pátek 6. srpna

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Přehled událostí Odkazy:
  • Soubor nejzajímavějších článků z poslední doby České televize:
  • Železný odebral Novu firmě ČNTS; jaké bylo včerejší televizní zpravodajství? (JČ)
  • Nova znova (Jaroslav Veis) Česká byrokracie a Pražská energetika - diskuse:
  • Rodná čísla jsou důležitá (Milan Aleš, Český statistický úřad)
  • Rodná čísla jsou jistě užitečná, ale není třeba to s nimi přehánět (JČ)
  • Proč bez rodného čísla ani ránu (V. Běhun)
  • Mrtvé duše platící za elektřinu (L.V.)
  • Problém české podnikavosti je problém pružnosti a nápaditosti (čtenář)
  • Nezkoušejte si v ČR změnit jméno! (čtenář)
  • Musíte umět v ČR improvizovat! (Miloš Koenig) Policejní seznamy:
  • Občané mají právo vědět o StB více (Dana Cihelková)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Inzerujte v Britských listech! Britské listy letos na jaře četla čtenářská obec přibližně 15 000 samostatných počítačů měsíčně. Sledují je nejvlivnější kruhy v ČR. Mimo jiné poskytují BL jedinečnou možnost zahraničním firmám představovat se české vládě prostřednictvím reklamy na BL svými projekty. (Výtěžkem z reklamy v BL bude financována investigativní novinářská práce v České republice.) Zájemci pište sem.

  • Nové: Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

  • Adresa Britských listů je zde.

    Co je nového v České republice

  • Špatná zpráva pro podnikatelskou věrohodnost České republiky. Vladimíru Železnému se podařilo (dočasně?) ukořistit televizi Nova, i když nevlastní (mimo televizní obrazovku) ani tuto obchodní značku, pro svou firmu CET 21, za naprosté nečinnosti mediální rady českého parlamentu i Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Podnik CME ČNTS vysílal své Televizní noviny na velké obrazovce na Václavském náměstí v Praze několika desítkám diváků. Podrobnosti v dnešním čísle Britských listů. - Poznámka z pátku 6.8. večer: Jeden pražský odborník nás dnes upozornil na chybnou informaci v pátečních BL, když jsme původně napsali, že Železný nevlastní obchodní značku TV Nova (informaci jsme převzali z nepřímé formulace v nedávném rozhovoru s Železným v Prague Business Journal, jak známo, Železný argumentuje tak, že všechny jeho výroky mohou být nakonec interpretovány jakkoliv). - Přesně je to prý nyní takto: CET 21 smí užívat obchodní značku TV Nova na televizní obrazovce, ale ne mimo ni, a ČNTS smí užívat obchodní značku TV Nova mimo obrazovku. Znamená to prý tedy, že objeví-li se reportér Železného televize na obrazovce v ruce s mikrofonem se znakem TV Nova, je to v pořádku, vezme-li však reportér CET 21 do ruky v reálu na ulici či jinde před kamerou takový mikforon se znakem TV Nova, porušuje zákon. - Za nepřesnost se čtenářům omlouváme. Jeden čtenář nás napomíná, že "nemáme lhát". Je to pozoruhodné: skutečně si myslí, že Britské listy čtenářům záměrně lžou? I kdybychom to zásadně nedělali z etických důvodů, asi bychom nebyli tak hloupí, že bychom si i pragmaticky neuvědomovali, že lhát se nikdy nevyplácí: vždycky to vyjde najevo a zničilo by to naši pověst i integritu. - Zajímalo by mne však, jak je možné, že Železný manipuluje se svým majetkem (šedesátiprocentním podílem v CET 21) a zahajuje nové televizní vysílání, když jeho majetek před řízením u mezinárodní obchodní komory v této věci český soud obstavil. Může to někdo vysvětlit? - (Podle jiných informací už Vladimír Železný svůj šedesátiprocentní podíl v CET 21 dal k dispozici bance IPB a očekává se, že tato banka jej prodá firmě CME. Ve hře je také zřejmě televize Prima, vliv českých politických stran a další složitosti.)

  • Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu chce státnímu zástupci navrhnout, aby bývalé vysoké komunistické funkcionáře Miloše Jakeše a  Josefa Lenárta obžaloval z vlastizrady, že se v srpnu 1968 zúčastnili na  sovětském velvyslanectví v Praze jednání o vytvoření takzvané dělnicko-rolnické vlády.

  • Oba policisté, kteří při středeční havárii policejního vrtulníku utrpěli vážná zranění, jsou mimo ohrožení života a jejich zdravotní stav je stabilizovaný. Vrtulník se zřítil na karavany v kempu Radava u Orlické přehrady na Písecku. Zranění policisté byli přepraveni do Ústřední vojenské nemocnice v Praze-Střešovicích.

  • Komunisty by nyní volila pětina lidí. Opět stoupla podpora Komunistické strany Čech a Moravy. Koncem července by ji volilo 20,4 procenta občanů. Podobnou stranu, ODS, by volilo 26,5 procenta hlasů, na třetím místě je vládní ČSSD, trpící nepopularitou uprostřed volebního období s  16,2 procenty stoupenců, zjistila Sofres-Factum.

  • Komunistická strana Čech a Moravy neodmítá vstup České republiky do Evropské unie, musí mu však předcházet vyřešení problémů české ekonomiky a obnovení hospodářského růstu.

  • Ministerstvo školství podle zjištění jeho kontrolního odboru v uplynulých letech špatně hospodařilo. Odbor prověřoval hospodaření od počátku 90. let a kontrola odhalila, že úředníci ministerstva uzavírali chybné nebo napadnutelné smlouvy, nekontrolovali dotace udílené soukromým školám a porušovali pravidla při zadávání státních zakázek.

  • Zájem veřejnosti i sdělovacích prostředků o podvody s přijímacími zkouškami na právnické fakultě UK jaksi pohasl. Podle našich informací ani policie nevyšetřuje případ příliš efektivně. Vlasta Leporská však upozorňuje na internetové stránky, zabývající se korupcí na právnické fakultě. Jsou na adrese korupce.misto.cz/posli_dal.html.

  • Za názor vyhozena z německého výzkumného ústavu známá česká historička a politoložka Eva Hahnová. Podrobnosti najdete v tomto článku od Matthiase Roesera.

  • Český superšpión a smrt princezny Diany. Případ podvodných dokumentů týkajících se údajné vraždy princezny Diany a svědectví českého zpravodajce za komunismu, Karla Koechera, že neměl s  případem nic společného, je k dispozici také v angličtině v časopise Central Europe Review. - Na jiném místě je v aktuálním vydání CER anglické shrnutí dosavadní historie televize Nova od Jana Čulíka.

  • Zmatečné myšlení v Mladé frontě Dnes. Srovnání, jak tutéž informaci o výroční zprávě OSN o lidském rozvoji zpracovala Mladá fronta Dnes a deník Guardian, si nyní můžete přečíst i anglicky v tomto čísle týdeníku Central Europe Review.

  • Česká média, Zemanovy nadávky a tiskový zákon. Jan Čulík shrnuje nejnovější kontroverzi týkající se českých sdělovacích prostředků v angličtině v tomto článku v týdeníku Central Europe Review.

