Sudety kontra Kosovo
aneb kdy začne třetí světová?
"Tak nám střílejí na Bělehrad, paní Mullerová. Ne na tu restauraci, kde si pan Škopíček jednou dal španělskýho ptáčka s knedlíkem, a když mu ho servírka přinesla a on protestoval, že ptáček je malý, tak mu odsekla: "Tak si ho nahoňte!" To je tam to Sarajevo na Balkánu, někde u Sarajeva, kde nám před léty zastřelili arcivévodu Ferdinanda. Stahujou se nějaká divná mračna nad Evropou, paní Mullerová."
Tak nějak by to mohl říci praotec Švejk... Galantní leteckou slavnost nad Srbskem mohou demo-vůdci západních evropských vlád s klidným svědomím hodnotit za oprávněnou a klidné svědomí a zažívání mohou mít také vojenští manažéři NATO. Důvodů k zásahu je dosti, protože se jedná o zachování občanského života kosovských Albánců v krajině jejich vezdejší.
Ale platí zároveň Murhyho zákony: Pokud se něco dobrého udělá špatně, udělá se to tím nejhorším způsobem. Dokazuje to i čtvrteční zrcadlo Britských listů.
Nebezpečný precendens
V článku Nenávratně poškozená role OSN je uvedeno, že podle článku 42 Charty OSN smějí být podniknuty vojenské akce jen tehdy, mají-li svolení Rady bezpečnosti OSN. V současné situace je Charta OSN ignorována. Systém Spojených národů je vybudován na předpokladu státní suverenity. Charta OSN se nezabývá občanskými válkami. A zde je největší pochybení. Z hlediska budoucího vývoje není důležité jak bombardovací kampaň dopadne, ale to, že vůbec začala. Vytvořil se precendens. Skupina států bez mandátu OSN vojensky zaútočila na svrchovaný stát, kde probíhala občanská válka mezi dvěma etniky a přidala se na jednu stranu - v tomto případě na stranu slabších.
Vytvořil se tak základ pro jakékoli vměšování, jakoukoli ochranu jakýchkoli zájmů, tedy právní systém se posunul do doby, kdy existovaly po 1. světové válce bezzubé Spojené národy.
Vícekrát bylo poukazováno, že etnický boj probíhá např. i v Turecku, kde v roli slabých jsou Kurdové, kde se však NATO neangažuje, resp. angažuje se dodávkami (resp. prodejem, resp. zvýhodněným prodejem) zbraní Turecku.Kurdové jako národnostní menšina jsou nepopiratelným faktem, ale jejich práva nepřímo ohrožují existenci laické armády, která je garantem takřka evropského natovského charakteru Turecka na hranicích islámského světa.
Právě existence "dvojího metru" s nepožehnáním akce nejvyšší radou světové moudrosti a kompromisů - OSN, vytvářejí nebezpečí do budoucna.
Nikdo nepochybuje, že...
Ze soudných lidí nikdo nepochybuje, že nacionalistický režim Miloševičova typu je pro Srbsko zkázou. Nikdo nepochybuje, že zrušení kosovské autonomie v roce 1989 bylo nacionální stupiditou, na který se dnes doplácí. Nikdo nepochybuje, že návrat autonomie je nejrozumnějším řešením situace. Ale jak toho dosáhnout?
Nebezpečí jasných rozhodnutí
Srbové považují Kosovo za svou historicko - nacionální líheň, které se nechtějí vzdát. Kosovští Albánci touží konečně po svrchovanosti, aby nemuseli žít v příkoří.
Dohoda upatlaná kdesi na zámku ve Francii má jednu zásadní chybu - není kompromisem, ale skrývá v sobě hrozbu. Pokud by mezinárodní jednotky byly jednou v Kosovu, nebezpečí osamostatnění Kosova na Srbsku by bylo velké. Naopak masivní nasazení neozbrojených pozorovatelů, kteří by dohlíželi a monitorovali situaci, by z kosovského kotle nenávisti vytvořili věc veřejnou. Anonymitu by ztratili albánští povstalci, ale i srbští policisté a vojáci. Kompromis je možný tam, kde se toho ví již tolik, že oběma stranám nezbývá, než se dohodnout, protože mají omezený prostor pro podrazy.
Může se stát i to, co se vzpírá normálnímu rozumu: Albánci mohou zmasakrovat albánské rodiny a ohlásit, že to udělali srbští policisté...Není nikdy příliš obětí za samostatnost vlasti...
Sudety a spol.
BL uvedly článek z 24. dubna z deníku Independent od Anne McElvoy, kde se mj. píše: "V Evropě nyní dost chybí vědomí, že být Evropanem znamená zastávat určité základní hodnoty a mít povinnost se o druhého postarat. Do tohoto vakua vstoupilo sobectví, které projevil známý historik Correlli Barnett ve zvráceném a matoucím novinovém článku, v němž vyjádřil názor, že NATO bude v Kosovu "okupační armádou". Oficiálně je to snad správná charakteristika. Ale Kosovo nejsou Sudety."
