Válka v Jugoslávii - etika není argument
Jsou časy, kdy se filosofie zdá být jen nepotřebnou nadstavbou. Jsou ale také období, kdy se důležitost řešení otázek třeba morálky a etiky stává velmi naléhavou a bolestnou.
Tak je tomu i dnes v době jugoslávské krize. Když čtu příslušnou kapitolu (Morálka a etika) ve Slovníku filosofických pojmů Jana Sokola, zdá se, jako by každá věta byla psána na míru právě této situaci.
"Morálka začíná tam, kde se člověk nerozhoduje podle toho, co dělají a chtějí všichni, nýbrž podle toho, co za správné pokládá on sám". Toto by si jako motto měli pověsit nad stůl všichni novináři, kteří kritizují každého politika, jenž se odváží zamyslet se nad kosovskou krizí z jiného úhlu než NATO." Nepřidáš se k většině, páchá-li zlo, nebudeš vypovídat ve sporu s ohledem na většinu a převracet právo."
Mravné však samozřejmě není automaticky to, co se staví proti většině. Za takovým vzdorem by mohlo být i pouhé kverulantství nebo závist vůči těm, kteří sdílí s většinou různé výhody. V tomto světle vypadá i dřívější statečnost některých našich disidentů, kteří jsou dnes u moci, trochu pochybně, a jejich dnešní chování a postoje přinejmenším dokazují korumpující vliv peněz a moci.
Mravné chování se snaží rozlišit to, co je správné, od toho, co je špatné, a nejzřetelněji se projevuje právě v konfliktu. Vezměme spolu s Janem Sokolem nejdůležitější pravidlo každé morálky, a to je "nezabiješ" . Pragmatická morálka říká, že "zabíjet se nesmí" , náboženská morálka se odvolává na úctu k životu. Většina našich předních politiků i žurnalistů oba tyto pohledy zohlednila při zákazu trestu smrti a při důsledném obhajování tohoto zákazu i v případě usvědčených vrahů (a proti mínění většiny veřejnosti). Přesto titíž lidé schvalují bombardování v Srbsku a Kosovu, kde přicházejí o život nevinní civilisté na principu kolektivní viny. Jdou dokonce tak daleko, že opačné mínění vydávají za "zbabělost" . Opět proti - alespoň původnímu - mínění většiny veřejnosti.
Immanuel Kant postuloval rovnost lidí, vyžadoval, aby člověk jednal tak, aby se jeho chování mohlo stát normou pro všechny. Toto pravidlo vyžaduje, aby člověk myslel za všechny a obsahuje proto velké nebezpečí, že budeme přenášet své vlastní představy a normy o správném jednání na druhé, případně je od nich vymáhat. Sám Kant však varuje před rozšířenou falešnou představou, že morálka dává člověku (nebo skupině) právo vymáhat něco od jiných. Pouze zákon, tedy právo vymáhat může a musí, morálka působí v oblasti svobody a opírá se o dobrovolné sebeomezení každého člověka, ovšem to, že se omezuji, mi nedává právo omezovat někoho jiného.
Pokud bych tedy chtěla použít tyto filosofické úvahy na konkrétní situaci, má se jednotlivec, národ i skupina národů či zemí vždy chovat v přísném souladu se zákonem a pouze ustanovení platných zákonů také může být použito v případě porušení tohoto pravidla. Odůvodňovat vojenský zásah morálkou či porušováním etických norem přípustné není. NATO platné mezinárodní právo porušila, jednala bez souhlasu OSN.
Dále cituje Jan Sokol sociologa Maxe Webera, který zejména ve veřejném jednání rozlišuje etiku smýšlení, která se rozhoduje podle předem přijatých hodnocení, a etiku odpovědnosti, která bere v úvahu i předvídatelné důsledky každého činu. Hmatatelné výsledky bombardování Kosova a Srbska bohužel bolestně dokazují, že proklamovaného cíle akce - ochrany kosovských Albánců, zabránění jejich exodu a dosažení mírové koexistence Albánců i Srbů v Kosovu - nejen že nebylo dosaženo, ale naopak tento cíl byl odsunut do naprostého nedohledna. Ovšem navíc k tomu je ničena a rozvracena celá zem. Nominativní původce zla - Slobodan Miloševič, je silnější než kdy dříve. Nezávislí experti se shodují v tom, že tyto důsledky rozhodně předvídatelné byly.