  • Poznámky a komentáře Jiřího Loewyho. Někdejší vydavatel (před pádem komunismu) exilového sociálně demokratického čtvrtletního Právo lidu a nynější novinář, píšící do celé řady českých periodik, má své články na internetu na této adrese.

  • Dokonalé internetové zdroje o Češích, české kultuře a České republice v Japonsku. Velmi dobré internetové zdroje o všem, co je české, v češtině i angličtině, zpracované s  japonskou důkladností, najdete na internetových stránkách katedry slavistiky Hokkaido University na této adrese.

  • Skrytá reklama v českém vysílání BBC. Přišel tento dopis:

    Vazeny pane Culiku,

    kdysi jste psal o nepripustné reklame. Ceske vysilani BBC nyni jiz nekolikrat uvedlo neco ve stylu: Ivan Kytka bude o teto problematice mluvit za dva tydny. Ale jiz tento tyden si muzete o problemu precist v jeho clanku, ktery vyjde v tydeniku Respekt. Je to skryta reklama nebo ne? Treba jim Respekt neco plati za to, ze ho inzeruji, anebo publikuje jejich vysilaci cas, nevim. Bylo by dobre, kdyby se alespon BBC drzela pravidel.

    V Producers' Guidelines BBC se mj praví:

    Výrobek nebo služba se nikdy nesmí vyskytovat v obraze ani ve zvuku oplátkou za peníze, služby či cokoliv jiného.

    Třeba české vysílání BBC vysvětlí, jaký postoj zaujímá vůči těmto předpisům.


  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz/prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

    Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Všechny články o válce o Kosovo, zveřejněné v BL, naleznete na tomto místě.

    Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL. Tematický archív BL od 1. září 1997, kdy se BL osamostatnily, je na adrese http://blisty.internet.cz/xz.

    Vladimír Železný se odtrhl od České nezávislé televizní společnosti

    Jan Čulík

    Zřejmě po delších přípravách, asi hlavně u mediální komise českého parlamentu a Rady pro rozhlasové a televizní vysílání se včera v 6 hodin ráno Vladimír Železný se svou firmou CET 21 odtrhl od americké firmy CME a jejího dodavatele programů České nezávislé televizní společnosti a začal samostatně s některými lidmi z ČNTS (Líbou Šmuclerovou, Josefem Klímou) vysílat z Barrandova vlastní program televize "Nova".

    Čeští novináři se při tom nezmohli na jedinou kritickou, samostatnou otázku.

    A že těchto nezodpovězených otázek zůstává mnoho. Snad jen drobnost, ale významná drobnost, je to, že Vladimír Železný a CET 21 smí užívat obchodní značku TV Nova jen na televizní obrazovce, nikoliv však mimo ni. Tam ji má zaregistrovánu firma CME a podnik ČNTS.

    Železný to moc dobře ví a jestliže se rozhodl tuto obchodní značku prostě firmě CME a ČNTS bez skrupulí sebrat, znamená to pravděpodobně, že se rozhodl jít cestou otevřeného konfliktu s CME. Jak je také možné, že manipuluje se svým majetkem a zahajuje nové televizní vysílání, když je jeho majetek soudně obstaven?

    Je však možné, že by takový konflikt mohl vyhrát? Železného majetek je obstaven, hrozí mu soudní řízení u mezinárodní obchodní komory. Je zjevné, že během pěti let existence televize Nova si z Železného učinila agresívní firma CME prostřednictvím pevných právnických smluv poddajnou loutku.

    Loutka nyní rebelovala. Že by se domnívala, že na ní v České republice nikdo nemůže, a bude nadále, bez cest do zahraničí, kde by ho hned zavřeli (trochu jako Slobodana Miloševiče) Železný spoléhat na podporu pánů Langera z mediální komise českého parlamentu a  Josefíka z Rady pro rozhlasové a televizní vysílání? To snad znamená, že se bude teď Železný stejně jako Miloševič bát vycestovat z ČR?

    Zdá se, že se Železný svá právní ujednání s firmou CME rozhodl ignorovat. Snad se domnívá, že i v mezinárodním prostředí - tak jako v ČR - právo vlastně nefunguje a že se mu podaří všechno okecat.

    Jak už jsme v Britských listech konstatovali dávno, jestliže se české vládní struktury rozhodly Železného před mezinárodním hněvem CME ochránit, bude to mít katastrofální dopad na investorskou pověst České republiky.

    Ať se firma CME chovala během posledních pěti let jakkoliv agresívně, nicméně uzavřela určité právní dohody, zaplatila určité finanční částky, z nich nikoliv nemalé prostředky samotnému Železnému, a pokud se rozhlásí po světě, že je v ČR takové právní prostředí, že se dohody nedodržují, a když si v České republice založí mezinárodní firma úspěšný podnik, místní lidé mu ho časem s podporou domácích úřadů ukradnou, bude to mít drastický dopad na vývoj investic do České republiky. Dá se tedy dost dobře argumentovat, že osobní panoptikální konflikt Železný - CME může vážně poškodit hospodářskou situaci České republiky a tedy zhoršit životní úrovni všem Čechům.

    Česká televize zaznamenala, že Železný odebral vysílání Novy podniku ČNTS, ve svém hlavním zpravodajském pořadu Události (který by se spíš měl nazývat Kolotoč, nebo Lochneska, protože se nyní skládá z velkého množství neobyčejně krátkých zpravodajských šotů, drmolených reportéry tak bleskovou rychlostí, že ani nejsou schopni řádně v té rychlosti vyslovit i vlastní jméno (včera: "Jiří Svoboda, Česká televize"). Tuto zhoubnou, clipovou kulturu, bránící myšlení, na kterou český národ bohužel navykla televize Nova, bude asi dost obtížné odstraňovat. Narkomani mezi diváky, zvyklí na prázdné rajcování nervní kamerou a hysterickými reportéry, hovořícími o ničem, budou protestovat, začne-li se někdy v České republice mluvit v televizi zase normálním tempem a normální, civilizovanou lidskou řečí.

    ČT se rebelií Vladimíra Železného vůči ČNTS a CME zabývala - velmi povrchně - i po hlavních zprávach, v pořadu Tady a teď, který se obyčejně snaží trochu podrobněji, na prostoru několika minut, rozebrat jediné téma dne.

    Libovým hlasem komentovaný pořad neinformoval televizní diváky dostatečně kompetentně o podstatě sporu Železný CME, například ani o tom, že Železný vlastně už ČNTS podniku CME jednou prodal, a to velmi výhodně, a teď ji Američanům úmyslně znehodnotil. Pořad se zřejmě ani neobtěžoval podívat na internetové stránky na informace, z nichž vyplývá, že Železný byl velmi pevně uvázán do podniku CME svou společenskou smlouvou. V žádném případě je neukázal na obrazovce. Nezmínil se o tom, že Železný používá obchodní značky TV Nova neoprávněně, ani nezpochybnil, jak je možné, že mediální rada i Rada pro rozhlasové a televizní vysílání s Železného tahem souhlasí. Nezpochybnila ani jediným slovem povrchní blábol, v jediné větě si protiřečící, jímž Železný uvedl před novou vysílací budovou svou novou stanici a nové působiště. Nezmínila se ani o varovné skutečnosti, že jestliže české oficiální struktury Železného v jeho nynějším pozoruhodném boji proti podniku CME, ohrozí to zahraniční investiční výhledy České republiky, protože to vážněji poškodí její podnikatelskou důvěryhodnost.

