Příčiny úspěchu 3
Analyzujeme dobře svou práci?
V dnešním pořadu Práce a společnost uslyšíte třetí část seriálu 'Příčiny úspěchu', v němž se zabýváme faktory, které vedou k úspěchu při práci a v podnikání. Pořad připravil Jan Čulík.
Stejně jako existují efektivní a neefektivní způsoby, jimiž je možno řídit podniky, existují i efektivní a neefektivní způsoby, jak si zorganizovat život. Většina lidí je svazována určitými omezujícími zvyky, a to jim zabraňuje, aby v zaměstnání dosáhli skutečného úspěchu a uspokojení. V dnešním pokračování našeho seriálu shrneme některé obecně uznávané nejdůležitější zásady, které je nutno dodržovat, má-li člověk dosáhnout úspěchu v zaměstnání.
Dívejte se kolem sebe a snažte se poučit z úspěchu druhých. Jestliže jste svědky situace, v níž se většina potýká s neúspěchem, ale jeden člověk je v ní úspěšný, položte si otázku, co dělá, že ho to odlišuje od konání druhých lidí. Mimochodem, tento přístup je užitečný nejen v osobním životě, ale i na podnikové úrovni. Pohlédněte kolem sebe a pokuste se analyzovat, co je příčinou úspěchu velmi úspěšných firem i jednotlivců.
Měli byste si určit pořadí životních priorit. Velké množství osobního stresu - a mnohé neúspěchy - jsou důsledkem konfliktu mezi různými rolemi, které se v životě snažíte hrát. U jediného člověka jde například o rozpory mezi zaměstnáním, rodičovskou rolí, manželskou rolí a rolí třeba - nadšeného zahrádkáře. Je užitečné si napsat seznam všech funkcí, které v životě plníte, ujasnit si pořadí jejich důležitosti a pak podle toho jednat.
Určete si jasné životní a pracovní cíle. Cíle by měly být konkrétní (napište si je), náročné, ale zvládnutelné a mělo by jich být dosaženo v určité časové lhůtě. V zaměstnání si dohodněte konkrétní pracovní cíle s nadřízeným, anebo, pokud to není možné, vypracujte si takové cíle, které by vám váš nadřízený dal, kdyby byl dobrým vedoucím pracovníkem. Vaše osobní cíle by neměly být v konfliktu s cíli vašeho oddělení či podniku. Seřaďte je podle důležitosti a pravidelně posuzujte, jak daleko jste už na cestě k jejich realizaci ušli.
Potřebné je také určit si v zaměstnání, které vaše úkoly jsou nejzávažnější. Naučte se odmítat dodatečnou, nedůležitou práci. Nikdo nemůže zvládnout všechno a souhlasíte-li, že vykonáte jeden úkol, znamená to, že nemůžete zároveň dělat něco jiného. Následkem neschopnosti odmítnout dodatečné úkoly je často špatná kvalita práce.
Pravidelně se ptejte sami sebe, zda je to, co děláte, skutečně nutné, zda to děláte opravdu efektivním způsobem a zda by se to nedalo dělat jednodušeji a efektivněji jinak. Skutečnost, že se určitá práce vždycky dělala jedním tradičním způsobem, neznamená, že tento způsob je správný. Většina pracovních procesů obsahuje určité množství zbytečných úkonů. Snažte se je eliminovat.
Většina lidí není zvyklá práci přerušit a zamyslet se nad tím, jak jim to jde. Protože takovou analýzu neprovádějí, nejsou schopni zlepšit své pracovní metody. A přece jsou takováto často i jen minimální zlepšení klíčem k úspěchu. Rezervujte si každý týden trochu času na vlastní zhodnocení vaší práce. Nebojte se uvědomit si, v čem děláte chyby, ale pokuste se identifikovat i ty rysy práce, které vykonáváte dobře. Takové pravidelné sebehodnocení přináší během času dramatické výsledky.
Anglosaští odborníci na manažerskou praxi používají při hodnocení hospodářské situace podniků analýzu, při níž vypracovávají seznamy čtyř druhů kladných a záporných vlastností podniků, jeho silných stránek, slabých stránek, příležitostí pro další rozvoj a hrozeb bráních dalšímu rozvoji. Podle tohoto principu byste se měli pokusit i o vlastní hodnocení. Zeptejte se: jaké jsou mé silné stránky? Napište jich alespoň deset. Další otázka by pak měla znít: Jsou mé schopnosti efektivně využívány? Pokud ne, je třeba s tím něco udělat. Promluvte si na toto téma třeba s nadřízeným. Pokuste se také najít vaše slabé stránky a zamyslete se nad tím, zda je dokážete odstranit, anebo pozměnit způsob práce tak, aby vám v zaměstnání nevadily.
