čtvrtek 12. srpna

O B S A H

Britské listy:

  • Titulní stránka Odkazy:
  • Soubor nejzajímavějších článků z poslední doby Česká společnost:
  • Jestliže chceme blahobyt, musíme umět dodržovat slovo (rozhovor s Jiřím Grušou) Příčiny podnikatelského úspěchu 2:
  • O nejznámějších knihách o úspěšné podnikatelské praxi Příčiny podnikatelského úspěchu 3:
  • Analyzujeme dobře vlastní práci?

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Inzerujte v Britských listech! Britské listy letos na jaře četla čtenářská obec přibližně 15 000 samostatných počítačů měsíčně. Sledují je nejvlivnější kruhy v ČR. Mimo jiné poskytují BL jedinečnou možnost zahraničním firmám představovat se české vládě prostřednictvím reklamy na BL svými projekty. (Výtěžkem z reklamy v BL bude financována investigativní novinářská práce v České republice.) Zájemci pište sem.

  • Nové: Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

  • Adresa Britských listů je zde.

    Tento týden budou Britské listy bez aktuálního zpravodajství, neboť Jan Čulík je na dovolené.

  • Impuls 99 kritizuje v angličtině v aktuálním čísle časopisu Central Europe Review v článku nazvaném No Pulse 99 Jan Čulík.

  • Přehled stránek s vědeckou tematikou na českém webu shrnul Pavel Vachtlčlánku, který vyšel v PC Worldu 7/99.

  • Kritika novinářské práce o válce o Kosovo. Napsal Dave Pisálek:

    S Vasim zajmem o uroven medii doporucuji vasi pozornosti (a snad prekladu) http://www.fair.org/extra/9907/kosovo-crimes.html ze zdroje Fair

    ("FAIR is the national media watch group that offers well-documented criticism of media bias and censorship. We seek to invigorate the First Amendment by advocating for greater diversity in the press. We scrutinize media practices that marginalize public interest, minority and dissenting viewpoints.")

  • Zájem veřejnosti i sdělovacích prostředků o podvody s přijímacími zkouškami na právnické fakultě UK jaksi pohasl. Podle našich informací ani policie nevyšetřuje případ příliš efektivně. Vlasta Leporská však upozorňuje na internetové stránky, zabývající se korupcí na právnické fakultě. Jsou na adrese korupce.misto.cz/posli_dal.html.

  • Za názor vyhozena z německého výzkumného ústavu známá česká historička a politoložka Eva Hahnová. Podrobnosti najdete v tomto článku od Matthiase Roesera.

  • Český superšpión a smrt princezny Diany. Případ podvodných dokumentů týkajících se údajné vraždy princezny Diany a svědectví českého zpravodajce za komunismu, Karla Koechera, že neměl s  případem nic společného, je k dispozici také v angličtině v časopise Central Europe Review. - Na jiném místě je v aktuálním vydání CER anglické shrnutí historie televize Nova od Jana Čulíka.

  • Zmatečné myšlení v Mladé frontě Dnes. Srovnání, jak tutéž informaci o výroční zprávě OSN o lidském rozvoji zpracovala Mladá fronta Dnes a deník Guardian, si nyní můžete přečíst i anglicky v tomto čísle týdeníku Central Europe Review.

  • Česká média, Zemanovy nadávky a tiskový zákon. Jan Čulík shrnuje nejnovější kontroverzi týkající se českých sdělovacích prostředků v angličtině v tomto článku v týdeníku Central Europe Review.

  • Poznámky a komentáře Jiřího Loewyho. Někdejší vydavatel (před pádem komunismu) exilového sociálně demokratického čtvrtletního Právo lidu a nynější novinář, píšící do celé řady českých periodik, má své články na internetu na této adrese.

  • Dokonalé internetové zdroje o Češích, české kultuře a České republice v Japonsku. Velmi dobré internetové zdroje o všem, co je české, v češtině i angličtině, zpracované s  japonskou důkladností, najdete na internetových stránkách katedry slavistiky Hokkaido University na této adrese.

  • Skrytá reklama v českém vysílání BBC. Přišel tento dopis:

    Vazeny pane Culiku,

    kdysi jste psal o nepripustné reklame. Ceske vysilani BBC nyni jiz nekolikrat uvedlo neco ve stylu: Ivan Kytka bude o teto problematice mluvit za dva tydny. Ale jiz tento tyden si muzete o problemu precist v jeho clanku, ktery vyjde v tydeniku Respekt. Je to skryta reklama nebo ne? Treba jim Respekt neco plati za to, ze ho inzeruji, anebo publikuje jejich vysilaci cas, nevim. Bylo by dobre, kdyby se alespon BBC drzela pravidel.

    V Producers' Guidelines BBC se mj praví:

    Výrobek nebo služba se nikdy nesmí vyskytovat v obraze ani ve zvuku oplátkou za peníze, služby či cokoliv jiného.

    Třeba české vysílání BBC vysvětlí, jaký postoj zaujímá vůči těmto předpisům.


  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz/prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

    Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Všechny články o válce o Kosovo, zveřejněné v BL, naleznete na tomto místě.

    Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL. Tematický archív BL od 1. září 1997, kdy se BL osamostatnily, je na adrese http://blisty.internet.cz/xz.

    Jestliže chceme blahobyt, musíme umět dodržovat slovo

    Tento rozhovor Jana Čulíka s tehdejším československým velvyslancem v Německu, spisovatelem Jiřím Grušou, natočený na setkání českých intelektuálů v Scheinfdeldu, se vysílal ve Svobodné Evropě v květnu 1992.