    Čeští novináři - a Puchalského televize v tom vede - jen nastrčí "veřejným osobnostem" mikrofon a pak pasívně a nekriticky reprodukují jakýkoliv blábol, který je do mikrofonu pronesen.

    Zpravodajství České televize ve čtvrtek 5. srpna

    bylo závratnou rychlostí odvysílanou kombinací série nezpráv a informací o nejrůznějších katastrofách. Hlavní zprávu dne Česká televize neměla žádnou, a tak ji osvědčeným způsobem nahradila průzkumem veřejného mínění - že nejpravděpodobněji nejúspěšnějším kandidátem v doplňovacích volbách do Senátu bude majitel cestovní kanceláře Fischer. ČT pasívně odříkala statistické údaje volebních preferencí a nepokusila se příliš o analýzu. Hodlají lidé hlasovat pro Fischera, protože je nezávislý kandidát, anebo proto, že se nikde nemohou vyhnout jeho intenzívní, zejména plakátovací volební kampani?

    s Následovala reportáž o havárii policejního vrtulníku na orlické přehradě, k níž však došlo už předchozího dne ve 13 hodin, takže to byla velmi stará zpráva.

    Kromě výše zmíněné informace o tom, že Železný odebral vysílání televize Nova firmě CME, obsahovaly Události ČT ve čtvrtek tyto bleskové informace, tak bleskově, že je nebylo skoro možno řádně absorbovat, natož zaznamenat. Čtenář si sám učiní úsudek o smysluplnosti takto koncipovaného televizního zpravodajství:

  • vláda odvolala ředitele ČSA
  • německý kameraman onemocněl v Africe virem Ebola (!)
  • na Slovensku zavraždili podnikatele s mafiánskými styky (podrobnosti: "střela mu rozervala vnitřnosti..., atd.")
  • český policejní prezident odvolal jednoho svého podřízeného
  • tři policisté byli obvinění z trestné činnosti
  • Úřad pro vyšetřování komunismu obviní Miloše Jakeše a snad též Jozefa Lenárta (nestihl jsem zaznamenat) z velezrady
  • příprava české výstavy pro Expo 2000 byla zastavena (následovala zmatená reportáž s příliš rychle se střídajícími záběry, takže jediné, co bylo jasné, bylo to, že ministerstvo s jakýchsi důvodů se rozhodlo na poslední chvíli znovu zahájit v této věci konkurs)
  • Srbové žijí v Kosovu ve špatných podmínkách (krátký šot, naprosto neinformující o celkové situaci obyvatelstva v Kosovu, byl soustředěn kolem výroku jakéhosi srbského starce, "Američané se o nás vůbec nestarají". Výrok nebyl vyvážen žádným jiným tvrzením od nikoho jiného, šlo se rychle dál, aniž by se člověk mohl nad čímkoliv zamyslet. - Možná že si činitelé zpravodajství České televize myslí, že odeberou-li nad Událostmi divákům možnost se nad sdělovanou věcí zamyslet, nebudou si lidi nebezpečně tvořit vlastní názory...? Proto ta závratná rychlost?)
  • Pak následovaly známé, povinné, neinformativní informace ze zahraničí. Byly to šoty o jakýchsi cizích válkách, bez vysvětlení, proč se nám o nich říká anebo z jakých důvodů se ty války vedou. O jedné nesrozumitelné válce snad mezi Čečenskem a Dagestánem referoval Libor Dvořák, jeden z mála lidí (kromě moderátora Janečka), který má ve zpravodajství ČT nyní profesionální hlas, i když i Dvořák nyní začíná svůj text číst rychleji, než míval ve zvyku; další informace byla o válce v Afghánistánu ("v Afghánistánu se znovu bojuje.")

    Pak jsme zahlédli na pár vteřin v Turecku Ocalana na lavici obžalovaných, byli jsme informováni o výbuchu v jakési rumunské továrně -

    a pak se tempo Událostí na okamžik nevysvětlitelně zpomalilo: kamera spočinula na Petru Matějů z Unie svobody (Česká televize projevuje dosti nevysvětlitelnou zálibu v Unii Svobody) a hovořila o "plíživé normalizaci" - že vláda nenápadně útočí na osobní svobody občanů, ale není to prý jen "doména sociálních demokratů". Po Petrovi Matějů se tempo přednesu opět zrychlilo a drmolivým překvapivě libovým hlasem reportérka Drtinová vypočetla celou řadu skutečně různých vládních opatření, například návrh na majetkové přiznání, které kontroverzně označila za omezování osobní svobody. Byla by to dlouhá řeč, co ze zmíněných opatření opravdu ohrožuje osobní svobodu, ale na zamyšlení v Událostech není místo, rychle, rychle dál, abychom něco nezmeškali, nyní se kupodivu dovídáme, že "stále méně lidí uznává tradiční náboženské sekty" a snad víc lidí uznává netradiční nenáboženské sekty, nestačil jsem to plně sledovat. Šot varoval před "nebezpečím hnutí New Age". Pozoruhodně tupě působící hlas měl v této reportáži Milan Macák, který zajímavým způsobem v závěru reportáže před kamerou svá slova do mikrofonu přímo řval jak řeznický pacholek v alkoholovém opojení.

    Blíží se zatmění slunce, a tak nám ukázala České televize jeho počítačovou simulaci. Přitom se vyznamenala těmito úvodními, objevnými slovy:

    "Unikátní je zatmění slunce tím, že při pohledu ze Země je měsíc stejně velký jako slunce."

    Vladimír Kořen však uzavřel, že žádná počítačová simulace nemůže nahradit, cituji po paměti, "přímý pohled na zatmění vlastníma očima".

    Tady je ukázka toho, že neprofesionalita České televize může vést k ohrožení zdraví. Bylo to velmi neodpovědné, vzhledem k tomu, že západní vlády i televizní stanice silně varují veřejnost, aby právě do slunce při zatmění přímo nepohlížela, neboť může u miliónů lidí dojít k vážnému poškození zraku. Tak v tuto chvíli, v  důsledku reportérovy neobratnosti a ignorance, Česká televize nepřímo doporučuje, aby se lidi dívali při zatmění do slunce "přímým pohledem!" - Dojde-li u většího počtu lidí při zatmění v důsledku této rady k vážnému poškození zraku, jsem zvědav, jestli budou ti nebožáci žalovat šéfa zpravodajství Zdeňka Šámala za ublížení na těle.

    Doufejme, že český národ je inteligentnější a nevšímá si rad České televize.

    Zpravodajství televize Nova

    bylo tentokrát velmi rozkolísané, a to i technicky. Kvalita zvuku a jeho síla byla nevyrovnaná, některé reportážní záběry byly barevně podivné, střih byl nepořádný, s amatérskými skoky. Zaujala mě hlasatelka s křestním jménem Lucie (Bohryová), která četla zřejmě vlastní rukou napsané úvody ke zprávám pozoruhodně dětsky primitivní intonací a hlasem, který připomínal prvňáčka, slabikujícího své první texty. I ty texty byly docela pozoruhodné. Například:

    "Zdá se, že do obliby lupičů se dostaly pobočky bank. Důkazem může být dnešek."

