Byrokratické překážky v České republice
K dopisu Petra Holubce, tiskového mluvčího Pražské energetiky
Jan Čulík
Oceňuji výše zveřejněnou odpověď tiskového mluvčího Pražské energetiky. Zde mám k tomu několik dodatečných poznámek.
1. K argumentu, že Pražská energetika svými byrokratickými opatřeními jen důsledně dodržuje nedokonalé české zákony a že to jinak nejde. Ze zkušenosti s jinými podniky (Česká spořitelna, SPT Telecom) jsem nabyl dojmu, že ač tyto jiné podniky jistě nejednají v českém prostředí nezákonně, na žádné problémy jsem při jednání s nimi (a dalšími podniky veřejných služeb v ČR) nenarazil. Zdá se mi tedy, že Pražská energetika dodržuje byrokratické předpisy, vyplývající z dosud nedokonalých, jak uvádí Petr Holubec, českých zákonů, z vlastních interních důvodů o dost úzkostlivěji než jiné podniky veřejných služeb. Není tedy asi na místě vymlouvat se na nedokonalý zákon.
2. Jde o nedorozumění. Nepsal jsem ve svém původním příspěvku o práci cizinců, žijících v České republice, jejichž finanční transakce by snad narážely na překážky. To je sice také možné (mám celou sbírku svědectví cizinců, žijících v ČR, na téma "bez rodného čísla ani ránu"), ale šlo mi o něco jiného.
V dnešním světě je stále častější a běžnější, že lidi pracují jaksi "mimo státní hranice", jaksi v mezinárodním kybernetickém prostoru. Internet a moderní komunikace ruší vzdálenosti a začíná být bezpředmětné, z kterého místa na této planetě člověk svou prací přispívá kterému podniku. Na tuto situaci nejsou české podniky často vůbec připraveny. Od začátku devadesátých let vznikaly problémy s tím, že jsem psal pro celou řadu sdělovacích prostředků v ČR ze zahraničí a chtěl jsem přirozeně, aby mi honoráře byly poukazovány na mé konto v Británii. To nešlo.
Pro mnohé české redakce je dosud nepřekonatelnou překážkou, poskytnu-li jim číslo svého britského konta a požádám-li je, aby mi honorář za mou práci vykonanou pro ně v zahraničí převedli tam. Právě proto vlastním v České republice sporožirové konto. Mé tvrzení v tomto smyslu je založeno na mnohaletých zkušenostech s tímto problémem.
(Je zajímavé, že když jsem nedávno napsal článek pro polský deník Gazeta wyborcza, honorář přišel z Polska na mé britské konto zcela hladce, bez problémů, a to dokonce měsíc před tím, než článek v listě vyšel. V ČR, jak známo, dochází všeobecně při splácení faktur spíše k mnohoměsíčnímu zpožďování.)
3. Pracovní povolení sice, jak píše pan Holubec, se od cizinců vyžaduje všude na světě, nikoliv však v zemích Evropské unie od občanů jiných zemí Evropské unie. Jako občan členské země Evropské unie můžete pracovat i studovat kdekoliv, od Portugalska po Rakousko bez pracovního povolení, v schengenských zemích se dokonce neprokazujete dnes už ani při přechodu přes hranice pasem.
4. Argument, že Pražská energetika přece nemůže uzavírat smlouvy o dodávce elektřiny s turisty, je poněkud nepřesvědčivě vyhýbavý. Těžko lze charakterizovat jako turistu někoho, kdo, opakuji, vlastní v dané zemi nemovitost. Opakuji také, že tato nemovitost by za normálních okolností měla být pro Pražskou energetiku dostatečným kapitálovým ručením za případné neplatičství. - A co s oněmi "turisty" (?) kteří žijí v mezinárodním "kybernetickém prostoru" a mají byty v Londýně, v Los Angeles či ve Vídni.
Co se stane, když si v Praze koupí byt třeba takový Miloš Forman, který jinak jistě po většinu roku žije na jiných místech světa. Bude mít také problémy z registrací elektřiny? Pochybuji, že má problémy s registrací elektřiny, rozhodne-li se koupit si penthouse v Londýně, i když je v Británii "cizincem".
5. Petr Holubec argumentuje, že když jsem přehlašoval elektřinu při stěhování do nového bytu v Británii, bylo to pro mě lehké, protože jsem se stěhoval z jednoho bytu uvnitř země do druhého. Jak ale poznali v energetickém podniku Scottish Power, když jsem tam kvůli přeregistraci elektřiny volal, z telefonního rozhovoru, že jsem skutečně britský občan (nemám skotský ani čistě anglický přízvuk)? Jak to, že okamžitě nezačali kontrolovat, jestli náhodou nejsem cizinec a nevyžadovali horu dokladů? A co je důležitější: když jsem se před dvaceti lety přistěhoval do Británie z Československa, asi po roce bydlení u rodičů své manželky jsme si koupili vlastní byt. Tehdy jsem vůbec britské občanství neměl. Stal jsem se v Británii vlastníkem bytu bez jakékoliv předchozí vlastnické či identifikační historie. Přesto britský energetický podnik vůbec můj původ ani mé občanství nezkoumal a přehlášení našeho prvního britského bytu od předchozího majitele na mne proběhlo také hladce prostřednictvím půlminutového telefonního rozhovoru.
