Nelíbí se mi, jak Železný opíjí lidi rohlíkem
Jan Čulík
Toto je odpověď na příspěvek Vlasty Leporské, výše v tomto čísle Britských listů.
Milá paní Leporská,
já nevím, z jakých důvodů kritizují vaši přátelé z hospůdky Vladimíra Železného, ani z jakých důvodů ho napadají Lidové noviny nebo Mladá fronta Dnes, nevím, zda jsou to důvody účelové nebo nestranné a objektivní.
Mimochodem, Andrew Stroehlein se přirozeně zasazoval zcela právem o respektování KSČM na české politické scéně. Neboť, s názory různých politických stran nemusíme souhlasit, můžeme je kritizovat, ale s volenými stranami, které se účastní demokratického procesu, a mají dokonce v parlamentě poslance, musí být zacházeno úplně stejně, jako s ostatními politickými stranami na domácí politické scéně. Jinak si na demokracii jenom hrajeme. Jak uvedl Daniel Kummerman, citovaný ve včerejším příspěvku o českých novinářích od dvou univerzitních pracovníků ze Spojených států: Demokracie neznamená, že všichni začnou útočit na komunisty, ale znamená, že zastánci všech politických názorů mají stejná práva. Obávám se, že jestliže kvůli vyjádření takovéhoto názoru označuje pan Rudolf Battěk Andrewa Stroehleina za "grafomana", pak má pravdu Stroehlein a nikoliv Battěk a je trochu smutné, že svým odvážným disidentským postojem a dlouholetým vězněním bojoval Rudolf Battěk údajně za demokracii, ale asi moc neví, co to je.
Ale k věci. Opakuji, že nevím, z jakých důvodů kritizují Vladimíra Železného v ČR nejrůznější hlasy. Souhlasím s vámi, že v ČR existuje "atmosféra závisti, pomluv a intrikaření", která dokáže zničit pověst, když se to účelové hodí, třeba i světci. (Vlastně už to slovo "světec" zní v českém kontextu ironicky a posměšně.)
Chci vysvětlit, proč já kritizuju Vladimíra Železného.
Zažil jsem atmosféru v televizi Nova i v Rádiu Alfa, zrovna v den, kdy ho přebírala do vlastnictví firma CME. V roce 1995 jsem natočil jednu reportáž pro pořad Na vlastní oči a pracoval jsem asi týden na patře, kde sedí redaktoři tohoto pořadu. Fascinovalo mě, když jeden ze zaměstnanců tohoto oddělení přerušil práci na nejnovějším bulvárním šotu a omluvil se, že právě vyšel nejnovější překlad filozofických prací Heideggerových a že si tu knížku musí jít koupit.
Když jsem byl svědky v rádiu Alfa, jak ho přebírali američtí majitelé, připomnělo mi to atmosféru stranických prověrek v roce 1969 - 1970. Musíme se podrobit a poslouchat naše nové šéfy.
Bylo několik let po revoluci, ale lidi v ČR se nenapřímili.
Naivně jsem se domníval - alespoň takovou zkušenost mám z Británie - možná jen proto, že jsem měl ve svém životě štěstí a nemusel jsem nikdy pracovat v nepříjemném zaměstnání, s despotickým šéfem - že po pádu komunismu dojde v Čechách ke změně. Že se lidi už nebudou muset plížit podél zdí, zakrývat své skutečné zájmy a názory a jen sloužit novému mocnému pánu, kterému budou odcizeně říkat po straně, stejně jako kdysi komunistům, "vyliž si p.....".
V normálních demokratických společnostech má alespoň určitá část populace možnost jednat vzpřímeně a samostatně, projevovat se nikoliv jako otroci, ale jako aktéři, prosazovat svá přesvědčení a realizovat své projekty. To, zdá se mi, v ČR nenastalo.
A čím do toho všeho zapadá Vladimír Železný?
Patří do této atmosféry machinací a podvádění. Je to člověk, který velmi dobře ví, o co jde, a co je správné a čestné a prospěšné jednání. Je podnikatelsky a organizačně nadaný a to, že z televize Nova vybudoval komerčně úspěšný podnik, je úspěch, který se mu nedá upřít.
Jenže z Británie znám i velké podnikatele, jejichž jediným cílem není vydělávat zisky za každou cenu. Jistě, existují i takoví, ale zároveň ve světě působí mnoho podnikatelů, kteří kromě toho, že vydělávají, považují svou podnikatelskou činnost za veřejnou službu, ku prospěchu společnosti.
Vladimíru Železnému zazlívám, že od samého počátku se soustředil jen na vytváření zisků, a to za i cenu velké osobní kompromitace. Pravda a prospěšnost šla stranou: fakta bylo možno polopravdami zkreslovat, jen abychom dosáhli svého manipulačního cíle.
Nemám dnes čas podrobně vystopovat celou historii kontroverzních tvrzení Vladimíra Železného, tak uvedu jen několik příkladů, kde podřídil pravdu a přirozenou skutečnosti manipulaci ve prospěch svých podnikatelských zájmů.