Některé etické systémy neodvozují mravní hodnocení činu od hodnocení cíle, ale hlavně od poctivosti či pravdivosti jednajícího člověka (či skupiny). Za základ zla pokládají přetvářku či lež. Lze vůbec ještě v dnešní době, kdy se veřejné mínění vytváří na základě médii zprostředkovaných zpráv, odlišit pravdu od lži a propagandy? Můžeme věřit těm, co na jedné straně staví "zákony trhu" , "maximalizaci zisku" a ostatní modly této konzumní doby nade vše ostatní, když náhle zaútočí na slabšího protivníka "naprosto nezištně" , "na obranu lidských práv" ? Když o takovém útoku rozhodují lidé, kteří se dostali k moci na základě obrovskými financemi podporovaných mediálních kampaní, které jsou jen ze setrvačnosti nazývány "demokratické principy" ? Či ještě spíše generálové armád, které mají pochopitelný zájem na tom, aby dokázaly své právo na existenci? Když ti, co válku za obranu práv a morálky vedou či schvalují, neobětují za svou "víru" ani trochu svého vlastního pohodlí, naopak se všemožně snaží si takto upevnit vlastní pozice a moc? To vše s ústy plnými utrpení obětí (zde utečenců), jejichž blaho je ale nezajímalo ani natolik, aby pro ně předem zajistili důstojné podmínky, kterým nabízí přijetí ve vlastní zemi jen velmi váhavě a jejichž eventuelní smrt pod bombami je hodnocena jako "sice politováníhodná, ale nutná chyba" ? Právě tato přetvářka a lež mi připadá na pozadí umírajících a trpících lidí nejvíce odpuzující a neetická.
Pokud je vůbec možno usuzovat na situaci v Jugoslávii zvenku, z pozice odlišných morálních principů a hodnot (které, jak bylo dokázáno, se nemají vnucovat ostatním - a už vůbec ne násilím), je v případě vojenského zásahu jedno zlo přebíjeno zlem ještě větším, jedna lež trumfována lží nadruhou. A výsledky zatím napovídají, že z hlediska "vyššího principu mravního" takovýmto způsobem dobro - tzn. mír - rozhodně nevzejde.
Poznámka JČ:
Jestliže čelí mezinárodní společenství rozsáhlému vyvražďování a vyhánění etnického obyvatelstva z určité oblasti, má toto společenství povinnost na záchranu těchto ubohých lidí zasáhnout. Řečičky o tom, že etické principy nesmějí porušovat zákon, nejsou v tom případě na místě. Bombardování možná nebylo nejúčinnějším řešením, ale princip zasahování na ochranu lidských práv bez ohledu na hranice je správný a jsem velmi rád, že se ve světě po ukončení studené války pohybuje mezinárodní společenství tímto směrem. Svět, v němž si může v rámci vlastní země dělat diktátor cokoliv, a bránit se principem suverenity, je odporný. - Západní spojenci museli učinit něco, když od loňska začal Miloševič realizovat v Kosovu etnické očišťování. Měli před vyháněním množství obyvatel z domovů zůstat v nečinnosti? - Jak referovaly Britské listy, existují různé názory na to, zda nynější bombardování Spojenců je či není v rozporu s postojem OSN. Někteří pozorovatelé poukazují na to, že OSN přijalo dostatečné množství rezolucí, v jejichž rámci je bombardování Jugoslávie oprávněné. - Argumentace, že Západ bombarduje Jugoslávii proto, aby si vyzkoušel nové zbraně, či proto, že armáda chce ospravedlnit svou existenci, je obscénní. Tato válka, ač to může znít paradoxně, je motivována čistě etickými principy - možná zde Západ podle některých lidí projevuje aroganci, že se snaží diktátorům vnutit principy civilizovaného chování. Možná, že dosud zvolené metody nejsou nejdokonalejší. Rozhodnutí v Jugoslávii zasáhnout však plně podporuji, stejně jako většina západoevropského obyvatelstva (ne proto, že je to většina), které je si dobře vědomo důležitosti a všeobecné platnosti humanitárních zásad. To, že v ČR zásah v Jugoslávii podporuje jen cca třicet procent obyvatelstva, přičítám všeobecné neinformovanosti a zmatku v českých myslích, za nějž nesou vinu sdělovací prostředky. Už jsem psal o tom, že když začne o něco jít, vznikne vážná situace, protože české sdělovací prostředky nejsou schopny se v situaci orientovat a vysvětlit ji.