    Ray Koranteng se na diváky culil a měl velmi daleko k profesionálnímu moderátoru zpravodajství. Ale v Čechách projde nakonec všechno. Divím se, že lidem nevadí špinit se v  televizi s takto pochybným právním zázemím.

    Avšak i v tento pohnutý den, kdy Železného vysílání bylo odebráno podniku ČNTS a dál se vysílá pod ukradenou značkou televize Nova, se projevovaly v tomto zpravodajství určité veřejnoprávní tendence. Prosazuje je snad Pavel Zuna, původem z České televize?

    Nova odvysílala ostrou reportáž proti kácení stromů na Karlově náměstí v Praze (neměla ovšem před kamerou žádného činitele tamějšího komunálního úřadu, starosta byl prý na dovolené) varovala před zeleným zákalem a poslala diváky k optikovi (nejsem si ovšem jist, že je to zrovna zpráva) a informovala, že je málo psích hotelů a co mají lidi dělat, jsou-li nuceni si psa vzít na dovolenou do zahraničí. Televizní noviny Novy skončily nepokrytou dlouhou otevřenou reklamou na safari exotických zvířat ve Dvoře Králové, prezentovanou jako reportážní šot.


    Nova znova?

    Jaroslav Veis, Radiožurnál

    Takže konečně nalezl Vladimír Železný dobrou záminku, pod kterou od včerejšího rána převzal vysílání televize Nova plně z rukou České nezávislé televizní společnosti. Několik měsíců trvající spor, kdo bude držet ukazovák na spoušti nejvlivnějšího mediálního subjektu v naší zemi, tím ale zdaleka vyřešen není a patrně ještě nějakou dobu nebude. Potíž je mimo jiné v tom, že jediný, kdo má jisté pravomoci rozhodovat o dalším osudu Novy, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se chová tak, jako se v této kauze chovala od samého počátku. To jest , jako pštros. Všechny hlavy má hluboko zabořené do písku, jako kdyby jen čekala, jak se duel bude vyvíjet, a se pak místo vlastního a nezávislého rozhodnutí mohla přiklonit k tomu z duelantů, který bude méně vysílen a bude mít výraznější politickou podporu. Stejně jako parlamentní mediální komise bude prý celou věc zatím pečlivě sledovat. Snad to neznamená, že se bude dívat na televizi.

    Také ČNTS bude nadále připravovat své vysílání. Aby si jen neukládala natočené kazety do šuplíku, přenáší své zprávy na velkoplošnou obrazovku na dolním konci Václavského náměstí. Má štěstí, na to jí stačí povolení jen od radnice a ne od rady.

    Smutné na tomto boji o Novu je, že dnes jen sledujeme vyvrcholení problému, na který bylo zaděláno už v samém počátku projektu. Od prvních dnů jej charakterizuje především nedůslednost všech, kdo měli vytvářet pravidla hry, jejich přizpůsobování se změnám názorů a potřeb držitele licence. Přijatý model, kdy jeden subjekt licenci držel a od dalšího si vlastní vysílání objednával, sice umožnil dodržet literu zákona, mohl však fungovat jen do té doby, dokud nedošlo ke sporu o peníze. O ty tu jde především. Nejvážnějším důsledkem boje o Novu nebude to, kdo bude vysílat Esmeraldu a inkasovat za reklamu. Bude jím nejspíš varování pro cizince, že co se peněz týče, je v této zemi velmi důležité mít se na pozoru jednak před kapsáři, jednak před obchodními partnery.

    Vysílá se v pátek 6. srpna 1999 ráno.

    Toto je poslední příspěvek Jaroslava Veise pro Radiožurnál, v následujících týdnech bude českou politiku na tomto místě komentovat Ladislav Doležal.

    Poznámka JČ: Nejsem si jist, zda šlo Vladimíru Železnému začátkem tohoto konfliktu o peníze. Spíše mám dojem, že mu šlo - poněkud ješitně o možnost, dělat "velkého ředitele". Když mu tuto možnost podnik CME odebral a ukázal, kde je jeho místo: "Máme tě svázaného nejrůznějšími smlouvami, jsi naše loutka, budeš poslouchat," zatvrdil se a ješitnost mu velela rebelovat. Nejsem si jist, zda to bylo nejstrategičtější rozhodnutí. Když už jednou všechny ty smlouvy pošetile podepsal, měl je asi dodržet. Protože ještě zdaleka není všem dnům konec a s Železným to vůbec nemusí dopadnout dobře. Bez ohledu na "specifickou situaci v České republice" se jinde na světě dodržování právních dohod vymáhá velmi energicky a nepříjemné věci se dějí těm osobám, které zastávají názor, že se právní smlouvy nemusejí brát příliš vážně.


    Rodná čísla jsou důležitá

    PhDr. Milan Aleš

    Pane Čulíku, reaguji na Váš článek v BL "Diskriminace a Pražská energetika". Naprosto s Vámi souhlasím v odsouzení nesmyslné praxe Pražské energetiky, mám však výhrady k Vaší kritice vyžadování rodných čísel. Rodná číslo jako základní identfikátor obyvatele jsou ppro počítačové evidence skutečně nezbytná a mají svou analogii v západní Evropě i v USA (neznám však bohužel praxi Británie).

    To, co jste se bohužel nedověděl a v Pražské energetice Vás o tom měli informovat, je, že rodné číslo v ČR může snadno získat každý - i cizinec - který ho pro nějaký účel potřebuje. Netýká se to však Vás osobně. Vy svoje rodné číslo ještě z doby Vašeho pobytu v Československu máte, mělo by být na rubu Vašeho rodného listu, a pokud je tam nenajdete, je pro Vás k dispozici v České správě sociálního zabezpečení v Praze 5, Křížová 25.

    Rád bych je Vám přímo sdělil, vzhledem k ochraně individuálních dat je však tato Česká správa ochotna poskytnout informaci o  RČ pouze jeho nositeli, tedy Vám osobně. Můžete jí adresovat jednořádkovou žádost, nebo ji osobně navštívit (odbor evidence obyvatel, vedoucí pí. Beránková) a třeba s nimi pohovořit a získat zajímavý materiál pro Britské listy. O Vašem rodném čísle u nich dostanete úřední doklad.

    S přátelským pozdravem a přáním hezčích zážitků,

    Milan Aleš, Český statistický úřad


    Rodná čísla jsou jistě užitečná, ale není třeba to s nimi přehánět

    K příspěvku Milana Aleše

    Jan Čulík

    Přirozeně, že každá země potřebuje pro občany identifikační číslo. I napřiklad v Británii existuje tzv. National Insurance Number (dvě písmena, šest cifer), číslo národního pojištění, které používají občané pro styk s úřadem podpory nezaměstnanosti a při vyplácení sociálních dávek, případně přídavků na děti. Toto číslo je také základním odkazem při komunikaci s daňovým úřadem, je na vaší výplatní pásce a píšete ho na své daňové přiznání.

    Jenže by bylo naprosto absurdní, kdyby toto National Insurance Number bylo vyžadováno pro jakékoliv ostatní účely. Neuvádíte ho tedy ani, když si chcete přeregistrovat platby za elektřinu či za plyn, ani v bance, ani v žádném jiném styku s institucemi.

