Rodná čísla jsou jistě užitečná, ale není třeba to s nimi přehánět

K příspěvku Milana Aleše

Jan Čulík

Přirozeně, že každá země potřebuje pro občany identifikační číslo. I napřiklad v Británii existuje tzv. National Insurance Number (dvě písmena, šest cifer), číslo národního pojištění, které používají občané pro styk s úřadem podpory nezaměstnanosti a při vyplácení sociálních dávek, případně přídavků na děti. Toto číslo je také základním odkazem při komunikaci s daňovým úřadem, je na vaší výplatní pásce a píšete ho na své daňové přiznání.

Jenže by bylo naprosto absurdní, kdyby toto National Insurance Number bylo vyžadováno pro jakékoliv ostatní účely. Neuvádíte ho tedy ani, když si chcete přeregistrovat platby za elektřinu či za plyn, ani v bance, ani v žádném jiném styku s institucemi.

To, že se užívání rodného čísla rozmohlo po revoluci v České republice doslova ve všech oblastech českého života, přičítám dvěma skutečnostem: zaprvé z komunismu přežívající touze ovládnout absolutně přirozený svět. Za komunismu ovládal všechno stát: pro byrokraty musí být nesmírně znepokojující, že nyní existuje v České republice nezvladatelný, nekontrolovatelný soukromý sektor. Tak se ho snaží zvládnout alespoň rodnými čísly a přebujelou byrokracií.

Druhým důvodem je ovšem dosti silná nedůvěryhodnost ve veřejném styku v ČR. Přesná počítačová identifikace prostřednictvím spolehlivého dokumentu se vyžaduje, protože neexistuje všeobecné povědomí důvěry - jak pořád cituju Francise Fukuyamu, přílišná "superlegálnost" veřejného styku v zemích s malou veřejnou důvěrou ochromuje hospodářství, protože podnikatelé musí zápolit s břemenem a náklady legalistického papírování, od nichž jsou jejich konkurenti v zemích s větší mírou veřejné důvěry osvobozeni, a tak mají nad nimi náskok.

Zřejmě ale v té věci nelze příliš mnoho v ČR dělat, jen poukazovat na výstřelky, jako například mou zkušenost v podniku Pražská energetika, a snažit se přispívat k jejich omezování. Protože byly jiné podniky veřejných služeb, které rodné číslo ode mne pro přeregistraci nevyžadovaly.

Napsal jeden čtenář něco v tom smyslu, že žádný cizinec, který nemá v ČR alespoň přechodný pobyt, nemůže v této republice nic vlastnit. Není to zjevně pravda. Mimo jiné jsem příkladem já, kdo zdědil dvě malé nemovitosti, přestože nemám v ČR žádný trvalý pobyt, a kromě toho vlastním v ČR drobné finanční prostředky na kontě v české bance, které tam plynou jako honoráře za různé mé novinářské činnosti. Zjevně tedy existují lidé, kteří v České republice vlastní majetek, a přesto nemají "rodné číslo" a vymykají se tedy - rádi - centrální identifikaci.

Důležité ale je, že Pražské energetice nešlo ani tak o rodné číslo. Šlo jí o to, že protože nemám v České republice žádný pobyt, jsem nestíhatelný a případné neplacení elektřiny je tedy ode mne nevymahatelné. Argumentuji, že vymahatelné je, a že v případě neplacení se může Pražská energetika hojit na nemovitosti, jíž jsem vlastníkem, a důkaz o tom, že ji vlastním, obdržela. To by mělo za normálních okolností stačit. - Jistě, Pražská energetika se může hájit, že bych mohl nemovitost bez jejího vědomí prodat, ale to už jsou nepřesvědčivé argumenty - stejně tak bych mohl bez jejího vědomí zrušit svůj případný zdejší pobyt, a stejně bych byl soudně nepostižitelný. Logický důvod tedy byrokratický postoj Pražské energetiky nemá.