Anarchistický mýtus o svobodě nesouhlasit!
Vážený pane šéfredaktore,
posílám Vám poněkud kontraversní a dosti oponentní příspěvek k Vašemu úvodníku o pískání Křečků a svobodě projevu v podání pana Peciny. Pokud by se Vám jeho kontraverznost a dosti drsná kritika nehodila do BL, račte mi to prosím sdělit, zkusím konkurenci ve Psu. :-)))
M.P.
Anarchistický mýtus o svobodě nesouhlasit!
Pan Křeček, opět v krajních intencích svého individualisticky a anarchisticky chápaného pojmu 'svoboda projevu', nám znovu předvádí, že "on nic, on muzikant". On se jenom rozhodl nesouhlasit, protože (dle pana Čulíka), "nemohl se nijak podílet na rozhodování o vstupu do Severoatlantické aliance, například referendem".
Pokud se podobná individuální hodnocení jednotlivce k věcem společenským obecně prosadí, budeme možná v budoucnu svědky obrany dopadeného teroristy následujícím způsobem: "...jo, odpálil jsem kanistr napalmu v universitní knihovně, ale udělal jsem to výhradně proto, že jsem se nemohl nijak podílet na rozhodování o tom novým vysokoškolským zákoně! Necítím se teda vinnej, mám právo se k čemukoli vyjádřit odpovídajícím způsobem, jsem přece svobodný člověk! Pokud mě teda odsoudíte, bude to 'politický' proces! Nedopustil jsem se protiprávního jednání, byl to jen běžný protest v mezích, které chápu jako 'občanskou povinnost'! Že při tom pár lidí zaklepalo bačkorama? No to víte, protest musí být přece správně razantní, ne? Jak byste si představovali, že budu já, levicový anarchista, jdoucí ve šlépějích mistra Bakunina, protestovat proti establishmentu? Hvízdáním na parlamentní galérii? Běžte se vycpat, nic nechápete! Život je boj, a když se kácí les, lítaj třísky, né?"
Nu, co. Hérostrata také obdivovali za jeho slavný čin, a dostal se do dějin. Že při tom shořela jakási knihovna? Nebuďme naivní! Kdo vlastně potřeboval ty plesnivé rukopisy? A kolik knihoven během věků vzalo za své díky 'péči' různých establishmentů, no řekněte! Zajisté daleko více, než jich padlo osamělými činy radikálních anarchistů, že ano? Tak jaképak štráchy. Ať žije individualistické pojetí svobody projevu!
Pan Čulík poté s lehkostí sobě vlastní celou filosofii individuálního protestu staví na hlavu: "...tím, že k protestu došlo, projevila se Česká republika jako demokratická země, a to je dobré." Zajímavý přístup k pojmu demokracie. Takový překrásně individualistický. Co si o věci myslí většina společnosti, to je přece bezvýznamné. Důležité pro demokracii v pojetí pana Čulíka je zřejmě pouze, co si o věci myslí jakési bezvýznamné individuum, třeba občan Křeček, nikoli, co si o tom myslí převážná většina společnosti. Inu 'žurnalistika' non plus ultra. Taková mile domácká. Ve stylu: 'co se zdá dobré mě, je nutně dostatečně dobré pro kohokoli. A pokud se mu to náhodou nezdá dobré, tak není dostatečně demokratický! A basta!'
Jak se pan Čulík staví k potřebám tohoto státu, a obecně i k potřebám společnosti státem representované, je jasně zřejmé z následujícího citátu: "...bude-li Křeček odsouzen..., pak by to, co se s ním po protestu stalo, bylo asi téměř významnější, než celý vstup ČR do NATO." Zlatá slova! Myslím, že pan Čulík nemohl dát lépe najevo, jak vysoce hodnotí náš vstup do NATO.
Budoucí osud deseti miliónů lidí je téměř "bezvýznamnější", než osud jakéhosi špatně vychovaného anarchisty, jemuž hrozí v budoucnu (na rozdíl od národa), maximálně podmínka a pokuta - osud, který si sám vybral. Díky, pane šéfredaktore Britských listů! Jsem-li jako jedna desetimiliontina onoho národa desetimilionkrát bezvýznamnější než ona velevýznamná pokuta nějakému pitomému novodobému Herostrátovi, hřeje mě to jaksepatří kdesi hluboko u srdce. Jak vysoko nás, miliony svých bývalých spoluobčanů, oceňujete... Vřelé díky, pane Čulíku!
