Znovu o Impulsu - jak reagují lidé v novinách
Ondráš podotýká - srpnová imprese
Je začátek srpna, politici odjeli na dovolenou, začala okurková sezóna. Média si nemusejí vypomáhat učitelkami v útrobách žraloků na Jadranu, ani načasovaně vytahovanými kostlivci ze skříní politických stran či archivů BIS. Mají tu Impuls 99, spor o televizi Nova a příroda jim k tomu přihrála zatmění Slunce.
Jeden známý se chtěl se mnou vsadit, že Impuls 99 do švestek nevydrží. Když jsem namítl, že švestky letos mohou přijít dřív, stanovil pevné datum: 1. září. Ale i tak jsem se nevsadil. Obávám se, že jeho šance na výhru je dosti veliká. Na druhé straně bych se zase rád vsadil já o to, že spor o televizi Nova švestky přežije a bude vyživovat média ještě celou podzimní sezónu. Bohužel, nikdo se se mnou vsadit nechce.
Takže Impuls 99. Necítím potřebu rozmnožovat řady hodnotitelů a komentátorů tohoto textu. Zaujalo mne spíše následné reagování. Zaujalo mne, jak v diskusi všichni hájí demokracii a nějak se o ní nemohou dohodnout. Není divu, když každý si pod pojmem politická demokracie představuje něco jiného.
Pro někoho je to pouze boj o politickou moc, který je na rozdíl od totalitních systémů pluralitní a teoreticky dává šanci každému; boj o moc, kde vítěz má právo na to, aby bral vše. Tuto skupinu bych nazval písmenem a).
Jiní lidé, zařaďme si je pod písmeno b), však vědí, že politická demokracie je ještě něco navíc, že je politickým systémem, kde soupeření o politickou moc prostřednictvím politických stran je pouze jedním z jeho atributů, a že smysl zastupitelské politické demokracie je mnohem širší - v naplňování vlády lidu zvolenými reprezentanty na základě dohodnutého ústavního pořádku, jenž chrání některá individuální a kolektivní, menšinová práva.
O tom, jak velká část českých politiků a publicistů patří ke skupině a), jsem psal už jednou, před rokem v Britských listech (Ondráš podotýká - květen 1998). Bohužel, dnešní "poimpulsní" diskuse ukázala, jak málo se v našem politickém životě mezitím změnilo, a jak i nadále demokracie pro některé politiky a publicisty začíná a končí u metody získání politické moci.
Klasickou ukázku poskytl opět Miroslav Macek (LN 26.7. Impuls 99 aneb Mluvením rýži neuvaříš), který obviňuje signatáře Impulsu 99 z toho, že chtějí "mít politickou moc, avšak bez zásadního rubu každé politické moci, tedy bez nutnosti získat ji v jediné regulérní soutěži, dle které se přiděluje, tedy ve volbách..."
Petr Kratochvíl, umělecký šéf divadla Ta Fantastika, který před dvěma lety sám veřejně vyzýval, aby všichni občané ČR "se ze všech svých sil, ať už slovem či písmem, vyjadřovali na podporu premiéra a celé současné vlády" (placené inzeráty v LN 31.5.1997, 7.6.1997), se dnes dočkal toho, že tentokráte vyzývá někdo jiný, a to "politiky, aby se konečně začali zabývat reálnými problémy naší země a nezaměřovali se pouze na mocenské hry." (Impuls 99).
Ve svém příspěvku Zkuste hrát s Klausem fér (LN 4.8.1999) pak říká "Je dobré a poučné přečíst si iniciativu Impuls 99. Lepší a smysluplnější je však nedovolit zpochybňování parlamentní demokracie, soutěže politických stran a výsledku politických voleb."
Tak vida - zpochybňování demokracie, která se scvrkává na soutěž politických stran, tedy opět vše začíná a končí u metody získání politické moci. Jak se s tou mocí potom nakládá, to je zřejmě pro zastánce demokracie skupiny a) vedlejší.
Já vím, že citování cizích autorit je jakousi berličkou politických diskusí. Přesto si dovolím citovat profesora Masaryka z jeho Světové revoluce:
"V demokracii, protože je vládou všech všem, neběží již o panování, nýbrž o správu a samosprávu a o harmonisaci všech státotvorných sil ve státě. Ideálem demokracie by byla vláda a správa přímá; ale při rostoucí početnosti všech národů a států demokracie může být jen nepřímá, prováděná zvolenými představiteli občanstva, parlamentem, zvoleným všeobecným právem hlasovacím..."