  • Pane Grušo, vy jste tady v Scheinfeldu hovořil na témata, která se mi zdají velice důležitá a která v Československu jdou pro většinu lidí mimo viditelnou část spektra. Hovořil jste o  globalizaci dnešního světa. O tom, že Evropa zmeškala určitou šanci a o tom, že Československo trpí provincionalitou. Mohl byste se k tomu vrátit?

    No tak já jsem to samozřejmě nechtěl tak dramaticky, jak to možná vyznělo. Ale to jsou prostě fakta, nepřehlédnutelná fakta. A my musíme z oblasti fantazie do oblasti fakt.

  • Jak je to podle vás s tou globalizací?

    Prostě to je- situace je taková, že se vytváří prakticky omnipolární svět, místo bipolárního, a že v tomto světu - světě - rozhodují dneska tři základní hospodářské prostory. To znamená tichomořský -

  • Ten asi zejména, viďte. Mezi Kalifornií a Japonskem.

    - který ma dneska úplně základní předstih již, Spojené státy, anebo kanadsko-americký nebo atlantický svět a Evropa.

  • I když jsem slyšel, že ten - právě - ten - ty Spojené státy jaksi právě se nedokážou vyrovnat s tím obrovským rozvojem v tom Tichomoří a Evropa ještě daleko hůř.

    Ano. Přesto skluz Spojených států je, jak se mi zdá, ještě za určitých dramatických podmínek zastavitelný. Zatímco evropský skluz, za předpokladu, že bude fragmentarizace pokračovat, a za předpokladu, že západní Evropa nevytvoří včas, nemobilizuje včas dostatečně množství kapitálu a elit, vědecko nebo kulturních, jak chcete, že by z této soutěže mohla vypadnout.

  • Tohle je asi proto, protože on se ten kapitál a ty elity v tom novém světě toho jednadvacátého století zužitkovává úplně jinak, než dosud bylo v Evropě obvyklé?

    Zažíváme globální disponabilitu kapitálu, globální disponabilitu surovin a globální disponabilitu intelektu. Intelekt přináší nové technologie -

  • To jsou možná věci, které jsou lidem, kteří jsou stále více méně uzavřeni v tom malém světě Československa, dosti nepochopitelné. Zjišťuji, že po dvou, teď už skoro dvou a půl letech po revoluci, způsob - život lidí se příliš nezměnil. Je to do značné míry pro mnoho lidí skoro jako by ty hrancie byly pořád uzavřeny.

    Mentální hranice. Kterou překonat je možná těžší než tu fyzickou.

  • Je možno lidem nějak vysvětlit, co to znamená naprostá globální disponabilita intelektu?

    To znamená, že jde o  úplnou internacionalizaci vědecké a inovační práce. Tempo inovace se zvyšuje geometrickou řadou a kdo zmešká inovaci, zastavuje se na určitém stupni a stává se objektem politiky. Nikoliv jejím subjektem. Totéž platí i pro politiku, co jsem řekl. Politika se stává geopolitikou.

  • Ale jakou roli v tomhle mají malé národy? Představte si, včera jsem tady mluvil s jedním spisovatelem a hovořili jsem o Milanu Kunderovi. A  vyskytla se určitá kritika Milana Kundery, z  československých kruhů a já říkám, no jo, ale všechny ty milióny čtenářů, co Kunderu čtou ve světě, na Západě, ti nemají pravdu? A odpověď, která přišla: 'No ale, to nejsou Češi.'

    No jistě. Dnes když padá z vesmíru jakýsi kus nepovedené rakety, nevíme - nezná hranice. Stejně tak Černobyl neznal hranice. Stejně tak zamořování ovzduší nezná hranice. Hranice národů - proděláváme něco, co bych já nazval horečkou dekolonizace. Doufejme, že to je euforická horečka dekolonizace. To znamená, národy se partikularizují a chtějí najít svou identitu. Identita je samozřejmě jaksi podstatným prvkem osobnosti. Protože jenom osobnosti, které vědí, kde jsou jejich hranice - identita je rovněž hranice - které jsou ohraničené určitým způsobem, vědí, čeho mohou dosáhnout. Ale představa národního státu, národní ekonomiky, národní obrany a všech těchto věcí je prostě pasé. Ať se to komu líbí nebo nelíbí. My se můžeme stáhnout do enkláv, ve kterých se nám toto podaří ještě na pět, deset roků realizovat.

  • Ale za obrovskou cenu, viďte.

    Za cenu, že skončíme ve třetím světě. A že bude trvat jednu nebo dvě generace, než jiné momenty. A dneska se vyspělost národa měří právě tím, jakou má schopnost -

  • se adaptovat -

    - se adaptovat na toto. A jakou má schopnost se otevřít. Tím nezničí - regionalismus bude posílen - sebeidentifikační, mobilizující folklorismus. Ale nikoliv nacionalismus v minulém smyslu, který je jenom výrazem teritoriálního pudu, animality, plus reprodukčního egoismu. To byly velice užitečné vlastnosti pro mobilizování energií ve starých společnostech. Ale v novém světě, který jsem se vám snažil popsat a který je světem maximálního množství informací, dostupné každému jednotlivci, který ovšem dostane vzdělání , aby je mohl zpracovat - toto neplatí. Tam platí otevřenost. Schopnost v rámci vlastní identity.

  • Pěstování národa je podle vás obrovskou bariérou technickému a vůbec dalšímu rozvoji?

