Ke zvolení Václava Fischera senátorem
Pane Čulíku,
po dalším týdnu kolem tenisových kurtů jsem zase doma u BL. Posílám Vám
poznámku ke zvolení Václava Fischera do Senátu.
Jinak mě zaujalo, že president Havel pozdržel zprávu BIS o Bambergu, kterou
dostal 19. května 1999. Nemám čas bádat v ústavě ČR o pravomocech
presidenta, ale mám pocit, že jsem tam nikde neviděl sebemenší náznak toho,
že by BIS podléhala presidentovi. Ve většině států podléhají zpravodajské
služby vládě. Nebo se snad mýlím?
Zajímavý je rovněž případ Egona Lánského. Z celé záležitosti čouhá daňový
únik jako sláma z bot. Pan Lánský v tom buď jede sám za nějakou provizi
nebo je naprostý hlupák, že se k takové věci propůjčí. Mimochodem, jak asi
probíhají bankovní transakce české vlády? Kdo potvrdil, že se splátka
dluhu na toto konto vůbec dostala? Pan Lánský jako jeho vlastník nebo
nikdo?
JJ
K doplňujícím volbám do Senátu
V Britských listech se v souvislosti se zvolením Václava Fischera do Senátu
objevily dvě pozoruhodné myšlenky. Jiří Hanza napsal, že Fischera by
volili i lidé na Moravě, přestože ho nikdo moc nezná, ale lidé mu fandí,
protože prý je nesrovnatelně lepší než ta prasata tam "nahoře". V dodatku
Jana Čulíka k dopisu Jindřicha Paříka argumentujícího, že přes bombastické
titulky dostal Fischer méně než čtvrtinu teoreticky možných hlasů stojí:
"Ano, dalo by se argumentovat, že se k doplňovacím senátním volbám
dostavili jen ti největší idealisti, dosud nezhnuseni politikou, a ti svůj
idealismus vložili do Václava Fischera".
Jinými slovy, volič je hlupák, který fandí někomu, koho ani nezná a
idealisticky se spoléhá, že to nakonec dobře dopadne. Asi to je pravda,
jenže odkud má volič dostat informace, aby se mohl kvalifikovaně
rozhodnout? A jsme velmi rychle u chabé práce sdělovacích prostředků.
Kde jsou rozbory Fischerova programu (pokud vůbec nějaký má)?
Proč se
nikde nepíše o možném konfliktu zájmu, který podnikatel s hlasovacím právem
představuje a o možném konfliktu zájmů vyplývajícího z dvojího občanství.
To jsou naprosto zásadní problémy, kterým se sdělovací prostředky vyhýbají
a místo toho publikují banality a samochválu, které Václav Fischer pouští
do světa.
Povšimněme si například jeho kréda, že zámožný člověk je zvláště vhodný pro
politickou funkci, protože je odolný proti korupci. To je nesmysl -
nikoli peněženka, ale charakter se počítá. Stav mozku, nikoli bankovního
konta, pane Fischere.
Václav Fischer se svou zámožností ohání, což vzbuzuje obavy o stav jeho
myšlení. Typickou ukázkou je jeho přístup k prostředkům, které ve volební
kampani údajně použila ODS.
Podle toho mála, co se dalo vysledovat na internetu, se nestalo víc než to,
že strategičtí poradci ODS vnesli do české politiky metodu negativní
politické kampaně, která je běžná v USA, Kanadě a nepochybně i jinde.
Vítejte do velkého světa, čeští voliči a adepti politické kariéry.
Aby ten šok nebyl tak veliký, české sdělovací prostředky (MF Dnes) vnesly
do kampaně malou českou cenzuru - věc na západě zcela neznámou. Odmítly
zveřejnit inzerát ODS, protože se někomu tak nějak lidsky (ale spíš
politicky) nelíbil. Jinde prostě prodají volební reklamní plochu každému
kdo zaplatí, umístí na vhodné místo poznámku, že za obsah reklamy nenesou
odpovědnost, a tím to hasne.