Masarykova "samosprávná" definice je sice jen jistým ideálem, který nelze beze zbytku naplnit, ale je to nicméně ideál, který ukazuje směr, a pokud se ten ideál na cestě ztratí, pak jsme na nejlepší cestě k demokracii zastávané skupinou a), "kde vítězové... si rozdělí mocenské pašalíky a pak už jen hrají vůči občanům přesilovku." Tenhle výraz jsem převzal z článku Martina Palouše v Lidových novinách z 5.1.1998, tedy z článku, který byl napsán ještě dlouho před tím, než spatřila světlo světa smlouva, obecně označovaná jako "opoziční".
Právě v souvislosti s diskusí o Impulsu 99 se mi dostalo pozoruhodného vysvětlení, proč opoziční smlouva vlastně vznikla. Podal mi jej Martin Daneš v MF DNES 4.8.1999 (Široký konsensus místo opoziční smlouvy?):
"Jedna z důležitých otázek, potřebná k analýze nynější politické krize a jíž se iniciátoři výzvy vyhnuli, je následující: Co přimělo včerejší nepřátele na život a na smrt, Miloše Zemana a Václava Klause, k jejich pozdějšímu a zdánlivě nečekanému sblížení? Nebyli jsme to, ruku na srdce, také my, hradní elita, a naše neúspěšné pokusy z let 1997-98 získat zpět politickou moc, o níž jsme předtím ve volebním procesu přišli?"
Takže opoziční smlouva je podle pana Daneše logickým vyústěním politiky "hradní elity" stejně jako Impuls 99 je "bičem na ODS a Václava Klause." To bych od člověka, který si říká politolog, nečekal.
Protože politolog hodný tohoto pojmenování by věděl, že smlouvu mezi ČSSD a ODS o vytvoření stabilního politického prostředí zvanou "opoziční" nezapřičinili nějací "hradní elitáři", analýza politických kroků by mu ukázala, že tato smlouva je spíše logickým důsledkem postoje převažujících proudů v našich nejsilnějších politických stranách, těch proudů, jež chápají demokracii výhradně jako soutěž o politickou moc, a strany jsou pro ně pouhým nástrojem, jak k té moci přijít, to všechno navíc kořeněno českým prostředím, v němž se volební sliby nejen neplní (což jest jev obvyklý i v politicky civilizovanějších krajinách), ale kde se to pokládá za zcela normální věc, kde není třeba se za to stydět ani omlouvat, kde je možné své voliče mobilizovat proti úhlavnímu nepříteli, se kterým se po volbách zeširoka přátelsky obejmeme.
Vždyť logika tohoto činu je - z hlediska skupiny a) - velice prostá a legitimní: předstoupil jsem před voliče, oni mi dali mandát, získal jsem politickou moc, ta moc však nebyla dostatečně veliká, abych ji mohl účinně vykonávat, a tak jsem se rozhodl spojit s dalším mandatářem politické moci. Který to bude? Ten, jehož volební program má alespoň některé styčné body s programem mým, abych dostál slibu voličům? " nikoliv. Bude to přece ten, který mi umožní vykonávat politickou moc. To je oč tu běží. Co je na tom tak neobvyklého? Kdo protestuje? Porušil jsem snad nějaká demokratická pravidla? Vždyť nikdo nikomu nebrání, aby to zkusil ve volbách také. A volební programy? K těm se přeci vrátíme zase až před volbami.
Zkušený politolog tady může namítnout, že opoziční smlouva je pouze českým vydáním toho, co se děje i ve vyspělých demokraciích. Podle takové interpretace je tu jen jeden rozdíl, a to, že zatímco tam se jedná o nepsané tiché dohody a o dodržování pravidel tolerování menšinových vlád za předpokladu, že tyto dodrží jisté, zpravidla rovněž nepsané, podmínky, pak u nás, v prostředí všeobecné nedůvěry, Miloš Zeman a Václav Klaus potřebovali k dosažení podobného stavu explicitně napsanou smlouvu.
Budiž, může tak být, nejsem zkušený politolog, nevidím do zákulisí politických stran. Přesto se však nemohu zbavit tísnivého pocitu, že tu opoziční smlouvu nepotřebují ani tolik Václav Klaus s Milošem Zemanem, jako páni Mackové, Čermákové a Šloufové a všichni, co byli a jsou na ně napojeni, tedy ti, pro něž jsou politické strany pouhými společnostmi s.r.o., do nichž se investuje proto, aby přinášely investorům zisk. A pokud toto pojetí politiky u nás bude převažovat, pak se nelze divit, že s takovou politikou, při níž jde nejdříve o rozdělování pašalíků a teprve potom o voliče, lidé příliš nadšeni nejsou a nebudou.
A tak jsem se dostal od Impulsu 99 k opoziční smlouvě, ačkoliv - jak to vypadá - příčinné souvislosti mají spíše opačný směr.