    Ne. Pěstování nacionalismu. Ve smyslu prostě evropského nacionalismu. To znamená ve smyslu orientace na nějakého nepřítele, na symbiotické nepřátelství. To znamená, národ říká, vy jste nám něco brali a teď nám to nedáváte. Anebo: my se sebeurčíme, ale určíme zároveň, kde budete vy - tento způsob nacionalismu mám na mysli. Definice. Všechny tyto zpožděné národy, k nimž patří taky Německo, které k nacionalismu přišly v tomto století a pokusily se o dohánění, způsobily vlastně pád Evropy do jejích problémů. Času ubývá. Dva zdroje nejsou. Peníze a čas jsou knapp, je jich málo, jak se říká německy. Čili, já nemám nic proti jaksi tomu, že se národy hodlají realizovat, hodlají dekolonizovat, to je všechno v pořádku, že, hodlají najít vlastní modely soužití, ale pokud se jim nepovede to udělat na této úrovni, zaplatí za to těžkou cenu.

  • Vraťme se ještě k jiné otázce, o které jste hovořil. Vy jste se velice zajímavě zmínil o tom, že jako idea demokracie, kterou si vytvořili lidé v Československu za komunistického útlaku, se vlastně do značné míry odlišuje od toho, jak ta demokracie skutečně dneska na Západě funguje.

    Postkomunistická mentalita, a jak já říkám, oholený Marx, který nevypadá, jak vypadal předtím, funguje právě tím, že ve společnostech, které měly nízkou strukturu nebo prakticky žádnou strukturovanost, kromě pořádku, vznikla celá řada pracovních utopií. To znamená, utopie tržního hospodářství a utopie demokracie. Ale protože od nich se očekával zázračný lék, hned v okamžiku, kdy změníme tento systém, že obě tyto položky začnou pracovat automaticky.

  • Jenže přece se často na Západě zdůrazňovalo, že demokracie je nedokonalý systém. Sice je to nejlepší, co lidé znají, ale je to nedokonalý systém. Na to se v Československu zapomnělo?

    Demokracie je, samozřejmě se také proměnila. Demokracii, kterou my máme na mysli a kterou jsme stále ještě ochotni nebo jakž takž schopni praktikovat, je demokracie první poloviny dvacátého století. Takzvaná reprezentativní demokracie, v níž volič volí své reprezentanty, publikum, parlament, ve kterém se hledá nejlepší alternativa a někdy se i najde. To je klasická demokracie. Ve společnosti, ovšem, která se početně rozšířila a komunikuje dnes už na úplně jiném principu, je ve skutečnosti parlamentem politiky celá veřejnost. A alternativy nabízí společnost vlastně ne přímo již z parlamentu, nýbrž intelektuálně schopností je včas již předem nabídnout. Čili volič vlastně stvrzuje jakýsi statistický průměr daného konsensu.

  • Proč došlo k těmto změnám? Co je způsobilo?

    Změnou jsou tři základní vynálezy. Změnou je prostě komputer, přenos, dálkový přenos informací a odhalení vesmíru.

  • Takže v podstatě jsme všichni pod tlakem obrovského technologického rozvoje.

    Ano, ano a množství informací, které musí zpracovat jednotlivec je zcela chaotické. Ve skutečnosti je to kontinence. Nekonečná kontinence. Základní problém je se v nich vyznat, najít mezi nimi cestu a orientaci. Existují ale systémy, které nabízejí alternativy a orientace v tomto množství informací a to je to podstatné. Najít kód tohoto pohybu. A v tomto smyslu jsou informace - to dřív, čím se lišily elity, tím, že měly určité informace a že si je dovedly včas najít - to dneska má každý a elitnost se posiluje nebo posunuje do oblasti utřiďování a do oblasti další práce. Čili rozšíření informací, vydání knihy, je dnes to nejlevnější. Nejdražší je ji, aby tu informaci někdo přijal. To znamená, aby si čet a přečet tu knihu, aby si ji koupil.

  • Ano, ono to funguje myslím i v tom tržním světě, protože je známo, že vyrobit nový technologický výrobek - lidé, kteří vyrábějí ty výrobky, ty videopřístroje nebo ty počítače - jsou někdy - jsou v současnu placeni méně, než ti lidé, kteří je dokáží prodat. To je paralela tohoto, viďte.

    Nejenom to. Ale zároveň všechny inovativní myšlenky - myšlenka umělých inteligencí, o nichž se zdálo, že je to pohádkové blabla, hnedku je hotovou skutečností. Je jenom otázka prostě prakticky míním, že hranicí, o  které tu mluvíme, je konec tisíciletí a nejpozději koledm roku 2010. Pak bude svět orientován jinak. A tím nemíním, že pak bude muset svět vyřešit další problém, a to je obrovská exploze porodnosti. Hlavně ve Třetím světě.

  • To jsou otázky, o kterých se myslím v Československu příliš nehovoří -

    Přesto je Československo součástí tohoto problému a procesu a proto jsem já pokusil pronést tuto řeč, protože si myslím, že jako jeden z mála států v minovém poli po rozpadu sociální utopie socialismu, která byla právě evropskou utopií - nikoliv japonskou například - a nikoliv americkou - že máme určitou schopnost se zachytit tento proces. Strčit nohu do dveří a nechat ty dveře otevřené a dostat se tam do pěti až deseti let. Ale nejde o  otázku členství v Evropě. Jde o to, mentálně se včas dostat ze zajetí toho reprodukčních egoismů a vášní, primitivismu devatenáctého století.

  • Jestli si to ale lidi včas uvědomí. . Ještě se vraťme k  rozdílům mezi tou utopií, jak lidé v Československu vidí tržní hospodářství a jak ve skutečnosti funguje.

