pondělí 7. června

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Přehled událostí Odkazy:
  • Soubor nejzajímavějších článků z poslední doby Válka o Kosovo:
  • Rozhovory o Kosovu jsou v krizi (informace z neděle, 0.00 hodin) Televize Nova:
  • "Pirátská nahrávka": Nova nás baví (Ivan Hoffman, Český rozhlas) Kapitulace Jugoslávie?
  • Překážky při realizaci mírového plánu (BBC)
  • Kosovo bude demokratickou součástí demokratické Jugoslávie (britský ministr obrany)
  • Srbové se vykrucují a nechtějí realizovat mírový plán NATO
  • Bělehrad: Miloševič mlčí (Robert Fisk, Independent on Sundy
  • Bělehrad: Válka končí, strach však trvá (John Simpson, BBC)
  • Vojenská strategie: Pane Blaire, už nikdy takto neriskujte (Sunday Telegraph):
  • Válka o Kosovo se vedla kvůli Osvětimi. Stejně ale to chápe jen půl světa (Observer)
  • Kosovo: Jak došlo minulý týden k dohodě v Stalinově dače (Gaurdian)
  • Mocné bombardování (Jonathan Eyal)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Kosovo: Jak došlo k dohodě v Stalinově dače

    Denik Guardian v sobotu 5. června informoval tímto článkem o tom, jak přesně vznikala dohoda, která byla posléze předložena Miloševičovi.

    Na venkově nedaleko Moskvy, kde byly nahrazeny uzavřené postranní silnice a stráže KGB, které hlídaly bezpečí bývalé komunistické elity, tvrdě vyhlížejícími soukromými tělesnými strážci nových zbohatlíků, má dosud jedna vila těžká zelená kovová vrata z minulosti, jsou tam rozmístěny speciální vojenské jednotky a má děsivou pověst z minulosti.

    Těmito vraty do Stalinova letního sídla v Kuncevu přijely ve čtvrtek minulý týden dvě kolony limuzín. Jednou přicestoval náměstek americké ministryně zahraničních věcí Strobe Talbott, muž, který se intenzívně zajímá o ruskou historii už od té doby, co v základní škole napsal esej o Puškinovi a o ruské duši, muž, který jako postgraduální student v Oxfordu v roce 1969 přeložil do angličtiny tajné paměti Nikity Chruščova.

    V druhé koloně limuzín seděl finský prezident Martti Ahtisaari, zvláštní velvyslanec Evropské unie pro Kosovo. Uvnitř Stalinovy vily už čekal jeden miliardář. Viktora Černomyrdina, bývalého ruského premiéra a bývalého ředitele státního energetického podniku Gazprom vybral Bors Jelcin jako ruského vyjednavače.

    Černomyrdin uvedl oba hosty do malé místnosti, kde byly u stolu tři židle, a když ostatní usedli, přidal ke stolu ještě čtvrtou židli. "Ta je pro Miloševiče," uvedl. "O čemkoliv tady budeme mluvit, nesmíme zapomínat, že on je toho také součástí."

    Pro Talbotta to byl podivný pocit, jak mluvil svou plynnou ruštinou v místnosti, kde přebýval Stalinův duch a kde prázdná židle symbolizovala nejbližšího evropského Stalinova nástupce. O dva dny předtím byl Talbott oficiálně informován, že bude Miloševič obžalován v Haagu jako válečný zločinec.

    "Pořád jsme se obraceli během rozhovorů k té prázdné židli a ptali jsme se," 'Co by udělal? Jak by reagoval?'" svěřil se Talbott, když se následujícího dne vrátil do ústředí NATO v Bruselu.

    Toho dne se, jak se zdálo, rozhovory ve Stalinově vile vůbec nepohnuly. Teprve nyní se ukazuje, že bylo jednání toho dne nesmírně důležité, neboť přesvědčilo Černomyrdina o dvou skutečnostech.