Co mne však i po letech stále překvapuje, je určitá rozplizlost našich novinových debat o politickém systému a demokracii. Do pojmu demokracie si projektují své nejrozmanitější představy jak impulsisté, tak jejich názoroví protivníci, a nakládají na bedra té chudinky všemožné úkoly - provádět efektivní politiku, osvobozovat od byrokratů (Lobkowicz MFD 3.8.), vyvádět z Bermudského trojúhelníku Havel- Zeman-Klaus (Doležal, LN 27.7.), vyzývat českou inteligenci ke vstupu do politiky (Tigrid MFD 2.8.) poskytovat nástroj na získání politického vlivu k prosazování vlastních názorů do praxe (Macek LN 26.7.) atd. atd..
A přitom ve věci definování základních pojmů nebo určení hlavních problémů fungování politické demokracie existuje už docela slušný konsensus zachycený v odborné literatuře, dnes už nejen cizojazyčné. Být šéfredaktorem kteréhokoli z celostátních deníků (na výběru nezáleží), vyhnal bych své komentátory do univerzitní prodejny v Celetné ulici, aby si tam zakoupili některou z učebnic politologie, je jich tam dost - jsou zahraniční i domácí provenience (paradoxně zde nikoli z Prahy, ale z Olomouce a Brna - není to trochu pro úroveň pražské politické kultury symptomatické?).
Možná, že jsem idealista, ale třeba by jejich komentáře po studiu těchto textů začaly český politický život hodnotit na základě funkčních kritérií demokracie - padni komu padni. A třeba by ubylo nejen spekulací o "hradních elitách", ale také černobílých obrazů Klausů či Zemanů viděných deformující optikou předem nastavených ideologických brýlí, které mohly autorům snad docela dobře sloužit kdysi v Českém deníku, ale do moderních "mainstream" novin se příliš nehodí.
A co Impuls 99? Na můj vkus jsou ta slova příliš obecná a deklarace příliš deklaratorní. A navíc ten text při "pojmenovávání pravého stavu věcí" vykazuje jeden z typických postojů našeho současného politického života, který se mi - nejen u politiků, ale i u ne-politiků - nelíbí, a to: "Já nic, já muzikant". Nechám se překvapit, zda Impuls 99 vydrží i po švestkách.
Ondráš, 9.8.1999
Občan Čulík nepochopil souvislosti
Poslední průzkumy potvrzují vzrůstající oblibu socialismu u občanů ČR. Pravicové politiky to vyděsilo a mnozí začali nenápadně zvažovat svůj návrat do komunistické strany a jiní naopak možnost, jak svoji doposud pravicovou stranu transformovat na středolevý subjekt. Někteří byli i pobouřeni nevděčností občanů a poslali je do sklepa, aby si ve starých novinách našli, jak to opravdu bylo. Už přesvědčení, že v totalitních novinách se někdo dočte, jak to opravdu bylo stojí za pozornost.
Pravou příčinou jsou neustálé pokusy jak připravit občany o peníze a neschopnost tyto pokusy eliminovat už v začátku. Od roku 1996 upozorňuje politické hnutí NEZÁVISLÍ na šikanování občanů při platbě za elektrickou energii a plyn. Jsem přesvědčen, že nebýt osobní zkušenosti, bylo by toto téma nezajímavé i pro BL.
Podobný článek, jako zasílám nyní, jsem poslal do BL už v roce 1998. Myslím, že tiskový mluvčí PRE dostane další šanci, jak vysvětlit důvody pro současný postup.
Ten je následující. Počítač podle zcela debilního programu vypočte zálohu, kterou od zákazníka bezhotovostně vybere. Potom provede vyúčtování zákaznického účtu a na zjištěné rozdíly (přeplatky nebo nedoplatky) vyhotoví soupisku. Ta se potom předá specializované firmě, která vytiskne poštovní poukázky typu H. Tyto poukázky se poštou za poplatek rozešlou zákazníkům a každý musí k poštovní přepážce buď zaplatit, nebo naopak peníze si vyzvednout. Říká se, že vracení peněz výhodnější, protože peníze na účtu IPB leží déle. Dokonce už vznikly specializované firmy, které tyto poukázky kradou a počítají s tím, že zákazník si nevšimne, že poukázku nedostal a peníze mu vlastně nechybí.
Tiskový mluvčí Pražské energetiky by měl vysvětlit, proč v roce 1996 ztratila PRE schopnost vyřešit platbu za dodávku elektrické energie bezhotovostním převodem. To, co komunistům nepůsobilo před deseti roky problémy, dnešní technika nedokáže.
