Vítejte v Praze, Sire Charlesi
Právě dozněly poslední tóny symfonické básně Blaník, poslední z cyklu Má vlast. Končí zahajovací koncert letošního Pražského jara. Světla na klenbě Smetanovy síně nedávno rekonstruovaného pražského Obecního domu dotvářejí slavnostní atmosféru. Obecenstvo tleská, postupně vstává a stále tleská. První kytice pro dirigenta, pak druhá a další. Přítomen je, tleská a po chvíli vstává i prezidentsky pár. Další kytice, trvající potlesk. Patří české filharmonii, ale především Siru Charlesi Mackerrasovi, vyznamnému dirigentovi a člověku vzácných vlastností.
Sir Charles Mackerras si mimořádných sympatií českého hudbymilovného obecenstva dobyl nejen svymi schopnostmi dirigentskými, zájmem o českou hudbu a citlivým, hluboce zasvěceným přístupem k její interpretaci, ale i svojí mimořádnou skromností, moudrostí a přívětivostí. Sir Charles je ovšem pro nás Čechy výjimečná osobnost také tím, že ač původem Australan, nyní žijící v Británii, mluví a rozumí velmi dobře česky. Lidé z anglicky mluvících zemí se obvykle žádný další jazyk neučí, protože to na rozdíl od ostatních nepotřebují.
Pan Mackerras se však již v mládí rozhodl studovat hudbu v Praze. Snad proto, že si oblíbil českou hudbu, Dvořáka, Smetanu, Janáčka, snad i proto, že to tehdy v Čechách bylo pro něj i finančně přijatelnější, i když nijak snadné. Jako jeden z nejoblíbenějších žáků Talichových se dokázal postupně vyrovnat i s jazykem jemu jinak velmi vzdáleným. Dnes patří dnes bezesporu mezi nejuznávanější znalce a interprety české hudby. Česká filharmonie právě opět hrála pod jeho taktovkou. O přestávce koncertu vysílal Česky rozhlas i krátký rozhovor s tímto výjimečným člověkem.
Poněkud delší rozhovor se Sirem Charlesem však vysílal Česky rozhlas již před několika týdny. Škoda, že nebyl zatím opakován. Snad jsou to do jisté míry australské kořeny, snad i delší pobyt u nás - životní názory a zkušenosti i jeho moudrá přívětivost jsou nám v Čechách velmi blízké. Sire Charlesi, dík za krásnou hudbu a vítejte opět u nás.
Poznámka JČ: Česká klasická hudba je v Británii a vlastně vůbec ve světě velmi dobře známá a dost často hrána. Znalost češtiny u Anglosasů není zase tak obrovskou výjimkou - dokonalosti při studiu češtiny dosahují často Američané. Bohemistice se v Británii vyučuje na několika univerzitách a na všech češtinu studuje přibližně několik desítek studentů. Mezi britskými univerzitními historiky. politology a ekonomy je celá řada specialistů na Českou republiku, kteří se naučili hovořit velmi dobře česky.