    Zaprvé mu začalo být jasné, že Američané a NATO nesleví ze svých podmínek. "Požadujeme, a z toho neslevíme, aby všichni Srbové, nebo skoro všichni, museli odejít z Kosova. A budou muset být nahrazeni mezinárodními mírovými sbory, které budou mít jasnou velící strukturu NATO a NATO bude jádrem těchto mezinárodních sborů," zdůraznil Talbott. "To je všechno. V této věci nebudou žádné kompromisy.. S Bělehradem se nebude vyjednávat. S Miloševičem hovoříme jen jediným jazykem - bombardováním."

    Druhou věcí, kterou si Černomyrdin uvědomil, bylo že se Rusku nepodaří rozdělit NATO, že neexistují rozpory mezi Evropou a Spojenými státy, kterých by Rusko mohlo využít.

    To Černomyrdina překvapilo, předpokládal od finského prezidenta Ahtisaariho měkčí přístup. Finsko bylo okupováno Ruskem po celé devatenácté století , v roce 1939 ho napadl Stalin a naučilo se hrát hru neutrality geniálním způsobem. Finsko je jednou ze čtyř členských zemí EU, která není členskou zemí NATO a Rusko očekávalo, že Finsko zaujme postoj pro kompromis.

    Ale Ahtisaari nebyl příliš neutrální. Je blízkým přítelem Talbottova příbuzného Dereka Shearera, který působil jako americký velvyslanec ve Finsku. A Ahtisaari se narodil ve Vyborgu, když to ještě bylo finské hraniční město, před tím, než uprchl jako chlapec s rodiči před Stalinovou invazí v roce 1939 a stali se uprchlíky.

    Ahtisaari je diplomat veterán, který pracoval v OSN a strávil 11 let tím, že vyjednával se vzdorným režimem, založeným na apartheidu a přivedl k úspěchu rozhovory o nezávislosti Namibie, které vyjednalo OSN. Ahtisaari je také veterán při vyjednávání Evropské unie a OSN před sedmi lety v Chorvatsku. Nyní ho vybral německý kancléř Gerhard Schroeder, aby se stal zvláštním velvyslancem Euvropské unie. Schroeder očekával, že rozhovory budou pokračovat až do července, kdy Finsko má převzít od Německa rotující předsednictví Evropské unie.

    Ve Stalinově vile měl Černomyrdin tři návrhy, o nichž konstatoval, že by stačily k tomu aby přesvědčily Miloševiče k přijetí mírových podmínek, které přijali ministří zahraničních věcí skupiny G8 v Bonnu. Zaprvé, ruská vojska by měla hlídat severní zónu Kosova, kde žije většina Srbů. Talbott odmítl: to by hrozilo, že dojde k rozdělení Kosova, a to by bylo proti principům G8.

    Zadruhé, Rusové se sice domnívali, že se jim podaří přesvědčit Miloševiče, aby přijal alespoň některá vojska NATO, ale měla by pocházet z  Řecka a z Portugalska, které se neúčastnily na bombardování, dále by měla do Kosova vejít neutrální vojska z Finska a ze Švédska. Přítomnost britských či amerických jednotek by pro Miloševiče byla nepřijatelná.

    "Na to zapomeňte," řekl Talbott. Jednotky NATO jsou součástí jediného velení, bez rozlišování jednotlivých států. Ale tento Clintonův někdejší spolustudent, který s ním bydlel v Oxfordu ve stejném pokoji, si povšiml, že Rusko poprvé přijalo zásadu, že do Kosova musejí být vyslána vojska NATO. To muselo být řečeno s Miloševičovým souhlasem.

    Černomyrdin pak pronesl hrozbu, která byla zaobalena do apelu. Současná doba je kritickou chvílí pro vztah Ruska k Západu. Černomyrdin si zoufale přeje parnerství a dobrou hospodářskou vůli Západu, ale zklamání z ruského experimentu s kapitalismem a bombardování NATO vrací Rusko zpět k postojům trvalého nepřátelství vůči Západu. Toto je poslední šance - jestliže se tito tři muži nedokážou dohodnout , pak bude muset Černomyrdin z rozhovorů odejít, Rusko, se přestane pokoušet v tomto konfliktu o mírové vyjednávání a v Rusku se dostanou k moci protizápadní elementy. Stojí za to Miloševič?