Další pěkná pasáž z úvodníku pana šéfredaktora je následující: "Zdá se mi však, že v této formě je český zákon o výtržnictví trochu pozůstatkem komunismu." Pan Čulík asi neví, že podle tohoto zákona jsou velmi často odsuzování členové nacionálně-pravicových bojůvek, davší najevo svou rasovou nadřazenost tím, že zmlátí kdesi v tiché noční uličce nějakého toho občana tmavší pleti. Nebýt tohoto zákona, nebylo by je prakticky možno ani obvinit z něčeho nezákonného, pokud nepřitvrdí a někoho nepřizabijou.
Nedávno jsem dokonce slyšel jakéhosi soudce, jak si tento zákon vyloženě pochvaluje, neb bez něj by nemohl většinu skinheadů ani poslat do vyšetřovací vazby. Takže, nebýt onoho specifického pozůstatku komunismu, asi by se nám zde žilo daleko nebezpečněji, o což nijak moc nestojím, pane Čulíku. Lepší blbej, ale existující zákon, pokud mě chrání, než žádnej, nemyslíte?
Pokud se Vám zdá, pane Čulíku, 56% občanů, jsoucích pro vstup do NATO, jako "nepříliš drtivá většina", tak byste se snad také mohl zajímat, kolik procent lidí podporuje individuální liberární anarchismus dle Vašeho pojetí. Podle posledních průzkumů je to kolem 5%. Opravdu drtivě bezvýznamná menšina, viďte? Díky bohu za to. Konservativismus a neliberálnost převážné většiny české společnosti je sice překážka při změnách, ale na druhé straně je také jistotou, kterou si společnost jen tak nedá vzít. Čím bychom se v současné době lišili od Balkánu, kdybychom nebyli tak typicky česky 'konservativní'? Jak vidno, individualisté s liberálním nátěrem si představují pojem 'svoboda' dost jako Hurvínek válku.
Typickým případem je v tom směru článek Tomáše Peciny "Svoboda souhlasit" ve stejném čísle BL. Vzato čistě individuálně, nelze mít námitky proti názoru pana Peciny. Ovšem z trošku širšího hlediska celé společnosti je jeho názor jen ryze individuální extempore, bez jakéhokoli vztahu k realitě. Koho zajímá názor jednotlivce?
Co je nám všem, nám, kteří si myslíme o určité konkrétní věci každý něco poněkud jiného, po individuálních názorech nějakého bezvýznamného intelektuála?
Stojí-li pan Pecina o to, seznámit svět se svými názory, je mu přáno. Ale doufám, že se ho nedotknu, když sdělím svůj názor, se žurnalismem to asi nemá nic společného. Leda vnější podobu. Stále je to totiž jen jeho individuální názor, a zůstane jím, pokud nebude v souladu s názorem většiny společnosti.
Mám totiž na žurnalistiku svůj názor, vycházející z úvahy, že žurnalistika není jen a pouze individuální názor, jakkoli se odchylující od uznávané normy. Kdyby tomu tak bylo, byli by nejslavnějšími a nejlepšími žurnalisty psychopati, neb právě oni se nejvíce odchylují od obecně uznávaného názorového statutu společnosti.
Žurnalistika je především zpravodajství. A to výhradně zpravodajství vyvážené a nepředpojaté. Žurnalista je zde přece pro čtenáře, ne? A protože není reálně možné aby názor žurnalisty byl názorem celé společnosti bez výjimky, je nutné respektovat alespoň onu většinu čtenářů.
Presentovat takřka výhradně názory menšin je zaujatá jednostrannost, nikoli vyvážená žurnalistika. Bez ohledu na to, jak hezky liberálně ideově je toto jednostrannost zdůvodňována.
Zpravodajství Britských listů je velmi často předpojaté, a vyvážené není prakticky nikdy. A články pana Peciny, které jsem dříve četl s potěšením, jsou poslední ještě daleko předpojatější a nevyváženější, než cokoli, co kdy pan Čulík napsal. Žák zřejmě ideově překonává svého mistra.
Beru uvedený článek jako soukromý názor pana Peciny, ale ať mi prosím nikdo netvrdí, že tohle je žurnalistika. Tomu nevěřím!
Milan Pavlík