    To, že se užívání rodného čísla rozmohlo po revoluci v České republice doslova ve všech oblastech českého života, přičítám dvěma skutečnostem: zaprvé z komunismu přežívající touze ovládnout absolutně přirozený svět. Za komunismu ovládal všechno stát: pro byrokraty musí být nesmírně znepokojující, že nyní existuje v České republice nezvladatelný, nekontrolovatelný soukromý sektor. Tak se ho snaží zvládnout alespoň rodnými čísly a přebujelou byrokracií.

    Druhým důvodem je ovšem dosti silná nedůvěryhodnost ve veřejném styku v ČR. Přesná počítačová identifikace prostřednictvím spolehlivého dokumentu se vyžaduje, protože neexistuje všeobecné povědomí důvěry - jak pořád cituju Francise Fukuyamu, přílišná "superlegálnost" veřejného styku v zemích s malou veřejnou důvěrou ochromuje hospodářství, protože podnikatelé musí zápolit s břemenem a náklady legalistického papírování, od nichž jsou jejich konkurenti v zemích s větší mírou veřejné důvěry osvobozeni, a tak mají nad nimi náskok.

    Zřejmě ale v té věci nelze příliš mnoho v ČR dělat, jen poukazovat na výstřelky, jako například mou zkušenost v podniku Pražská energetika, a snažit se přispívat k jejich omezování. Protože byly jiné podniky veřejných služeb, které rodné číslo ode mne pro přeregistraci nevyžadovaly.

    Napsal jeden čtenář něco v tom smyslu, že žádný cizinec, který nemá v ČR alespoň přechodný pobyt, nemůže v této republice nic vlastnit. Není to zjevně pravda. Mimo jiné jsem příkladem já, kdo zdědil dvě malé nemovitosti, přestože nemám v ČR žádný trvalý pobyt, a kromě toho vlastním v ČR drobné finanční prostředky na kontě v české bance, které tam plynou jako honoráře za různé mé novinářské činnosti. Zjevně tedy existují lidé, kteří v České republice vlastní majetek, a přesto nemají "rodné číslo" a vymykají se tedy - rádi - centrální identifikaci.

    Důležité ale je, že Pražské energetice nešlo ani tak o rodné číslo. Šlo jí o to, že protože nemám v České republice žádný pobyt, jsem nestíhatelný a případné neplacení elektřiny je tedy ode mne nevymahatelné. Argumentuji, že vymahatelné je, a že v případě neplacení se může Pražská energetika hojit na nemovitosti, jíž jsem vlastníkem, a důkaz o tom, že ji vlastním, obdržela. To by mělo za normálních okolností stačit. - Jistě, Pražská energetika se může hájit, že bych mohl nemovitost bez jejího vědomí prodat, ale to už jsou nepřesvědčivé argumenty - stejně tak bych mohl bez jejího vědomí zrušit svůj případný zdejší pobyt, a stejně bych byl soudně nepostižitelný. Logický důvod tedy byrokratický postoj Pražské energetiky nemá.


    Proč bez rodného čísla ani ránu

    V. Běhun

    Dobry den,

    Dovoluji si rovnez postesknout - marne bojuji proti tomuto nesmyslu jiz radu let.

    Rodne cislo patri sice mezi duverne udaje a nema byt nikomu sdelovano, ale skutecnost je takova, ze je pozaduji temer na kazdem urade a obchode, od vratnice az po marnici, takze je notoricky zname a Vase rodne cislo zna nejmene 50 ruznych instituci.

    Znate-li rodne cislo, zjistite o cloveku vsechno:

    Na rodne cislo je vazana veskera agenda - od danoveho priznani pres vyplaty mzdy az po ucty v bance, ba ani podpis na (ceskych) internetovych strankach pod ruzne petice se neobejde bez kolonky "rodne cislo" - bez toho by pry nebyl udaj uplny ...

    Pritom jde o obycejne datum narozeni, u zen s upravenym cislem mesice (+50), navic je 3 mistne cislo a jedna cislice kontrolniho souctu - tedy velmi jednoduchy kod.

    Neznam jinou zemi, kde by po cloveku chteli na potkani hned vedet presne na den, kdy se narodil - a proc proboha to musi vsichni vedet ?

    Sveho casu vzbudilo v Australii velkou nevoli zavadeni identifikacnich karet (obdoba naseho obcanskeho prukazu) - jakpak by asi nesli jeste cislovani obyvatel ?

    S pozdravem

    V.B.

    Mrtvé duše platící za elektřinu

    L.V.

    Adresa autorky je redakci známa.

    Pane Culiku,

    s gustem jsme si precetla popis toho, co jste zazil pri prevodu elektriny.

    Vidim, ze je nas vice, kteri touto operaci nejsme v stavu zvladnout. Odpovida to mym pocitum.

    Ty platby elektriny jsou OK. Bydlim v byte po babicce uz deset let a mam elektrinu stale psanou na ni. Preplatky se normalne odecitaji od zalohy.

    Plyn, pozor to je jina.

    Vloni mi prisel sek na 200 Kc jako preplatek a ja to neodstala, nebot je to jen do vlastnich rukou.

    Babicka se odstehovala, a k tomu, abych to prepsala na sebe bych ji asi musela dostat do Prahy ci k notari.

    Vzhledem k tomu, ze ji tehdy bylo 97 a byla nepohybliva, to byla utopie.

    Pritom ten plyn platim se sveho uctu, takze by nemel byt pro plynarny problem poslat preplatek zpet na ucet.

    Letos mi prisel sek na preplatek 700 Kc. Babicka umrela, takze to budu muset s umrtnim listem nejak resit, ale ty penize asi taky neuvidim. Alespon letos.

    Jak to bude pristi rok to nevim. Muj bratr, ktery veci zaridi jako uspesny obchodnik, na rozdil ode mne, vse toto vzdal.

    Bylo to i nad jeho síly.

    Chtěl jenom umazat tri pismena (ing.) z dokladu.

    Pouceni, ktere z toho plyne je, ze elektrinu nemusite prepisovat, ale plyn vas muze vyjit draho.

    L.V.

    Poznámka JČ: Poučení: zákony a nařízení by měly být uživatelsky co "nejpřítulnější" (user-friendly). Jakmile jsou zákony a nařízení pro lidi překážkou, život se nenechá regulovat do umělých koryt a najde si přirozenou, rozumnou cestu mimo. Vede to však k diskreditaci zákonů.


    Problém české podnikavosti je problém pružnosti a nápaditosti

    Jméno a adresa tohoto autora jsou redakci známy.

    Pane Culiku,

    cetl jsem clanek o Vasi zkusenosti s Prazskou energetikou.

    Nevim, co se s tim da delat.

    Mel jsem v Ceske republice tri vystavy pocitacove grafiky na ruznych skolach (1 gymnazium, 1 prumyslovka, 1 univerzita).

    Nabidl jsem jim, ze pro ne zdarma udelam nektere sve obrazy ve forme pohlednic, ktere by mohli prodavat a tak si snizit naklady na usporadani vystavy.

    'Takova neregistrovana vydelecna cinnost?' divili se, 'to nejde'.