Václav Fischer charakterizoval v
rozhovoru
pro Právo svůj úspěch ve volbách jako vítězství "slušnosti nad sprostotou".
To je ovšem pouze heslo, jehož líbivost je do značné míry pokažena tím,
že si to teď (zámožný) Fischer s těmi grázly (rozuměj s ODS a s Klausem)
vyřídí po svém.
Václav Fischer se cítí volební kampaní poškozen, ale místo aby svojí
stížností (má-li nějaké opodstatnění) ukázal, do jaké míry zákony chránící
volební systém fungují, a případně se snažil daný stav legálně změnit, ohání
se svou zámožností, která ho zvýhodňuje proti normálnímu občanům (cituji z
téhož rozhovoru):
"Jako zámožný člověk si mohu dovolit objednat významnou
mezinárodní detektivní kancelář, která některé okolnosti kampaně
prošetřuje. To by ale jiný občan nemohl. Ten by musel sprostým útokům pana
Klause a jeho přisluhovačů nečinně přihlížet. Budu se rozmýšlet, jestli ty
nejrůznější důkazy použiji a jak je použiji. Myslím si ale, že by pan Klaus
měl být za to, co udělal, velmi tvrdě potrestán."
Vedle výrazů, které nejsou zrovna nejlepší vizitkou proklamované slušnosti
nového senátora, je na uvedeném citátu zajímavé vyhrožování jakousi
mezinárodní detektivní kanceláří. Možná, že by stálo za to, kdyby se BL k
této problematice vrátily. Jde totiž o to, na jakém základě může taková
instituce na cizím území operovat. Jaká je legální základna pro získávání
dokumentů, svědeckých výpovědí a přístupu k informacím?
Rozhovor pak pokračuje takto:
"V současné době se teprve dokončuje šetření
nejrůznějších okolností, velice hrubých útoků proti mé osobě a vůbec
postupů ze strany ODS. Prošetřuje se také, zda se dopustila ODS a Václav
Klaus osobně, pan Lukáš Herold (tiskový mluvčí ODS - pozn. red.) a další
členové týmu závažných trestných činů. Po skončení těchto soukromých
vyšetřování zvážím, jestli se obrátím o pomoc na policii a soudy."
Proč se Václav Fischer neobrátí na český právní systém přímo, jako normální
český občan? Možná, by zjistil, že systém má pro nezámožné jisté vady,
jejichž náprava by mohla být středem jeho politického programu.
Ocituji ještě jeden pozoruhodný výňatek z Fischerova rozhovoru:
"Vy víte,
že já jsem nejen českým občanem, ale také občanem jedné významné země
Evropské unie. Po léta se pohybuji v nejvyšších patrech významných
evropských koncernů a mezi významnými evropskými politiky. Oni všichni
dobře vědí o nečistých praktikách pana Klause. Bylo to v těchto kruzích
velmi diskutováno. Shodovali se v tom, že člověk, který intrikuje, který
kuje pikle a který se nerozpakuje v rámci odvrácení volební porážky své
strany dokonce ani lhát, takže takový člověk by v žádné ze zemí EU nemohl
vykonávat významnou ústavní funkci".
Vedle samochvály (kde se všude pohybuje a jaké má známosti - škoda, že se
reportér na ty významné politiky nepřeptal, bylo by jistě zajímavé vědět,
koho majitel cestovní kanceláře zajímá) zde stojí náznak, že Václav Fischer
posunuje české politické intriky do "nejvyšších pater významných evropských
koncernů". Jakou službu tím České republice dělá, se lze jen domýšlet.
Zvolení (zatím) nezávislého senátora je jistě zajímavá a ve světovém
měřítku patrně ojedinělá záležitost. Má-li v nové roli dosáhnout Václav
Fischer víc než uspokojení svého ega, že je dost zámožný na to, aby se stal
senátorem, nesmí hned od začátku promarňovat svůj politický kapitál. Zatím
se nezdá, že by se mu to příliš dařilo.
Jiří Jírovec