Jaký má NATO smysl?
Tento článek Roberta Fiska vyšel ve čtvrtek 13. května 1999 v deníku Independent.. Pro srovnání: jiný názor vyjádřil David Aaronovich v deníku Independent v úterý 11. května, český překlad je zde.
"Atlantická aliance, která nás přivedla do této katastrofy, by měla být zrušena."
Jak dlouho ještě budeme muset trpěl hloupost války NATO na Balkáně? Za pouhých padesát dnů selhala Atlantická aliance ve všem, co si předsevzala, že dokáže. Nepodařilo se jí ochránit kosovské Albánce před srbskými válečnými zločiny. Nepodařilo se jí zkrotit Slobodana Miloševiče, nepodařilo se jí donutit srbská vojska, aby se stáhla z Kosova. Porušila mezinárodní právo tím, že zaútočila na suverénní stát, aniž by předem požádala o mandát OSN. Usmrtila stovky nevinných srbských civilistů - přirozeně, naším jménem - a byla přitom příliš zbabělá na to, aby riskovala jediný život příslušníka NATO na obranu ubohých a slabých lidí, v jejichž zájmu, jak křiklavě tvrdila - prý bojuje. Válka, kterou vede NATO, nemůže být ani považována za chybu - je to zločin.
Samozřejmě, je teď automatickou, stereotypní součástí veškeré kritiky organizace NATO, že se musíme zmiňovat o srbských zločinech v Kosovu. Tak to učiňme tedy i zde. Ano, Srbové tam napáchali strašlivé, zločinné činy - výraz zvěrstva není pro to dostatečně silným výrazem. Srbové napáchali v Kosovu hromadné popravy, znásilňování, krádeže veškerého majetku, povraždili intelektuály. Některá propaganda NATO však tyto zločiny utajuje, spíše než aby je zveřejňovala.
Jak víte, desítky kosovských Albánců, zmasakrovaných na silnici do Prizrenu, byly usmrceny Severoatlantickou aliancí, nikoliv Srby, jak NATO původně tvrdilo. Avšak viděl jsem na vlastní oči - cestoval jsem tam během bombardování NATO - vypalování domů v Kosovu a stovky Albánců, očekávajících ve vesnicích vyhnání z domovů a zbavení veškerého majetku.
Ale zpět k tématu. Možná že jsem měl svou první otázku formulovat trochu odvážněji. Nikoliv: "Jak dlouho ještě budeme muset trpět tuto pitomou, beznadějnou, zbabělou válku?" ale "Jak dlouho budeme ještě muset trpět NATO? Kdy už bude moci být tato zlovolná, Američany řízená organizace rozbita a politicky 'degradována', kdy budou její kážící generálové navráceni zpět do krabice, i se svým jazykem márnice, když hovoří eufemisticky o "in-theatre assets" (o kapitálu, majetku na válečném jevišti) a o "kolaterálních škodách"?
A kdy si konečně uvědomí naši vlastní soucitní socialističtí liberální političtí představitelé, že nebojují v repríze druhé světové války, ani nevedou válku za vysoké hodnoty příštího tisíciletí? Na Blízkém Východě jsem vždycky věděl, kdy určitá strana začala ve válce prohrávat - bylo to pokaždé, když si její vedoucí političtí představitelé začali stěžovat, že se novináři nechovají férově vůči jejich titánskému boji za svobodu (demokracii, lidská práva, suverenitu, za duši). A v pondělí začal Tony Blair takto kňourat taky.
Po padesáti dnech televizního vysílání, saturovaného propagandou NATO, po dlouhých týdnech činitelů NATO, interviewovaných novináři, kteří se chovali jako ovce, oznámí náš ministerský předseda, že tisk ignoruje osud kosovských Albánců.
To, že je takové tvrzení lež, není důležité. Jde o podstatu té lži. Každý, zdá se, kdo nesouhlasí s tím, že Evropa odsuzuje fašismus, nebo kdo pozdvihne obočí nad tím, že - naprosto pošetile - premiér činí nepodložené sliby, že se kosovští Albánci budou moci navrátit domů, je nyní vylučován ze hry - je zaujatý - platí pro něho jedno z oněch varování Downing Street, protože prý tito lidé pláčou déle za mrtvé Srby než za početně větší množství mrtvých Albánců (předpokládá se přitom ovšem také, že je méně fyzicky bolestivé být roztrhán na kusy tříštivou bombou NATO než srbským granátem vystřeleným z raketometu).
Prezident Clinton, který brzo podtrhne pod Tony Blairem koberec, vykládá kosovským Albáncům, že mají "právo se vrátit". Toto právo ovšem nemají palestinští uprchlíci z Libanonu, ani Kurdové, jimž odebralo domovy a majetek Turecko, náš spojenec v Severoatlantickém společenství. Ani Arménci, kteří byli ze své země vyhnáni v prvním světovém holocaustu Turky (pánové Clinton a Blair mají ovšem v současnosti zájem o připomínání jen jednoho holocaustu.)