    Muj ottawsky znamy byl v Praze a chtel si koupit nejaky specialni navijak.

    Prodavacka odpovedela, ze nemaji. Znamy ji jej ukazoval ve sklenene skrince, ze jej maji.

    'No tak si ho teda vezmete', rekla slecna a dodala 'Tihle rybari!'

    Znamy nema pro slova daleko a tak ji udelal prednasku, kdy ji vysvetlil, ze ji majitel obchodu zamestnava proto, aby prodavala. Jestli ji nebavi jednat s rybari v obchode s rybarskymi potrebami, doporucil ji, aby sla pracovat tam, kde by ji prace bavila, pokud je schopna takovou praci identifikovat...

    Ve meste, kde jsem vyrostl, jsem pri posledni navsteve s bidou sehnal 2 tricka s mistnim cernobilym motivem. Za dva dny byla tricka vyprodana a pristi zbozi melo prijit za 3 tydny!

    Po navratu do Kanady jsem udelal 10 tricek s barevnymi fotografiemi pametihodnosti, poslal znamym, at si nejaka nechaji a zbytek prodaji. Ja bych na tom nevydelal, dostali je zadarmo, ale chtel jsem videt, co se stane. Budou mit turiste zajem?

    Nedoslo k nicemu - kdo by se daval na takovou cinnost?

    Tak tedy chapu, proc jsem povazovan za podivina.

    Protoze mam do CR daleko, tak neletam na navstevu casto. Zit tam by byla 'challenge' nad moji 'vitalitu'. Rozhodne ale nepatrim ani k lidem, kteri by se vraceli do 'rodne vlasti zemrit'.


    Nezkoušejte si v ČR změnit jméno!

    Vážený pane Čulíku,

    u nás přece normálně nejde skoro nic, ale zase dost věcí funguje, i když jsou předpisově nemožné. Ale je taky možné, že rozdíly jsou způsobené tím, že já jednal s jinou firmou. (Jiný VUSC - jiný mrav).

    Šlo o to, že jsem se před delší dobou bláhově rozhodl změnit jméno (příjmení).

    Tehdy jsem se stal Novým člověkem. Nový člověk potřebuje nejen spoustu nových Průkazek, ale musí si přehlásit i elektřinu ze zaniklého Starého člověka, jinak by byl ve státě bordel.

    Jsem ale na monopoly asi moc vysazený, takže pro Rozvodné závody jsem bohužel zůstal tím Starým člověkem (doporučuji i Vám, abyste pro Pražskou energetiku zůstal být svou babičkou).

    S příslušnou paní jsme sice po telefonu vše předpřipravili, já se dostavil do fronty s požadovanými orazítkovanými papíry, ale neuspěl jsem.

    Pro větší zábavnost celého aktu mi původní paní něco zatajila. Při změně jména totiž nestačí, že se prokážete průkazem občanským, kde jsou OBĚ příjmení vyznačena a zpečetěna Policií.

    Podle Neporušitelného vniřního předpisu (který oko obtěžujícího zákazníka nesmí spatřit ani svým koutkem) okénková úřednice vyžaduje nějaké Původní rozhodnutí Orgánu, na jehož základě si příjmení změnit SMÍM a PROČ se tak děje.

    Přirozeně, že to musí být úředně ověřená kopie. Po otázce, co je jim do toho, jsem byl zařazen mezi nepříjemné drzouny.

    To jsem potvrdil i dotazem na to, jak tedy bude ve firmě naloženo s předanými osobními údaji. To neví ani sám Ministr.

    Nedal jsem Důkaz - nejsem Novým člověkem. Platím ze sporožira s jiným jménem a nikoho to netrápí. Peníze nevracejí, přeplatky ano.

    Ještě k Plynárnám. Tam mi stačilo jen zvednout telefon, vyčkat až se monopolní dráty spojí a vysvětlit situaci. Papír byl sice taky potřeba, ale málem mě trefilo, když mi pracovnice Plynáren novou smlouvu DONESLA AŽ DOMŮ!!!

    Na chodbě jsem podepsal, kopii si nechal a celý večer se štípal jestli je to pravda. (Možná ale obě paní porušily nějaký Veledůležitý vnitřní předpis =pořád tomu nějak nevěřím.)

    Takže Vám i nám přeju více úředníků myslících, jistě se pak dostaví i pověstná Dobrá nálada.

    čtenář BL

    (To jen pro případ hrozícího postihu těch ochotných paní z Plynáren...)

    Musíte umět v ČR improvizovat!

    Miloš Koenig

    Vazeny pane Culiku,

    cetl jsem Vasi noticku o nemoznosti placeni elektriny pro lidi, nemajici stale bydliste v CR.

    Pokud jste si tu story vymyslel, vsechna cest, protoze kdyby se neco podobneho v CR neudalo, muselo by se to vymyslet. Pokud ale se opravdu vse odehralo tak, jak to licite, je videt, ze jste pobytem v UK zcela pozbyl schopnost improvisovat.

    Jedine improvisace pomohla totiz ceskemu narodu prezit ty vsechny vichrice hnevu.

    Vzdyt Vy jste si klidne mohl zazadat o prideleni rodneho cisla a cely problem by byl snad ne hned ale jeste behem Vaseho zivota vyresen.

    I ja mel potize, jelikoz jsem to zahadne cislo nemel, a moje zadost o jeho prideleni byla za necely rok vyrizena.

    Mala dodatecna lekce, jak se improvisuje.

    Pri me prvni navsteve Ceskoslovenska jsem pozde v noci dostal na zasnezene silnici smyk a poskodil jsem si blatnik. Pri prejezdu cesko-nemecke hranice jsem byl tazan kde se mi ta nehoda udala.

    Ja, misto abych rekl, ze uz predtim v Belgii jsem po pravde priznal, ze mezi Roudnou a Planou okolo 12 hodiny v noci.

    Nacez nasledovala otazka, zda jsem k nehode privolal policii.

    Na moji negativni odpoved mi rekl ten clovek, abych se tedy obratil a jel na policii do Tabora a nechal si dat potvrzeni, ze jsem nikoho neprizabil, jine auto neposkodil a takove veci.

    A ze me bez toho potvrzeni nepusti ven.

    Videl jsem, ze nic delat nelze, obratil jsem se a jel zase zpet.

    Pochopitelne jsem nechtel zpet do Tabora po zasnezenych silnicich a tu jsem dostal napad.

    Jel jsem misto do vnitra zeme k jinemu silnicnimu prejezdu a navezl jsem se jeste jednou do stromu.

    Zavolal jsem policii, ta mi to potvrdila a ja opustil milovanou vlast pres jiny prejezd.

    Tak vidite, pane Culiku, ceska schopnost improvisovat a najit reseni i v komplikovanych situacich zustava v cloveku i po dobu emigrace a pomaha mu prezit.


    Občané mají právo vědět o StB více

    Dana Cihelková

    Umělci se rozhodli deset let po dvanácté, že by bylo záhodno odtajnit seznam bývalých spolupracovníků StB. Koordinátor této "bohulibé" podpisové akce, Petr Hladký, se chce obrátit na vládu a apelovat na ni, že národ by měl vědět, kdo se podílel na jeho morální devastaci.