Ačkoli si PRE z mého konta čerpá částky podle vlastního uvážení, najednou se dostane do situace, kdy je nutno, abych vyzvedl peníze a šel zaplatit na poštu poukázku, kterou mi z neznámých důvodů pošle. Současně mě upozorní, že při nezaplacení mi bez předchozího upozornění vypnou dodávku elektrického proudu.
Vzorový příklad vztahu dodavatele k zákazníkovi, který nejen řádně platí, ale dokonce mu dal právo vybírat si z konta částky podle vlastního uvážení. Při mém sporu s PRE dokonce došlo ke svévolnému snížení zálohy, kterou jsem si sám určil. Oni nechtěli peníze, které jsem jim nabízel, a hrozili mi odpojením. A nejen hrozili, dokonce asi na hodinu opravdu odpojili.
Nezbývá než pátrat, proč najednou není možné vybírat z konta zákazníka pravidelné zálohy a občas je vyúčtovat a dovybrat nedoplatek, nebo vrátit přeplatek. Nebo dokonce, jako je tomu v civilizovaných státech vybírat si z mého konta poplatek za skutečně dodanou elektřinu nebo plyn.
Vysvětlení je jednoduché. Jde o další hru mafií o peníze. Když nemohu vkladatelům domluvit, aby po špatných zkušenostech svěřili své peníze bankám, musím najít způsob, jak je k tomu donutím.
Jedním ze způsobů je, že začnu co největší množství peněz posílat poštovními poukázkami. Tyto peníze putují přes Investiční a poštovní banku, která je má po určitou dobu k dispozici.
Dokonce má možnost si tuto dobu upravovat. Když vyplatí peníze o den nebo dva později, nikdo si toho nevšimne, ale v objemu prostředků, kterou mohou být půjčeny na úrok 18 nebo více procent, to jsou miliardy.
Také to byl důvod, proč právě IPB byla pro privatizaci zajímavá. Zdánlivě to je zcela nevinné. Nikdo přece nebyl poškozen. Funguje to lépe, než tiskárna peněz. Jenže když někde peníze přebývají, musí jinde chybět. Ve skutečnosti to přece musí někdo zaplatit. Částečně občan a částečně PRE.
Tím však dojde k tomu, že PRE má nedostatek peněz a požaduje zvýšení cen elektrické energie. To však zaplatí opět občan. Občan dokonce zaplatí i zbytečnou administrativu, tisk poštovních poukázek, rozesílání a ještě je donucen, aby svůj čas věnoval na vyzvednutí peněz, cestu na poštu, čekání ve frontě a cestu zpět.
Nikdo mě nepřesvědčí, že to je způsobeno neschopností. Jenom bych chtěl vědět, kdo to vymyslel a proč mě stát jako občana před takovým šikanováním nechrání. Vždyť si ho právě proto platím.
Ve skutečnosti jsem byl okraden čtyřikrát. Potom se přistihnu, když i já zapřisáhlý odpůrce komunismu, si v duchu říkám, tohle by se za komunistů stát nemohlo. Nejhorší na tom je, že by se to opravdu stát nemohlo, a že to není jediné, co by se nemohlo stát. Nic na tom nezmění ani to, že na druhou stranu jsou věci, které se nemohou stát nyní.
Praha 10.8.1999
Jiří Novák
místopředseda NEZ
Je třeba uzavřít nájemní smlouvu s nájemcem, který bude občanem ČR
Vyjádření ing. J. Doležálka z kanceláře vedení Pražské energetiky. Ale já JSEM občanem ČR. (Pozn. JČ.)
Vážený pane,
po prostudování Vašeho obsáhlého vyjádření k záležitosti uzavření Smlouvy o odběru elektřiny ve Vašem družstevním bytě v Praze, který jste zdědil, mohu pouze zopakovat návrh, který byl v reakci na Vaši nespokojenost zveřejněnou v Britských listech, uveden.
Je třeba uzavřít nájemní smlouvu s nájemcem, který bude občanem
ČR (nebo půjde o cizince s dlouhodobým
i krátkodobým povolením k pobytu v ČR). Pražská energetika uzavře s tímto nájemcem smlouvu, ve které bude uvedeno
číslo Vašeho sporožirového účtu, ze kterého bude spotřeba elektřiny hrazena. To je vše; k projednání je třeba se osobně dostavit na příslušnou Městskou obchodní služebnu.
Tento postup je používán z jednoduchého důvodu snadné dosažitelnosti případného dlužníka. Pokud by všichni zákazníci bez problémů hradili účty za spotřebovanou elektřinu včas a ve správné výši, pak by tento postup nebyl nutný. Bohužel pracovníci, kteří smlouvy uzavírají, nejsou schopni rozeznat osobu důvěryhodnou od osoby, která se v budoucnu stane dlužníkem.