Dětinská reakce Tonyho Blaira na tento argument je důležitá. To, že se v minulosti děly zločiny, neznamená, že musíme zůstat v nečinnosti nyní. Ale strašlivým logickým důsledkem tohoto argumentu je toto: že Palestinci, Arménci, Rwanďané ani kdokoliv jiný nemohou očekávat náš soucit. To jsou lidé, kteří jsou "v minulosti". S nimi jsme skoncovali.
Ale co je celý tento nesmysl, že prý NATO podporuje demokracii? NATO radostně dovolilo Řecku, aby zůstalo členským státem Severoatlantické aliance, když provedli jeho krutí plukovníci vojenský puč, který věznil a vraždil intelektuály. NATO nikdy nic nenamítalo proti útlaku, který prováděli Salazar a Caetano - kteří likvidovali v té době "osvobozenecká" hnutí téměř totožná s Kosovskou osvobozeneckou armádou. Ano, NATO navrhlo suspendovat členství Portugalska v Severoatlantickém společenství jen jedenkrát - byl jsem tehdy v Portugalsku a pamatuji si to velmi dobře - když došlo v Portugalsku k revoluci a Portugalsko se stalo demokracií.
Je tedy tak překvapující, že se nyní ukazuje, že je NATO tak brutální? Útočí na televizní stanice a vraždí srbské novináře - jsou součástí Miloševičovy propagandistické mašinérie, jsou "legitimním cílem", vyřvává britská ministryně pro zahraniční rozvoj Clare Shortová.
A co čínské velvyslanectví? Skutečně použila CIA starou mapu? Anebo se CIA domnívala - protože má Mira Markovičová (manželka Slobodana Miloševiče) tak těsné styky s čínskou vládou - že Markovičová i Miloševič spí na čínském velvyslanectví? Nezapomínejte, že NATO už předtím bombardovalo Miloševičovu rezidenci ve snaze ho usmrtit. Už se pokusilo - podle jedné znepokojivé zprávy - vylákat srbského ministra informací do budovy srbské televize těsně předtím, než byla zničena.
A tak proč ne čínské velvyslanectví? Učinilo by NATO něco tak zoufalého? NATO totiž je nyní zoufalé. Prohrává válku, likviduje samo sebe.
A co se týče generála Wesleyho Clarka, člověka, který si myslel, že může změnit historii tím, že vyhraje válku bez pozemního vojska, stačí jen, když si připomeneme jeho infantilní výrok z minulého měsíce o prezidentu Miloševičovi.
"Vítězíme a on prohrává -. a ví to," řekl nám generál Clark.
Nevysvětlil, proč by bylo zapotřebí něco takového Miloševičovi sdělovat, jestliže to věděl. Ani si nevzpomněl na to, že jednou přijal od generála Ratko Mladiče - vojenského velitele bosenských Srbů, jehož muži likvidovali muslimy ze Sarajeva - darem pistoli s rytinami. Ani nám samozřejmě generál Clark nepřipomněl, že generál Mladič a jeho kolega Radovan Karadžič zůstávají svobodní v Bosně - která je pod pevnou kontrolou vojsk NATO.
Ani nám nikdo nesděluje dobré zprávy, jaké tato válka znamená pro nejloajálnější spojence generála Clarka, zbrojovky našich hrdých demokracií. Akcie firmy Boeing dosáhly minulý týden nejvyšší hodnoty za celých posledních 52 týdnů, obchoduje se s nimi nyní v hodnotě 44 dolarů za kus. Hodnota akcií britské zbrojovky British Aerospace stoupla o 43 procent od doby, kdy bylo zahájeno bombardování NATO. Britská vláda konstatovala v úterý, že "vojenské operace" ji stály 37 miliónů liber "s výjimkou výdajů na munici". Pročpak asi britská vláda výdaje na munici nezveřejnila?
To všechno mě vede k úvaze, jestli nebude tato katastrofální válka znamenat rozklad NATO. Doufám, že se to stane. Jako občan nové, moderní Evropy, si nepřeji, aby stáli v čele mého kontinentu generálové třetího řádu a primitivní podtajemníci, kteří blábolí na televizních obrazovkách už padesát dní. Už si nepřeji, aby Evropu nadále "ochraňovaly" Spojené státy. Znamená-li to konec Severoatlantického společenství, nechť tomu tak je.
Protože aliance, která způsobila tuto katastrofu, by měla být zrušena. Dokud se to nestane, Evropa nikdy -. nikdy - nepřijme sama odpovědnost za sebe anebo za diktátory, kteří hrozí naší společnosti.
Dokud se to nestane, Evropa nebude nikdy ochotna obětovat vlastní životy za vlastní lidi - a právě to kosovští Albánci potřebují. Dokud NATO nebude mrtvé, nebude existovat řádná evropská obranná armáda. A dokud NATO nebude mrtvé, nebude zapotřebí žádat OSN o mandát, jaký "humanitární zásah" vyžaduje.
A Organizace Spojených národů je nakonec jedinou institucí na niž se chudí, nemocní, znásilnění a zbavení majetku mohou spolehnout. Vojáci NATO nejsou ochotni za Kosovo umírat. Takže jaký má NATO vlastně smysl?
