Jsou ženy muži dneška?

Muži jsou méně inteligentní, mají menší sebedůvěru a hůř se umějí vyjadřovat než ženy. Také více využívají násilí, častěji než z žen se z nich stávají zločinci, nezaměstnaní a častěji než ženy trpí depresemi. To je argumentace nových ženských šovinistek v anglosaských zemích. Problematikou se nedávno zabývala v deníku Guardian autorka Ros Cowardová.

Slyšeli jste vtip o tom, proč byl plukovník Sanders, zakladatel obchodu s pečenými kuřaty, typický muž? Odpověď zní: protože se staral jen o prsa, nohy a stehna.

Anebo anekdotu o tom, proč jsou muži - manželé jako benzínové sekačky na trávu? Je obtížné je nastartovat, vydávají děsný smrad a polovinu doby nefungují.

V dnešní anglosaské kultuře, v níž byste byli považováni za úchylného člověka, kdybyste dělali podobné vtipy o ženách, je nyní takovýchto protimužských vtipů spousta - v kreslených stripech, na dámských mejdanech i v moderních románech.

Za dvacet minulých let došlo ve vztazích mezi muži a ženami v anglosaské kultuře k velkým změnám. Už neexistuje všudypřítomný systém mužského útlaku, kdy ze všeho měli vždycky nakonec prospěch muži a ženy prohrály.

Globalizace a hospodářská recese uštědřila mužům několik tvrdých ran. Spolu se změněnou rolí rodiny došlo k tomu, že jsou muži zvlášť zranitelní vůči nezaměstnanosti, lehce se z nich stávají bezdomovci a lehce propadají depresi. Dívky a chlapci nyní vyrůstají v úplně změněném světě, v němž považují rovnost mezi muži a ženami a někdy dokonce i ženskou nadřazenost za něco daného.

Málo žen, argumentuje autorka, však využilo pádu mužské prestiže k tomu, aby odvrhly staré sexuální stereotypy. Namísto toho, jakmile muži přišli o morální autoritu, ženy si ji přisvojily, vyžívají se nyní v triumfalismu ohledně žen a ženských hodnot. Rozšířila se kultura tzv. "womanismu", filozofie, podle níž za všechno mohou muži, jsou odpovědní za záporné rysy společnosti, včetně zločinnosti a válek - a ženy mají prý pro všechno správné řešení.

Zpráva ve vědeckém časopise Focus nedávno shrnula nejnovější vědecké poznatky a dospěla k tomuto závěru: "Ženy převezmou vládu nad světem. Ženy jsou psychologicky i fyzicky silnější." Britský deník Daily Mail okamžitě využil těchto zjištění a oznámil veřejnosti, že ženy "jsou inteligentnější, společenštější a  laskavější než muži - když ženy dospějí, dokážou udělat lepší kariéru než muži, vydělávají více a starají se o rodinu lépe než muž. Svět budou brzo řídit tyto zcela pozoruhodně nadřazené bytosti."

Womanismus se vyvinul z útoků feministek na mužskou pompéznost, ale nyní má široké zázemí. Womanismus je nyní v anglosaských zemích všude. Z mužů si dělají jemnou legraci komikové v televizi a romanopisci ve svých knihách. Ostřejší kritika mužů se vyskytuje v kontextu obav ze společenského rozkladu. Všudypřítomná filozofie New Age vidí ženu jako láskyplnou bytost, která je ve styku s přirozenými, uzdravujícími silami, zatímco muži jsou odpovědni za ničivou technologii a za vědu. Na druhé straně politického spektra napsala komentátorka Janet Daleyová v konzervativním deníku Daily Telegraph, když dva desetiletí chlapci usmrtili začátkem devadesátých let dvouletého Jamieho Bulgera: "Kluci přirozenou cestou propadají bez dohledu dospělých barbarství. Kdyby bývala alespoň polovina dětí v slavném románu Williama Goldinga Pán much (kde se po letecké nehodě vyskytnou na pustém ostrově samy děti a začnou tvrdě terorizovat slabší členy své skupiny) dívkami, strašlivý závěr Pána much by nebyl věrohodný.