    Tržní hospodářství samozřejmě může fungovat jedině za předpokladu, že má racionální správu, nekoruptivní. Že má odbytiště a že má inovační schopnosti. To všechno musíme vytvořit. Otázka, zda starý systém nebo nový systém, není otázka lustračního zákona. Otázka rozbití koruptivních mafií je otázka existence nebo neexistence Československa jako moderního státu. To není otázka jestli tak či onak, to má tento praktický význam. Nekoruptivní správa. Princip dodržování smlouvy. Smluvního vztahu. Obnova těchto věcí. Princip nezávislého soudu. To jsou všechno elementární prostředky k tomu, aby know-how, a komunikace a kapitál vůbec přišly.

  • Jinými slovy, je to vlastně ve vlastním zájmu lidí, aby se chovali civilizovaně, jinak k ním svět nepůjde. Je to tak?

    Je to tak. Je to tak. Prostě, protože dneska globální disponabilita kapitálu znamená, že půjde jinam.

  • Nakonec Japonci do Československa neinvestují.

    No protože čekají, jestli dosáhneme těchto kritérií, nebo jestli splníme tato kritéria. To znamená, moderní, nekoruptivní správu, eficienci v této oblasti, schopnost intelektuálního spojení a schopnost responsivity. Odpověď - když dostanete zprávu, tak na ni odpovědět. A komunikace. To vše není v systému vytvořeném na principech marxismu leninismu možné.

  • A jak se toho ale v československých poměrech dneska může docílit?

    Jak já říkám, tím, že začneme od nuly v určitých bodech. Tam, kde správní aparáty nefungují, je lepší je opustit. Je lepší je opustit a začít hned vedle úplně něco jiného.

  • Ano, ale je nedostatek soudců, tak -

    To je úplně elementární problém.To je úplně elementární problém, ale s určitým způsobem veřejného komunikování o těchto problémech bychom mohli dosáhnout urychlení civilizace. Protože co je soud. Soud byl u nás administrováním. Starý správní systém byl tak koruptivní, že ho nelze v žádné podobě - jak by se řeklo v komputerovém jazyce, je nekompatibilní. To znamená, ústní směrnice měla přednost před písemnou, směrnice ministerská před zákonem a telefonát okresního tajemníka, a tak dále. To jsou všechno věci, které musí pryč.

  • A řekl byste tedy, že jedním z hlavních nedostatků dnešní situace v Československu je nedostatek otevřené diskuse o těchto tématech -

    Existuje stále fungující koruptabilita starého aparátu.

  • Kde jsou ti lidé, kteří by vytvořili aparát nový?

    Ty musí vzejít z pozvolného bohužel procesu uvědomění si těchto klíčových otázek. To znamená, že jestliže chceme blahobyt, musíme dodržovat slovo. Musíme umět držet slovo, například.

  • Tohle by se mělo neustále zdůrazňovat, že je to v zájmu blahobytu nebo přežití národa samého. Chovejte se civilizovaně, nebo nepřežijete.

    Přežijete, samozřejmě, ale nebude patřit mezi prozíravé a  bohaté a blahobytné národy.

  • Jakou roli má v tomhletom všem, v tom obrovském kadlubu, kde se situace zcela mění a kde Československo v podstatě neví, kde stojí, jakou roli má v tom všem dneska kultura?

    Jak jsem se snažil říct, kultura knihy a  to, že jsme nyní byli schopni vydat určitou politickou garnituru, která je přetlumočitelná do světa, je jeden z mála zázraků, který se povedl. Tato garnitura však samozřejmě musí mít schopnost a snad ji teď právě ukáže, přijmout a vstřebat nekorumpované a nekorumpovatelné spolupracovníky. Mělo by se to povést přinejmenším ve dvou oblastech. V oblasti státní správy a v oblasti hospodářského práva. Pak bych nám jako Československu dával poměrně největší šanci, že tu nohu ve dveřích uchováme a že se nám to povede.

  • Ano, ale to jste hovořil o roli kultury spíše z  politického hlediska. Ale co o roli kultury - ono vlastně, jak jste tady správně zdůraznil, to slovo kultura už je teda goebbelsovský výraz.

    Ano. Podívejte se, s čím přišli komunisté? S tím, že zachrání kulturu a že spisovatelům konečně daj jejich roli.

  • Nejedlý říkal, 'Soudruzi, máme všecko, pište.'

    Ano, dal jim tuto příležitost a výsledky jsou nám známé. Co znamená kultura? My si musíme uvědomit tři věci, že pod pojem kultury patří zaprvé entertainment -

  • To je zábava.

    Zábava, neboli prostě lidová zábava, literární zábava, prostě. Dále současně tam patří všechno, celá minulost. To znamená, to co máme v muzeích, co máme v knihovnách, co jsme napsali. Za třetí tam patří to, co děláme na poli inovačním. Inovačním poli literatury, malířství.

  • Ale pro to asi není příliš velké publikum, viďte.

    No, pro to inovační pole, právě je veliká iluze, že to bude pole, ve kterém budou autoři žít s velikými náklady, protože to je inovační pole a na tomto inovačním poli jak já říkám, v národě kolem deseti miliónů - Slovensko možná pět - čili když to vezmete dohromady, kolik je českých spisovatelů, kolem tisíc pět set, slovenských bude asi tak polovina, z  opravdu zajímavých je prostě, já nevím, desetina, a těch skutečně perspektivních tak v jedné generaci dva tři. To jsou ale ti inovátoři a inovační vždycky byli. A očekávat a slibovat jim něco jiného než velikou námahu a snad trošku sociálního zajištění je blud. Nikdy neměli nic jiného. A v příští společnosti budou samozřejmě na tom sociálně dobře, ale každý herec ve velké sérii bude na tom líp než Shakespeare. A každý autor bestselleru, který už bude možná lze udělat na komputeru, protože fikce jím je programovatelná, dikce je neprogramovatelná. Bude na tom líp. Nesmíme zaměňovat sociální bázi literatury anebo zbohatnutí z literatury s její skutečnou funkcí, chcete-li, nebo s funkcí kultury. To znamená, samozřejmě, platí pravidlo. Čím bohatší společnost, tím lépe pro kulturu, protože samozřejmě, ve Florencii se to mohlo stát, protože na to měli. Opera vznikla jenom tam, kde měli operní divadlo dvorské nebo knížecí. A nevznikla tam, kde na to neměli. Totéž platí i dneska a bude platit napříště. Bohaté společnosti budou mít víc na kulturu. Ale iluze přímého živobytí z inovace, a to lukrativního a bestsellerového, je nesmysl.