    Na prvý pohled by se mohlo zdát, že svědomí českých umělců se konečně hnulo k činu a ti "zpropadení práskači" by mohli dostat, co si zaslouží. Jenže, blahé paměti let sametově revolučních bývalo dobrým zvykem, že kdo měl dost ostré lokty a příslušné konexe (ne každý byl připuštěn na tribuny), stačilo patřičně výhružně zahřímat něco o zločinech komunismu a bylo vystaráno na čtyři roky. Ten, kdo se pak opovážil připomenout panu ministrovi jeho předvolební hesla, byl přinejmenším nazván "syčákem" a "křiklounem" toužícím po barikádách. Obava, aby se tyto frašky v nové podobě neopakovaly, je tedy zcela na místě.

    Nikdo z obyčejných lidí, kteří nesli na svých bedrech největší tíži zvůle totalitního režimu, pochopitelně o žádnou vendetu nestál a nestojí. Jde jim jen o jedno, aby se neprivilegovaní antikomunisté nestávali opět obětí polepšených soudruhů, aby občané konečně měli tatáž práva, jaká si přivlastňují ti "více rovní" a aby zákony platily pro všechny stejnou měrou, což mimo jiné znamená, aby ti, kteří nejen v letech padesátých, ale také v dobách normalizačních, nesli morální a tam, kde byl porušen zákon, také právní zodpovědnost.

    Dnes, kdy to jde s ekonomikou a životní úrovní občanů z kopce, přičemž o demokracii, v tom smyslu, jak je chápána v EU, se hovoří čím dál méně a na povrch vyplouvá podezření, že stát je vlastně ovládán ekonomicko politickými mafiemi, je nasnadě, že bylo záhodno najít nějaké viníky a předhodit je národu jako "smírčí oběť". Jelikož někdejší kmenové estebáky nelze tak snadno dotáhlout ke kůlu hanby, už jen proto, že není radno si to rozházet s podnikatelskou elitou, organizátoři této podpisové akce se zřejmě spokojili s požadavkem, aby k tomuto kůlu byli dotaženi alespoň ti, kteří se vědomě, či pod nátlakem, nebo ze stovky dalších mnohdy malicherných důvodů ocitli na seznamech spolupracovníků StB.

    Na této akci je zarážející to, že se "principiálně" dožaduje zostouzení obyčejných "práskačů", a přitom pomíjí ty elity, které měly morální devastaci národa v popisu práce, včetně těch, kteří ji politicky organizovali od urovně UV KSČ po okresní tajemníky a partajní nomenklaturu. Právě tato skutečnost je dostatečným důvodem k zamyšlení, zda takovýto pečlivý selektivní výběr, zdaleka nepostihující ani část z někdejší totalitní mašinérie, je to, co by mohlo přispět k morální očistě národa.

    Není pochyb, že vědomých spolupracovníků StB bylo mnoho a velmi mnoho z nich se činilo podle hesla: "sluha horší než jeho pán". Řečeno jinak, pouhé uveřejnění seznamů spolupracovníků StB nevypovídá nic o tom, kdo spolupracovníkem StB skutečně byl. Toho si byly předchozí vlády nepochybně vědomy a právě proto ono dlouholeté utajení, provázené záhadnými úniky informací, jako naschvál tam, kde byl někdo někomu z mocných nepohodlný. Pravda totiž není ukryta v seznamech, ale především ve spisovém materiálu, který sametoví revolucionáři nechali zkartovat a potom to, co zbylo, nechali pečlivě probrat, začernit a horké zboží uložit do fondu "Z".

    Je spíše mnohem účelnější ptát se, kde zmizely spisy o akci "Klín", "Norbert" či směrnice o činnosti StB v podmínkách "dočasného převzetí moci" třídním nepřítelem? Rovněž je aktuální ptát se, kde zmizelo šestnáct tisíc spolupracovníků KGB z řad občanů někdejší ČSSR a kde se poděli příslušníci zahraniční rozvědky a kontrarozvědky StB? Jak se ukázalo, nejedna takzvaná aféra, jako například "kufříková" nebo "Bamberská", byla ukuchtěna partou někdejších estebáků. Zbývá se jen zeptat, proč a komu měla posloužit? Je pouze s podivem, že právě předseda US Ruml, vždy udělal vše pro to, aby z nich vytěžil maximum, aniž by se příliš zajímal, že na takovéto akce se vztahuje trestní zákon. Uvěřit pozdějším tvrzením, že kufříkové padělky vytvořili nadšeni amatéři, nebo že Vízek utrácel v Bamberku své peníze, jen proto, aby to tomu Zemanovi nandal, by bylo velmi naivní. Můžeme se však rovněž ptát, odkud se vynořila fáma o údajné luxusní vile Václava Klause ve Švýcarsku? Kdo a proč jej chtěl přitlačit do aférky? I kdyby měl někdejší premiér ve Švýcarsku navíc ještě chatu s koupalištěm a soukromou sjezdovkou, byla by to přece jeho věc, jak utrácí své peníze (pokud má zaplaceny daně). Zřejmě si někdo vsadil na závist a téměř mu to vyšlo.

    Všechny tři zmíněné případy zjevně spojuje snaha za každou cenu kalit vody. Čím více bude zmatků, tím lépe. Bystřejší lidé, nepodléhající odzbrojujícím úsměvům a pošklebkům o strašení "nějakými záhadnými temnými silami", nepochybně postřehli, že vítr se téměř vždy přihnal se Švýcarska. Podíváme - li se zpět do historie, nejde o náhodu.

    Před válkou působila ve Švýcarsku velmi úspěšná rezidentura (založená roku 1937 dnes už zesnulým generálem Oldřichem Tichým, toho času ve funkci vojenského atašé se sídlem v Bernu) Československé zpravodajské služby, později od roku 1939 s ústředím v Londýně a pod vedením generála Moravce. Její nitky sahaly do Německa (agent A - 54 Paul Thuemmel, hraběnka von Arnim, atd.), Francie, Holandska a spolupodílela se na zpravodajské činnosti v někdejším protektorátě. Šlo o velmi zkušené zpravodajce, mající pro západní spojence mimořádně velkou hodnotu.

    Po válce, se část zpravodajců nevrátila do ČSR a zůstala z části v Anglii, z části ve Francii a ve Švýcarsku. Bylo nasnadě, že po únoru 1948, kdy z ČSR přicházela na západ první utečenecká vlna, tito někdejší zpravodajci sehráli nezanedbatelnou roli v boji proti komunismu. To byl také důvod, proč StB začátkem padesátých let kladla na Švýcarsko tak velký důraz a prováděla do této země masívní výsadky, maskující se za exulanty.

    Švýcarsko se později pro StB stalo výhodným i z jiných důvodů. Přes jeho banky se totiž daly krýt s minimálním rizikem různé finanční transakce mezi cenrálou v Praze a legálně působícími nebo fiktivními firmami, kdekoli v zahraničí, v nichž měla StB své lidi. V této souvislosti je dnes aktuální otázkou, kde se poděly tajné fondy StB, určené pro zahraniční operace a kde se poděly peníze se zahraničních bankovních kont StB? Všetečnější občan by se zajisté zeptal, proč po "sametu" byli někteří "exulanté" přijati s otevřenou náručí, kdežto jiným bylo naznačeno, že jsou nežádoucí?

