměněn, tedy uplacen, několika stránkami barevné inzerce).
Současná levicová vláda má bohužel podobné názory. Chce se souhlasem smluvní opozice "vyměnit" právo českých občanů po vstupu do EU pracovat a studovat v zahraničí za právo českých občanů prodat nemovitosti tomu, kdo dá nejvíc, i když bude cizinec. "To se týká jenom malého množství mladých a vzdělaných lidí", odmítá námitky podle Respektu, tedy bez záruky, vicepremiér Lánský (pokud tohle opravdu řekl, nechápu, jak to že je dosud ministrem).
Pokud se podíváme podrobně na to, kde skončí vydělané peníze českých občanů, zjistíme, že okolo šedesáti (!) procent putuje do státní kasy (daně z příjmu jsou jen malá část, největší zátěž je "sociální" a "zdravotní pojištění", dále pak neviditelná DPH a spotřební daně) a podstatná část z toho zbytku nakonec putuje k firmě, která od státu získala nějakou výhodu, nebo jejíž podnikání stát přinejmenším výrazně ovlivňuje (poplatky za vodu, plyn, elektřinu, telefon, hromadnou dopravu, benzín, regulované nájemné, vklady v uměle nad vodou držených bankách, koupená Škodovka, viz výše, a tak dále). Na volném trhu se kupuje snad jen o málo více než potraviny (pokud pomineme téměř monopolní chování obchodních řetězců), oblečení a spotřební zboží.
Ne že by volný trh v Čechách neexistoval, naopak, je zde celá řada vynikajících konkurenceschopných firem, ale nedávají o sobě příliš znát. Ten nejvýnosnější byznys je totiž dávno rozdělen mezi "vyvolené", kteří mezi sebe hned tak někoho nepustí. Nejlepším příkladem toho, co se stane, když někdo přeroste přes hlavu, je loňská "kauza Atlantik". Atlantik finanční trhy je brněnská makléřská firma, založená třemi čerstvými absolventy vysoké školy, která se na rozdíl od většiny svých konkurentů neangažovala v kupónové privatizaci a následném všeobecném tunelování, a místo toho se soustředila na zahraniční klienty, kterým zprostředkovávala nákup českých akcií. U nás tuto firmu znají jenom odborníci, ovšem v zahraničí má výborné jméno a získala několik vysoce ceněných ocenění. Brzy se také stala největším českým obchodníkem s akciemi s obratem přes sto miliard korun ročně v roce 1997 (pro srovnání téměř trojnásobek toho, co dosáhla v Česku tak agilní Patria Finance). To samozřejmě vadilo mocným konkurentům, kteří díky většině hlasů v rozhodujících orgánech pražské Burzy pod naprosto nesmyslnými záminkami administrativního charakteru dosáhli toho, že byl Atlantik na jeden měsíc vyloučen z obchodování na pražské burze. A zahraniční investiční fondy, hlavní klienti Atlantiku, nemohou z právních důvodů obchodovat s někým, kdo není přímo členem Burzy... To se stalo loni, před očima sdělovacích prostředků a také všech, kteří by mohli "zlobit" příště. Mluvil jsem o tomto případu nejméně s dvaceti lidmi z oboru, a nikdo ani na vteřinu nepřipustil, že by byl Atlantik z obchodování vyloučen oprávněně. A za tři měsíce nato unesli gangsteři jednomu ze zakladatelů Atlantiku dceru. Souvislost jistě náhodná...
Aby toho nebylo málo, všechny hlavní politické strany plánují další útoky na ekonomickou svobodu. Tím nejmenším je Mertlíkovo avizované zvýšení daní. Větší hrozbou už je zrušení pětiprocentní sazby DPH a tedy zvýšení DPH na čtyřapůlnásobek u potravin a většiny služeb. Ale tou největší hrozbou, jejíž dosah si bohužel skoro nikdo neuvědomuje, je snaha některých finančních kruhů a jejich politických "tykadel" zavést povinné penzijní připojištění u soukromých subjektů.
Jsem přesvědčen, že současná neradostná situace má své kořeny v právě popsaném ekonomickém klimatu, zatímco politické uspořádání (opoziční smlouva) je až druhořadé. Ani strany, které volají po zrušení opoziční smlouvy, nemají v plánu zrušení ekonomického nevolnictví. Proto by bylo lepší než usilovat o zrušení této smlouvy, které nic nevyřeší, snažit se prosadit skutečnou ekonomickou svobodu. To znamená zejména:
umožnit českým občanům zacházet se svým majetkem tak, jak uznají za vhodné, tedy také investovat jej v zahraničí, případně jej do zahraničí prodat
ústavním zákonem prohlásit za nelegální, aby se vláda nebo jiné orgány zavázaly, že omezí tržní prostředí v zájmu nějakého subjektu (tedy neposkytne monopol, nezaručí vysoká cla apod.). S firmami, které mají takové právo zaručeno na delší období, se pokusit vyrovnat finančně.
udělat fond sociálního pojištění, ze kterého se budou platit pouze důchody. Každému se bude vést individuální účet, a jeho důchod se pak stanoví podle výše tohoto účtu na základě pojistné matematiky.
sociální výdaje neplatit z tohoto fondu, ale ze státního rozpočtu. Tento a předchozí bod znamenají, že se sice podstatně sníží "sociální pojištění" (které pak může být dobrovolné), ale zvýší se daně. Pro průměrného občana by to mělo vyjít nastejno, ale účet sociálního pojištění se pak fakticky stane "jeho penězmi", se kterými stát nebude moci jen tak manipulovat. Nebude prostě možné, že si vláda bude zvyšovat nebo snižovat důchody, jak se jí bude zrovna hodit.