Současný stav legislativy v ČR pak v případě vzniku pohledávky nedává věřiteli jistotu, že své peníze dostane v plné výši a hlavně v přijatelně dlouhé časové lhůtě zpět. Tak se může snadno stát, že věřitel
čeká na splacení dluhu několik let. Jistě lze pochopit, že při velkém množství dlužníků se může dostat do nezaviněných problémů i jinak ekonomicky - zdravá firma. A jist lze tedy pochopit, proč takto postupuje i Pražská energetika.
Možná i tento (zdaleka ne jediný) důvod je příčinou možné, dle Vašeho názoru, zbytečné byrokracie.
Tolik tedy k Vašemu konkrétnímu problému.
Dovolte mi malou poznámku k názoru uvedenému ve Vašem vyjádření, že - PRE je firma zákazníkům nepřátelská atd. . Mohu Vás ujistit, že přístupu k zákazníkům je věnována odpovídající pozornost. O významu Vámi (resp. jak je uvedeno ve Vaší reakci - lidmi) použitém slově - nepřátelství lze dlouho a obsáhle polemizovat, ale pokud budete mít zájem je možno i pro
tenáře Britských listů konkrétně doložit, co PRE pro své zákazníky dělá.
Klienty se sídlem v Praze o těchto skutečnostech pravidelně informujeme prostřednictvím zákaznického
časopisu, který je distribuován do každé pražské domácnosti.
S úctou
Ing.J.Doležálek
Kancelář vedení společnosti Pražská energetika
Ještě jedna poznámka JČ: Děkuji ing. J. Doležálkovi za vyjádření, ale stále není jasné, zda mi bude Pražská energetika prostřednictvím osoby s trvalým nebo dočasným pobytem, které byt na Žižkově případně pronajmu, účtovat elektřinu za normální, anebo za zvýšený "nebytový" tarif.
V poslední době se v České republice na peněžním trhu prosazuje a velmi úspěšně nový bankovní produkt - nenávratná půjčka lupičům. Jak jinak nazvat neuvěřitelný růst přepadení bank, pošt, směnáren. Proti loňskému roku jde o fantastický, několikasetprocentní vzestup této kriminality. Už, už se chce zvolat - co ta policie dělá, jak je to možné, člověk aby se bál vyjít na ulici. Tahle častá argumentace je ale vůči policii nespravedlivá a zavádějící. U každé kampeličky prostě stát nemůže.
Když si pojišťujete byt, každý elév pojišťovák vám položí otázku, jaký máte na svém příbytku zámek, dveře, případně bezpečnostní systém. Pokud váš dům nejeví alespoň elementární zabezpečení proti vloupání, nikdo vás nepojistí. Jistě byt není banka, i sebelépe zabezpečené peněžní ústavy ve světě přepadením občas neodolají. Ale ono jde právě o to slůvko občas. Pokud se tak u nás děje na denním pořádku, a to prostě posledních šest loupeží za týden je, pak bych se ptal - nešetří se na ochraně peněžních ústavů až podezřele mnoho.
Českým bankám vůbec osud nepřeje. Po dobu transformace je provázela statisticky opravdu neuvěřitelná smůla v podobě nedobytných pohledávek. A teď, když zas pro jistotu nepůjčují vůbec nikomu, půjčují si u nich loupežníci. České banky se podle všeho prostě o naše peníze nestrachují. Řešit situaci tím, že v pobočce bude méně peněz, je možná krátkodobě efektivní, nikoli systémové. Jako by tam všude seděli někdejší špatně placení socialističtí referenti, kteří se s majetkem, který spravovali, opravdu ale ani náhodou neidentifikovali. Proč taky. Ale že se tak chovají novopečení soukromí bankéři, pravda mnozí ještě polostátní, to už logiku postrádá. Nebo opravdu vítězí to staré socialistické, z cizího krev neteče.
Tak tedy dnes. Ano, jak jinak, zatmění slunce. Půlka zeměkoule je na nohou, média šílí. I rozhlas, který nemá ani obrázky ani fotky, vysílá o téhle astronomické nádheře. Varuje před poraněním zraku a přináší průzkumy, podle kterých se nás pětina zatmění slunce obává a téměř polovina ho považuje za významnou událost.
Připusťme na okamžik a jen jako modelovou situaci, že dnes je konec světa. Představte si, že jste uvízli v ponorce a dochází vám kyslík. .Zkusme si říci, co uděláme za těch zhruba pět hodin, co nás dělí od apokalypsy. Ta představa je tak absurdní, že ji nelze brát vážně. Neumíme se do ní vžít, ještě nikdo to neprožil, aby nás poučil. Tak na koho se obrátit ? Věřící jistě pohlédnou k Bohu, budou připraveni.