  • Má v  dnešním novém technologickém světě vůbec literatura ještě smysl nebo budoucnost?

    Literatura, tak jsme ji znali, literatura Gutenbergovy galaxie, to znamená knihy, se stane oborem velmi specializovaným. Zůstane zachována, tak jako ve věku televize zůstalo zachováno divadlo, ale bude mít jen částečnou funkci.

  • Jenže ve většině západních zemí divadlo existuje jenom zase pomocí různých dotací. To by si nikdy na sebe nevydělalo, viďte.

    Ano, ano. Přesně tak to bude také s literaturou. Ano. Bude ji číst určitý okruh, který se o ni bude zajímat, a ten ji neuživí. Čili, bude - většina literátů na Západě dělá něco jiného. Je na univerzitě, je v redakci, je - a tak dále. Ti skutečně zajímaví a dobří nežijí přímo z literatury, nýbrž z oblastí, které s ní souvisí. V dané chvíli platí, pryč od všeho, co inovaci korumpovalo. To znamená, pryč od těch, který vám říkají, já vám dám na tohle a na tohle, a oni vám dneska už neříkají přímo, když napíšete tohle a tohle. Ale samozřejmě, podívaj se na váš scénář, podívají se na vaši - na vaši knížku a řeknou, víte, možná jděte s tím někam jinam.

  • Možná je docela zajímavé, nevím, jestli se mnou souhlasíte, že v těch západních společnostech ty inovativní myšlenky, jak říkáte, jsou konzumovány jenom velice malou menšinou -

    Jsou.

  • ale nicméně potom v konečné fázi tyto nové myšlenky ovlivňují celý život společnosti, i když většina národa ty knihy vůbec nečte.

    Ano, pak jsou multiplikovány. Když to je skutečná inovace, je donekonečna multiplikována. To znamená, autorství v pravém slova smyslu, jak jsme ho znali, bude také vlastně určitým způsobem iluzí. Vy budete posléze autorem jenom svého vlastního života. Ničeho dalšího, poněvadž všechno ostatní je pak multiplikovatelné, nekonečně a - maximálně vás může chránit jenom nějaký copyright.

  • Ano, je to vlastně nefér, protože vy vymyslíte něco nového, přečte to pár lidí, společnost to sice - potom, za několik let nebo desetiletí výrazně ovlivní, ale vy za to nedostanete žádný peníze.

    Ale vždyť tak tomu bylo až do devatenáctýho století vždycky.

  • A teď mi řekněte ještě na závěr - můžete jako velvyslanec vůbec dneska psát? A nelitujete, že jakožto spisovatel jste se dal do politiky?

    Já samozřejmě psát nemohu, ale jak vidíte, snažím se číst. Snažím se komunikovat a vzhledem k tomu, že jsem přesvědčen, že ve světě, který rozlišuje mezi dikcí a fikcí, je dikce to nejdůležitější a dikci získáte tím, že děláte něco takovýho zajímavého, jako dělám já, tak že svého rozhodnutí nelituju, ačkoliv vlastně přímo literárně nic nepíšu.

  • A vrátíte se k psaní?

    Já doufám, že ano. Já doufám, že poměrně - moje rozhodnutí bylo punktuální pro Německo. Jde o otevření tohoto inovačního, pokusu nás napojit, a jakmile by se tohle povedlo, a myslím si, že se to i začíná dařit, konečně, že jsme i za tento půldruhého půl roku měli celou řadu úspěchů, ačkoliv se nám to nezdá, že prostě po běžném období fungování jednoho velvyslance bych se velice rád vrátil právě k těmto úvahám, o kterejch jsme zde tady hovořili.

  • Takže literatura vlastně nakonec pro vás bude mít větší smysl než kariéra diplomata.

    Určitě.

  • Děkuju vám.


    Příčiny úspěchu 2

    Jaká je úspěšná podnikatelská praxe

    V dnešním pořadu Práce a společnost uslyšíte druhou část seriálu 'Příčiny úspěchu', v němž se zabýváme faktory, které vedou k úspěchu při práci a v podnikání. Dnes vysíláme informace o nejzajímavějších britských a amerických publikacích, analyzujících úspěšnou podnikatelskou praxi.

    Všechny nejúspěšnější a nejváženější publikace, zabývající se moderním podnikovým managementem, se shodují v jednom. Zdůrazňují, že svět se mění rychleji než kdykoliv předtím, a že kdo se chce vyhnout ekonomickému neúspěchu, musí se naučit změnám rychle přizpůsobovat. Platí to stejnou měrou pro podniky i pro jednotlivé zaměstnance. Špatnou zprávou je skutečnost, že existenční jistota je v dnešním světě už věcí minulosti. Dobrou zprávou je naproti tomu to, že je zřejmé, že práce bude v nadcházejících letech na všech úrovních daleko náročnější (a tedy daleko zajímavější) než dosud. Autoři, jejichž knihami se budeme zabývat v dnešním pořadu, se snaží čtenářům svých publikací pomoci, aby se na náročnost vznikajícího nového podnikatelského prostředí připravili, ať se zamýšlejí stát podnikovým ředitelem, plánují si založit vlastní firmu, usilují o to, aby je jejich povolání bavilo, anebo prostě jen chtějí porozumět tomu, jak svět práce bude v blízké budoucnosti fungovat.