6. Pan Holubec argumentuje, že to možná mají lidi v mém postavení v ČR s jeho podnikem trochu složitější, ale zato pro české občany je jakékoliv jednání s podnikem Pražská energetika jednoduchost sama. Obávám se, že bouřlivá reakce čtenářů Britských listů na můj původní příspěvek s touto problematikou (viz páteční Britské listy) to dost popírá. Zdá se, že podnik Pražská energetika má dost značný problém se vztahy s veřejností. Aby nebylo mýlky: je docela dobře možné, že se PRE z největších sil snaží být svým českým zákazníkům co nejvstřícnější. Z reakcí čtenářů však vyplývá, že lidé jsou stále přesvědčeni (zda je to pouze problém percepce, anebo zda to skutečně odpovídá realitě, je jiná věc) že je podnik PRE firma vůči zákazníkům nepřátelská a zbytečně byrokratická. PRE bude muset asi dosti usilovně pracovat na tom, aby toto záporné povědomí v mysli svých českých zákazníků změnila.
7. Jsem rád, když poukážu na zbytečně složité byrokratické procedury v České republice, že mi kritizovaný namísto nápravy odpoví, že jinde je to také špatné. Problém pana Holubce s britskými celníky je politováníhodný. Pravidelní čtenáři Britských listů vědí, že BL opakovaně kritizují kontroverzní britskou celní a imigrační praxi. Nejsou v tom ohledu ostatně osamocené: kontroverzní britská imigrační praxe se stává terčem ostré kritiky i mnohých britských sdělovacích prostředků. (V minulých týdnech vznikl například velký skandál z toho, že se zcela rozložil počítačový systém britského ministerstva vnitra pro vydávání nových pasů a toto ministerstvo je neschopné vydávat nové pasy. Britská vláda přislíbila, že lidem, kteří přijdou proto o už zakoupenou dovolenou, zaplatí plné odškodné ve výši ceny té dovolené, a velmi trapným způsobem je nucena orodovat u zahraničních diplomatických služeb, aby jejich imigrační správa uznávala v současné době i prošlé britské pasy.)
9. Ke konkrétnímu návrhu PRE, jak můj přehlašovací problém vyřešit. Pan tiskový mluvčí Holubec navrhuje, abych buď svůj pražský byt pronajal nějakému českému občanu, a ten může elektřinu pak platit za mne, anebo aby platby spravovala pověřená osoba. Potíž je, že mé jednání v PRE se zastavilo na dvou překážkách:
(a) Pokud by platby za elektřinu v mém pražském bytě za mě platila pověřená osoba na základě notářsky ověřené smlouvy (zbytečně složitá operace) bylo mi řečeno, že platby budou muset být podle vyššího, nebytového tarifu. To je diskriminace a obávám se, že je to nepřijatelné.
(b) Pronajmu-li svůj žižkovský byt své matce, která podepíše smlouvu o platbě elektřiny v mém bytě, chci, abych měl možnost, aby platby za elektřinu podle standardního bytového tarifu chodily automaticky z mého sporožira a aby moje matka za situaci ručila pouze v případě, že dojde k nějakým problémům. Toto vedoucí služebny v Koněvově ulici odmítl.
Je-li Pražská energetika ochotna přistoupit na to, aby smlouvu o platbě elektřiny jako nájemník v mém bytě na Žižkově platila moje matka podle bytového tarifu z mého sporožirového konta, k němuž má i ona dispoziční právo, velmi rád zahájím s Pražskou energetikou další jednání.
Píšu o tom tak dlouze nikoliv z osobních důvodů, ale protože je zjevné, že jde o důležitý, typický problém - jak nakonec svědčí i bouřlivá reakce mnohých čtenářů Britských listů.
Bohužel, dokud problém nebude vyřešen, bude velmi těžko poskytovat Pražské energetice, pozitivní publicitu. Doufejme však, že dojde brzo k změnám.
11. Připomínám, že nejsem cizinec ale občan České republiky, přestože nemám rodné číslo. Vlastním pouze tzv. rodný list "pro cizinu", a na něm se rodné číslo neuvádí. Rodné číslo nepotřebuji a vzhledem k tomu, že v ČR nepracuji ani neplatím daně, nevidím důvodu, proč bych měl žádat o jeho vydání. Pochopil jsem však, že pro Pražskou energetiku nebyl problém, že nemám rodné číslo, ale problémem byla má právní nepostižitelnost. Myslím, že by mi v tomto případě nepomohlo ani rodné číslo.
12. Pražská energetika si stěžuje, že má mezi cizinci i mezi českými občany mnoho dlužníků. Jenže moderní podnik pracuje s principem tzv. "crediworthiness", v dnešní počítačové době je relativně lehké zjistit, jaký má každý individuální zákazník platební profil. Jestliže Pražská energetika zjistí, že např. moje matka nikdy za celý svůj život žádnému energetickému podniku nedlužila nic za elektřinu, mělo by to být pro ni důvodem k velmi slušnému jednání s takovým zákazníkem - PRE by s ní měla jednat s velkou mírou důvěry. Moderní podniky právě přesně takovýmto způsobem dokáží mezi svými zákazníky vyčlenit neplatiče a oddělit je od lidí s dobrým credit rating. Pověst Pražské energetiky by se velmi zlepšila, kdyby dokázala individuálně vycházet vstříc lidem, kteří se vůči ní jako zákazníci chovají slušně.