Jen namátkou pár příkladů, které jsou vytrženy z celé systematické Železného historie:
Přijal vysílací licenci s podmínkami, které ho zavazovaly k vytvoření úplně jiné televizní stanice, než jakou posléze uvedl v činnost. Tvrdě bulvární program bezpochyby dále narušil české civilizační povědomí, už tak rozkolísané předchozími desetiletími komunismu.
Do krve se handrkoval při soudních přích s Radou pro rozhlasové a televizní vysílání, například o znění předpisů o reklamě. Spor o neoprávněné vysílání jakési reklamy na alkohol rozmělnil hádkou o definici, co znamená konzumace alkoholu - konzumací alkoholu prý není, když se alkohol pouze vezme do pusy.
Obdobné demagogické argumentace užívá Vladimír Železný při veřejných vystoupeních často. Časopis Listy otiskl v č. 4/1996 některé části jedné veřejné debaty z března 1999, v níž jsem se pokoušel Vladimíru Železnému položit některé konkrétnější otázky, týkající se například nesrovnalostí v registraci jeho televizní stanice..
V celé diskusi Železný tvrdě manipuloval před neznalou veřejností skutečnosti, prostřednictvím metody, které v ČR v první polovině devadesátých let využíval kdekdo: dala by se nazvat metodou opíjení rohlíkem.
Nevím, jak vás o tom mám přesvědčit, ale kdokoliv z normálního světa by okamžitě označil níže uvedenou Železného argumentaci za tvrdě účelovou a manipulativní, prostě za drze nehoráznou.
Mohu vás ujistit, že videoukázky z Železného pořadu Volejte řediteli, přehrávané na mezinárodních mediálních konferencích, vyvolávají mezi účastníky šok a smích.
Televize Nova byla v polovině devadesátých let chybně registrována v českém obchodním rejstříku. Registrována byla pouze servisní společnost ČNTS a nikoliv držitel licence, společnost CET-21. Televize Nova sice chybnou registraci sama nezavinila, ale byla pro ni velmi výhodná, protože nemusela mít při podnikatelských jednáních právní souhlas držitele licence.
Co tehdy odpověděl Vladimír Železný na dotaz Jana Čulíka, jak je možné, že je televize Nova chybně registrována v obchodním restříku?
"Takové otázky jsou výrazem nedůvěry a závisti, která vzniká v postkomunistických zemích pokaždé, když tam někdo vytvoří něco úspěšného."
Pak se snažil odvést od otázky pozornost. Když jsem se na ni znovu pokusil několikrát upozornit, obvinil mě, že vstupuji do debaty, ačkoliv mi nebylo uděleno slovo (seděl jsem vedle něho za předsednickým stolem). Sám však v dalším průběhu debaty přerušoval projevy všech ostatních účastníků, kdykoliv s tím někdo nesouhlasil. Nezkušený moderátor debaty nebylo schopnému manipulátoru čelit. V české společnosti se nekalé cíle prosazují nekalými prostředky lehko.
Další výroky Vladimíra Železného z této diskuse:
"Nikdy nebudeme schopni televizním vysíláním vzdělávat veřejnost, protože na to nemáme peníze. V otevřené společnosti vás lidé nebudou poslouchat, když se je budete snažit poučovat. Vnucovat lidem kulturní pořady není možné. Šli by jinam. Nemůžeme vysílat zpravodajství, které by ukazovalo svět ve správné proporci ke skutečnému významu událostí."
Na námitku, že televizní stanice s dobrou pověstí by měla události vysvětlovat a ukazovat, jaký mají přímý vliv na život obyčejných lidí, Vladimír Železný odpověděl:
"O analýzu je absolutní nezájem. Analýza je jen pro vás, dámy a pánové, pro vzdělané lidi. V komerční televizi se nemůže vysílat žádná analýza. Kdo to zaplatí a kdo se na to bude dívat?"
Jak je možné, zeptal jsem se Železného, že podle vás nemá televize Nova peníze na skutečné profesionální zpravodajství či na reportéry v zahraničí, když vydělala za prvních šest měsíců roku 1996 20 miliónů dolarů. Nemohla část těchto peněz investovat do kvalitní žurnalistiky?
"Prosím vás, prosím vás," odpověděl Železný, "nezapomínejte, že každá soukromá stanice žije z dluhů. Představte si, že úroky splatné z půjček jsou dnes v České republice neobyčejně vysoké, jedenáct až třináct procent ročně."
(Železný zapomněl, že tou dobou byla v ČR inflace ve výši přibližně deseti procent, a to omezilo výši úroků na minimum.)
Pokračoval:
"Americká kultura je součástí evropské identity. Americká televize vznikla dlouho před evropskou televizí a vytvořila skoro všechny existující programové typy, jako například "Kolo štěstěny". Proč nevyužít této obrovské zkušenosti?"