Co ale ti ostatní, kterým víra schází nebo ji ztratili. Obrátí se k autoritám? Snad. Kdo by vás napadl, koho bychom chtěli slyšet těsně před branami věčnosti? Našla by se v naší malé zemi osobnost, na které by se většina shodla, že má právo posledního slova, vlastně práva rozhřešení? Kdo by to měl být. Ne nedopustím se té troufalosti, abych jmenoval kandidáty. Snad se ale dá odhadnout, ať už by mluvil kdo mluvil, co by na naší zemi našel dobrého a co zlého. A vystavil účet.
Ale to je jen hypotéza, malá literární licence, konec světa tak blízko není. Ještě mnohokrát budeme vyhlížet k obloze a nejen k ztemnělému slunci. Jak to vím. Důkaz je bohužel jasný. Copak by na prahu konce celé planety mohla právě začínat nová kavkazská válka, copak by Všemohoucí dopustil, aby další šílenec střílel v židovské školce v Los Angeles,. A proč by u nás dopustil věčně rozhádanou, upachtěnou politickou scénu. Uznáte jistě, že tyhle argumenty nás mohou naplňovat naprostým klidem. Tak snadno to Zemi neprojde.
Střední a starší generace si jistě dobře pamatuje masová nasazení pracujících, žáků i studentů proti polnímu hmyzu a škůdci - mandelince bramborové. Vzpomněl jsem si na ni v souvislosti s jiným hmyzem, kůrovcem. Ale pointu si nechám na závěr.
Ekologičtí aktivisté už čtrnáct dní brání vlastními těly v šumavském pralese Trojmezná těžbě stromů napadených kůrovcem. A se správci rezervace se vzájemně obviňují z porušování zákona. Ne nezařadím se do zástupu arbitrů tohoto nepochybně klíčového ekologického sporu. Ostatně, je asi velmi těžké pro opravdu odpovědného ochránce přírody vydat absolutní stanovisko. Tedy těžit nebo netěžit.
Na tomto sporu je ale zajímavá ještě jedna věc a zdá se neméně důležitá. Vedení Národního parku Šumava včera ústy svého ředitele Ivana Žlábka potvrdilo, že vůči demonstrantům z Hnutí Duha nechce razantně zasahovat. Jinými slovy, i když k incidentům dochází, nepožádá policii, aby aktivisty z lesa vynesla na svých bedrech.
Ať už je Žlábkova motivace jakákoli, řekněme na rovinu, že je moudrá. A to z mnoha důvodů, zmiňme se aspoň o dvou. Jednak v sobě může obsahovat skrytou pochybnost, kterou by jistě vedení parku nahlas nepřiznalo, že vymýcení napadených lesů nemusí být jediným správným receptem.
A za druhé, a to je opravdu cenné, uznává tak najednou právo na protest. Na protest ve smyslu práva a povinnosti občanů překročit zákon. Ano, to není kacířské volání po anarchii, ale legitimní právo na pochybnosti, které nám bylo padesát let upíráno.
Vedení šumavské rezervace si je stejně jako ekologové svou pravdou jisté. Přesto svým výrokem, který se dá přeložit jako - demonstranty mlátit nebudeme, prokázalo velkou míru citu. Má to ostatně mnohem složitější než brigádníci, kteří bojovali s mandelinkoui.
Když na ni totiž v šedesátých letech volali, jak jim bylo doporučeno anglicky - mandelínka bramborová go home, ozvalo se sporadické - já něpanimáju.
Hájím se vůči kritice pořadu Tady a teď o Vladimíru Železném a CET 21
Pane Čulíku,
jako Váš pravidelný čtenář si Vám dovoluji napsat pár poznámek k Vaší
kritice ze 6.srpna na mnou vytvořený pořad Tady a teď, zabývající se situací
okolo ČNTS vs CET 21.
1) ČT se rebelií Vladimíra Železného vůči ČNTS a CME zabývala - velmi
povrchně - i po hlavních zprávach, v pořadu Tady a teď, který se obyčejně
snaží trochu podrobněji, na prostoru několika minut, rozebrat jediné téma
dne.
Správně jste postřehl, že se v denním vydání Tady a teď snažíme věnovat
aktuálním tématům na větším prostoru. V danném případě se však jednalo, jak
jste si dozajisté všiml, o publicistické pokrytí události z téhož dne, z
čehož samozřejmě kvůli časovým možnostem vyplývá i méně hlubší zpracování.
