Nebagatelizujme zločiny komunismu
Lidové noviny uveřejnily 29. dubna 1999 recenzi "Černá kniha komunismu je bulvární manipulací". Spáchal ji Petr Zídek (tu recenzi). V úvodu obligátně zmiňuje černou minulost křesťanství, aby naznačil, žev tom vraždění nejsou nacismus a komunismus samy.
Dopočítávat se přibližně stejného počtu obětí je mu však přeci jen trapné, asi proto,že by se musel vrátit o několik století zpět a propátrat příliš dlouhé období. Pro tento účel mu lépe posloužily oběti francouzského poválečného kolonialismu, které bezostyšně připisuje liberální demokracii.
Tak se účelově propracovává k oslnivě logické úvaze, že komunismus není o nic horší než křesťanství nebo demokracie. Je tedy evidentní, že nemůže být zločinným systémem. To dá rozum.
Aby se čtenář hned tak neprobral z mrákot, zamlžuje autor problém jako "složitý, mnohavrstevný a mnohdy ambivalentní fenomén", který má i světlé stránky (stejně jako nacismus, že?).
Když jsem přišel k sobě, uvědomil jsem si, jak autor vědomě či nevědomě, avšak účelově, překrucuje fakta.
A to se nesmí nechávat jen tak. Předně, komunismus jako systém má s nacismem mnoho společného, navzdory rozdílné rétorice. Jádrem obou učení je myšlenka osvobození (některých) utlačovaných.
Zjevně vykradeno z křesťanství, což je patrně pravým důvodem komunistické nenávisti k náboženství. Laskavý čtenář nechť si povšimne, že již v tomto bodě došlo k zásadní deformaci myšlenky. Křesťanství mluví o osvobození celého lidstva, zatímco oba totalitní systémy chtějí osvobodit pouze vybranou skupinu lidí, což je zlověstné.
V případě nacismu je to rasa nadlidí, zotročená ostatními, méněcennými rasami, zejména pak světovým židovstvem. Jde o násilné osvobození a následné zotročení těch ostatních. K čemu jinému může vést diktatura nadčlověka?
O vraždění se explicitně nemluví, ale implicitně je vpožadavku totalitarismu (tedy legalizovaného násilí) jasně vyjádřeno. Samozřejmě, cílem je dobro - nastolení nového, spravedlivého řádu, protože světovláda nadlidí je očividně spravedlivá.
Od toho jsou topřece nadlidé, to dá rozum. U komunismu je tou skupinou vyvolených třída proletariátu, zotročená ostatními, méněcennými třídami, zejména pak světovou buržoasií. Tito vyvolení mají všechny rysy nadlidí. Jsou jedinými nositeli pokroku a jako takoví si osobují právo vládnout ostatním třídám. Samozřejmě opět formou diktatury, takže rovněž zotročení.
O vraždění se explicitně nemluví, ale implicitně je v požadavku totalitarismu (tedy legalizovaného násilí) jasně vyjádřeno.
Samozřejmě, cílem je dobro -nastolení nového, spravedlivého řádu, protože světovláda proletářů je očividně spravedlivá. Od toho jsou to přece nadlidé, to dá rozum. Aby to nebylo tak primitivní, konečným cílem je beztřídní společnost.
Pak teprve násilí pomine a nastane ráj. Až někdy, v neurčité budoucnosti. Ale teď se bude tvrdě vládnout, ovládat a potlačovat, hlava nehlava, mravností se nezatěžujme.
V civilizované společnosti je návod k násilí či k vraždě kriminálním činem, stejně jako násilí samo. Jak nacismus, tak komunismus ve svorné shodě navádějí ke skupinovému násilí (a nevyhnutelně i k vraždění) zcela nepokrytě.
Právě zde vidíme onu zuřivě popíranou kriminální dimenzi obou systémů. Jsou si tak podobné, že se musely utkat jako rivalové v úsilí o světovládu.
Pokud jde o praxi, v obou případech jsou zločiny pouze důslednourealizací toho, co nacismus i komunismus předpokládají a požadují. V žádném případě nejde o zneužití či nepochopení myšlenek, jak se nám snaží jejich stoupenci namluvit. Průhledné pokusy legalizovat tyto násilnické teorie a jejich hříchy ve stylu "vznešený účel světí zločinné prostředky" podnikají slabší povahy k cudnému zahalení nemilého faktu, že účel má do vznešenosti stejně daleko jako použité prostředky.
Když už člověk s něčím takovým přijde do slušné společnosti, měl by si na tom alespoň držet čistý kapesník.
Co se týká křesťanství a liberální demokracie, krvavá praxe v nich zjevně nenachází žádnou myšlenkovou oporu. Zločiny spáchané v jejich jménu lze z toho, co učí, vyvodit jen svévolným překroucením, které vyvolává pochyby o zdravém rozumu toho, kdo se o něco takového pokouší.
Nacismus i komunismus, jako masová hnutí, mají kromě zločinné dimenze také dimenzi psychopatologickou, jak ukazuje citát C. G. Junga: "Jsem a vždycky jsem i byl toho názoru, že masová politická hnutí našíd oby jsou psychickými epidemiemi, to jest masovými psychózami. Jsou to -jak jejich nelidské průvodní jevy dokazují - abnormální duchovní jevy, aj á se zdráhám považovat tyto věci za normální anebo je dokonce zlehčovat jako omluvitelné přehmaty. Vražda zůstane vraždou ..."