    Zodpovězení těchto "záhad" by bylo z hlediska bezpečnosti státu, ale také z důvodů morálních, rozhodně více žádoucí, než zostouzení lidí, kteří se z nějakého důvodu ocitli na seznamech. Dosud utajované spisy by nepochybně také vypověděly, proč a za jakých okolností se tito lidé na seznamech ocitli, respektive, proč jiné ledé zmizeli nejen z nich. Vinu v žádném případě totiž nelze odvozovat od nějakých seznamů, ale výlučně ze skutkové podstaty, obsažené ve spisech.

    Dnes už víme, že jednou z donucovacích metod StB bylo vydírání. Kolik lidí naletělo na past a bylo nuceno podepsat vázací akt, dnes už stěží zjistíme. Kolik z nich se snažilo z této pasti vyklouznout, například tím, že podávali neškodné zprávy, nebo tvrdili, že nic nemají, se už také nedozvíme. Tito lidé byli dlouhá léta v těžkém traumatu a pykali za něco, za co nenesli téměř žádnou zodpovědnost. Byli prostě hrubě zneužiti mašinérii komunistické moci a je tudíž na místě otázka, proč by měli pykat znovu, jen proto, že život je postavil do mimořádně obtížné situace. Ostatně, o tom by měly spisy vypovídat také a mnohem více, než je vypovídací hodnota jednoho lístku v kartotéce.

    Rovněž se stalo jakousi módou zpochybňovat obranu některých lidí, že na seznamech se ocitli nevinně a nikdy s StB vědomě nespolupracovali. Podívejme se tedy ve stručnosti, jaké "pastičky" měla StB k dispozici a zda bylo vůbec možné, aby v nich nic netušící občan uvízl. Každý, kdo služebně vycestoval do ciziny, a není pravdou, že výjezdní doložky se udělovaly výhradně vyvoleným kádrům, musel po návratu navštívit zvláštní oddělení ve svém podniku a vyplnit nevinně vyhlížející dotaznik o služební cestě. Nikde nebylo žádné razítko StB, případně SNB, dotazník se vždy tvářil, jako podniková záležitost, avšak v konečném důsledku byl vždy důvodem k založení spisu. Je nasnadě, že šlo o tisíce případů a bez spisového materiálu je nemožné rozlišit, kdo šel a kdo nešel za rámec této povinnosti.

    Oč složitější případy jsou ty, v nichž šlo o zpravodajské hry. Kolik agentů západních služeb (případně občanů tehdejší ČSSR) se krylo předstíranou spoluprácí s StB, kolik z nich přes tuto spolupráci do StB pronikalo? O existenci těchto lidí se podnes neví téměř nic a existuje dost důvodů, aby se už nikdo nikdy nic nedozvěděl. Studená válka skunčila a tím skončilo i jejich poslání. Nepochybně šlo nanejvýš o desítky lidí, kteří šli dobrovolně v zájmu obrany před komunistickou expanzí do obrovského rizika. Bez odtajnění spisů na obou stranách je naprosto vyloučeno, aby se kdokoli dopátral pravdy. Mají být také tito lidé zostouzení a vláčení po pavlačích?

    Nyní už můžeme chápat, proč politikové zodpovědní za nevyrovnání se s komunismem, po listopadu 1989 tvrdili, že " ještě není politická vůle vyrovnat se s komunistickými zločiny" a titéž politikové dnes tvrdí, že "už není politická vůle vyrovnat se s komunistickými zločiny". Je pochopitelné, proč se tito pohrobci komunismu schovali za infinitiv a ten vydávali za vůli národa. Je pak také pochopitelné, proč se objevily Cibulkovy seznamy (a není rozhodné zda byly podstrčeny nebo autentické) a proč se objevují nové výzvy k plošnému odtajnění dalších seznamů, zdaleka obcházejících jádro problému, to je kmenovou nomenklaturu StB. Totiž, individuální zavinění lze pohodlně schovat za kolektivní vinu a vyvázat se, jak z morální tak právní zodpovědnosti.

    Můžeme se dnes ptát politiků, zejména někdejších ministrů vnitra a ministrů spravedlnosti, proč například neiniciovali návrh na amnestii pro bývalé agenty KGB z řad českých občanů? Proč je ponechali vydíratelné a napospas ruským mafiím, vzniklým z rozpadadlé KGB a GRU? Můžeme se taktéž ptát, proč se udržoval mýtus viny, odvozovaný se seznamů, nikoli se skutkové podstaty trestných činů, spácháných příslušníky StB (a konkrétními donašeči) na občanech?

    Pokud zákon obsahuje příslušné paragrafy a justice (včetně vyšetřovacích orgánů) měla možnost je použít a nepoužila, je legitimní vytknout ji tuto chybu a ptát se po příčinach, proč se tak stalo a kdo nese politickou zodpovědnost. Občanská společnost, včetně těch, kteří byli zbaveni majetků, práva na vzdělání a svobody, nechtěla nic víc, než rovnost před zákonem.

    Je hanebné, že všechny polistopadové politické reprezentace na tuto rovnost deset let rezignovaly a vzbudily tak důvodné podezření z nadržování trestnému činu. Nejen to, v rámci uplatňování poněkud nemravné filozofie postkomunistických elit, dochází k novým nespravedlnostem, mnohdy ve svých důsledcích zrovna tak obludným, jako nespravedlnosti spácháné v dobách totality. Je už v povaze věcí, že každá nespravedlnost plodí nespravedlnost novou a tak neustále vzniká potřeba tyto jedna z druhé vyplývající nespravedlnosti překrývat nespravedlnostmi novými.

    Naše země nepotřebuje účelové kampaně, obzvláště ne takové, které mají zamaskovat předchozí pochybení. Lidé, kteří se z ideologických důvodů dopustili zločinů, by neměli mít šanci vyvléci se z právní a morální zodpovědnosti, avšak pouze za konkrétní skutky. V tomto ohledu se organizátoři podpisové kampaně, za zveřejnění údajných spolupracovníků StB, velice mýlí, pokud se domáhají jakékoli formy kolektivní viny

    Na závěr si připomeňme, že z pohledu individuálního utrpení, nejsou zločiny komunismu o nic méně zavrženíhodné než zločiny nacismu (nepřidávejme k nim navíc pochybení postkomunismu, i ta by totiž mohla být už v následující generaci vnímána jako zločiny). Demokrat s hlubokým humanistickým myšlením nemůže být pouze antifašista nebo antikomunista. Opomíjení jednoho z principu vyzdvihuje druhé a činí tak z demokracie její karikaturu. Pouze z této a žádné jiné pozice je pak zapotřebí nazírat na zločiny komunismu. Skutečný demokrat může být jen antikomunistou a antifašistou zároveň. Není to totiž o ničem jiném než o tom, co už dávno řekl T. G. Masaryk: "demokracie je soustava mravní a především mravní". K tomu můžeme jen dodat: "třetích cest jsme si už užili dost!" Nechce to nic víc, než aby stát konečně začal fungovat tak, jak občanská veřejnost od něj právem očekává. To se plně týká i zde zmíněných kontroverzních seznamů, jejichž samoúčelné zveřejnění by pouze zrelativizovalo ty elity, které páchání zločinů komunismu měly v náplni své práce.



  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|