2) Libovým hlasem komentovaný pořad neinformoval televizní diváky dostatečně
kompetentně o podstatě sporu Železný CME, například ani o tom, že Železný
vlastně už ČNTS podniku CME jednou prodal, a to velmi výhodně, a teď ji
Američanům úmyslně znehodnotil.
Jste první člověk, který můj hlas označil za libový. Pokud se budu držet
významu slova "libový", pokládám tento přívlastek za kompliment. V případě,
že mělo ironický nádech, poraďte mi prosím jestli má být příště sametový,
drsný nebo nelibový. Krev se mi ovšem pění při čtení následujících řádek o
"nekompetentnosti". Kdyby jste sledoval zpravodajství ČT a pořady TaT
pravidelně, věděl by jste, že se sporem mezi Železným a CME/ČNTS zabývám od
samého počátku. Narozdíl od drtivé většiny novinářů (snad vyjma Jardy Plesla
z Eura) jsem byl asi jediným, který si dopodrobna prostudoval stovky stránek
materiálů o Železného "akcích" v čele ČNTS a využil je - tak jsem například
v pořadu TaT věnovanému kauze Korunní kvůli nim přistihl Vladimíra Železného
a jeho právníka Aleše Rozehnala když ne při lžích, tak přinejmenším při
zjevných rozporech.
Informaci o tom, že Železný prodával ČNTS firmě CME jste si zřejmě spletl s
nákupem podílů v CET 21, protože ČNTS byla založena CME jakožto investorem.
3) Pořad se zřejmě ani neobtěžoval podívat na internetové stránky na
informace, z nichž vyplývá, že Železný byl velmi pevně uvázán do podniku CME
svou společenskou smlouvou. V žádném případě je neukázal na obrazovce.
Nezmínil se o tom, že Železný používá obchodní značky TV Nova neoprávněně,
ani nezpochybnil, jak je možné, že mediální rada i Rada pro rozhlasové a
televizní vysílání s Železného tahem souhlasí.
Nevím, jak se pořad může někam dívat, ujišťuji Vás však, že mám samozřejmě
veškeré informace (včetně těch, o kterých jste psal v BL) k dispozici. To,
že jsem je neukázal na obrazovce, pokládám za své autorské právo (navíc se
jedná o informace již známé) - stejně tak jsem neukázal záběry z pořadu
Volejte řediteli, či dokumenty v nichž se Železný zavazuje k tomu, že nebude
proti CME konat akce v její neprospěch. A také jsem si dovolil neukázat sám
sebe. O sporu okolo používání logotypů jsem již informoval v Událostech
zrhuba týden před inkriminovaným pořadem. Navíc pro Vaši informaci - Železný
používá značky Nova na obrazovce legálně - používat je nemůže mimo
obrazovku. Ohledně Rady pro rozhlasové a televizní vysílání - pokud vím
vydala k situaci pouze předběžné prohlášení, v němž konstatovala, že krok
Železného jako držitele licence byl legitimní a situací se bude zabývat na
svém pravidelném zasedání. Vzhledem k tomu, že nejsem komentátor, ale
reportér, tak rozhodně nebudu nikoho zpochybňovat - pevně věřím, že můj
názor diváky nezajímá a jakožto osoby samostatně myslící nechávám posuzování
na nich.
4) Nezpochybnila ani jediným slovem povrchní blábol, v jediné větě si
protiřečící, jímž Železný uvedl před novou vysílací budovou svou novou
stanici a nové působiště. Nezmínila se ani o varovné skutečnosti, že
jestliže české oficiální struktury Železného v jeho nynějším pozoruhodném
boji proti podniku CME, ohrozí to zahraniční investiční výhledy České
republiky, protože to vážněji poškodí její podnikatelskou důvěryhodnost.
Správně konstatujete, že "povrchní blábol" si v jedné větě protiřečil.
Napadlo Vás, že se takový názor, ať je vysloven kýmkoli, zpochybní sám a
dalších komentářů netřeba? Soukromě s Vámi sice mohu souhlasit v názoru na
investiční stránku věci (ostatně v komentáři bylo zmíněno, že bez Američanů
by dnešní Železný neexistoval), nejsem ale expertem na obchodní právo
(scházím se s mnoha právníky a každý má na kauzu jiný názor) ostatně pevně
věřím v profesionálnost a nestrannost mezinárodních arbitrážních soudů,
které se kauzou budou v dohledné době zabývat.
Závěrem: na prostoru pěti minut se prostě nedá postihnout vše. Stejně tak
nemohu v každém pořadu opakovat fakta, která již byla publikovaná na úkor
fakt aktuálních. Zpochybnit se dá ale všechno.