pokračovat v podpoře dobrovolného penzijního pojištění
přestat s okrádáním pracujících důchodců. Přestože tento stát deklaruje nutnost prodlužování důchodového věku, lidé, kteří si jej prodloužili již dnes, jsou bezostyšně okrádání - musí dále platit "sociální pojištění" a jejich penze není prakticky o nic vyšší než penze lidí, kteří odešli do důchodu v normálním termínu. Přitom "pozdější důchodci" dali do systému více peněz a budou penzi čerpat (statistiky) kratší dobu. Mělo by se stanovit, že každý odejde do důchodu až bude chtít, a jeho penze pak bude vypočtena podle zásad pojistné matematiky.
reformovat systém plateb do zdravotnictví. Nevím jak, ale jedno je jisté. Pokud nebude pacient přinášet doktorovi peníze, a část z těchto peněz nebude jeho vlastních (třeba čtvrtina, tři čtvrtiny mohou být z komerčního zdravotního pojištění, chudí mohou dostávat i tu čtvrtou čtvrtinu od státu), nebude zdravotnictví nikdy fungovat.
privatizovat, ale bez jakéhokoliv práva na monopol, takové státní molochy, jako je pošta, dráhy atd.
omezit jakékoliv zasahování státu do ekonomiky, včetně záchrany bank a podniků. Nedělejme si iluze, ve vyspělých zemích by snad takové zásahy třeba mohly pomoci, v podmínkách české státní správy to jsou vyhozené peníze. To musí samozřejmě znamenat, že lidé přijdou ve zkrachovalých bankách o peníze. Je to zlé, ale nutné pro celkové fungování ekonomiky. Ostatně na mizinu nikdo nepřijde, vklady jsou pojištěny do částky 300 000 Kč na osobu v jedné bance.
Tyto body je možné uskutečnit doslova z hodiny na hodinu, ale existuje celá řada dalších opatření, o kterých se moc nemluví, ale které by podle mého názoru ekonomice hodně pomohly:
povolit, aby v České republic obíhalo Euro jako paralelní měna (podobně jako se leckde používá dolar). To znamená možnost zřizovat účty v Euro pro každého, vést účetnictví buďto v korunách nebo v Euro, sjednávat platby mezi firmami v Euro, a případně i platy, pokud s tím zaměstnanci budou souhlasit. Tento krok by fakticky znamenal nenásilné a postupné začlenění České republiky do Eurozóny, sice bez hlasovacích práv, ale také bez nutnosti souhlasu jejích členů.
v souvislosti s předchozím krokem minimalizovat Českou národní banku, která je vzhledem k ekonomické síle České republiky nesmyslně velká a silná. Tady nejde o to, aby její pravomoce převzala vláda, ale aby tyto pravomoce zanikly. Je třeba si uvědomit, že na "udržení stability české měny" věnoval každý pracující člověk v loňském roce částku odpovídající jednomu měsíčnímu platu (ztráta ČNB činila padesát miliard Kč!). Podstatná část těchto prostředků skončila na účtech firem, které s korunou spekulují a hrají na trhu proti ČNB. A protože úkolem ČNB není vydělávat peníze, nedělá opačné spekulace, na kterých by mohla vydělat - a proto zákonitě na měnových obchodech prodělává poměrně velké částky, které platíme z daní.
nahradit sociální dávky pro širší spektrum rodin, jako jsou přídavky na děti, odpisem z daní ve stejné výši. Tím by se podstatně snížila administrativa. Těm rodinám, které naplatí ani takové daně, aby na tyto přídavky vydělaly, by se samozřejmě vyplácely jako sociální dávky. Bylo bych jich ale mnohem méně, a tak by je bylo možné lépe kontrolovat. Také by bylo vhodné tyto sociální dávky nevyplácet celé v hotovosti, ale platit z nich přímo například nájemné nebo je rozdávat ve formě poukázek na jídlo. Já vím, je to kruté, ale v dnešní době nevidím jiné řešení.
umožnit odečítat z daňového základu náklady na vlastní vzdělávání a na vzdělávání dětí, až do určité výše. Studentům, kteří se dostanou na renomovanou zahraniční universitu, přispívat na školné až do výše nákladů studia na obdobné škole v ČR.
Jistě najdete desítky podobných opatření, spousta z nich bude jistě důležitějších, než co napadlo teď mě. Podstatné je, že je možné velmi rychle snížit ekonomcikou závislost českých občanů na státu, jinými slovy, na bandě neschopných a často podplacených páprdů, kteří si myslí, že si mohou dělat s penězmi, které jim svěříme, co chtějí. Ano, bohužel, je to tak, nemá žádný smysl více podporovat českou vědu, kulturu, ochranu přírody, školství, zdravotnictví a já nevím co ještě přes státní rozpočet. To už teď není otázka politická, zda se nám to líbí nebo nelíbí. Ve státní správě, přinejmenším na jejich vyšších stupních, došlo k naprostému rozkladu jakéhokoliv racionálního rozhodování, takže peníze jdoucí přes státní rozpočet jsou v podstatě vyhozené, a proto nemáme jinou volbu, pokud chceme, aby se tato země postupně postavila na nohy.