    Černomyrdin se pak obrátil na Fina a řekl, že přijaté jednotky NATO budou muset být součástí mírových sborů spolu s ruskými jednotkami. Ale musí existovat mandát OSN - přece jako bývalý diplomat OSN s tím Ahtisaari souhlasí?

    Samozřejmě, odpověděl Fin. Ale z praktického hlediska má jen NATO vojska, logistiku a velící strukutry, které mohou vytvořit účinné mírové sbory a zorganizovat návrat uprchlíků.

    Černoymrdin letěl pak sám do Bělehradu, krátce se předtím zastavil u Jelcina a řekl mu, že Evropská unie ani NATO nejsou ochotny změnit své postoje. Ale došlo k dvěma zásadním posunům, řekl Černomyrdin. zaprvé, Talbott přijal, že určitá srbská vojska mohou zůstat v Kosovu na ochranu srbských klášterů a památníků. Zadruhé, Fin i Američan přijali "podstatnou roli" pro ruská vojska.

    V Bělehradě, kde bylo Černomyrdinovi řečeno, že byl Miloševič krátce v nemocnici - nebylo jasné, jestli utrpěl mrtvici nebo infarkt - sdělil Černomyrdin Miloševičovi, že tyto dva západní "ústupky" by mohly stačit k získání dohody ohledně podmínek G 8. Souhlasí Miloševič?

    Miloševič a Černomyrdin se navzájem nijak zvlášť nemilují. Jelcin nikdy Miloševičovi nezapomněl, že rychle uznal v roce 1991 ruské spiklence, kteří se pokusili o puč ve snaze svrhnout Gorbačova. A Miloševič neměl důvěru v  prozápadního Černomyrdina od té doby, co ruský vyjednavač po bombardování čínského velvyslanectví zrušil svou cestu do Bělehradu, namísto toho cestoval do Pekingu a pak se vrátil do Moskvy a jednal s Talbottem.

    "Černomyrdin jenom chce, aby se Rusko zavděčilo Západu. Takže každá bomba NATO, která na nás padá, má na sobě ruské razítko," řekl ironicky Goran Matič, mocný ministr v Miloševičově vládě.

    Avšak Miloševič, poté, co varoval, že jednání se bude muset konat na tajném místě v jachtařském klubu v Bělehradě, aby se vyhnulo bombardování NATO, souhlasil s dohodou podle podmínek skupiny G8. Američané jsou přesvědčeni, že to učinil proto, že z fronty přicházely velmi špatné zprávy.

    Kosovská osvobozenecká armáda, která už otevřela jednu silnici do Kosova z Albánie do oblasti v Kosovu, kterou ovládá, začínala získávat kontrolu nad druhou silnicí, na jihu, směřující k městu Prizren. Srbská 125. motorizovaná brigáda, poškozená leteckými údery NATO, nebyla schopna KLA zastavit. Srbské tanky a zbraně byly zničeny leteckými údery, jakmile se daly do pohybu. Tou dobou, kdy Černomyrdin přijel do Bělehradu, Miloševič konečně pochopil, co dokáže celá armáda 1200 letadel udělat jeho vojskům v Kosovu.

    Ale když Černomyrdin zatelefonoval Talbottovi a Ahtisaarimu a řekl jim, že Miloševič souhlasil s podmínkami skupiny G8, odpověděli mu, že to nestačí. Miloševič pořád ještě trval na tom, že si v Kosovu zanechá 10 000 srbských vojáků a odmítal britská nebo americká vojska.

    V tu chvíli do věci vstoupil Jelcin. V neděli 30. května zavolal Černomyrdina na schůzku se svým novým premiérem, Sergejem Štěpašinem, a řekl, že chce dohodu za nejlepších podmínek, jaké NATO nabídne, pokud to bude znamenat rychlé ukončení bombardování.