Se srdečným pozdravem
Jan Charvát
Poznámka JČ: Nepřesnou informaci o užívání loga TV Nova (která vyplývala z rozhovoru Vladimíra Železného pro Prague Business Journal) jsme uvedli na pravou míru hned v následujícím vydání BL. Co se týče prodeje ČNTS Vladimírem Železným firmě CME, nic jsme si nespletli. Viz Britské listy z 22. srpna 1999, nebo také zde, níže. Jde o základní informace, které by novináři, zabývající se touto problematikou, měli znát.
Ať to vypadá před Barrandovem na schodech k novému sídlu TV Nova jakkoliv dramaticky, nejdůležitější jsou mezinárodní právní aspekty celé kontroverze. Těmi by se měly sdělovací prostředky zabývat především, mimo jiné i proto, že výsledek tohoto sporu ovlivní investiční situaci České republiky na dlouhá léta dopředu.
s
Mělo by být jasné, že každá novinářská zpráva či pořad k určitému tématu musí obsahovat základní přehledné informace od samého začátku problému.
Minulý týden byl Vladimír Železný interviewován v Radiožurnálu dvěma naprosto k problematice nepřipravenými moderátory. Manipuloval s nimi co nejobratněji a nikdo nebyl schopen se mu efektivně postavit s fakty. Argumentoval, že smlouvy ohledně loajality podepsal s firmou CME prý za vlastní osobu, kdežto vysílací práva odebral nyní podniku CME (ČNTS) nikoliv Železný ale firma CET 21 (!) - Nejsem si jist, zda mezinárodní soud dokáže přijmout takovouto argumentaci. Opakuji, že to bude mít vážný dopad na investiční pověst České republiky.
Velmi sporným problémem je Železného vlastnění licence pro TV Nova. Někdo by měl nastudovat, jak to chodí v jiných zemích světa. Představa že státní orgány udělí soukromníkovi licenci (zadarmo) pro televizní vysílání (mimochodem pro projekt, který pak soukromník nesplní) a soukromník začne propůjčenou licenci považovat za svůj majetek, a všichni mu to schvalují, je poněkud obscénní. Heroizace Železného (viz následné příspěvky posluchačů v Radiožurnálu, z nichž pět z šesti Železnému "drželi palce" - svatá prostoto!) je produktem zmatených myslí.
Britské listy z 22. srpna 1997:
Podnik CME ovládl 99 procent podílů TV NOVA
V nejnovější podnikatelské zprávě podniku CME S-3/A ze 14. srpna 1997 se praví, že
CME koupila 11. srpna 1997 od Vladimíra Železného a některých partnerů skupiny
CET 21 za 28,537,000 dolarů (splatných postupně do 15. února 2000) firmu Nova
Consulting, která dosud vlastnila 5,8 podílu ČNTS Nova. Tím získala firma CME právo
na zisk televize Nova z 99 procent jejího kapitálu, rozhodovací právo má u 97 procent
podílu TV Nova. (Dvě procenta hlasovacího práva má Česká spořitelna.) Už jen jedno
procento TV Nova vlastní společnost CET 21. CME prý v budoucnu nabídne minoritní
podíl akcií českému kapitálovému trhu.
(Mimochodem, Peter Kršák, který se snaží soudně zamezit už uskutečněnému přesunu
43,31 procent podílů CET 21 na Vladimíra železného, je, jak se zdá, z této transakce
zcela vyloučen. Vypadá to, že už není považován za vlastníka podílu ČNTS Nova, ač by
měl mít 2 procenta akcií.)
Původní majetkové rozložení ČNTS NOVA bylo totiž toto:
CME: 66 procent
Česká spořitelna: 22 procent
CET 21: 12 procent (rozděleno rovnou měrou mezi šest podílníků, vlastníků skupiny CET 21, každý tedy vlastnil 2
procenta ČNTS Nova.)
Do CET 21 posléze vstoupila i Spořitelna i CME. Malý podíl jim prodal Fedor Gál. Nové majetkové rozložení podílů v CET
21:
Josef Alan 16, 67 procent
Peter Hunčík 16, 67 procent
Vlastimil Venclík 16, 67 procent
Peter Kršák 16, 67 procent
Vladimír Železný 16,67 procent
Fedor Gál 14,15 procent
CME 1, 25 procent
Česká spořitelna 1, 25 procent
Vzhledem k tomu, že CET 21 vlastnilo 12 procent podílu v ČNTS Nova, každý vlastník 16,67 procent CET 21 tím vlastnil
2 procenta ČNTS Nova. Protože Peter Kršák se nikomu svého podílu CET 21 (pokud víme) nevzdal (když
se soudně stále snaží zamezit transferu podílů od CET 21 k Železnému, jak uvádějí oficiální zprávy
CME), měl by vlastnit stále 2 procenta ČNTS Nova.
