Otázka týdne: České školství

Jan Čulík, Radiožurnál, neděle 5. září 1999 v 9.10 hodin:

Český rozhlas: Ve středu začal nový školní rok. Co si myslíte, že by měl žákům, studentům a učitelům přinést nového?

Rodiče a občani jsou se školstvím spokojeni. Ale my nemáme připravené šikovné otázky, z nichž by vyplynulo, jaké jsou ve školství nedomyšlenosti. Například: Zkusili jste si někdy vzít tašku dítěte a nosit ji deset minut? Proč je tak těžká? Proč není ve škole zamykatelný regál, kam by si dítě mohlo ty učebnice dát? Proč musí dítě do školy nosit všechny tři svazky souboru Já písnička, protože učitelka ještě neví, který z nich se bude ten den používat?

Strašně se lpí na zkoušení a na známkách. Co znamená, dostane-li dítě ze slohu jednu známku, trojku - mohlo by přece za tu práci dostat třeba patnáct známek, protože by se měly různě hodnotit její různé aspekty.

Co jste se dověděli, jestli dítě přinese na vysvědčení z biologie trojku? Říká vám to, v čem v té biologii dítě prospívá a co potřebuje? Co má dítě dělat, aby bylo vysvědčení dobré? Jestliže se to z toho vysvědčení nedovíte, odmítněte to vysvědčení přijmout.

Umějí učitelé položit dobrou otázku, která rozvíjí myšlení a jde k jádru věci, která vede k analýze, k syntéze a k hodnocení problému? Učitelé se ptají, kdy se něco stalo, chtějí na žákovi další příklad, ale nepožadují, aby žák vymyslel možná řešení. Neptají se: Kdybys byl v této situaci, připadalo by ti to dobré? Je užitečné, když žák ví, kdo byl vynálezcem parního stroje? A k čemu je to užitečné? Děti mají strach z pětky. Ptejme se jich: jak se cítíš před písemkou, před zkoušením? Je známo, že ve strachu hlava nepracuje. Dokázali bychom my v takové nechuti a stresu vysvětlit něco kvalitně?

To jsou všechno věci, o nichž jsem se tady mohl zmínit jen stručně, ale přemýšlet by se o nich mělo dlouho.

(Odpovědi vznikly na základě konzultace s dr. Ondřejem Hausenblasem, odborníkem na problematiku školské reformy.)