    Kniha významného amerického teoretika podnikání, Toma Peterse "Hledání vynikajících kvalit" (která vyšla už v roce 1982 a jejímž spoluautorem je Robert Waterman) se stále ještě hojně prodává, i když dvě třetiny před jedenácti lety autory chválených "vynikajících" amerických firem se mezitím dostaly do značných hospodářských obtíží. Úvodní větou v druhém Petersově bestselleru, "Úspěch vybudovaný z chaosu", je proto důrazné tvrzení: "Žádné vynikající podniky už dnes neexistují". Původní Petersova a Watermanova studie "Hledání vynikajících kvalit" se stále prodává, protože základní zásady úspěšného podnikání, které vypočítává, jako například potřeba omezit byrokracii podniku na minimum, být v přímém styku s zákazníkem a spoléhat se jen na vyzkoušené subdodavatele, jsou dodnes platné. Původně úspěšné americké firmy se dostaly do hospodářských potíží, protože se ocitly v rychle se měnícím ekonomickém klimatu, v němž nic netrvá dostatečně dlouho, aby mohl vzniknout podnik opravdu prvotřídní kvality. Petersova nová kniha, "Jak osvobodit Management" se snaží tento problém řešit. Snaží se zbavit ředitele a jejich podniky od zastaralých předsudků a praktik, které ve věku převratných technologických a tržních změn vedou jen k neúspěchu. Nynější trh je neobyčejně labilní. Ukazuje to například skutečnost, že životnost nejmodernějších počítačů je dnes jen několik měsíců, pak už je předstihuje nová počítačová generace. Proto se podle Peterse budou muset velké podniky rozložit na malé, operativně uvažující celky.

    První kniha britského autora Charlese Handyho "Jak rozumět organizacím", jejíž nejnovější vydání vyšlo v roce 1991, je hloubkovou analýzou organizací, proč a jak v nich pracujeme, jaká v nich vzniká mentalita a kultura, jaké mocenské hry v nich zaměstnanci navzájem hrají a jak se z řadových pracovníků vyčleňují přirození vůdci. Handyho druhá kniha, bestseller z roku 1989, která má titul "Věk nerozumu", mapuje budoucnost práce a společnosti v naší civilizaci. Podle Handyho bude mít většina lidí v budoucnu několik zaměstnání na část úvazku. Podniky budou mít takzvanou "strukturu trojlístku" - budou mít malé ústředí, které bude zaměstnávat na smlouvu na několik hodin týdně odborníky a další pracovníky. Podle Handyho se většina práce bude vykonávat mimo tradiční kanceláře. V podnicích bude méně hierarchie. Budou mít pružnější strukturu a budou schopny vytvořit účinnou pracovní kulturu a kooperační síť. Ve firmách bude hrát velkou roli týmová práce. Význam bude mít tvůrčí, samostatná iniciativa, nikoliv řízení pracovníků shora.

    Univerzitní profesorka Rosabeth Moss Kanterová je ve Spojených státech známou osobností, která se v televizi často vyjadřuje k otázkám podnikání. V roce 1989 dosáhla velké proslulosti, když vydala bestseller pod názvem "Jak se obři učí tančit". V této knize Kanterová definovala základní faktor, který způsobuje všechny nynější mocenské posuny v podnicích. Nazvala ho anglickým výrazem "empowerment" , tedy zmocnění či osvobození řadových pracovníků. Před zaměstnanci podniků se dnes začíná otevírat široké pole možností, jak plně realizovat svůj tvůrčí potenciál. Kanterová ve své knize také popisuje typickou obchodní korporaci nové doby, která dokáže soutěžit na globálních, jak to Kanterová nazývá, "podnikatelských olympijských hrách", protože není zatížená přebytečnou byrokracií a je schopna dokázat více než dříve jen s minimálním počtem zaměstnanců, často vytvářením strategických aliancí s jinými podniky a uzavíráním partnerských vztahů se subdodavateli a zákazníky.

    Henry Mintzberg je kanadský odborník, který v knize "Minztberg o manažerské práci" podrobně analyzoval, co vlastně dělají v zaměstnání ředitelé podniků. Zjistil, že většinou pouze reagují na vnější podněty a že je někdo neustále přerušuje. Generální ředitelé, jejichž práci Mintzberg studoval, byli v průměru schopni věnovat se jedné činnosti bez přerušení jen po dobu devíti minut. Minztberg také argumentuje, že manažeři a ředitelé, kteří při své práci více spoléhají na, jungovsky řečeno, pravou, intuitivní stranu mozku a méně na jeho levou, racionálně analytickou stranu, jsou při podnikání nejúspěšnější. Mintzberg píše neobyčejně zajímavě a přesvědčivě o procesu vytváření podnikatelských strategií pomocí intuitivního myšlení a o tom, jak vybudovat efektivní organizační struktury.

    Richard Pascale studoval ve své knize "Umění japonského managementu" pracovní praktiky dvou japonských obřích elektronických firem, Matsushita a ITT. Dospěl k závěru, že úspěch japonských podniků v mezinárodní obchodní aréně je především důsledkem zvýšené pozornosti, kterou japonské podniky věnují takzvaným 'měkkým' faktorům: tedy způsobu práce, hodnotám, které sdílí vedení podniku s řadovými zaměstnanci, zaměstnanecké kvalifikaci a celkové kvalitě pracovníků. Hlavní příčinou mezinárodního úspěchu japonských podniků je podle Pascala to, že jejich zaměstnanci i ředitelé svorně usilují o naplnění určité podnikové filozofie a sdílených pracovních cílů.