(Americká televize vznikla na komerční bázi, protože se legislativcům nepodařilo prosadit tak efektivní kvalitativní regulaci, jaká byla zavedena ve Velké Británii. Celosvětovým vzorem kvalitní televize je televize britská, nikoliv americká. Povšimněte si také, že kdykoliv objeví po světě nějakou významnou zprávu televizní tým, je to většinou tým britský.)
V roce 1997, když Milan Šmíd objevil ve zprávách CME na internetu dohodu o tzv. "půjčce" v hodnotě 5,2 miliónů dolarů, jejímž prostřednictvím měl Železný získat pro společnost CME podíly v servisní firmě ČNTS i v držiteli licence CET 21, Železný nepravdivě tvrdil v českých sdělovacích prostředcích, že "si kupuje televizi Nova pro sebe, chce ji vlastnit".
Ve snaze získat šedesát procent podílu držitele licence CET 21 porušil Vladimír Železný původní úmluvu šesti podílníků v této společnosti, že podíly musejí být nejprve nabídnuty ke koupi všem ostatním podílníkům, než bude moci být uzavřena nějaká jiná transakce.
Ve veřejných prohlášeních budoval Vladimír Železný svou pověst jako "bojovníka proti sovětské invazi v roce 1968", který byl "odsouzen k smrti", přitom byl podle Kamily Moučkové v Československé televizi prý jen jakýmsi mladým poskokem, "který tam chodil sem a tam s nějakými krabicemi".
Za Husákova komunismu byl prý Vladimír Železný disidentem. Chartu 77 však nepodepsal.
Česká veřejnost má plné právo na zábavnou, komerční televizi, před kterou mohou lidé večer, vyčerpaní po příchodu z práce bezduše upadnout do křesla a nechat se rozptylovat a bavit.
Na tom není nic špatného, i když v mnoha ohledech šíří pořady televize Nova destabilizační civilizační pahodnoty, které by byly v televizích jiných zemí světa nepřípustné.
Zkuste si například představit, že by se v puritánských Spojených státech, kde se z celovečerních filmů před televizním vysíláním vystříhávají násilné a erotické scény, mohl vůbec objevit pořad jako Počasíčko. V Nově jsem před časem viděl jakýsi zábavný pořad, kde si konferenciéři dělali legraci s těleně či duševně postižených osob. Nevěřil jsem svým očím. Zaměření Televizních novin Novy na násilí a krvavé scény znecitlivuje českou společnost, zejména děti, vůči násilí.
Britská televize otevřeně krvavé či vražedné scény vůbec nevysílá. Z nedávných srbských záběrů masakru uprchlického konvoje, zasaženého bombami NATO, neodvysílala ani jedinou scénu, na niž by byla mrtvola.
Pořad Kotel patří také do Železného kategorie opíjení veřejnosti rohlíkem. Předkládá se jí zdánlivě dramatický, a tedy "dobrý" souboj mezi politikem a veřejností. Ve skutečnosti v pořadu vůbec o nic nejde, protože publikum není schopno zformulovat jedinou rozumnou otázku a politikovi není většinou dán čas na odpověď.
Televize Nova není zaměřením svých pořadů na světě jedinečná. Existuje celá řada zejména německých satelitních stanic, které jsou nekvalitností svého vysílání možná ještě horší než Nova. (Nejsou to ovšem hlavní národní terestrické televizní okruhy v dané zemi.)
Nejhorší však je, že Železný vtiskl televizi Nova pečeť manipulativnosti. Podnikatelský úspěch je pro něho za všech okolností jediným měřítkem veškeré jeho činnosti. Jemu podřídí všechno, i svou morálku.
Taková stanice je hluboce nedůvěryhodná.
Kromě toho, výše zmíněná Železného podnikatelská strategie je dlouhodoběji neperspektivní. Nemohu se arogantně vyvyšovat nad společnost a domnívat se, že mi bez námitek vždycky spolkne jakékoliv nehoráznosti, které se jí budu snažit v zájmu svých zisků nabulíkovat.
Je velmi pravděpodobné, že lidé to během času prohlédnou.
Má Železný pro takovou budoucnost nějakou novou podnikatelskou strategii?
Teď se mu jak se zdá jeho strategie, ze všeho se drze vylhat a dělat si ve vlastním zájmu, co chci, bez ohledu na jiné, poněkud nevyplatila. Žaloba, kterou podal podnik CME proti Železnému u soudního dvora mezinárodní obchodní komory v Paříži, je toho zdá se důkazem. Lidi prostě mimo ČR nejsou na takové chování zvyklí.
Osobní integrita je v nepostkomunistických zemích velmi důležitá. Fascinuje mě, že v ČR nikoliv, a lidem prostě stačí, když někdo lži a polopravdy opakuje dostatečně dlouho a dostatečně sugestivně. Velké procento i univerzitně vzdělaných Čechů soudí, že Železný má velkou šanci v české politice.
Možná, že je Železný nejtypičtějším symbolem dnešního ducha České republiky, a tak si ho ta země jako premiéra zaslouží.