Nejsou, ale... Tragédií Sudet bylo, že vztahy mezi Čechy a Němci se dostaly v polovině třicátých let do protipólného postavení, neboť nebyl přehledně uspořádán stav německé národnosti, Němce postihlo v Sudetech daleko více kopyto nezaměstnanosti než jiné skupiny a byla zde velká naděje Velkého Adolfova Německa. Od určitého okamžiku byla antipatie hnacím motorem významné skupiny Němců a zvláště mládeže.
Antipatie kosovských Albánců vůči Srbům před rokem 1989 nebyla asi o nic větší než sudetských Němců vůči českým úředníkům, nádražákům a české menšině v sudetských městech. Židovští chlapci v Liberci hráli s německými v jednom fotbalovém mužstvu.
Exploze naprostého nepochopení až nenávisti je otázkou několika měsíců, snad roku nanejvýše. A stoupá geometrickou řadou. Sudetským podnětem byl Velký Adolf. Proto na podzim 1938 v Sudetech jásot nad připojením k Říši.
Hnacím motorem v Sudetech byla kromě naci-politruků SDP byla mládež. Nosnou skupinou kosovské osvobozenecké armády je kromě velitelů v nemalé míře mládež, která přijímá kompromisy v tak vypjatých otázkách ve větší míře až v hrobě. Tuto nenávist může vyléčit jen nečinnost - není strašnější terapie. Pokud by kosovští povstalci nemohli násilně vynucovat samostatnost pomocí díky všudepřítomným "dozorcům" OSN a samospráva Kosova by se rozjela v běžné režii Jugoslávské federace, odpadla by autostimulace nenávisti agresivními činy, které zavírají cesty zpět k dialogu. Nastala by krize identifikace bojovníka za svobodu, protože by žil v monitorovaném kompromisu. Taktéž i srbské orgány by musely opustit linii nepřetržité války s povstalci a obnovit zkušenost občanského dohadování ke kompromisům.
Psychologické koryto
Anne McElvoy protestuje proti termínu, že bude v Kosovu "okupační armádou" tím, že argumentuje: "Ale Kosovo nejsou Sudety."
Sice nikdy nevstoupíš do stejné louže ani řeky, ale louže i řeky jsou si něčím podobné. Psychologické koryto sudetské řeky a kosovské řeky má společné rysy expandující nenávisti, která chce jen maximalistický cíl - odtržení od ČSR/ odtržení od Jugoslávie.
Jediná reálná možnost jak konflikt vyřešit se ctí bylo rafinovaně zahltit Kosovo a Jugoslávii obecně pozorovateli, nacpat do tohoto prostoru různé humanitární organizace, aby žádný srbský policista se samopalem ani kosovský povstalec se samopalem si nebyli jisti, že po výstřelu nebude řečeno: toto není policista/povstalec, ale vrah, který střílel na pokojně projíždějící vozidlo. Ztráta anonymity nepřeje nenávisti.
Kdy začne třetí světová?
NATO hledá nové sebevyjádření. Zmizel stav dvou bloků, zůstaly regionální problémy a jediná supervelmoc USA a jeden dominantní ekonomický a vojenský prostor - USA + NATO + EU. Jeho cílem musí být do budoucna udržet si nejen prostor vymezený svou existencí, ale zajistit si i okraje svého teritoria před nestabilitou, která je většinou doprovázena i humanitárními excesy. Z tohoto hlediska chápu snahu o řešení kosovského problému co nejrazantněji jako smysluplnou.
Leteckou slavnost nad Kosovem bez prvotního schválení OSN bohužel musím chápat jako precendens pro budoucnost, která se může atlantské kultuře vymstít. Kdokoli bude moci v budoucnosti poukázat při své vojenské aktivitě na případ z března 1999, kdy byl svrchovaný stát (Jugoslávie) přinucen ke změně své politiky vojenským úderem cizích států, resp. jejich společného uskupení (NATO). A tím dobrý úmysl se obrátil již v tomto okamžiku v opak.
Je to velká škoda, neboť v rozmezí 15 až 20 let bude zformována nová velmocenská struktura se všemi nebezpečnými průvodními jevy. Rozvíjet se bude atlantský prostor, ale dosud jen potenciální mocnosti, tzn. opět Rusko, Čína, Indie, arabský prostor, Japonsko apod. Lze očekávat nové dělení zájmových prostorů, protože i ve sféře globalizace se bude lépe globalizovat těm, kteří budou mít větší vliv v oblasti, než jiní, což je dnes zřetelně vidět z vlivu, který mají z globalizace USA.
Při přemýšlení o tom, zda nemůžeme do 20 let čekat možnou krizi z přerozdělování moci lze vyjít z několika základních postulátů:
devadesátá léta formují nová, spíše rozestřená, než přímo definovatelná, epicentra budoucích konfliktů
vznikají nová "energetická centra" civilizace a stará se připravují k obraně
celosvětová vesnice si zvyká na nové formy nevraživosti a násilí a brání se jim politicky i vojensky a vytváří tak nový stav vojenské pohotovosti, odlišný od pohotovosti studené války a v důsledku toho:
odzbrojení neexistuje, pouze se mění formy dominance a hlediska dostatečnosti výzbroje a hledají se nové formy vstupování a vyvazování se z konfliktů na "právním" podkladě. Od tohoto týdne již bez přímé nutnosti schválení "mírové" akce OSN.
Bůh s námi.