    Černomyrdin zorganizoval další schůzku v Bonnu. Schůzka, jíž se účastnil i Maarti Ahtisaari, se konala v Bonnu do čtyř hodin do rána. Všechno důležité bylo dohodnuto - Srbové se budou muset stáhnout, bude se do Kosova moci vrátit symbolický počet několika stovek Srbů pro styčné účely, byl dohodnut mandát OSN, byla dohodnuta převaha vojsk NATO mezi mírovými sbory - avšak došlo k jedné věci, kterou Rusové odmítli přijmout. Ruští vojenští poradci a Černomyrdin odmítli přijmout velení NATO.

    Černomyrdin se pokusil o kompromis a navrhl neutrálního velitele mírových sborů. finského generála, který by působil pod mandátem OSN.

    "Pojeďte se mnou zítra do Bělehradu a tento plán Miloševičovi předložíme. Jsem si jist, že to bude znamenat ukončení války," řekl Černomyrdin Ahtisaarimu. "Tohle je to gesto, které Miloševič potřebuje, aby přijal principy, které jsme schválili na schůzce G8. Tohle je jediný způsob, jak přijme vojska NATO." Ahtisaari odmítl. Američané takovou dohodu nepřijmou a ani ji nepřijmou evropští spojenci v NATO. Evropská unie oficiálně vyhlásila, že mise NATO a bombardování byly "nutné a oprávněné" a nebude teď svůj názor měnit.

    Talbott se zmínil o jedné konečné a velmi výmluvné věci. Prezident Clinton zorganizoval na příští den schůzku s šéfy armády. Mělo se na ní jednat o tom, jak provést pozemní invazi.

    Ve čtyři hodiny v ráno ve středu 2. června bylo vyjednávání přerušeno a když pokračovalo v 9. 15, Černomyrdinovi se nepodařilo telefonicky sehnat Jelcina, a tak se rozhodl riskovat a jednat bez jeho autorizace. Odmítl protesty ruských generálů, kteří byli v jeho delegaci, a přijal návrh prezidenta Ahtisaariho, aby se otázka velení mírovým sborům ponechala na pozdější jednání mezi NATO a Ruskem, a do dohody včlenili toto jako dodatek.

    Tak vznikla dostatečně společná pozice, s níž Rus i Fin mohli cestovat do Bělehradu. Talbott pak informoval Bílý dům a NATO, že se mu zdá, že bude možné získat podmínečný souhlas od Miloševiče - nebo že dojde k tomu, že ruští generálové přesvědčí Jelcina, aby odebral Černomyrdinovi mandát.

    Ruské letadlo a finské letadlo z Bonnu do Bělehradu měla zpoždění kvůli náletu NATO. Když přistála, oba vyjednavači byli okamžitě odvezeni na schůzku s Miloševičem. Ahtisaari Miloševičovi přečetl podmínky. Toto je jediná nabídka dohody, jaká existuje, zdůraznil. Nemám pravomoc to nijak měnit, dodal. Máte volbu buď ty podmínky přijmout teď, anebo se vystavit dalšímu bombardování - a možná i pozemní invazi - a přijmout je až potom.

    Miloševič se zeptal na dvě věci. Bude Kosovo pod správou OSN a ne pod správou NATO? Pod správou OSN, řekl Ahtisaari, ale NATO bude mít operační velení. Druhou otázkou bylo, jestli text z Rambouillet, který Bělehrad odmítl jako "diktát", ještě pořád platí. Dohodu z Rambouillet nahradily podmínky G8, řekl Ahtisaari a Miloševič se v křesle posadil dozadu a napolo se usmál.

    A to bylo všechno. Víc otázek nebylo, nedošlo k žádnému jednání. O otázce žaloby pro válečné zločiny se vůbec nehovořilo.

    Vyčerpaný Ahtisaari šel spát a řekl, že ať už se Srbové rozhodnou jakkoliv, musí to být brzo. Uvedl, že odjede nejpozději v 16 hodin následujícího dne.

    Miloševič toho večera jednal s poradci a srbskými politiky, kteří souhlasili, aby bylo svoláno na příští den mimořádné zasedání srbského parlamentu. V tu chvíli si Ahtisaari uvědomil, že skutečně o něco jde: Miloševič pro sebe zorganizoval politický štít, ať už dohodu parlament přijme nebo odmítne, rozhodnutí bude parlamentu, nikoliv Miloševiče.



    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|