    Ve své knize z roku 1990, nazvané "Manažerství na ostří nože", Pascale argumentuje, že i nejúspěšnější podniky se dnes dostanou do slepé uličky, jestliže si nevypracují interní systém, který podporuje zaměstnance, aby činnost svých nadřízených i kolegů neustále kritizovali, často i v otevřených konfliktech. Jen takováto kritika vede totiž k permanentní obnově struktur a podnikatelské filozofie obchodní korporace. Pascale uvádí příklad japonské firmy Honda, která je přímo založena na principu neustálého zpochybňování činnosti všech, i těch nejvyšších pracovníků. Podnik Honda si tak úspěšně udržuje velký náskok před konkurencí.

    Třiaosmdesátiletý britský odborník Peter Drucker je považován za nestora vědy o podnikání. Už v roce 1969 předpověděl Drucker v knize nazvané "Věk diskontinuity" úpadek těžkého průmyslu a rozvoj hospodářských odvětví, založených na informatice. Zároveň už tehdy varoval, že vznikne potřeba vyvinout nové metody, jak zvládnout rozvratné změny v podnikatelské sféře. Drucker vypracoval pro britskou konzervativní stranu zásady jejího privatizačního programu a předpověděl, že občané začnou být zanedlouho silně nespokojeni se svými demokratický zvolenými vládami, protože zjistí, že tyto vlády nejsou schopny plnit své předvolební sliby.

    Michael Porter vydal v roce 1990 publikaci s titulem "Podnikatelsky nejúspěšnější státy světa". Analyzoval v ní deset zemí z hlediska jejich schopností získat významný podíl na světovém obchodu. Ve Velké Británii našel pouze sedm podnikatelských aktivit, které na světové úrovni nemají konkurenci, avšak například v Dánsku jich našel jedenáct a ve Švýcarsku šestnáct. Porter zdůrazňuje, že státy dosahují podnikatelského úspěchu nikoliv v izolovaných, samostatných odvětvích, ale v celých svazcích odvětví, jejichž rozvoj se navzájem podporuje.

    Pořad připravil Jan Čulík.


    Příčiny úspěchu 3

    Analyzujeme dobře svou práci?

    V dnešním pořadu Práce a společnost uslyšíte třetí část seriálu 'Příčiny úspěchu', v němž se zabýváme faktory, které vedou k úspěchu při práci a v podnikání. Pořad připravil Jan Čulík.

    Stejně jako existují efektivní a neefektivní způsoby, jimiž je možno řídit podniky, existují i efektivní a neefektivní způsoby, jak si zorganizovat život. Většina lidí je svazována určitými omezujícími zvyky, a to jim zabraňuje, aby v zaměstnání dosáhli skutečného úspěchu a uspokojení. V dnešním pokračování našeho seriálu shrneme některé obecně uznávané nejdůležitější zásady, které je nutno dodržovat, má-li člověk dosáhnout úspěchu v zaměstnání.

    Dívejte se kolem sebe a snažte se poučit z úspěchu druhých. Jestliže jste svědky situace, v níž se většina potýká s neúspěchem, ale jeden člověk je v ní úspěšný, položte si otázku, co dělá, že ho to odlišuje od konání druhých lidí. Mimochodem, tento přístup je užitečný nejen v osobním životě, ale i na podnikové úrovni. Pohlédněte kolem sebe a pokuste se analyzovat, co je příčinou úspěchu velmi úspěšných firem i jednotlivců.

    Měli byste si určit pořadí životních priorit. Velké množství osobního stresu - a mnohé neúspěchy - jsou důsledkem konfliktu mezi různými rolemi, které se v životě snažíte hrát. U jediného člověka jde například o rozpory mezi zaměstnáním, rodičovskou rolí, manželskou rolí a rolí třeba - nadšeného zahrádkáře. Je užitečné si napsat seznam všech funkcí, které v životě plníte, ujasnit si pořadí jejich důležitosti a pak podle toho jednat.

    Určete si jasné životní a pracovní cíle. Cíle by měly být konkrétní (napište si je), náročné, ale zvládnutelné a mělo by jich být dosaženo v určité časové lhůtě. V zaměstnání si dohodněte konkrétní pracovní cíle s nadřízeným, anebo, pokud to není možné, vypracujte si takové cíle, které by vám váš nadřízený dal, kdyby byl dobrým vedoucím pracovníkem. Vaše osobní cíle by neměly být v konfliktu s cíli vašeho oddělení či podniku. Seřaďte je podle důležitosti a pravidelně posuzujte, jak daleko jste už na cestě k jejich realizaci ušli.

    Potřebné je také určit si v zaměstnání, které vaše úkoly jsou nejzávažnější. Naučte se odmítat dodatečnou, nedůležitou práci. Nikdo nemůže zvládnout všechno a souhlasíte-li, že vykonáte jeden úkol, znamená to, že nemůžete zároveň dělat něco jiného. Následkem neschopnosti odmítnout dodatečné úkoly je často špatná kvalita práce.

    Pravidelně se ptejte sami sebe, zda je to, co děláte, skutečně nutné, zda to děláte opravdu efektivním způsobem a zda by se to nedalo dělat jednodušeji a efektivněji jinak. Skutečnost, že se určitá práce vždycky dělala jedním tradičním způsobem, neznamená, že tento způsob je správný. Většina pracovních procesů obsahuje určité množství zbytečných úkonů. Snažte se je eliminovat.

