|
|
KůrovecLadislav Doležal, Český rozhlas 1, Radiožurnál
Střední a starší generace si jistě dobře pamatuje masová nasazení pracujících, žáků i studentů proti polnímu hmyzu a škůdci - mandelince bramborové. Vzpomněl jsem si na ni v souvislosti s jiným hmyzem, kůrovcem. Ale pointu si nechám na závěr.
Ekologičtí aktivisté už čtrnáct dní brání vlastními těly v šumavském pralese Trojmezná těžbě stromů napadených kůrovcem. A se správci rezervace se vzájemně obviňují z porušování zákona. Ne nezařadím se do zástupu arbitrů tohoto nepochybně klíčového ekologického sporu. Ostatně, je asi velmi těžké pro opravdu odpovědného ochránce přírody vydat absolutní stanovisko. Tedy těžit nebo netěžit.
Na tomto sporu je ale zajímavá ještě jedna věc a zdá se neméně důležitá. Vedení Národního parku Šumava včera ústy svého ředitele Ivana Žlábka potvrdilo, že vůči demonstrantům z Hnutí Duha nechce razantně zasahovat. Jinými slovy, i když k incidentům dochází, nepožádá policii, aby aktivisty z lesa vynesla na svých bedrech.
Ať už je Žlábkova motivace jakákoli, řekněme na rovinu, že je moudrá. A to z mnoha důvodů, zmiňme se aspoň o dvou. Jednak v sobě může obsahovat skrytou pochybnost, kterou by jistě vedení parku nahlas nepřiznalo, že vymýcení napadených lesů nemusí být jediným správným receptem.
A za druhé, a to je opravdu cenné, uznává tak najednou právo na protest. Na protest ve smyslu práva a povinnosti občanů překročit zákon. Ano, to není kacířské volání po anarchii, ale legitimní právo na pochybnosti, které nám bylo padesát let upíráno.
Vedení šumavské rezervace si je stejně jako ekologové svou pravdou jisté. Přesto svým výrokem, který se dá přeložit jako - demonstranty mlátit nebudeme, prokázalo velkou míru citu. Má to ostatně mnohem složitější než brigádníci, kteří bojovali s mandelinkoui.
Když na ni totiž v šedesátých letech volali, jak jim bylo doporučeno anglicky - mandelínka bramborová go home, ozvalo se sporadické - já něpanimáju.
12.8.1999
|
|