V populárních sdělovacích prostředcích vyvolal womanismus celou řadu klišé - reklamy v anglosaských zemích v devadesátých letech jsou plné "holek nahoře". Vystupují v nich elegantní, inteligentní ženy, které zostuzují hloupé nebo hrubě vystupující muže. Reklama na texasky firmy Lee zašla ještě dál. Je na ní ženská noha (oblečená do těch texasek) v botě s vysokým podpatkem, která stojí na holé mužské zadnici. Inzerát využívá motivu sexuálního ponižování, který by byl ostře kritizován, kdyby se to týkalo žen. Reklama na americké pivo Budweiser Lite využívá nenávisti i odporu vůči mužům. Je na ní odhodlaně vyhlížející mladá dívka a vedle ní je nápis: "Mám muže ráda. Jen nesnáším, jak se chovají."

Protimužská rétorika je nejsilnější, když se to týká nejzranitelnějších členů společnosti - chudých, nezaměstnaných mladých mužů. Sdělovací prostředky a politikové často popisují tyto mladé muže bez podílu na životě společnosti skoro jako zvířata - je to spodina, bahno společnosti. Za posledních deset let je jejich antisociální chování - přepadání chodců na ulicích, rychlá jízda kradenými automobily, násilné zločiny - ohniskem nejvážnějších obav většiny členů západní společnosti.

Nikdo se nepokouší snažit se porozumět složitým podmínkám, v nichž tito mladí muži jednají. Pravice i levice prostě obviňuje muže jako takové. Charles Murray, americký autor teorie o vzniku "underclass", podtřídy, bahna společnosti, obvinil svobodné matky, že opustily muže a nechaly je, aby propadli barbarství bez civilizujícího vlivu žen. Sue Slipmanová, bývalá britská ředitelka National Council for One Parent Families, Národní rady pro rodiny s jediným rodičem, na Murrayho zaútočila: "Neumí vysvětlit, proč by si normálně uvažující žena měla domů brát takového příslušníka nové podtřídy."

Murray i Slipmanová automaticky usuzují, že muži sami o sobě nemají citlivost pro hodnoty komunity, ani nemají automatický instikt pro slušné chování. Takovéto předpoklady jsou v ohnisku nynější debaty o  rozkladu rodiny a o "otcích, kteří jsou k ničemu".

V roce 1992 zjistil jeden britský průzkum, že rodiče dávají přednost narození holčiček, o nichž vládne představa, že je lehčí je vychovávat a že jsou hodnější.

Potvrzuje to také zkušenost agentur, které se zabývají adopcí dětí. V Británii je daleko obtížnější umístit do rodin chlapce než dívky. Všeobecně vládne shoda, že dívky jsou méně vzdorné, méně odporné, méně nebezpečné, daleko příjemnější než chlapci.

I komentátoři s nejmenším porozuměním pro tento vývoj si povšimli, že se sebedůvěra chlapců a dívek za poslední desetiletí rozvíjí opačnými směry. Dívky povzbuzuje to, že je společnost neustále chválí, zatímco chlapci si pěstují komplex méněcennosti. Stali se obětním beránkem ve společnosti, která se dnes celkově staví vůči pojmu mužskosti a mužských hodnot kriticky.

Rétorika o tzv. "girl power", moci ženských, vznikla, když ženy ze skupiny Spice Girls si vytvořily toto heslo jen tak pro reklamu a pro zábavu, jenže výraz byl rychle přijat celou společností jako nálepka pro veškerou činnost, při jíž se ženy prosazují "neženskými" způsoby.

Asertivní sexualita dívek je nyní považována za hranou statečnost, kdežto kdyby něco podobného dělali chlapci, považovalo by se to za potenciálně nebezpečné a výhrůžné.

Západní společnost je v současnosti daleko více mnohoznačná a sexuálně složitá, než jak tomu bylo donedávna. Příslušnost k určitému pohlaví už společnost jasně nerozděluje. Už to není tak, že muži by automaticky získali nárok na výhody ve společnosti a ženy by jim byly podřízeny.

V některých situacích, kdy je pohlaví důležité, jsou dnes znevýhodňováni muži. V tomto kontextu, argumentuje v Guardianu Ros Cowardová, je nesprávné připisovat veškerou agresivitu a ničivost mužům a všechny konstruktivní vlastnosti jen ženám. Znovu to vytváří téměř viktoriánskou polaritu mezi pohlavími. Ignoruje to záporné rysy ženského chování a jejich roli při umělém vytváření sporných rysů mužskosti. Také se to vyhýbá zásadnějším otázkám, jako například jak definovat, co je správné, v době, která je založena na mnohoznačnosti.

Ros Cowardová vydala 7. července v Británii knihu Sacred Cows: Is Feminism Relevant to the New Millenium? (Harper Collins, cena 16.99 liber)