    Většina lidí není zvyklá práci přerušit a zamyslet se nad tím, jak jim to jde. Protože takovou analýzu neprovádějí, nejsou schopni zlepšit své pracovní metody. A přece jsou takováto často i jen minimální zlepšení klíčem k úspěchu. Rezervujte si každý týden trochu času na vlastní zhodnocení vaší práce. Nebojte se uvědomit si, v čem děláte chyby, ale pokuste se identifikovat i ty rysy práce, které vykonáváte dobře. Takové pravidelné sebehodnocení přináší během času dramatické výsledky.

    Anglosaští odborníci na manažerskou praxi používají při hodnocení hospodářské situace podniků analýzu, při níž vypracovávají seznamy čtyř druhů kladných a záporných vlastností podniků, jeho silných stránek, slabých stránek, příležitostí pro další rozvoj a hrozeb bráních dalšímu rozvoji. Podle tohoto principu byste se měli pokusit i o vlastní hodnocení. Zeptejte se: jaké jsou mé silné stránky? Napište jich alespoň deset. Další otázka by pak měla znít: Jsou mé schopnosti efektivně využívány? Pokud ne, je třeba s tím něco udělat. Promluvte si na toto téma třeba s nadřízeným. Pokuste se také najít vaše slabé stránky a zamyslete se nad tím, zda je dokážete odstranit, anebo pozměnit způsob práce tak, aby vám v zaměstnání nevadily.

    Když budete ovlivňovat své silné a slabé stránky, začne se vám naskýtat větší množství příležitostí pro další rozvoj. Život většiny lidí je však i bez toho plný řady možností, jen je rozpoznat. Uvažte, co by se stalo, kdybyste místo řešení problémů, které se vám průběžně naskýtají, věnovali čas a energii realizaci příležitostí, které se vám nabízejí.

    Zamyslete se i nad tím, co vaše další vyhlídky ohrožuje. Zanedbáváte například péči o rozvoj své kvalifikace? Pokuste se odstranit ty překážky, jejichž odstranění je ve vašich silách. Nemá však smysl dělat si starosti z něčeho, co sami nemůžete ovlivnit.

    Připravujte si krátkodobé pracovní plány. Je užitečné věnovat na konci pracovního dne deset až patnáct minut zhodnocení práce, která vás čeká, rozhodnutí, co je z ní nejdůležitější, a vypracování seznamu toho, co byste měli udělat příští den. Totéž by se mělo dělat jednou týdně s vyhlídkou na celých dalších sedm dní. Těchto pár minut zamyšlení vede k pocitu, že své úkoly zvládáte, ke zmírnění pocitů úzkosti, ke zvýšení sebedůvěry a proto i pracovního výkonu.

    Zároveň byste si měli vypracovávat i dlouhodobější pracovní plány. K tomu je dobré používat klasického diáře, avšak neměl by být příliš malý. Dobré je také pověsit si na zeď nad pracovní stůl celoroční kalendář na jednom kusu papíru velkého formátu, kam byste si měli zaznamenat, co vás během roku čeká a jak a kdy byste se na to měli začít připravovat.

    Důležité je racionálně zacházet s pracovním časem. U většiny lidí je během pracovního dne několik časových období, kdy jsou energičtí, a pak chvíle, kdy upadají do určité pracovní apatie. Období, kdy se cítíte energicky, věnujte nejdůležitějším úkolům, v ospalých obdobích (u mnoha lidí je to především brzké odpoledne) dělejte méně důležitou práci.

    Na pracovní výkon má také záporný vliv nezdravý způsob života, nedostatek dobré tělesné kondice, špatné držení těla a především vyčerpanost. Psychologické studie ukazují, že u většiny lidí začne po osmi hodinách pracovní výkon výrazně klesat. Práce lidí, kteří zůstávají v zaměstnání dlouho přesčas, má proto jen minimální efekt. Taková práce se nevyplácí.

    Snažte se zamezit tomu, aby vás ovládl stress. Jeho známkou jsou mimo jiné tyto rysy: podrážděnost, ztráta chuti k jídlu, nespavost, bolesti hlavy, úzkostné stavy, únava, příliš velké množství pozornosti věnované detailům. Příčinou stresu může být příliš mnoho práce, nebo příliš málo práce, ale nejčastěji jím bývá osobní a pracovní nejistota. Velkým problémem jsou nerozhodní a mlhavě myslící nadřízení. Stojí za to se pokusit je přesvědčit, aby změnili způsob práce, jasně definovali vaši pracovní roli a vaše pracovní cíle. K omezení stresu můžete přispět i tím, že sami učiníte všechna, třeba i ta nejnepatrnější rozhodnutí, která jsou ve vaší moci. Důležité je také v této situaci nepřipustit, aby se dostaly do konfliktu některé vaše rozdílné životní role. Jste-li matka, která se stará o rodinu, neměla by jste si v práci přidělávat starosti tím, že budete myslet na to, co budete muset po práci udělat v domácnosti.

    Stresu je také možno zamezit léčením jeho příznaků. Velmi pomáhá fyzický pohyb - cokoliv od chození na procházky až po práci na zahradě. Anebo se můžete pokusit o vědomou relaxaci - to znamená, vyhradit si čas, kdy nebudete dělat naprosto nic, jen odpočívat, poslouchat hudbu, nebo i meditovat. Jinou dobrou metodou je takzvaný 'alternativní stress' - věnovat se se zaujetím určité jiné formě intenzívní činnosti - třeba nějaké namáhavé hře.

    Především myslete při práci pozitivně, buďte rozhodní, naslouchejte svým spolupracovníkům a buďte vždy skromně připraveni přiznat, že jste udělali chybu, a změnit své pracovní metody.


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|