Když budete ovlivňovat své silné a slabé stránky, začne se vám naskýtat větší množství příležitostí pro další rozvoj. Život většiny lidí je však i bez toho plný řady možností, jen je rozpoznat. Uvažte, co by se stalo, kdybyste místo řešení problémů, které se vám průběžně naskýtají, věnovali čas a energii realizaci příležitostí, které se vám nabízejí.
Zamyslete se i nad tím, co vaše další vyhlídky ohrožuje. Zanedbáváte například péči o rozvoj své kvalifikace? Pokuste se odstranit ty překážky, jejichž odstranění je ve vašich silách. Nemá však smysl dělat si starosti z něčeho, co sami nemůžete ovlivnit.
Připravujte si krátkodobé pracovní plány. Je užitečné věnovat na konci pracovního dne deset až patnáct minut zhodnocení práce, která vás čeká, rozhodnutí, co je z ní nejdůležitější, a vypracování seznamu toho, co byste měli udělat příští den. Totéž by se mělo dělat jednou týdně s vyhlídkou na celých dalších sedm dní. Těchto pár minut zamyšlení vede k pocitu, že své úkoly zvládáte, ke zmírnění pocitů úzkosti, ke zvýšení sebedůvěry a proto i pracovního výkonu.
Zároveň byste si měli vypracovávat i dlouhodobější pracovní plány. K tomu je dobré používat klasického diáře, avšak neměl by být příliš malý. Dobré je také pověsit si na zeď nad pracovní stůl celoroční kalendář na jednom kusu papíru velkého formátu, kam byste si měli zaznamenat, co vás během roku čeká a jak a kdy byste se na to měli začít připravovat.
Důležité je racionálně zacházet s pracovním časem. U většiny lidí je během pracovního dne několik časových období, kdy jsou energičtí, a pak chvíle, kdy upadají do určité pracovní apatie. Období, kdy se cítíte energicky, věnujte nejdůležitějším úkolům, v ospalých obdobích (u mnoha lidí je to především brzké odpoledne) dělejte méně důležitou práci.
Na pracovní výkon má také záporný vliv nezdravý způsob života, nedostatek dobré tělesné kondice, špatné držení těla a především vyčerpanost. Psychologické studie ukazují, že u většiny lidí začne po osmi hodinách pracovní výkon výrazně klesat. Práce lidí, kteří zůstávají v zaměstnání dlouho přesčas, má proto jen minimální efekt. Taková práce se nevyplácí.
Snažte se zamezit tomu, aby vás ovládl stress. Jeho známkou jsou mimo jiné tyto rysy: podrážděnost, ztráta chuti k jídlu, nespavost, bolesti hlavy, úzkostné stavy, únava, příliš velké množství pozornosti věnované detailům. Příčinou stresu může být příliš mnoho práce, nebo příliš málo práce, ale nejčastěji jím bývá osobní a pracovní nejistota. Velkým problémem jsou nerozhodní a mlhavě myslící nadřízení. Stojí za to se pokusit je přesvědčit, aby změnili způsob práce, jasně definovali vaši pracovní roli a vaše pracovní cíle. K omezení stresu můžete přispět i tím, že sami učiníte všechna, třeba i ta nejnepatrnější rozhodnutí, která jsou ve vaší moci. Důležité je také v této situaci nepřipustit, aby se dostaly do konfliktu některé vaše rozdílné životní role. Jste-li matka, která se stará o rodinu, neměla by jste si v práci přidělávat starosti tím, že budete myslet na to, co budete muset po práci udělat v domácnosti.
Stresu je také možno zamezit léčením jeho příznaků. Velmi pomáhá fyzický pohyb - cokoliv od chození na procházky až po práci na zahradě. Anebo se můžete pokusit o vědomou relaxaci - to znamená, vyhradit si čas, kdy nebudete dělat naprosto nic, jen odpočívat, poslouchat hudbu, nebo i meditovat. Jinou dobrou metodou je takzvaný 'alternativní stress' - věnovat se se zaujetím určité jiné formě intenzívní činnosti - třeba nějaké namáhavé hře.
Především myslete při práci pozitivně, buďte rozhodní, naslouchejte svým spolupracovníkům a buďte vždy skromně připraveni přiznat, že jste udělali chybu, a změnit své pracovní metody.
